text: Hacken Alien
Už odpoledne jsem to tušil, když nesehnal jsem žlutý Gauloisky.
Přisednutí na spolujezdce dle L’Enfant Terribla. Vysvobozování Saihy.
Zadní sedadlo. Déšť. Zácpa za Prahou. Nechuť kouřit. Pumpa. Spěch.
Déšť. Blikání na auta při jízdě dálnicí. Slepě střílené věty.
Náhodné výpovědi. Všichni si nakládáme plnou porci z krabice zmrzliny
průběžného ticha. Imaginární svist vzduchu za okny protknutý neúměrnou
porcí padající vody. Vzpomínání na happy hardcore. Poslech alba Gargantuan
jako hold středečnímu vystoupení Spooky. Sledování ručičky tachometru.
Míhání se ukazatelů vzdálenosti od Prahy. Vykopávání minulosti. Cesta
dálnicí se stává ne-zcela-líbeznou introspekcí. Každý sám, všichni
spolu. Nikdo nevzal Tetris. Krátký stop v Olomouci za účelem přibrání na
váze. To už Suki jistě pocukroval dav The Immortal
(Fresh). Příklus v dešti k autu z Metra vyzařoval úžasně. Rapidní
zmenšení prostoru pro diskuzi uvnitř vehiklu. Tenze naopak vycítila svou
příležitost a napadla nás zespoda při dojezdu do Ostravy, kdy vyrašila
nejistota ohledně přesné destinace Karolíny. To už Ed Rush
páchal své monstrozní entrée v podobě Distress Signal (Pendulum),
asi chytil naši vibraci.. My jsme zatím nadšeně obdivovali informační
cedule nulové použitostní hodnoty na příjezdové tepně Ostravy a
vybavovali si rady jako “drž se táhnoucích skupinek tekkenů“. To tam
zrovna házel Pump Friction. Déšť pro jistotu přitvrdil. Pak nás
obtížila kontrola policejní, tím jsme přišli o další desku, dvě.
Po výlezu z auta na místě ještě ne-tak-plném bahna jsme začli se klusem
ploužit směr vchod. Obcházejíc tuto konstrukci začínám plně chápat
potenciál její démoničnosti. Mumlám pod nosem si zaklínadla na ochranu
konsistence duše a zaslechnuv Smack My Bitch Up (The Prodigy,
v remixu Subfocuse) proklínám sám sebe za zapomenutí prstenu moci na
umyvadle. Doprovázen suitou výjimečných bytostí byl jsem uvrhnut do vnitra
tohoto chrámu podzemní kultury. Téměř okamžite jsem nasadil filtrační
brýle, neboť přítomnost zrychleně vykousnutých zviřátek byla hodně nad
normál. Skrz WKC spojku Repatora prostoupili jsme k baru. Ustávám první
konfuzní protiútok prostoru a dávám s jistotou vale tekkno straně. Můžu
si ji kdykoli pustit z cd. Nemluvě o tom, že za stěnou stejně nikdy
nevidíte, kdo vlastně hraje, pokud vůbec. No nic, nechávám být svou
fyzickou schránku a vylézám po žebříku atmosféry vzhůru, abych se za
zvuku The Terminal VIP (Pendulum) rozhlédl. Fíha, několik tisíc
lidí, pravý koncentrát statistického vzorku alternativní mládeže. Vidina
poslední akce v Karolíně skutečně přitáhla, navzdory dešti a jistotě
ranního smrkání černého prachu, obsáhlé
na-poslední-cestu-vyprovázející shromáždění rozhodnuté adekvátně
uctít prostor.
Organizace byla spíš o tom celou tuhle akci udělat/umožnit, než zajistit
účastníkům komfort, ostatně hudební zábava se zde nekonala poprvé a
návštěvníci věděli, co očekávát. Cyberfire zde jistě předvedl
visuálně působivé performance plné zápálených rychle-se-pohybujících
objektů, předtím než jsme dorazili. Industriální prostředí
komplementárně doplňovalo chuť účastníků se pořádně zprasit, vždyť
bylo to naposled. Standing Room Only (Hive, Gridlok, D:Bridge, Break,
Silent Witness) přechází v X-Ray (Subfocus). Nešlo se schovat,
hrubá neotesaná energie, prostupovala prostorem. Raw Rave. Však to podle toho
vypadalo, lidé si servítky nebrali, pár potyček musel potkat každý, a WC
bylo nedostačující, soustrast slečnám. Nicméně jak sem řekl, o zázemí
tahle party nebyla. Bary to stíhaly; jak, to je mi záhadou, ale zelený ice
tea byl, má tělesná schránka neměla si tak na co stěžovat. X-Ray
přešel v Airplane (Subfocus), ten zas vykvíkal v Blood
Sugar (Pendulum), Ed Rush se usmíval, publikum se
radovalo, já jsem si našel místo dost blízko, abych slyšel, dost daleko,
abych si mohl tancovat dle libosti. Po zvukovém odvaru z odvaru v Roxy byl
pro mě takovýto zvuk bohatě dostačující. Těm, kterým se zvuk
v Karolíně nelíbil doporučuji výlet do Prahy. Pochopí, kdo trpí. Davem
jsem si procházel dle libosti, ač mé koleno párkrát překvapila hlava na
zemi sedícího člověka, ale nenechalo se tím rozhodit. Blood Sugar
byl přehozen v Electro Boogie (Dillinja), kterážto je naživo velmi
vtipná a já jsem poprvé a ne naposled vysvětloval, že nemám žádné
urychlovací substance. Pak mě spolubojovník z Olomouce nemislordně napadl
dřevěnou věcí se zákeřnou vnitřností, čímž bohužel zničil mé
konverzační schopnosti, a já se sotva chytil na 1992 edit Fasten Your
Seatbelts / Tarantula (Pendulum)..crowd pleaser. Po jedné porci zla
zřejmě z dílny State of Mind dorazil Messiah (Konflict, v remixu
Noisia), který byl rozhtrhán na cáry Subdue (Noisia), mno
tanečníci si libovali a tak do nich monsieur Ed Rush napral Thru The Loop
VIP (Pendulum), což je věc, u které většina nepozná, že jde
o Pendulum, tak jsou spokojeni. A poněvadž jsem se v tu chvíli usmíval,
tak jsem za odměnu obrdžel od přítomného anděla estetična skrz ruce
páně djovy Violent Sound (Hive, Keaton, Gridlok, Echo) vyústivší
v nový hit Intergalactic (Phetsta), kterýžto uzavřel main set.
I Ed Rush přiložil svou symbolickou kytici na náhrobek Karolíny trefným
zahráním závěrečného kusu názvu A Special Place (Subfocus),
ovšem to nebylo dostačující, to sám viděl, proto postihl i druhou
dimenzi – návštěvníky a zdoubledropoval to s Voodoo People (The
Prodigy, v remixu Pendulum) …Luxus. Aplaus.
Tak jsme si dali cigaretu, chvilku pozorovali jedince snažícího se zvednout
z země, bohužel nebyl váhy pírka a jeho cit pro rovnováhu odešel neznámo
kam; byl neúspešný, měl však fantastický, sic neodhadnutelný, rozptyl
dopadu. Brazilci se snažili zprovoznit všechny 4 gramce, leč nezvedlo se a
tak si to rozdal každý zvlášť. Začal Andy. A začal
pěkně ostře.
Slam (Pendulum) zároveň se Screamer (Ram Trilogy), který
nechal hrát a nahodil do něj Block Control (Noisia). Mixoval
poměrně rychle a efektně. Páchal teasy a šel poměrně napříč
subžánry. Roll Slow (Zinc feat. Eksman), Ask Not VIP
(Q-Project), Dubplate Killa (Double Drop Remix), Everyday
(Chase & Status Remix), Planet Dust (Bad Company), něco od
Hazarda, Original Nuttah, Duppy Man, Subdue,
Ready or Not…Ban Ban hrál víc jump-upu, ale
zásadní rozdíl je ten, že tento panáček umí scratchovat takovým stylem,
že vám z toho jde hlava kolem, netlačí však při tom zbytečně na pilu,
naopak – je králem vhodných momentů a je tak celkem jedno jaké desky
hraje (vím, opovážlivé tvrzení), jelikož, to jakým stylem je hraje,
bohatě předčí vaše očekávání, jeho otočky, vaše úšklebky, jeho
prznění, vaše souznění..nemáte šanci se nudit a přitom to nijak
neafektuje taneční možnosti. Gesto zlomení desky před řvoucím obecenstvem
je jen třešničkou na dortu, rychlé mixy, teasy…radost být u toho,
zkrátka je v něm kus scratch perverta. Bohužel sem jeho vystoupení neviděl
do konce, neboť jsem byl stáhnut za kotník z vyšší reality a museli jsme
se zpět do Prahy. Škoda tomu.
Nelehko tuto akci hodnotit, neboť její těžiště a zároveň hlavní síla
tkvěla jinde, než je tomu obvykle. Od Ed Rushe se čeká, že zahraje tak, že
dav bude vřít a bavit se. To splnil jako vždy. Mohl hrát tvrději, ale
poslední dobou hraje, co ho baví, co cení, co ovlivňuje scénu a jsem si
zatraceně jist, že někdo s minulostí plnou takové temnoty má svoje
důvody. Musíme si uvědomit, že většina přítomných lidí nezná každý
nový dubplate jako my. Ed Rush hrál hitovky vždycky, protože patří mezi
lidi, kteří tím, co hrají, hitovky definují. Já osobně bych spíše
čekal, že víc narazí Brazilci; že nebudou pro Ostravu dost tvrdí.
Zážitek si každý vytvořit mohl a naprostá většina si ho nepochybně
vytvořila. Každý, kdo tam byl, si rád s úsměvem na rtech vzpomene, až
tam bude stát fabrika na nákupy. Z mého pohledu to byl čistokrevný Rave se
všemi klady i zápory, kdo chtěl, ten se bavil, kdo chtěl hledat chyby,
našel, kdo se chtěl válet po zemi, o toho se zakopávalo, kdo si to chtěl
užít, ten si to užil. Já rozhodně. Bylo to jako nevalně vypadající
nezdravé jídlo, ale jak už to bývá, bylo neřestně dobré, takže na něj
v záplavě sterilní výživy budete opakovaně vzpomínat.
Díky Repatorovi, Budovi, Kyanidovi, Femfingovi, Legimu, Kennymu za to, že
poskytli support. Díky L’Enfantovi Terrible, že mě tam dovezl. Díky Hance,
Honzovi a (obzvláště) Marii za doprovod. Díky organizátorovi za
uspořádání. All Crews Must Big Up!
Fotky z akce najdete na webu Dvoiky
Troiky.
