Text: Hacken Alien
Foto: Ogi
Celý fotoreport najdete
zde.
Nebylo zrovna pěkně ten den, přesněji řečeno ten večer, spíš tu noc,
kdy jsme přicházeli parkem k objektu. Měřící nástroje nás tížily
v přeplněných kapsách. Přes den svítilo slunce tak intenzivně asi
právě proto, aby se mělo v noci důvod vymlouvat co se zimy týče.
Ten park se skalami je opravdu podbízivý. Bzučení reprodukované hudby je ve
vzduchu slyšitelné s každým přiblížením naší spájené chůze. Ucho
tak pokládá první jistotu: nebude to potichu. Dvakrát zatočíme, u krychle
rychle zabočíme a jejda – očím snad ani nevěříme. Oko tak pokládá
druhou jistotu: sami vevnitř nebudeme. Kopa (nebo snad horda? už nevím, jak
se to počítá) youngsterů vesele oxidovala před vstupem, jenžto byl
korunován třemi písmeny: „A“, „M“ a „C“, och jak podstatná
informace, hned si ji píši.
Na první pohled setkání podvratných živlů, jejichž
momentální aktivita byla přetěžko odhadnutelná. Dress-code byl však nad
míru jasný. Inu, pokud si mohu dovolit osobní poznámku, často to byl spíš
xicht-code. Nu což, sebedestrukce se dnes mezi mládeží nosí. Ono proč taky
ne, když, jakkoli to většině z nich nepřijde na mozek, tedy to co z něj
zbylo, naděje na nějakou smysluplnou seberealizaci v dnešní společnosti je
vzhledem k nabídce servírovaných možností tak absurdní, že je přeci jen
lákavější podléhat iluzi alternativní-zpestřené/změněné reality,
která se ve vědomí postupem času čím dál více transformuje ve vlastní
svět odlišný od toho běžného. Zapojit fantazii je příliš obtížné,
lepší je dodat ji zvnějšku skrz laciné substance, jít a něco iniciovat je
příliš namáhavé, lepší je jít vesele zkonzumovat hudební produkci a
tvářit se, že dělám něco jiného než zbytek konzumní společnosti.
Neděláš! Jen konsumuješ jinou komoditu! Můj vzletný průvodce mě raději
dovnitř zatáhl, neb mé chutě po hovoru s přítomnými by měly nejisté
vyústění. Fajnová šatna. Rozhlížím se okolo a lidí vevnitř je rovněž
hodně, místa u stolů jsou obsazená, z jednoho na mě vypadne Řepátor a
už jsme na vodku tři. Hop-Skotch do sálu a už stojíme vedle mistra Tweety
Twizta. Za úsměvu z reje okolo nás a nástupu Inspirala X62
za gramofony v podobě 4 desek od Aphrodita v řadě rozpoutáváme klasickou
debatu bez žánrových hranic. Rozšiřujeme úsměv. Samotný sál, jenž
následuje po předsálí s barem, který následuje po vstupu, vedle něhož
jsou toalety, má rozměry tak 3/5 hlavního sálu v Roxy, takže dovnitř se
narve docela dost lidí, když chce. Taky tam hodně lidí kouří, když chce.
A dost lidí tě polije, i když nechceš.
Inspiral inspiroval hitovkami v hitovém balení a publikum hltalo –
chtělo. Inspiral povzbuzoval, lidé aplaudovali. V ten moment, řekl bych,
bylo všechno v pořádku. Ano, až tak nějak moc v pořádku. Vlastně
v tom to byl asi kámen celého úrazu; ale o tom až na konci. Lidé byli
veselí, DJ pumpoval, MC hecoval, světla blikala, těla kmitala, basy vrněly,
těla se potila, zkrátka – koloběh vody byl udržován. Taky bylo moc fajn,
že ochranka u vchodu byla klidná a neagresivní. Pak jsem dostal za tričko
první pomeranč a počal jsem tvářit se šibalsky. 
Následoval dnb remix Rockafeller
Skanku původně od Fatboye Slima, teasovaná The Nine a po
chvilce nádherná série, pro mě asi vrchol Inspiralova setu, která svou
vypečeností zmanipulovala moje chuťové buňky, jež i v uších mám a
nechal jsem se unést na cestu sluchovodným tobogánem > Rhythm
(Future Tech) –We Want Your Soul remix – OuttaSpace,
následoval originální Nosher (Total Science) a do něj epické
Submarines, provařil i Voodoo People remix, ale tak co
s ním dělat že, lidé na něj furt reagují, já se jen vždy snažím
vzpomínat na moment, kdy jsme ho slyšeli poprvé a málem jsme zemřeli. Od
té doby už nikdy tak dobrý nebyl. Starý dobrý System Check (Ed
Solo & Brockie). Nevím, co jsem dělal, nejspíš jsem někde tančil a
nechal se ostřikovat pomeranči. Kouřil jsem cigarety, abych se necítil
nepatřičně a pozoroval jsem, jak hodně lidí saje do plic thc skrz sklo.
Nacpe, zapálí, nasaje, podrží. Rychlé, nenáročné, s uspíšenou
nájezdní dobou a krásně plíce-svinící. No nic, to jsou jen zájezdy za
střízlivostní hranice, které snad některým z vás, stejně jako mně,
přijdou zmínky-hodné. Asi už tušíte, proč se o tom zmiňuji, mezitím
však Inspiral nahodil vtipnost Back to the Roots + X-Ray,
kterou zahrál téměř úplně stejně, jako to dělal Andy C v roce
2005. Ale tím, že přešel ve Violent Sound si u mě šplhnul..ten
track je luxus. Byl však rozdrcen penetrací plyše z let osmdesátých
Fade To Grey Noisia remix, aby byl popraven Another
Planet, která tak krásně vynikla oproti usynťákovaným klonům
Pendulum předchozího 3/4roku a snad jen jejich novota Axle Grinder
dává vzpomenout těmto tvrdším věcem. Inspiral ji podstavěl Dont Tell
Me od Concord Dawn feat. Tiki. Největší radost mi udělal ale až na
závěr (tj. hned po předchozí desce) Screamerem…ten track je
stále dělo. A právem patří mezi top 3 roku 2003.
Nastoupil Misha z BSE.
Přesně ve dvě. Odpálil Watching Us (Gridlok), hrál z cédéček,
do ní nastoupila Winter War (BSE & Noisia), zlá věc, a
přísnost největší Real McCoy (State of Mind, Black Sun Empire
remix!!!) a od podlahy naše nohy se v ten moment odrážely, jako kdyby do ní
mlátili bucharem. Tento track zní naživo mnohem lépe, než ze záznamu, a je
to dobře odvedená remixová práce. Symfonií podpořená šílenost
lokomotivního kalibru byla následována Raidenoidností, tedy něčím
z Offkey, pak další prasárna, dále alespoň mírně na-trance-lá
věc, a do ní velkolepost, jak z knihy Cliva Barkera, prodchnutá
zkažeností, až je to fascinující monumentalitou: Hollywood
(Gridlok & El Hornet), zarochnil jsem blahem a on na to End Game
(Noisia na Virusu), to už jsem přímo chrochtal a on na to Breach
(BSE), to už jsem řval, jak prase střelené: BOOOOH!!! Rozřezal na kusy
řezavým trackem, možná The Bane (Corrupt Souls & Hyx),
přikořenil Bootomfeederem (Gridlok), následoval studený
Potemkin (BSE), politý další zrychlenou psychopatií á la Offkey
co., zvrhnuvší se v Block Control VIP (Noisia), ucouraná Fly
Away Home (Concord Dawn), něco od BSE, a hurá další virus
Lick-a-Demon (The Upbeats), a pak to bylo hodně přísné.
Celou dobu se Misha pohyboval uvnitř jakéhosi trojúhelníku, který bohužel
nepřešel do trojrozměrna, což by se stalo větším brousením
k trancovějšímu (od slova trance’n’bass) vrcholu číslo čtyři (bylo
mi líto, že nezahrál Future Frame); ale co, vždyť ty tři vrcholy
mu stačily bohatě a dav na ně uhrál s klidem. Ty dva vrcholy základny
trojúhelníku, mezi nimiž to teď brousil, by byly vystoupení Noisie (vrchol
A) a vystoupení Raidena (vrchol B), vrchol C, abych byl kompletní, byl
vystoupení Breaka s Fiercem, které pokud, mi dovolíte tuto odbočku, bylo
naprosto fascinují vyzrálou kvalitou, přirovnáno k ženě, to nebyla hudba
podoby nabité blondýny se rudými rty, nýbrž rysově brilatní slečny
s uhrančivě sladěnou postavou, která nemusí nic ukazovat a každému je
jasné, že smyslnost, jíž je vládkyní, je na o tolik vyšším stupni,
než ubohá vulgární expozice výstřihů, že stačí pohled na tuto
elegantní krásku v sametově černých šatech dokonalého střihu a máte
jasno čí tvář vám sice neodplaví krev do rozkroku na první pohled, o to
více ale na ty další (oproti druhé variantě) a čím déle ji budete
pozorovat a čím více toho poznáte, tím si budete jistější, že s touto
heroinou zažijete mnohem více erotiky než s výstřihem té druhé.
O štěstí nemluvě, holt nadčasovost není to, co nosí prsaté blondýny
v podprsence. No a teď mě napadá, že to neplatí jen o tom vystoupení
Breaka s Fiercem..hehe.
Takže tedy zrovna brousil stranu mezi
vrcholy A a B, následoval šíleným valem á la Between the Lines od
Vicious Circle a pak se opět nějakými šílenými násery příbližíl
vrcholu B, aby ho následně překročil a vlezl za něj těmi strašnými
mordory, kterými pokračoval. Pak to naštěstí utl (= utnul) Unknown Error
remixem More Like You (Leon Switch & Kryptic Minds), který
nádherně úchylně převrkočil Sweet Dreams (Eurythmics, Noisia
remix). To jsme se již blížili a pan BSE bez varování rozbořil Kemalovu
kryptu, aby na nás zaútočil noční můrou Fucking Hostile (Kemal
& Rob Data), nelze než doporučit, jedna z nejzlejších věci, co kdy
v dnb vznikla. FUCKING HOSTILE!!! Pak si nahodil svojí klasiku, která je
stále velmi funkční i populární Arrakis (BSE) a pak už poslední
věc, kterou sem nerozšifroval (Faux-pas), velmi pravděpodobně šlo
o BSE – The Cooler (Audio Remix).
Uf, uf. Velmi vysilující, vzhledem k jisté
ne-zcela-největší-diversibilitě v setu pana z BSE jsem byl velmi exhausted
a musel jsem opustit prostory, neboť mi pomalu dosluhovaly končetiny. Takže
jsem přišel o vystoupení Shede feat. MC Tweety Twizta, za
což se dodatečně omlouvám.
Jak jsem naznačoval na akci bylo všechno v pořádku, v mezích,
v normálu, v průměru. A to byl asi ten problém a jev, kterému se
pravděpodobně nevyhneme a budeme si naň muset zvykat. Akci nejde výrazně
nic vytknout, měla plno světlých míst, vstupné odstranilo většinu
smažek, lidé tančili, organizátor neprodělal, no ta zvuková
aparatura…často se to dost slévalo, tedy zvuk byl občas dost špinavý, ale
to bylo většině přítomných úplně jedno, hlasitost to vynahrazovala,
lepší než potichu, jak v Roxy. Přesto přese všechno ve mně akce
nezanechala nijak hluboký otisk. DJ hrál dobře, ale ne extratřídně a
vlastně tak potvrdil postavení BSE, vždy tak trošku-ne-úplně
v nejvyšších patrech extraligy, prostě uprostřed a stále hodní
pozornosti. Ono je to vlastně příjemné, člověk nemusí být tak
stresován, a vychutnat si to s vědomím, že se může dočkat jen
překvapení.
Ale přesto bych doporučil příště zajet. Bylo to příjemné. A pocit
dobře stráveného večera je vždy sladkým zákuskem před usnutím. O to
víc se těším na další vystoupení Zinca nebo Subfocuse. Vždyť jsem se
celý večer usmíval.