Po otravném stavění stanu jsme se vypravili do samotného areálu, kde se
na obou hlavních podiích dělaly závěrečné přípravy a zkoušky před
úvodními vystoupeními celého festivalu. S dovolením vynechám úvodní okrasné
proslovy a popisy prostředí, na které moc nejsem, a pustím se rovnou
k věcem hudebním, kvůli kterým se ostatně festivaly především
pořádají. A pochopitelně se zaměřím pouze na zlomenou Semtex Stage
(jinak se na Cosmicu nacházela tradičně obrovská Vodafone techno stage, stan
Red Zone a taky malý jungleový stan). Úvodní čas bývá nevděčný,
protože DJ hraje pro pár lidí (někdy ani to ne) a navíc za světla, což je
pro noční party značně nepřirozené. Tímto dýdžejem se stal pro
páteční večer Sweg, ovšem po nějaké době se k němu
přidal Anakin a nakonec tak hráli zhruba až do půlnoci na
střídačku. A taky lidí po setmění začalo přibývat. Pouštěli spíše
odlehčenější kousky jako Travelling Man (Syncopix), Love Insane (Craggz a
Parallel Forces), Lost In The Music (Jenna G), Decade (Baron), Creeper (Zinc a
cvrček). Postupně však přitápěli pod kotlem, takže nastaly i první
výbuchy festivalového nadšení – u Matrixe a Futurbounda a jejich verze
hudby z filmu Americká krása – American Beauty a Subfocuse –
Airplane/Flamenco. Ke konci si ještě vzpomínám na klasické party materiály
In Love (Jenna G), Flashback (Logistics + Cyantific) a Standing Room Only (Hive,
Gridlok, Break, Silent Witness, D – Bridge).
Po původem turnovských bratrech nastoupil Elvis. V průběhu
jeho setu jsme se dozvěděli, že Andy C nepřijede, respektive nepřiletěl.
Znamenalo to prodloužení doby hraní pro Elvise a Markyho. Elvis tak dostal
více než dvouhodinový prostor v exkluzivním čase od půlnoci do čtvrt na
3. Podle mě to nebyla šťastná volba. Mně osobně se ten set nelíbil.
Spousta tracků mě nebavila, byly tam ke konci i některé prazvláštní
experimenty. I lidi kolem si ke konci žádali stále více skandováním
Markyho. Alespoň párkrát jsem se potěšil u – Hollow (Break, Silent
Witness), Turn The Lights Down (Benny Page), pak hodně u The Eyes Have It
(Spor). Zajímavý byl i mix Squash (Gridlok rmx?) do Pump Friction. Dále jsme
třeba poslouchali Total Science – Prozac Q Project rmx a Total Science –
Westside Story, Noisii s Bad Company – Meditation a Noisii – Block
Control VIP a v závěru pak řezničinu (doslova) Butchery od SKC.
Pak přišel konečně ten Marky. Andy C sice nepřijel, zato
MC Dynamiteovi se to povedlo, takže se nakonec představil po
boku Markyho. Jeho set dozajista patřil k vrcholům celého Cosmicu. Nad
selekcí převažovala úžasná technika, která gradovala ke konci
neuvěřitelným scratcheováním na gramofon v náručí, který držel
obráceně, a strhujícímu rewindy. Marky hrál dost od podlahy, docela
i techstepově, což mě překvapilo. Zahrál třeba novější spolupráci D.
Kaye a Sonicem – Future Creep (tahle skladba zní v mixu úplně parádně
snad se vším), Marcuse Intalexe a High Contrasta – 3 AM ( na přání
nejmenovaného velkého plzeňského příznivce Markyho a vůbec dnb
labužníka :D), virusové Alien Girl a To Shape The Future rmx nebo vlastní
Closer (v nepříliš povedené verzi od Total Science). To vše prolínaly
věci ostřejšího ražení, nějaké latinovky, Plastic Soul (Shy FX, stále
nechápu, co je na tom zajímavého), Together (Logistics), Creeper rmx (Zinc) a
další. Marky působil během setu velmi sympaticky, projevil svoji veselou
brazilskou mentalitu, občas si pro sebe nebo s Dynamitem zpíval. Celý set
pak vyvrcholil závěrečným dechberoucím scratcheovacím představením, ta
skladba, s kterou si tak pohrával, byla to pravděpodobně nějaká novinka od
Pendulum. MC Dynamitea jsem míval v starých dobrých časech Full Cycle rád,
nedávno jsem ho však slyšel v nějakém setu a říkal jsem si, že by snad
bylo lepší, kdyby nepřijel. Toto však beru zpět, Markyho pěkně podpořil,
moc to nepřeřvával a rozhodně celkový dojem nepokazil.
V půl 5 se za gramofony dostala IM Cyber,
s kterou si nakonec zahrál i Akira, jenž jinak dostal podle
mě nedůstojný čas v neděli ráno.
Rozednilo se, zjistil jsem, v čem, že to vlastně celou noc tancuju (fuj).
Dvojka za gramofony početný dav tancechtivých udržovala ve varu hitovkami
jako: Papua New Guinea HC rmx, Crash, Medicine Matrix rmx, Foodchain, With All
My Heart, Facade, Airplane, Voodoo People Pendulum rmx (jak jinak), Bring It On,
Champion Sound, Manipulate The Universe, Back 2 U, Solar Burn a dalšími,
které 1. nechci vypisovat, 2. neznám, 3. neslyšel jsem, jelikož jsem se
šel kouknout po areálu.
První den pak zakončil v posledních měsících stále oblíbenější
Pixie. Moc si toho nepamatuju, ale zdálo se mi, že nezahrál
zrovna svůj typický set. Nebylo to tak
tvrdé jako to, co jsem kdy od něj předtím slyšel. Pár tracků pro
ilustraci: Benny Page – Turn The Lights Down, Ed Rush, Optical –
Kerbcrawler Baron rmx, Subfocus – Flamenco, Total Science, Baron – Monkey
See Monkey Do (rmx?), Moving Fusion – The Beginning. V 7 to celé skončilo
a každý se vypravil, kam chtěl, aby nabral síly na další večer. Já se
vydal do stanu, ovšem už tak po hodině mě ven vyhnalo vedro a po další
hodině jsme raději odešli na Pudlák, kde jsme zůstali celý den. Využili
jsme to i k tomu, abychom se pořádně najedli, jelikož v areálu festivalu
byla jídla málo. Navíc bylo nedobré (třeba ty čínské nudle byly přímo
hnusné) a drahé až běda.
Sobotní večer odstartoval Suki. Konal se stejný průběh
s počtem návštěvníků jako předchozí večer u Swega a Anakina. Desky?
D. Kay – Move Ya´ll, Big Bud – Children Of Jah, MIST – 9 By 9, Marcus
Intalex – Barracuda, Matrix a Futurebound – American Beauty (euforie), Q
Project – Ask Not VIP. Nebylo zapomenuto ani na českou produkci a to na
Micovu variaci na Luise Armstronga ve skladbě Skokiaan. Tvrdší kousky pak
představovala skákanice Dubplate Killa, Duppy Man, před níž Suki zahrál
starou jungleovou skladbou, jejíž vokál Chase a Status použili právě
v Duppy Man, nebo Mind´z Eye.
Dalším v pořadí byl Koogi, který dostal svůj čas před
London Elektricity. Doprovázela ho MC Lindee. Po pravdě už
jsem od něj slyšel zábavnější sety. Zejména co se týká první
půlhodiny, kdy odehrál mě nudící tracky. Pak konečně zahřála u srdce
Fast Soul Music, dále to byl Solar Burn (to u srdce nezahřálo, tahle skladba
mi leze na nervy). Nadšení odstartovala geniální Cover Story (Cyantific +
Matrix), příprava na Hospital čas pokračovala s Can We (LE a Nu:Tone).
Z dalších tracků si vzpomínám na Bodymove, Insatiable (Matrix rmx) a
samozřejmě Vertigo (tahle věc nikdy nezestárne). Zpěvačka Lindee mě opět
potěšila. Má moc pěkný hlas, zapojuje se přiměřeně (mohla by i víc),
mile vystupuje, snaží se nenuceně komunikovat s obecenstvem.
Koogiho pak v půlnoci vystřídal Tony Colman aka
London Elektricity. Byl velmi dobře naladěn, sympaticky
vyzvihl svého přechůdce za gramofony a pak už spustil svoje představení.
Jeho set mi hodně připomněl loňský High Contrastův, i když ten hodnotím
pořád o něco výše. Silný zvuk, rychlé mixy, energické vystupování a
gestikulace, výběr skladeb z vlastního domovského labelu. Tuším, že
hrál pouze z desek, zajímavé v dnešní době. Hned z počátku to byl
Blackout od Logisticse. London Elektricity a High Contrast jsou sice
generálové Hospitalu, já však za nejprogresivnější zástupce této
značky momentálně považuju jednoznačně právě Logistice a taky Cyantific.
Tony pokračoval s Different Drum, ovšem v temném kabátu od Photeka, došlo
i na Bilion Dollar Gravy, Love Insane (vynikající věc) nebo remixované
skladby – Out Of This World (předělal parádně D.Kay) a Space Jam
(přemíchali Cyantific). Pustil taktéž Never Ending Story od Logistice, Move
Ya´ll od D. Kaye, Burial (opět Logistics předělávka), Off Guard VIP od SKC
a Ghetto Blaster od Cyantific. Další emociální nápor nastal při High
Contrastově remixu Remember The Future a znovu American Beauty. V závěru se
pak dostal někam jinam, k nějakým experimentálnějším kouskům (znělo to
jako nějaký vyklidněný Amit). Přiměřená spokojenost ve mně
zůstává.
Poslední velkou hvězdou, bezesporu nejkontroverznější a
nejzvláštnější, byl John B. Toho ještě stihl představit
Tony Colman a rozloučit se. Tuto část včetně tracků jistě podrobně
popíše ve své reportáži Hacken Alien. Omezím se pouze na pár vět. Set
Johna B se mi líbil. Vybudoval si osobitý styl, který nic nekopíruje.
Všechny jeho nové elektro věci se mi taky nelíbí. Nicméně i minulosti
vytvořil mnoho skvělých skladeb, takže já si ho považuju. Navíc jeho set
nebyl pořád to samé. Hrál i „normální“ věci od jmen jako SKC,
Pendulum, Noisia, Chris Su, Bad Company a další. To jenom aby nedošlo
k mýlce. Míchal ještě méně než v Roxy v červnu. Je to ale prostě
takový jeho styl, kdy to podle mě on míní jako jakýsi live act, při
kterém představuje svoje více či méně povedené skladby. Já to beru,
stejně jako beru jeho potřebu sdělovat něco mikrofonem nebo jeho
sebestřednost (která je dost možná jen recese, kdo se v tom má vyznat :-))
a vzhled. Kdo nemusí, ať nechodí, kdo chce, ať chodí. Je to
jednoduché.
Po tomto vybočujícím vystoupení nám zahrála Katcha.
Tentokrát naprala Relight The Fire Tonight hned na úvod, pokračujíce
v dalších minutách s Flashback či Nosher rmx (jak jinak). Pěkné desky
nechyběly – Logistics (Blackout), Baron (Decade), Q Project (Voices). Část
setu jsem využil návštěvou Red Zone a část prohlídkou vykradeného stanu
(mně naštěstí zmrdi nic nevzali).
Když jsem se vrátil zpět, hrál už Nitropank a
Akira. Ovšem to už na mě lezla nějaká slabost po celém
dni u vody, skoro bez vyspání, pořád na nohou. Takže jsem se sotva dostal
do stanu a ani do třetice jsem druhý den na Cosmicu nedotáhl až do konce.
Ale snad příště. Už asi jinde než na Pudláku. Škoda, pěkné místo.
Doufám, že příště už konečně někoho napadne doplnit vodu do cisteren
i na druhý den. I kdyby měl být vstup dražší (ovšem uznávám, že to
není žádná povinnost). A taky pokud bude vedro a sucho, že někoho napadne
alespoň před druhým dnem pokropit rozdupanou zem vodou, aby tolik neprášila
a neměli pak všichni ještě doma prach v sobě (tady bych se přikláněl
k tomu, že jelikož je to v areálu festivalu, povinnost by to být měla).
Tak to bylo trochu kritické okénko na závěr, ale jinak celkově musím
říct, že to bylo fajn a na viděnou příští rok :)