text: Hacken Alien
foto: Saiha
celý fotoreport zde
Zkouškové období vždy poskytuje radostný background, asi jako kroupy
v polívce, nebo brokolice v pizze. Nedivil bych se, kdyby ten den pršelo.
Povzbuzen neradostnými vyhlídkami padajících předmětů odkráčel jsem
v útroby klubu, který produkuje (asi nejen) mé osobě nepříjemně
ambivalentní zážitky poslední dobou. Prosvištiv prvním schodištěm div
nepolknu naprázdno, po protření očí skutečně přiznat jsem si nucen, oni
zde mají uvítací šampaňské a jahody; holt narozeniny roxy nejsou in da
bush. Přestože čtrnáct je mi teprve krátce, rozhodl jsem se odolat
blyštivě pulsujícímu pokušení pocumlat jahodu protisměrným chodem rtů.
U šatny jsem si opět zahrál na hluchoněmého (doporučuji) a dostal za
odměnu obrázek. Ukázal jsem ho třem chichotajícím se dívkám a ty mi za
něj daly lízátko, chtěly mi říci ještě cosi, leč mé končetiny byly
odtáhnuty skrz Akirův loutkový příkaz podlehnout kráse v podobě Cover
Story (Cyantific & Matrix).
Jen z velmi tuhých obrysů člověk by vytahoval lepší
djské kombo než Akiru s Koogim, jenžto se za gramofony za
svítícím nápisem pioneer střídali. Namátkou lovím z videozáznamu celé
akce pořízeném českou televizí. Turn Down The Lights (Benny Page),
parketní tanečníky povzbudivší klasika Another Planet (Pendulum), dle mého
pochybného soudu přeceněná, jen si ji poslechněte, ať víte, co je autor
za ucho, Solar Burn (Blame), a naopak těžce nedoceněná The Message (Cymande,
v remixu od Ed Rush & Optical) do které Akira napral The Nine a musel jsem
tedy aplaudovat. Další klasický kus Spaced Invader (Hatiras aka J-Majik)
zatímco jsem se protahoval mezi lidmi a propracovával se na místo hned pod
reproduktorem, kde jsou aspoň trochu slyšet basové linky i tělem. Zvuková
hladina byla samozřejmě opět nastavena tak, abyste si mohli povídat
s kamarády kdekoli na parketu bez nejmenších problémů, ale na rozdíl od
minulých akcí byl zvuk alespoň dobře poladěn, takže byly slyšet basy,
středy i výšky, holt nebyla to in da bush (říkám podruhé). Takže jsem
směle po průlezu všech zákoutí parketu ohodnotil zvuk jako nejlepší
z dosavadních nejhorších. Na druhou stranu, to mohl být tzv. efekt
“školní jídelna“, kdy nejdříve naplno cítíte nedostatečnost, ale
opakovanými návštěvami se vaše receptory otupí a jste vděčni i za to
málo kvality, která se občas poštěstí, včetně toho, že už víte kam si
sednout, jaké jídlo si nedávát, co dopepřit, co dosolit…takže se vám ve
finále zdá, že je to docela dobré. Koogi kontroval Ghetto Blaster
(Cyantific), přejdivší do remixu housové klasiky plné vzdechů French Kiss
(Lil Louis, v remixu od Ed Rush & Optical), kterou rozmaloval do
impresionálna American Beauty (Matrix & Futurebound), X-ray (Subfocus) jsem
strávil pozorováním tří obrazovek na každé straně sálu, dohromady tedy
šesti, kde se promítalo v digitální kvalitě totéž, co na plátně
běželo, hezké. Na in da bush nic takového, natož dekorace, nebývá.
Koogi nedecentně přilil vonný olej do ohně Babylon Rising (Fresh &
Pendulum, Mc Fats), aby ho rozpumpoval Goodfoot (Ed Rush & Optical) a Akira
přinaložil The Anthem (Hatiras, v remixu od Kemal), takže to plápolalo
jedna radost a slečny..(slečen bylo více, než je zvykem, věřím tedy, že
mnoho pánů mělo kam složit oči, nedejbože i ruce, leč kvalit
tulipánovým hlasem promlouvající dívky s kaleidoskopickýma očima
nedosahovali v mém poměrném systému ani zdaleka, pff)…tak se spustilo
Flamenco (Subfocus), které bylo deflorováno Voodoo People (The Prodigy,
v remixu od Pendulum). Dav měl radost. Já jsem si raději připálil, abych
to nepromeškal. Krátce před koncem Akira však vyklopil na mne nákladní
vůz motorovými pilami nakrájených meruněk: Socom z legendárního Virus
007 Socom EP (Ed Rush & Optical), tak jsem si užil slasti zvukové a
pohybové s možná pár jedinci na parketě (schovanými mezi desítkami
nevědoucích), kteří věděli a poznali. Oheň posléze vzplanul hrubě skrze
hořící kov Concussion (Noisia) a skončil pravou romantikou, až mi slza
kápla, jak mi kouř vlétl do oka z cigarety z ruky. Pak přede mne
naskočili tři smahy, které se rozhodly kroutit mi svoje údy na imaginární
hudbu, soudím dle jejich kroucení, snad to byl tanec, i ve chvílích, kdy
nic nehrálo, před xichtem. Tak jsem úhybným manévrem zaujmul pozici
klíčovou a okolo, nad, pod i skrz neonové trubice sledoval sem Johna
B veseliv se.
Masivní intro chorálem podpořených
osudově-znějících piano-varhan Pimpf (Depeche Mode, John B re-edit)
prokreslilo nástup krále elektrostepu. Odpálil tendenčně Nervous (Fresh),
zvládajíc házet neustále Zoolanderské pózy; zatímco jsem si vesele
otvíral zelený Ice Tea, abych oslavil svlažením útrob nástup dalšího
tracku 80s předělávky s mužským vokálem, John B naznačoval první
robotické pohyby, ale však byl to jen úsvit celé trasy, kterou nás provedl.
Publikum nadšeně přijalo první tóny dalšího kousku Midnight Air VIP (John
B) a někdo si jistě v tu chvíli vzpomněl, že den poté je úplněk. Já
jsem raději kopnul do zdi, abych se přesvědčil, o tom, že je vše
v pořádku. John si prohrábl svou plavou hřívu, dívka po mé levici si
zkontrolovala, jestli má stále nosní přepážku a už tu byl nový singl Ive
Been Stalking You On MySpace (John B) a pozorně poslouchající se mohli
nasmát kecům, které John B do tracku vysamploval, i když při pozorování
jeho projevu si nejste jisti, zda je nemyslí vážně.
John B zrovna moc nemixuje, spíš pouští tracky za sebou, má teorie je, že
je to důsledek koncepce jeho vystoupení, která jsou více show, kde on je
rock-star presentující jednotlivé věci, často silně inklinující
k písňové formě, tudíž z jistého pohledu bráno, to, co pouští, je
dostatečně silné, netřeba to mixovat. Rozhodně mu to stále prochází.
Iowast – Time Lapse (John B Remix), je krásnou ukázkou cesty, jak by měl
kvalitní elektrostep/trance’n’bass vypadat, nebyl jsem sám, kdo
nadšeně ho protančil. Pak do mikrofonu zahlásil “Ahoj Praha!” a lidé
měli radost. Tak jsem si vzal cigaretu, kterou odmítl kamarád-nekuřák,
když sem mu ji nabídl, a zapáli jsem ji, abych na to lépe viděl. Pak
zahrál jednu ze dvou nejtvrdších věcí svého vystoupení Swamp Thing
(Subfocus), která je přímo výstavním kouskem, co se basové linky týče.
Bohužel opět mohli docenit jen ti, co stáli přímo u bedny/odposlechů.
I tak to byla dost imaginace. Do ní našrouboval Emily (Castor), velmi tvrdý
elektrostepový track (který mohl tak vyniknout..), aby posléze prošátral
opět vody napříč toku času, a tentokrát to byla spíše kytarovější
záležitost, která krásně přešla ve, věřím, většinou rozpoznanou
Victim Is Another Name For Lover (Sunhine, John B re-edit), anžto byla mocně
aplaudována, tak jsme patrioti – neasi?! To už měl John návštěvnictvo
na dlani a zbývalo ho jen semknout v držbu v hrsti. Předělávky jsou jeho
silnou stránkou.
Stejně jako péče o sebe sama. Líčení, oční stíny, pečlivě volený
outfit, hairstyling, nedivil bych se kdyby i naildesign, rtěnka.. Košile
s pokaždé jiným nápisem, růžové mega-nápotníčky na zápěstích;
našel si svůj styl, možná až příliš si v něm uletěl, ale i to může
být záměr. A proč ne, proč mu nepřát návrat do doby, která mu přijde
nejhezčí, aby nám z ní vytahoval bizarnosti, unikáty a dokazoval nám
opakovaně designové vychytávky z oné dekády (dickády). Když už, tak se
mu aspoň máte proč posmívat, či na co koukat. Pazduchy si neholí.
Další z předělávek kytarovek z 80s navázal a
radostně přešel ve flip nového singlu Fashion (John B feat. Miss Ch33tah),
která jest rovnakou ukázkou perverznosti pána producenta, co se textů týče
(“Im not interested in your ideas, just give me Christian Dior
accessories.”). Nejsem si jist do jaké míry to bylo způsobeno
nepřítomností anti-nikotinových fundamentalistů či neklasičností johnovy
produkce, leč tvrdím, že jsem se vůbec nenudil, člověk holt slyší něco,
co mu jiní djové nezahrají, dobře se na to tancuje a uši jsou zaplaveny
neslyšenostmi. Pokračovalo se I want the 80s Back (John B re-edit), Ass and
Titties vs Dr Mindbender (John B mash-up mix), a pak přišla deska nejtvrdší
z celého vystoupení a můj vždy-mýlící-se odhad mi řekl, že byla to
nová Noisia. Poměrně rychle však byla nabourána klasikou z bagu tohoto
freaka The Nine (Bad Company)/Alien Girl (Ed Rush, Optical, Fierce)/Morning
Light (Concord Dawn)/Silver Screen (Miss Kittin) Mash-up John B VIP, k níž
přicvaknul klasiku ze soudku mnohem objemnějšího Blue Monday (New Order,
Razorpoint Remix), kterou publikum poznalo a skákalo jako pes vidící
tenisák. Měl jsem radost, tak zapálil jsem si další cigaretu.
Dekadentně podmanivá, hypnotická věc s fanfárou kříženou se zvukem
elektronických varhan byla další přísadou v tomto podivně míchaném
drinku. Když viděl, že Closer (Nine Inch Nails, John B remix) lidem moc
nesedí (no hlavně autorovi článku moc nesedí, že), tak začal
přeostřenou chuť kopanou přes hrot mírně cukrovat a zahušťovat sladkými
likéry. Zasněnou složkou, podobající se tajemnému podniku do nějž
vlezete se schovat před jarně bičujícím deštěm, byl Man for all seasons
(Concord Dawn feat. Paul Mclaney), pak Mercury Skies (John B) staly se pohledem
skrz smršť stovek odrazů měsíce v rozbitých zrcadlech na místo
zaplněné pomeranči, kde jen stačí políbit tu, jenž je trhá na líc
ručky. Chopiv se rukou (pleonasmus, čím jiným by asi chápal..) mikrofonu
ohlásil opět ukázku z nadcházejícího alba, a další porce
elektrostepového lektvaru se rozlila v slušnou návštěvnost, pak se ozvalo
notoricky známé “Its 4AM i took you home…”, jímž začíná prasácká
perverzárna Take me home (John B feat. Stareyes), která pojednává o tom,
že nejen muži jsou náruživí. Pokračovalo se opět exhumací z 80s,
tentokrát Helpless (Kim Wilde, John B Remix), s velmi silným nájezdem. Než
jsem stačil sesbírat svoje čtyři krabičky cigaret (mentol, modrý camelky,
calumé a jednu s balenejma), tak už docházelo k robotizaci publika skrz
Tainted Love (John B feat. Marcy Meow), pak promazal klouby písní, jež název
jistě má, ale já jí pracovně říkám “We love the sympathy”,
poněvadž jsem brečel dojetím z toho, jak John B v jejím průběhu
vyslovil “Ahoj praha, na zdraví”. Och, jak “touching” moment. Než se
pustíme do popisu posledních vzpomínek před definitivní deskripcí finále,
tak ještě přiznám, že hned na to pan 80s-strikes-back pustil další ze
svých písňových vtipností Fucking On The Dancefloor (Dirty Sanchez, John B
remix).
Nejdřív jsem ty smahy jen sledoval, ale pak jsem dostal podnět k smíchu,
tak jsem se smál. Rozhodil do vzduchu mocně tento bojovník řádu
“smaho-pal” svoje končetiny zaobalené v mocných zvonáčích a tajemně
pokreslené košili, ach ty mystické obrázky, třeba drak, no a zaobíral tam
prostor pod schodištěm nemalý, leč po chvíli delší, než únosné, začal
se rozhlížet a zkoumat a hledat. No zkrátím to. Začal hledat všude
možně, ale nenašel. Ponaučení je jasné: nefetuj, pak nic neztratíš a
nebude tě to srát x-krát tolik. Pán Bůh tě potrestal. No a pak bych chtěl
věnovat pár řádků madame, která byla asi jedna z nejstarších
přítomných, ale nijak jí to nebránilo v zábavě, sice upíjela piva
cizím lidem, avšak více takových old-skoolařek z éry volné lásky,
které vytáhnou doma oblek z mládí a přijdou to nakopat v alternativě
stejným stylem jako před 30ti lety. Bravo.
A už se to roztáčí, už to frčí, venku svítá
o trochu dřív než v zimě, a John B přihodil genialitu nejhrubšího zrna
New Life (Depeche Mode, John B Re-edit), která je původně z roku 1981 a je
to z ní taky pořádně slyšet. Krása vidět lidi, kteří ani v té době
nebyli na světě, svíjet se na takýto poklad novoromantické vlny. Pokud toto
byla sklenka luxusního Chardoney, pak potom přišel shot absinthu s vodkou.
Vault VIP VIP chtělo by se napsat. Byl to však “jen” Johnův re-edit Vip
verze Vaultu od Pendulum. Změna spočívala v nenářezové pasáži, tj.
úvodní a prostřední, které byly pozměněny do mírně víc elektrozvuku.
Mno k tomu jak tento track znít mohl a nezněl se už nebudu vyjadřovat,
stejný problém jako na Klutovi i Pendulum. Se zvrácenou radostí sobě
vlastní sleduji, že většina přítomných povětšinou nemá šajnu o co
přichází. John zakončil svůj set rovnější pasáží, tentokrát se mu
však povedla více než v Brně. Krystalicky ukázková, kříšťalovější
než křišťál, jak by řekl Standa, Mirrors & Chrome (Komatrohn, John B
Remix), nadchnutě přešla v elektrohousovou verzi Ive Been Stalking You On
MySpace, která je tedy dle mého nenažraného, a to jsem měl dva talíře
jahodových knedlíků, úsudku lepší než dnb verze. Pak přišel čas na
poslední toonage. John zvolil Kanye West – Gold Digger (High Contrast
remix), no a ten track teprv musí projít standartním hodnotícím kolečkem,
poněvadž já jsem z něj stále přespříliš rozpačitý (autor lže, track
mu přijde přeceněný).
Pak nastoupil Nitropank, ale já jsem ještě nešel domů,
nýbrž jsem si poslechl první dvě desky, moc pěkné kombo Standing Room Only
(Violence superstars) plus The Pulse (Bad Company) a šel jsem se vyspat před
odjezdem na Slovensko, kam jsme se Saihou jeli navštívit impregnátory našich
duší. A nikdo mi to nemůže zazlívat. Autor má rád česnekové bake
rolls.
