text: Hacken Alien
foto: Saiha; celý fotoreport zde
Expozice:
Hmm tak začátek příběhu bych viděl, že bych to nechal bez intra,
prostě rovnou je šoupnem do děje – to je dneska v módě. Jo, souhlasim.
Divák tak bude muset dávat pozor hned od začátku. Začnem šatnou nebo
trháním lístků? Asi trháním. Tak jo, nejdřív si ale odloží svojí
flašku od lipton green ice tea s meruňkovym džusem uvnitř na ten pult vedle
trhačů lístků. Proč? No aby se s nim mohli diváci identifikovat přece.
Skrz meruňkovej džus -? Navíc schovanej? To je promakaná psychologická
teorie, nech bejt. Ok. No a pak ho pošlem do baru. Nahoru na balkon, to bude
efektní, budem tam moct dělat pohledy dolu. Jasně postavíme ho ke stolku?
Jo, ale předtim u toho stolku budou stát dvě typky, co si právě smotaly
jointa. To neni moc běžný.. Já vim, ale aspoň upoutáme pozornost diváků
a zároveň nám feministky nebudou nic vyčítat. Musíme dát jasně najevo,
že hrdina vstoupil do pěkně neřestnýho prostředí, naplnit stereotypy,
který běžný lidi od takovýho místa očekávaj. Zároveň v nich musíme
vzbudit důvěru, potřebujem známý kulisy. Takže ImCyber tam bude roztáčet
jako první. Necháme hrdinu s dorazivší posilou – jasně to bude
partička řádně nařáchlejch borců, na kterejch je vidět, že jsou
party-experienced – vystoupit na parket, který zeje prázdnotou..
ImCyber pustí Flightpath (Ed Rush and Optical),
hrdinovo srdce zaplesá radostí, tam bych dal detail kamerou na jeho úsměv
značící vnitřní harmonii, a přijdou první lidi následovat odvážné
pionýry tanečního parketu. Jo, to je dobrý, odstartuje tak postupné
zaplnění parketu prolomením bariéry studu. Další detail bude, jak se na
ně DJka tajemně usměje, to maj lidi rádi. Jo a do toho pustí With All My
Heart (Brooklyn). Hrdina jde strávit nějaký čas v sedě v hovoru
o věcech blízkých a budoucích, dá si cígo, passne smotek a koupí si
zelenej ice tea. Nebude to nudit? Ne právěže diváci z toho pochopí, že
hrdina je konsistentní ve svých postojích, nezanedbává přípravu a je tedy
vzorem hodným-následování. Přidal bych ještě pár odsouzení nějakých
creepy individuí. Proč ne, to posílí výchovný efekt. Bring it on (Hive
& Keaton) je přivede zpět na parket. Aby po chvilce nadšeni s Enfant
Terriblem vzývali slávu Im Cyber za Violent Sound (Hive, Keaton, Gridlok,
Echo) přejdivší plynule v Nitrous (Bad Company), to už budou na parketu
lidi.
Teď to bude chvilku takový umělecký. Jak jako? No jako takový ty náhodný
prostřihy na videoprojekci, na lidi okolo, občasný věty prohozený
s kámošema.. Vygradujem vjem Concussion (Noisia), ta má vždycky úspěch.
Něco staršího na připomenutí pro nostalgiky, takový ty postmoderní odkazy
mám na mysli, znáš to. No tušim. Třeba White Lighting (Optical & Ryme
Tyme), nějakej novější Skynet (jmenovitě Broken Law), ňákou další
Noisii, ta je teď in. Pak uděláme další cheer moment hrdiny a jeho kolegů
nějakou novou peckou. Standing Room Only (Hive, Gridlok, D:Bridge, Break,
Silent Witness), ta má atmosféru, hustčí jak reaktor. Krutej nápad, do ní
bych nahodil nějakou další klasiku – něco, co už se nehraje tolik. No
jasně: Planet Dust (Bad Company) a do ní zamixuje Sub Due (Noisia), tim je
skvěle předpřipraví. Pak to chce ještě nějakou nesmyslnou mini zápletku.
Jo uděláme frontu na pánskejch hajzlech. Beru. To neni ohraný. Ale velkou
tak na pět minut, aby akorát přiběhli na začátek hlavního děje
v aréně. Super. Zvýšíme tak napětí: stihne začátek nebo ne…Ježiš,
no to bude tak napínavý.
Klimax:
Nastupuje hlavní hvězda. Namáčknut v davu, hrdina
odmíta opustit velmi dobrou pozici uprostřed parketu. Společně věří, že
teď někdo vytáhne ten zvuk nahoru.. Detail na jiskru v očích všech
vědoucích, jejich hrdina nastoupil. MC Verse si zjednává pořádek.
El Hornet spustí. Řev. Ruce nahoře. Rozpačité pohledy. Tak
nakonec přeci jen snad. Začíná se Slam (Pendulum), která náhle vyjeví se
jako Slam / Distress Signal mash-up..nadšení zatím překrývá to, co každou
chvíli vyjde na povrch..nájezd, drop..a teď to všem dojde. V hlavách
hrdinů víří otazníky: Kde je ten zvuk? Křik lidí hlasitější než
hudba? Tohle, že se blíží hranici avizovaných 95dB? Rentgenový pohled
odhalil zmiňované “posílení zvuku“..dvě malé bedny půlmetrového
rozměru nalepené na stropě a dvě malinkaté bedničky, velikosti zhruba
těch od počítače na stojáncích pod balkonem…pardon, ale tohle je jasný
důvod k tomu, aby hlavní hrdina zakročil a řekl ne! Ale nedostal se
k tomu, neb to za něj řekl MC Verse.
Tuto první věc z CD El Hornet ani nijak nemixoval, jen jí nasupeně nechal
dohrát a MC Verse začal v ten moment dle očekávání vyvolávat sound
engineera, co že se to jako děje a ať tu hlasitost kouká dát nahoru. Tohle
nebyl příjemný moment, vlastně už od půlky toho prvního kusu se lidé
povětšinou jen rozhlíželi okolo sebe, jestli se jim to zdá, nebo proč že
nic neslyší. Hrdina utřel orosené čelo, nebyl sám, kdo si myslel, že po
tomhle se Paul Harding a Benjamin Mount prostě seberou a půjdou na hotel. Bylo
to opravdu trapné. El Hornet tam pustil nějakou výplň..jak to jinak nazvat,
prostě nějaký neidentifikovatelný track.
Sledujeme zdrceného hrdinu odebírajíc se ke zdi u pravého reproduktoru. Je
ohromen mezinárodním faux-pas, ke kterému právě došlo. MC Verse to
nevzdává, rozjíždí se Bacteria (Ed Rush & Optical, Pendulum
rmx)..smutný hrdina zjišťuje, že dva metry od reproduktoru je přeci jen
slyšet hudba aspoň o pár decibelů hlasitěji, tudíž lze již téměř
zaslechnout alespoň náznaky toho, jak by to asi mělo znít. Celý děj se tak
přesouvá do nejistě polorealné roviny, která má skutečný základ, ale
domyšlený vršek. Zbytek příběhu se tak odehrává v nejisté poloze
přirovnatelné k polospánku, snažíte se odrazit od břehu do vod snění,
ale nejde to, jste stále přilepeni ke břehu. Trpíte. Trpíte o to víc, že
je to tak nadosah.
Bacteria přešla v hopsavě řezavý kus plynule přejdivší ve výtečnou
Airplane (Subfocus), Verse přidává popěvek “..back to your roots..“
(vůbec těch popěvků motivů z různých známých dnb tracků využil
vícero, vždy přesně a úspěšně), hrdinové jsou šťastní z toho aspoň
o trošku lepšího místa, jež se jim povedlo nalézti. Začíná se ukazovat
díky komu je celá akce funkční: ten mladý sympatický muž s kšiltovkou a
tričkem PlanetPendulum, totiž svým příjemně vyzrálým, neagresivním, do
vhodných míst voleným, hecováním publika zachraňuje celý podnik před
zkázou. El Hornet je v tom nevinně.
Airplane plynule přejde v Off Guard VIP (SKC), pozornost některých však
v tu chvíli poutá “fotograf“ poskakující již delší dobu za El
Hornetem s foťákem v ruce. Tady musíme ukázat jak sou drogy špatné a
dělají z lidí gumy. Kdyby po chvilce vypadnul, tak sklidil jen posměch,
takto obrdžel i opovržení, možná i facku od někoho soudného.
Pasáž zatím nevydaných věcí. Jedna z nich byla
mírně John B-ovského charakteru.
Bohužel…fantazie si musela leccos dokreslovat. Pak první rewind na věci,
jejíž jméno si nevzpomenu. Něco mezi Noisií, Calyxem a Ev0l Intentem. Pak
přišla velmi aplaudovaná Girl In The Fire (Pendulum), kterou napíchnul jako
špíz neskutečně našláplou věcí s úžasně nachopovanou basou Swamp
Thing (Subfocus)…po pár minutách další rewind na brutálním mashu-upu
Massokist/ The Tide (Pendulum/Noisia), do níž zamixoval The Terminal VIP
(Pendulum), následovaná věcí z výrazně tvrdšího-deepovějšího stylu,
aby z ní vybruslil výtečným 1992 editem Fasten Your Seatbelts (Pendulum),
rewind, tento edit se vyznačuje tím, že místo druhého dropu přijde drop
z Tarantule (Pendulum). Na tomto místě pravděpodobně čekal El Hornet
další rewind, který ale nepřišel a tak začal připravenou Tarantuli
zamixovávat do Tarantule první. Dav se v tu chvíli skvěle bavil, to mělo
za nevýhodu fakt, že když dav Verse povzbudil a dav zařval, tak jste
slyšeli řev davu místo Pendulum…Ovšem to jsme netušili, že druhá
Tarantule je mashupem Tarantule a Voodoo People (The Prodigy, Pendulum rmx),
další rewind. Do jediné, řekněme odpočinkovější, pasáže Voodoo People
si však monsieur diskjockey nachystal překvapení baže nemalé: tease Killing
In The Name Of (Rage Against The Machine)..no zkrátka prokázal, že zná
kvalitu napříč žánry. Těžko říct kolik lidí to poznalo/docenilo. Tease
byl jen teasem, a tak se náhle začalo chystat baže nemalé střetnutí
Robocopa s Mech-kuřetem: konec Voodoo People byl rozdrcen Vaultem VIP
(Pendulum), což je track, který má v současnosti asi nejlepší mixdown
vůbec (společně s Distress Signal). Aby toho bylo málo, Vault VIP
překotlil Blood Sugar (Pendulum). Posléze padla jedna Jenna G, mírně
upravená verze Sounds of Life (Pendulum). Proplouvali jsme proudem věcí
zbrusu nových, jen těžko odhadnutelných, něco znělo jako nové Pendulum,
jiné něco jako nová Noisia, jiné jiné něco zas jako kolaborace Pendulum a
Noisie, jiné jiné jiné něco zas jako nařezanost z Metalheadz.
Rozšifrovali jsme Brainstich VIP (Noisia). No a na úplný závěr padlo Thru
The Loop VIP (Pendulum) pak Choke (Noisia, Mayhem, MC Verse) jako dárek pro MC
Verse a potom jsme si zaaplaudovali, zařvali, zatleskali, zamaváli rukama,
děkovačka no. Na rozloučenou nám pan Pendulum pustil Hold Your Colour
(Bi-Polar rmx). No krásné, až romantické, slza-káp.
Bylo skutečně obdivuhodným výkonem, že dav, tedy slušná návštěvnost,
po celou dobu byl na parketě v pohybu a vyzařoval atmosféru, positivní. Inu
pozná se kvalitní MC. Za ten výkon si zasloužil rozhodně příplatek. No,
možná si vystačil se zážitkem z ranního Karlova mostu, jak se mi doneslo.
Tedy Pendulum všechna čest, ale přiznejme si na rovinu: Roxy si utrhla svým
ozvučením řádnou ostudu a efekt byl tak čtvrtinový oproti tomu, co bychom
zažili třeba v Abatonu..to už je teď jedno. Dojem je stejný jako by někdo
přivezl U2 a dal jim nástroje a kombo nějaké punkové teenagerovské kapely,
co ho má z třetí ruky. Zvládli by strhnout publikum svým charakterem, ale
každý by věděl, že to mohlo být 100× lepší. Výsledný dojem nemůže
nebýt rozporuplný. Z tracků nešlo pobrat pravé prožitky, spíš si je byl
člověk nucen domýšlet a zabíjet je kýváním do rytmu. Nechci se
domýšlet, jak bylo těm, co stáli uprostřed parketu, asi stejně jako mně
na Klutovi s Amitem. Pochybuji, že i taková osobnost jako John B bude
schopná utáhnout tak podpásový zvuk. Jinak s kýmkoliv jsem mluvil, nikdo
tu výpomoc čtyř reproduktorů neslyšel. Sorry.
Deus ex machina:
No teď musíme nějak vymyslet ten závěr. Uděláme to tak, že jako
Galagha a Gabanna se bude furt čekat, kdy už to začnou
řezat a oni furt ne a ne. Něco nevýraznýho na začátek, West Country od
Logisticse. Hudba už hrdinovi nepomůže. No jasně uděláme mu pořádný
nápor na nervovou soustavu. Bude muset překonat sám sebe a vylézt nahoru na
podium po schodech a postát za prostorem hracím. Jasně, skvělý nápad, jak
povzbudit k vyšším metám. Pak mu přihodíme do cesty seznámení s El
Hornetem a MC Versem. To ho nervově vycucne. Pak mu necháme dojít cigarety,
energii už stejně žádnou nemá. Půlku kamarádů mu pošlem domu. Tvrdý
konce jsou dneska v módě.
