text: HACKENALIEN
ilustrační fotky: SAIHA (ukaž celý
fotoreport)
Krátce před desátou sme naběhli do Flédy a stihli konec Deniuse. Moc lidí na parketu nebylo a moc nepařili, spíš vychutnávali kvalitu na začátek. Fasten Yer Seatbelts (Pendulum), Voodoo People (remix) (dtto), Sporovou Way Of Samurai potěšil slečnu fotografku, Pump Friction (Jade), něco od Kluteho, Strenght 2 Strenght (Matrix and Futurebound)… mrzí mě, že sem ho neslyšel hrát déle, neboť sem se se všemi shodl, že to bylo velmi nadprůměrné. Při jeho setu sem též potkal jediného známého, se kterým jsme vytvořili spolubojovnickou dvojici. Dík moc, Jindro, jinak by mi asi hráblo. Xmorph začal nějakou strašnou odporností (remix Abby), aby mě po desce-dvou donutil odejít z parketu, neboť asi podepsal manifest „kašlu na mixování“, jeho set sem proseděl u hlavního baru a nijak sem nelitoval. Každá deska mu hrála tři čtyři minuty (přeháním, ale nějak vám musím naznačit jaké to zhruba bylo), lidé do sálu stále proudili, takže se zaplňoval.
Fléda tentokrát přispěla
k uživatelskému pohodlí dvěma fotbálky, leč želbohu místo aby dala dva
tři rosengardy (pro neznalé: žlutí/černí roboti) tak tam píchla dva
čínské fotbálky (tam, kde mají hráči dvě nohy a záloha nemá pět, ale
tři hráče) na kterých vpravdě nikdo svoje skillz moc předvést nemohl,
včetně pražských a ostravských reprezentantů. Vůbec, všichni lidé, se
kterými sem přišel do řeči, byli Ostraváci (dík a respekt!). Překvapilo,
kolik bylo na B4B dívek, tolik sem jich na dnb v životě neviděl, připsali
jsme to efektu „je pátek jdeme na velkou party“, neb v brně na výběr
moc alternativ smysluplné zábavy nemáte a většina návštěvnictva se
nezdála. Poměr pohlaví se skoro blížil téměř 2:3. Slyšel sem Magnetic
(Future Prophecies), první mix sem slyšel u remixu Johna B tracku Closer od
NIN do nějž se snažil zamixovat klasiku remix 4 days (Bad Company), na konec
jeho setu sem šel na parket a to už to šlapalo, takový Crossfirovský
nářezy jakoby. Hodně se mi líbil způsob MCingu slečny Lobotomia, neboť
jen chvílemi doplňovala zvuk atmosférickými plochami svého vokálu možná
poupraveného nějakými efekty. Pak s asi 15minutovým zpožděním zjevil se
monsieur Zinc. Hurá.
Následuje popis Zincova setu, nic víc popisného sem nenapsal a už asi
nenapíšu. Kdyby si to ten set nezasloužil, tak to nepíšu. Hlasy nějakých
budižkničemu, že hrál “samé provařeniny“, jen dokazují jejich
nezasvěcenost.
Odpálil natvrdo Vault VIP (Pendulum) do
toho mrdnul World Of Darkness (VIP) (Hazard) – první rewind. Lidé byli
nadšení, obzvláště jedna smaha v první řadě. Jeden dva jump-upy, po
nichž věřím, že zahrál neskonalou dokonalost Cover Story (Cyantific and
Matrix), ale možná se mi to jen zdálo (znáte to); potom elektro skákavá
věc, a hurá už tam mrdal Airplane (Subfocus, brzy vyjde na RAM), po chvilce
jeden ze svých na-party-velmi-efektivních tracků (kde vždy kolaboruje
s nějakým MC) Roll Slow (DJ Zinc + MC Eksman), zase elektro hopsavost Sticky
(Clipz) a do ní už nařezal We Want Your Soul Remix, což je jeden
z nejlepších tracků všech dob (zvlášť když ho umíte zamixovat tak jako
Zinc), che che sem chytil nemalou taneční rychlost světla a krájel sem
vzduch nohama i rukama.. Zde opět ukázal, co umí: jeden nájezd, jeden
tease, druhý nájezd, druhý tease… hopsavost, pomalá pasáž. A najednou
tribální prasárna. Skáčeme, Signal (Fresh) perfektně zamixovaný do
agresivní věci, switchoval přesně na klíčové pasáže, vymazlil double
drop (pokolikáté už?). A pak nějaká zvukově vypsychovaná úžasnost
temnějšího řádu (nový Virus/Raiden?), ale během pár desek, z nichž
jedna byla zatím neslyšený remix Creeper (DJ Zinc) dokázal naprosto
bezchybně, přirozeně obrátit ke klidnějším polohám skrz At The Drive In
(Baron) a pak něco, co znělo jako Artificial Intelligence/D-Bridge, pak věc
s vokálkem (“Why Should We“), opět temnější atmosféra s hlubokou,
ale řádně taneční basou a už tu nádherně zamixoval Racing Green (High
Contrast), dav se velmi radoval.
Ale já se radoval ještě víc, neb sem
zaslechl tóny užásného tracku od Chase and Statuse a Jenny G: I’m In Love,
kterou do toho mixoval, chápejte, tenhle člověk mění a mixuje desky, než
je běžným smrtelníkům přístupné. A hle on rewind, měl sem radost,
poněvadž tenhle track cítím, absolutně. No a pak do toho namixoval věc…
nevim něco mezi True Playaz a Clipzem, prostě kvalitnější jump-up. Potom
jedna dvě věci temnější Feelings (něco ve stylu Renegade Hardware), kde
mě pobavil, když do jedné z nich teasnul Feelings (Shy Fx), kterýžto track
nesnáším a takle byl krásně snesitelný. Následovala zvuková zajímavost,
která zněla zhruba jako grime pokusy Chase and Statuse. A po hypnotické
tvrďárně přišla Golden Girl (Makoto + MC Conrad) a do ní zateasoval
stařičkou The Pulse (Bad Company), kdo věděl, řval. Pak, pro mě naprosto
překvapivě, si získal dav nevydaným vokálním VIP mixem svého tracku
Pitcher, který je tedy nemalou bombou to jest pravda. A hned do toho nalámal
Druids (Chase and Status), která právě vyšla na Bingu. Po třech čtyřech
pěkně řezavých deskách došlo na nevydanou věc Dont Bury Me (Zinc + Jenna
G) a do ní rozjel True Romance VIP (D-Bridge) naprosto geniálně mixovaná
(fader sem fader tam) s vocal version Drive By Car (Zinc + MC Eksman), další
z důkazů položství monsieur Zinca… do toho nabodnul svůj Fairfight
(Friction remix), a po jedné desce pak přišel nějaký nový track z tradice
Zinc + MC (“would you call it drum’n’bass..“) s krásně rotující
basou a potom si Zinc vychutnal starý (?! – 2003, hehe) hit Bandwagon Blues
(Twisted Individual), tak sem si v přesný moment zařval „Fuck it!“, do
něj šoupnul Bad Bwoy Sound (Sin + Muffler), který je dost parket-killa.
No a pak začal konec, peklo, masakr, lávy
kotel… poněvadž do toho namixoval X-Ray (Subfocus) a přehodil ho tak, že
začal hrát samotný, během těchto dvaceti sekund než přijde první
opravdový drop stihl vyměnit desku na druhém gramofonu za Another Planet
(Pendulum) a hodit double drop… uf… tohle dá zabrat na srdce i na mozek.
Jo a na končetiny taky. Mno, ale jemu to nestačí takže na druhý drop tam
stačí narvat Flamenco (Subfocus) a ještě krásně si hrát s faderem…
netřeba slov, potom přijde klasická hopsavost Steppin Stones (Zinc) v remixu
od Frictiona a ještě něž skončila, tak do ní nejdřív teasnul remix
Champion Sound (původně rave-ová klasika od Q-Project), no stačili sme jen
chvilku řvát jak postřelený prasata a on už tam zamixoval to, na co sem
čekal celý večer, největší nevydanou genialitu: svůj remix Charly od The
Prodigy, původně track z roku 91, který naprosto zásadně poznamenal celou
scénu, který Zinc vloni zremixoval, bohužel se vydání asi nedočká…
takže sem možná byl sám, kdo řval a trhal s sebou jak epileptik, ale tahle
věc je nejvíc. Nejen že ji nechal zahrát skoro celou, ale ještě do ní jen
tak mimochodem přičaroval Snapshot (Roni Size)… další věcička byl
Clipzův remix Supersounds od Jenny G (teď to vyšlo), naživo to trhalo hlavu
(a to sem ji měl čistou !!!). Další prasárna, na jejíž název si za Boha
nemohu vzpomenout, a najednou Black Tarantula, opět luxusní práce s efekty a
faderem… Dav byl nadšen, to je vám jasné. No a další desku sem nepoznal,
ale bylo to něco, co bych znát měl… Zinc ji po chvíli zpomalil, až
zastavil a bylo jasné, že přijde poslední deska/dvě.
Ticho, teda spíš jekot a ryk, rozřízl slaďoučký vokálek miss Dynamite
z VIP verze Zincova tracku Freenote (“DJ “Z“ to “I“ to “N“ to
“C“…dj zinc and miss dynamiteee..“) a dav krásně skákal a radoval se
jako zamlada, no a pak Zinc narval do této krásnosti drsnost největší a
geniálně tak uzavřel celý svůj set, neboť vrátil na gramofon Vault VIP a
pustil jeho druhou půlku…
(To je jako, když na vás někdo po té, co
vám dvě hodiny dává luxusní thajskou masáž, vytáhne buchar, kterým se
umlacuje asfalt…jdete do kolen, ale víte, že nic lepšího už ten večer
nebude, tak jdete do krve…)
…což sem ještě nezažil, ale potvrdila se tím má domněnka Zincovy
multifunkčnosti. Jeho set byl krásně promyšlená záležitost, žádné
plácání desek přes sebe, jak je dnes možné tak často vidět/slyšet.
Perfektní práce s atmosférou, náser na začátku, střídání nálad
v průběhu, chvilky na oddech, chvilky na atmosféru, chvilky na temnotu,
chvilky na řezničinu, chvilky na zasněnost, nářez na konci, plus
masakroidní přídavek, to celé neustále špíčkované technickými
finesami, bezchybné, smrtelně rychlé mixy, mistrovská selekce desek,
schopnost zamixovat hity tak, že vás nenudí (poněvadž je čeští djs
točí furt dokola a nic s nimi nedělají (Bůh žehnej pár světlým
výjimkám)), ale naopak řvete na celé kolo, ano tak má být. To je pan DJ.
Po pravdě, ze stáhnutých setů a loňského (neuvěřitelného) vystoupení
v Táboře se o tom dalo jen spekulovat a debatovat. Po tomto vystoupení je
to jasné. Zinc dostihl Andyho C na pozici nejlepšího současného DJe.
Vzhledem k tomu, že každý z nich hraje trochu jinak, se nikdy navzájem
nevyloučí. Opět se ukázalo, že nejlepší pro takové DJe je necpat jim do
hraní MCs, neboť je pak zbytečně přerušují vyvoláváním rewindů
v jejich práci. Bylo to tedy úžasné zakončení malby kruhu absolutního
vytržení. Vault VIP začal, Vault VIP skončil.
Kdo tam byl a rozuměl tomu, ten ví, že
kdo tam nebyl, přišel o setkání s polobohem. Jo a místo hoďky a půl
hrál asi 2 hoďky a deset minut, to je DJ, co ví, jak se zavděčit publiku.
A naštěstí Sayko je rozumný člověk a ne nějaká namyšlená česká
djská nula, která vyhazuje hlavní hvězdu od gramců, poněvadž podle
line-upu už má hrát! Big up Sayko! No potom hrál Sayko, ale moc dlouho se mu
rozjížděla první deska, tak sem šel lepit tělo dohromady Ice Tea Lemon.
Fascinuje mě, že jednou stojí ta samá plechovka 30 a podruhé 35, nevím
podle jakého klíče se ceny v průběhu večera (na tom samém baru!)
náhodně mění, ale poplatek za hezkou barmanku to nebyl. Stejně to byly
oproti Praze krásné ceny. Dostal sem echo, že podobně se občas chovala cena
piva. Sayko hrál asi dobře, ale já ho soudit nemohu, neboť když někdo
hraje po někom takovém, tak to nejde. Pixieho sem viděl začátek.
A rozhodně to nakopal, rychlý mixy, jeho klasický platně. Doporučuju. On
krásně komunikuje s publikem a funguje to. Rozhodně bych ho hodně
doporučil na větší akce, neboť umí dát lidem to, co chtějí. Hrál asi
dvacet minut, dyž sme odešli za zvuků Falling od Johna B. No tak prima no.
Tak přivezte Zinca prosim znovu.
Cestou domu sem chtěl se Saihou opět diskutovat
o neo-poststrukturalistické analýze subjektivního diskurzu, ale oba nás
umlčel pokus o nekvalitní spánek v kupé vlaku.
