text: LINCOLN
Jeden report jste si již mohli přečíst v Bifidově podání. Nečetl jsem ho z důvodu, abych neztratil svůj subjektivní pohled na věc. Pevně doufám a v této chvíli již vlastně budu vědět, že jeho reportáž byla tradičně perfektní. Akce v Abatonu začínala už v 10, já jsem se dostavil po půl 12. Za gramofony se střídala dvojice Beast 67 a Reverb. Každý z nich hrál tak čtvrt hodiny a pak docházelo k výměně. Opět bylo možno ocenit sílu zvuku, ovšem tentokrát jeho kvalita během večera kolidovala. V některých částech parketu to docela rezonovalo, některé pasáže nebyly zvukově tak kvalitní. Na WC měl pak člověk pocit, že na něj padají skříně nebo k němu běží stádo koní. Zvuk nebyl slabinou, ale zažil jsem už v Abatonu rozhodně lepší.
Setu české dvojky jsem slyšel tedy jen
něco přes hodinu, naložili pár husťáren, Facade a Brainstitch od Noisie,
Camouflage od Optiva a Bulletproofa, něco od Spora, hopsanici Killa DJ od
Drumsounda a SBS, Naxamenu ? od Zinca, Kerbcrawler od Ed Rushe a Opticala…
Beast nezapomněl ani na českou produkci – návykovou záležitost Girl With
Glass od Deniuse či Skokiaana od Mica. Na baru v té době zlobilo světlo,
takže jsem si dvakrát objednával v polotmě. A pak jsem si dal ještě
panáka s Anakinem, ale zjistil jsem, že to nebude panákový večer. Takže
po prvním pokusu jsem už radši zůstal u pití piva, přičemž během
večera si tohoto moku užily i moje ruce, tričko, boty a i (určitě vím
o jednom člověku) vedle stojící lidé. Ti, kvůli nimž se do Abatonu
nejvíc šlo, přišli po 1 ranní. Na podiu se objevili
Fierce a Break. Podle line – upu měli
hrát po sobě, nakonec se v společném setu střídali po několika
minutách, respektive desítkách minut po dobu 3 hodin.
První obskakoval gramofony Fierce, Break
zahrál poprvé zanedlouho. Pokud jsem pozoroval dobře, Fierce hrál takřka
jen z desek (možná jenom z desek ?), Break zpočátku spíš z CD, potom
taky i z desek. Po pravdě, set byl pro mě z hlediska poznání skladeb
docela neznámou, takže tracklist je hodně neúplný. Neznám ani nějaké
chystané album nebo EP těchto producentů, o němž během večera moji
znalejší kamarádi mluvili. To mi ovšem nebránilo dobře se bavit, hopsat a
užívat si syrovou a celkem temnou jízdu, která začala pozvolna, postupně
nabírala na obrátkách a několikrát vystoupala do pravé zběsilosti.
Škoda, že nepřišlo víc lidí. Tato jména si to určitě žádala a
zasloužila, návštěva mě zklamala. Myslel jsem si, že Fierce má na nohou
klasické modro bílé prestige (čti prestyže nebo prestyžky). Sportovní
obuv se vrací zpátky ke kořenům, zadumal jsem. Tyto úvahy skončily po pár
minutách, kdy jsem při opětovné kontrole od zábradlí k podiu zjistil, že
se o prestiže nejedná…
Jejich set se skládal z velmi zajímavých
tracků, rozhodně žádných „ prvoplánových hitovek „, takže na své si
přišli spíše dnb labužníci. Bylo nám dopřáno k poslechu: Brainstitch
(Noisia) v novém remixu právě od Breaka, Standing Room Only (Hive, Gridlok,
Break, Silent Witness, D Bridge), Don´t Rush (drtička Breaka a Silent
Witnesse), Get Myself To You (Calyx), Ringing Ears (Break, vyjde na Commercial
Suicide), Hollow (Break a Silent Witness), Soul Cube (Optiv, Axiom, Chris Su),
California (Silent Witness). Zabrousilo se i do starších časů s Ed Rushem
a Opticalem – tuším, že to byl Houser a pak mě převapili s Bad
Company – Hornet. Ke konci došlo i na jemnější polohy s věcičkami
Highlander od Calibrea a Vertigo od Matrixe a Dannyho J. U druhé zmiňované
jsem si neodpustil tradiční výskok, který, jak jsem přemýšlel, provádím
ještě u American Beauty a Block Control (spíš VIP). Jako tuším
předposlední věc pustil Fierce neuvěřitelně krutou věc s mužským
pokřikem, z které jsem byl úplně mimo smysly.
Docela by mě zajímalo, co to bylo, nechal
to hrát hodně dlouho. Přišlo mi to něco ve stylu Hive, Gridlok, Keaton.
A taky mě upoutal Fierceův „unavený“ vzhled, Break vypadal svěžeji.
Ale oba hráli velmi dobře, to musím dodat. Po 3 hodinách Quarantine show se
na scénu dostala další česká dvojice, tentokrát Nitrous a
IM Cyber. Na parketu jsem strávil ještě další
třičtvrtěhodinku než jsem se odporoučel v 5 ráno domů. Určitě to bylo
v podání obou zmiňovaných zkušených DJů důstojné rozloučení
s další Take Control se skladbami Set Me Free, Carrier rmx, Cyclone, The
Future Creep, Butchery nebo Dirt Box a dalšími, u kterých jsem už
nebyl.