text: HACKENALIEN
fotky: SAIHA
Dorazil sem. Venku bylo divně. Měl sem potkat přátele. V Roxy. A vidět Amita. A Kluta. Nejdřív sem se připravil. Pak sem kouřil. Pak sem se potkal. Pak sem si koupil pití. Ceny v Roxy neklesly. Poslouchal sem. Im Cyber + Nitrous. Padaly i klenoty. Třeba Flightpath od Ed Rushe a Opticla. Prošel sem se po klubu. I po parketě. Hledal positivna. Vzhlížel k reproduktorům. Prosil sem je. Modlil sem se. Ať zhlasití na hlavní hvězdy. Slušně sem postával na parketě. Sledoval dva tanečníky. Pre-main-stars set skončil před půl jednou. Hráli potemněle. Procítěně. Svoje desky. Velmi dobře. Bez výraznější odezvy. Amit měl hrát od dvanácti. Čekali jsme. Připravoval si notebook vedle gramofonů. Skončila poslední deska. Solaris od Chrise Su.
Spustil. Klaka. Těšil sem se. Těšil sem
se na docenění jeho tvorby. Jak mu sežeru i naviják. Mno. Neznám BPM
Amitových tracků. Rozhodně to není d’n‘b standart. O hodně níž.
Pořád stál za laptopem. S publikem moc nekomunikoval. Vlastně vůbec.
Občas do něj hodil pohled. Hudba se brzy rozrostla. Zhypnotičněla. Občas
zagresivnila. Bylo to velmi dobré. V rámci možností. Ohromný potenciál.
Rozdílnost. Odlišnost. Hypnotičnost. Hýbete se pomaleji. Ale efektivně.
Každý váš pohyb prodchnete třeskutostí. Hlavou. Krkem. Rukama. Nohama.
Prstama. Zádama. Odrážíte se. Chcete se napojit. Žádost odmítnuta.
Hloupé děti tančící tanečky z diskoték. Nebo 17–18-tileté dyliny? Sv.
Patrik se moc nezvedl. Tančíte? Nevadí. Dneska se na to sere. Norma je jinde.
Parketem se jen prochází. Jo a vráží se do lidí. Neomlouvá se. Taky se na
parket chodí bavit. Dělat kolečka. Diskuzní. A v nich si povídat. Nebo si
navzájem předtančovat. A skleněný flašky od piva. Skvělá novinka na
baru. Tak ty se nedopíjej. Dycky se zbytkem piva rozmlátěj o zem. Střepy.
Hurá. Parket lepí-? Ne. Lepí a řeže boty. Sis myslel jo? Parket na tanec
jo? Kde žiješ vole? Amit? Hrál asi jen své věci. Tančících moc nebylo.
Moc to nešlo. Hypnotická hudba je nekompatibilní. Nekompatibilní
s dementama. Těma vrážejícíma do vás každejch pět sekund. Páč nejde
tančit. Nemluvě o diskutérech. Nechcete. Ale nic nezmůžete. Jste nuceni
poslouchat cizí hovory. Jste hodní. Jste ohleduplní. Uvnitř však
nevyladění. Na podiu standardní VIP směs.
Na začátku dal Amit Roots. Ke konci
Motherland. Jeho tracky neznám. Ale znělo to. Mělo to potenciál. Navíc šlo
o živé vystoupení. Tracky se přelévaly. Jeden do druhého. Jako roztavené
olovo na vetřelce. Někdo ocení. Někdo nemá šanci docenit. Někdo pobíhá
okolo s foťákem. Někdo se snaží působit eroticky. Někdo ne. Někdo pije.
Někdo tápe. Někdo dal před gramofony velký svítící nápis Pioneer.
Reklama jako prase. Celou dobu. Nejde z něho spustit oči. Videoprojekce?
Nelze. Vaše oči jsou destruovány svíticím nápisem. Videoprojekce byla.
Dvě plátna. Po dlouhé době kvalita. Obzvláště na Amita. Hypnotické. Byla
i mlha. Nebo pára. Čerstvý vzduch ne. Neustále korzující lidé. Teda
cizinci. Nebo jinak. Party people. Prostě juchající jedinci. Ti nepřišli na
dnb. Ne ne. Ti přišli na party. Na velkou zábavu. Na diskotéku. Vždycky
byli a vždycky budou. Obzvláště v Roxy. Jenže tohle bylo moc. Amit hrál
asi hodinu a půl. Konec Amita vyzněl do ztracena. Žádná šleha. Pod podiem
pár vytrvalců. Zoufalost. Bylo mi ho líto. V takových podmínkách nešlo
zazářit.
Nastoupil Klute. Snažili
jsme se křičet. Výskat. Počáteční nadšení z domnělé vyšší
hlasitosti rychle opadlo. Pár minut po startu se to stalo. Klute přiložil
Vault VIP. BOOOH! Rewind. A pak. Pochopili jsme. Něco nebylo OK. Rozhodně ne.
Domýšlet si zvuky je na potrat. Ano blbý. Domýšlet si dimenze hudby je na
šavli. Ano blbý. Hodně. Spíš k breku. Klute to zkoušel. Krutými
novinkami. Chris Su – Solaris VIP na začátku. Moving Fusion – The
Beginning (Hive & Keaton remix) ke konci. Nemilosrdnými klasikami.
Digital – Deadline. Hive & Keaton – The Plague. Škoda. Mám radši
remix od Trace. Nebo Final Chapter. Luxusními srdcovkami. Ill Skillz – Be
There 4 U. Občas vzpomněl kamaráda Amita. Pouštěl věci z jeho novýho
alba. Pokaždý jste to poznali. BPM šlo dolu. Napětí také. Ale on ani on za
to nemohl. Klute se snažil. Pouštěl různé plochy. Přitvrzoval
i zklidňoval. Marná práce. My jsme se snažili napojit. On se snažil
poskytovat prostor. Krátce před čtvrtou to zabalil. Bylo to takové smutné.
Ani jeden nepředvedl zamýšlené. Já nezapařil. Klute nerozsekal. Amit
neomámil. Nikdo vystupující nemohl smysluplně zhodnotit. Něco zhodnotit
šlo. ZVUK.
Ten pojebanej, zmršenej zvuk, tu alfu a
omegu celý akce, ten klíčovej bod, co dělá zážitek zážitkem, ty
malý-velký černý bedny, který tam tak krásně dekorujou vzduch nad podiem,
tyhle černý malý zmrdi, který totálně pohřbily celou akci, nevim kterýho
osvícence napadlo je v jeden moment, cha moment, 15 minut to bylo, vypnout
úplně, takže publikum mohlo slyšet hudbu jen z Klutových odposlechů, jo
řikáš jeden z nejlepších klubů v Praze, já řikám velký kulový,
hnusný potrati to sou, přijdeš na akci, lidi zaplatěj vstupný a co
dostanou: drahý pití, pletoucí se paka, střepy a rozlitý pivo na zemi a tak
neskutečně zkurvenej zvuk, že nejenže tě otravuje každej hovořící
člověk na parketu, ale pak ti i dojde, proč do tebe furt někdo vráží,
poněvadž nechápe, co tam děláš, neboť jak by ho mohlo napadnout, že
třeba tancuješ, když hudba je reprodukována stejně nahlas (spíš míň),
jak když si ji pustíš doma v obyváku, basy – tak na ty zapomeň úplně,
k čemu tohle sakra je, asi k tomu, aby sis mohl chodit zakládat diskuzní
kroužky ta, kde je normálně kotel, to má bejt jako trest nebo co, kdyby to
byl jen oser na diváky, tak to chápu, jsme v čechách, ale co si má myslet
ten vystupující, můžete bejt rádi, že se s váma nesoudí o poškození
pověsti, za to že mu zprzníte vystoupení takovou měrou, že lidi odcházej,
netančej, povídaj si, místo aby poslouchali, nebo jako je záměr Roxy bejt
městská náhražka vesnický zábavy, kde je účinkující jen proto, aby
nebylo ticho a bylo od čeho odrážet nesmělé hovory, je opravdu
v pořádku, aby vás při potišejší pasáži v desce rušil zvuk
i z chillout stage, kolik lidí chtělo vrátit vstupný, už chápem, proč
se zrušilo breaksome, a proč proBoha stojí přímo před mixákem pronikavě
svítící meganápis Pioneer, to je nějaká super reklama nebo co, fakt super
cesta jak lidi nasrat pochcanou reklamou, asi vám nedochází, že neni nijak
prima, když jste nucený na tenhle posranej nápis koukat třeba 4 hodiny,
poněvadž mu nejde uhnout, kdykoli zamíříte očima na videoprojekci nebo na
dje, kolik lidí je potřeba nasrat, aby jste to přestali dělat?!!
Děkujeme Roxy za to, že to myslí dobře (nebo spíš
upřímně?), ale opravdu nechápu, proč by měl kdokoli za takhle
traumatizující zážitky platit. Prosím Vás, raději sem ty dje nevozte
vůbec než tohle. I kdyby jste jim dali jen jeden gramofon, tak by to byl
lepší zážitek, než takový chcaní na hlavu, jaký ste nám nadělili
v pátek. Proč na dveřích není cedule, která by jasně všem řekla, že
zvuk je úplně na nic, ale opravdu absolutně k ničemu myslim a na akci tim
pádem nemá smysl chodit, poněvadž cokoli se pokusí vystupující zahrát
bude nenávratně poškozeno vašim posranym zvukem? Jak má pak člověk něco
zrecenzovat, když slyší něco úplně jinýho. Díky za zprzněnej páteční
večer. Ano, těch negativních faktorů se sešlo příliš, ale všechny by
šlo potlačit, kdyby byl ten zvuk aspoň v normálu. Bohužel i proto je
tenhle report tak blbej. Prostě poslední Bush byla urážka všeho dobrého,
co v předchozích letech skrz Bush parties Roxy přinesla a že toho byl
ranec.
