text: BIFIDUS AKTIF
V reportech, na fórech a boardech jste se mohli dočíst, že stál Cosmic Trip za starou bačkoru… Slabý zvuk drum and bass stage, neprofesionální ochranka, špatné a drahé jídlo, vysoké ceny, žádné kalení zadarmo ve VIP zóně a nebo reklamní opruzy. Ale dočetli jste se někde, že v kempu polétával hmyz? Chápete to? Organizátor nenechal postříkat okolí pesticidy – je to vůbec možné? Lidé se museli ohánět rukama, dívky vřískaly, a chlapci tak museli létající útočníky zabíjet, aby je ochránili… Přitom by stačilo jen pár litrů chemikálií a protihmyzí komando. Je tento přístup organizátorů férový? Nebylo by vhodné udělat anketu, co si o tom kdo myslí?…
…sám sebe se ptám, kam až by se dalo zajít, a co všechno by se dalo vytknout, když má člověk čas na hledaní chyb na všem možném. Jistěže je normální, že bude v kempu hmyz, že venku bude vedro, že v areálu bude i po pokropení ráno prach. Stejně tak to, že nepřiletí DJ, že chce někdo na barech vydělat, že si starosta obce vymůže držet hladinu zvuku na úrovni, která nechá její obyvatele vyspat…
Já se přijel bavit na festival, který „pro mě“ někdo připravil a takový jsem ho přijal. Navíc vím, že jedu někam, kde platí určitá pravidla… Tak proč se vztekat, že mě nepustí do Red Zonu s pitím?
Den první:
Dokodrcal jsem se s přáteli k davu lidí čekajících na vstup, schoval
jsem zbraň, drogy, pití a jídlo do boty, ukázal ochrance, že to šustivé
v zadní kapse není platíčko tripů, ale jen štos bankovek, a prošel
dovnitř…
Hraje Sweg a
Anakin a lidé jsou v očekávání ze slibného večera.
Žízeň po drum and bassu mizí za pomoci řádné dávky liquidního zvuku
(Bingo), a pokračuje se raggovkami (Ganja, Ganja), tech stepy (The Upbeats,
Vicious Circle) – moc pěkný rozjezd. Pak přišel Elvis a
předvedl set obsahující kromě normální selekce i rozkopané mixy a
hlavně naprosto nudné, trapné a hloupé desky, což vyvolalo špatnou reakci
publika. Oznámení absence Andyho C situaci zazdilo totálně. Elvisovo
počínání nelze než omluvit, vysvětlit a překonat. Já jsem si zaskákal
na Block Control (VIP) od Noisie, překvapila mě šlapavost a síla
Ibogaino-Lamatovského Easy Ridera, pak jsem si krásně zanadával, zaskuhral,
zaťukal si párkrát na čelo… ale to už mě nohy nesly na breakbeat, do
vinyl shopu, na techno… a na vše jsem tak s úsměvem zapomněl.
Marky hrál jak o život. Skvěle,
radostně, božsky. Dynamite vytvářel „UK“ atmosféru a člověk se tak
mohl cítit, kdekoli chtěl – Brazílie, Anglie? Fantazii se meze nekladou.
Vřískající dav se nabíjel zevnitř, vpředu zvuk rozskákal a rozeřval
stovky lidí. (stát 50 metrů od stage na stráni a mrmlat, že tam byl na nic
zvuk, může jen hlupák…) Teplárny, skočky, legendy… enegrie,
úsměvy – všechno skvělé!!! Pak mě ale clownstepoidní a stupidní
odbočky Markyho setu přiměly k malému výletu, který se nakonec dost
protáhnul. Skončil jsem na technu, kde hrál Kevin Saunderson a připravil mi
další velký zážitek Cosmic Tripu.
Pro okruh drum and bassových známých
platila techno stage i v minulosti za totální „odpad“, kam páchne
člověk jen „z prdele“ a nebo když je úúúplně na kaši. Stejné
názory jsem slýchal i letos. Mně však techno stage přinesla naprosto
strhující představení podstaty techna a jeho původního zvuku. Bylo mi sice
líto lidí, kteří si přišli odlítnout za pomoci tanečních drog na
pořádný buch buch buch masakr, ale minus pro jednoho – plus pro mě.
Vychutnal jsem si selekci elektrických, syntetických a technických rytmů na
luxusním zvuku a za největší spokojenosti. Akira a
IM Cyber poté začali na dnb stagi skládat pěkný set plný
tvrdých i šlapavých věcí. Jejich počínání dopadlo velmi dobře a
tanečníky si udrželi nejen díky Subfocusovi nebo Logisticsovi. Poté
nastoupil Pixie a předvedl svoje mistrovské djské umění.
Bohužel však zvolil desky, z jejichž poslechu by mě po pár minutách mohlo
hrábnout, a tak jsem utíkal do postele, co mi nohy stačily…
Den druhý:
První zádrhel: Nikde nemají Becherovku! Tento nedostatek považuji za hlavní
prohřešek organizátorů. Ještě horší než hmyz v kempu. Myslíte, že je
to tím, že Becherovka akci nesponzorovala? Kolik by uteklo organizátorovi
peněz, kdyby nechal nakoupit tento likér? Jel by pak na dovolenou? Spočítá
to někdo? Máte kalkulačku? Pošlete mi výsledek na email? A nebo raději
uděláme anketu?
Hraje Suki a nakládá bomby, nemaže se s tím, lidí přibývá a reagují. I po únavě, „spánku“, vedru a jiných negativních vlivech se hýbou a vlní. Všechno, co má společného s ganjou a reggae, má zelenou.
Koogi zahrál pro fajnšmekry a
Lindee zazpívala opět excelentně. Měla by si založit
školu pro MCs, kde by učila machýrky a vyhulené exhibicionisty a honiče
trik, jak kultivovaně zpívat, frázovat, vystupovat, jak se líbit, tvářit,
komunikovat a hlavně: MCing dávkovat! Lindee opět zabodovala a pěkně
doplnila Koogiho šmakózní selekci, která se sice po Sukim tvářila trochu
rozpačitě, ale sedla dokonale coby rozproudění před Tony
Colmanem. Nejsympatičtější tvář celého Cosmic Tripu rozbíjela
řady všech natěšěnců a dávala do toho vše. Mixy občas ujížděly, ale
retušovací schopnosti ve spojení s Tonyho charismatem daly hned zapomenout a
člověk se soustředil pouze na atmosféru, energii a Hospitální zvuk.
John B mě ani nerozesmál, ani
nerozplakal. Nedal jsem mu příliš mnoho času, ale úvod s Frozen Solid a
téměř závěr s Planet Dust od Bad Company mi stačil na to pochopit, že
lidi umí bavit, že má styl a že je zbytečné ho nemít rád a nebo se snad
kvůli němu nervovat. Já si našel svou alternativu, a to, co jsem od něj
stihl slyšet, se mi navíc líbilo, takže OK. Tak dlouho jsem běhal mezi
stagemi a povídal si se známými a kamarády, až jsem přeskočil
Katchu a dorazil na dnb stage v čase, kdy úřadovala
Shadowboxí roboškola (jak by řekl Hacken Alien) a roztáčela velmi
inteligentně a zajímavě placku za plackou.
Hrálo se pěkně rychle, hbitě (tím
myslím, že se DJs střídali jako při skutečném pingpongu) a zároveň
zasněně, experimentálně (to spíš od Nitrouse), houpavě a
melodicky (to třeba, když hrál 2K), ale taky diktátorsky
(to když se do toho opřelo sto kilo Akirovy živé váhy)…
Ranní panoramata na technu byla kouzelná, breakbeat ochrankou zatarasený a
Bifidus unavený… A tak nezbývá, než poděkovat za poslední pokosmické
chvíle dvěma laskavým duším, se kterými jsem si na louce s třešněmi,
žlutými mraky a krásnými úsměvy užil ranní déšť a provoněný vzduch
coby symbolickou tečku za výletem do vesmíru.
Bavil jsem se královsky, protože jsem se
bavit chtěl. To, co mi bylo na Cosmicu k dispozici, mi plně stačilo a
uspokojilo mě dosyta. A reklama? Ani mi nedošlo, že tam nějaká byla. Lidé
ale umí udělat z komára velblouda a něco tak přirozeného jako reklamu
hrotit do nepříčetna. Příště by mohl být jako hlavní sponzor Mc Donald.
Narvete-li totiž kocourovi Big Maca do pusy, bude vrnět jako by byl
v troubě :)
