Ptala se: Saiha
Foto: Sweg
Ahoj. Tak jak se ti hrálo?
Jo, bylo to fajn.
Hrál jsi tu před třemi a půl roky…
To je možné. Ale vůbec si to nepamatuji, je to
strašně dávno.
Těšil jsi se sem?
Jasně, i když jsem teď trochu zaneprázdněný. Nejdřív jsem
nevěděl pořádně kam jedu. Dozvěděl jsem se to vlastně až před týdnem.
Minulou noc jsem hrál v Oxfordu až do čtyř do rána, pak jsem musel řídit
tři hodiny do Manchesteru, takže to už bylo sedm ráno a v devět jsem musel
odjíždět na letiště, tudíž jsem trochu utahaný. Ovšem to je součást
práce, musíš se přes to přenést, ale je to dobrej job.
Znáš Prahu, měl jsi čas obhlídnout si nějaké
památky?
Bohužel ne, jsem tu podruhé, pracovně, opět zůstávám jen na
jeden den.
Chápu. Takže žádný čas na prohlédnutí
památek apod.
Samozřejmě bych si chtěl udělat čas, ale dokončuji teď album, jsem stále
ve studiu, mám spoustu úřadování. Prostě přijedu domů a zpět do
práce. Dokonce i v neděli.
Dobře. Tím jsme se dostali k hudbě, začínal jsi
jako houseový DJ, jak došlo k přechodu k drumandbassu?
Ano, dejme tomu, že jsem zahájil kariéru housem. Styl jsem
nezměnil, začínal jsem v roce 1989, když se všude hrál house, drumandbass
neexistoval. A v podstatě jsem následoval vývoj. Hudba se začala rozvíjet
do mnoha směrů, šel jsem prostě cestou, kterou jsem cítil, byly to basové
linky, začátky breakbeatu, prostě drumandbass byl ten směr, kterým jsem
chtěl jít, vybral jsem si ten zvuk, protože mi přišel zajímavější.
První byl tedy DJing, kdy přišla myšlenka
vlastní tvorby?
V zásadě život v Manchesteru, jeho zvuk. Zřejmě to byl raný
zvuk drumandbassu. Nebo jak to dříve nazývali ‚,hardcore jungle
music‘‘. Nebyly tu žádné kluby, nic. Takže v podstatě jako DJ jsem
nemohl hrát na tolika akcích, protože vlastně nebylo kde. Tudíž začneš
přemýšlet jak jinak „dělat v hudbě“. Pracoval jsem ve vinylshopu a
další věc, kterou můžeš provozovat, když nemůžeš dělat DJe, je, že
jdeš do studia, naučíš se, jak na to, a začneš sám tvořit hudbu. Ale
zase tu nebyla místa, kde to pak pouštět. Takže to byla jediná možnost kam
vkládat energii.
Kdybys byl nucen vybrat si pouze jedinou věc, byl by
to djing nebo vlastní tvorba?
Kdyby ses mě zeptala dříve, preferoval bych djing, ale teď jsem
prostě šťastnější doma v klidu, bez zbytečných starostí. Jednoduše
sedět ve studiu a užívat si skládání hudby sám pro sebe. Hlavní, proč
to dělám, je, že se v té hudbě realizuji. Když se to ostatním líbí, je
to dobře, ale snažím se nenechat se tím strhnout, nechci, aby to moji hudbu
nějak ovlivnilo. Abych začal dělat líbivé věci jenom proto, že to lidé
chtějí. Ale bohužel se to u někoho stává. Jediné tracky, které jsem
dokončil, byly ty, do kterých jsem opravdu vložil sebe. Nepíšu dost hudby,
ale trávím hodně času ve studiu, hraju si tam, hledám nové nápady. Nikdy
nechci, aby byly dvě věci v něčem stejné. Hodně si toho pocitu při
tvorbě hudby užívám.
Kde bereš inspiraci?
Posloucháním jiné hudby, kdybychom se bavili tedy o hudební
inspiraci. Všeobecně řekněme je to hudba. Mám rád spousty různých
hudebních stylů, hudbu která je něčím náročná, vyzývavá, zajímavá,
nepředvídatelná. Věnuji pozornost mnoha hudebním stylům, kterým bych
třeba před deseti lety nedal šanci. Musíš se otevřít různým nápadům,
různým uměleckým směrům. Celkově si teď užívám mnohem více věcí
než dříve. Divadla, chodím do muzea. Když prostě stárneš, začneš
dělat tyhle věci. Začneš stavět své nápady i na jiných druzích
umění, čerpáš inspiraci z jiných lidí. Můžeš si říct: „Tenhle
týpek vsadil strašně moc peněz, ale dělá fakt zajímavou věc.“‘ nebo
něco podobného. O tom to je. No ale když se bavíme hudebně, o jednom
stylu hudby, který mě fakt bere, z elektronické hudby mám rád hodně
druhů houseu a techna. Strašně moc věcí, které mě zajímají. Baví mě
to, co dělám teď, ale zároveň bych si moc rád udělal pro sebe nějakou
houseovou věc. Je to zřejmé, protože jsem vždycky house miloval. Možná
až dokončím album, na kterém teď pracuji, tak si dám nějakou přestávku
v tvorbě drumandbassu a zkusím stvořit něco jiného. Dělám pořád to
samé po tolik let. Nemůžu říct, že by mě to začalo nudit, ale chce to
osvěžit se něčím netypickým. Je to trochu podivné, že zrovna teď bych
chtěl na chvíli změnit styl života, ale myslím, že teď bych se měl
prostě zarazit a napsat něco absolutně odlišného. A když bych viděl, že
ta hudba nemá náboj, vrátil bych se zpět k drumandbassu a v jiném období
bych zase zkusil udělat něco úplně jiného. Musíš odpovídat stále na
nové výzvy.
Naznačil jsi tedy, že máš své oblíbence
a inspirátory v houseu i technu, když se vrátíme zpět ke zlomenému
beatu, kdo by to konkrétně byl tady?
Tak zřejmý je Calibre a myslím, že kdybych s ním neudělal tolik věcí,
už dávno bych nechal drumandbassu. Je typ člověka, který mi pomáhá. Ale
samozřejmě se tu připojuje spousta zajímavých lidí. Mám rád Breaka, ten
je docela zajímavý. Ne docela, ale hodně. S Klutem jsem pracoval ve
studiu, to bylo super. /delší pauza/ Já teď nevím, je tu moc lidí, kteří
stojí za pozornost. Prostě se nekoukám stále po těch samých lidech.
V posledních letech se úroveň hodně zvýšila. Jednoduše každý týden
najdu někoho. Každopádně mám rád, co dělá třeba D-Bridge. Když máš
prostě svůj zvuk, uděláš něco, co tu ještě nebylo, tak to je pro mě
znak kvality.
Zmínil jsi spolupráci s Klutem, v roce 2004 jste
vyprodukovali společný track s názvem Make a Stand, jak se ti s ním
tvořilo?
Jo, já si nemohl vzpomenout, jak se to jmenovalo. /smích/
Spolupráce byla fakt jednoduchá, uvolněná. Na pár dnů jsem pobyl u něj
doma, asi tak tři to byly. Vzal jsem svůj notebook, pár samplů, provedli
jsme nějaké náčrty, jen si tak hráli, nic zásadního, jen nápady. Prostě
sampl tady, sampl tam. Pak jsme našli záblesk, byla to jedna malá smyčka,
nic jiného. Dali jsme to do Kluteova počítače a věci najednou začaly
fungovat. Přidal tam smyčce.. fakt to bylo jednoduché, když udělal něco,
co se mi líbilo, řekli jsme si: „Jo, to je dobrý, to tam dáme.“ Nemuseli
jsme o tom ani moc přemýšlet. Takže zvuk toho tracku vznikl vlastně během
jedné noci a to je obecně zvuk dobrého tracku. Kdyby to trvalo dva tři
týdny, tak by to nebylo ono.
Od konce srpna je venku 21. kousek tvého labelu
Soul:R, EP Refreshed. Tak nám o tom něco pěkného řekni. Proč by si ho
lidé měli koupit?
To by nemělo být na mě. Prostě jak jsem řekl, dělám hudbu kvůli
sobě. Když skládám, tak si to užívám, nemůžu jít do studia jen
s tím, že chci zachránit taneční scénu. To prostě nejde, neměl bych
z toho potěšení. A když z toho nemám potěšení, tak je to jakoby track
nebyl hotový. V podstatě celé Refreshed je o tom, „je mi jedno, jak se to
bude líbit“. Stejně jako je to ovlivněno tímhle zvukem a jiným.
Ovlivněno detroitským technem, které je hodně originální. Tahle hudba je
pro mě nejvíce inspirativní. Obdivuji lidi jako Derrick May a Kevin
Saunderson. Takže tohle EP je takové moje malé díky těmhle pánům. Taky
proto mám rád skládání hudby, protože je to něco, co mě připomene,
stejně jako tyhle chlápky. Proto jsou tím, čím jsou. Stejné je to
i s tím, když hraju na parties. Prostě si to užívám, hraju jen tam, kde
chci, třeba i na místech, kde by mě nikdo neočekával a snažím se hrát
nejlíp, jak můžu. I když tedy nemyslím, že jsem dneska hrál moc
dobře.
Určitě nebudu sama, kdo si bude myslet pravý
opak…
Milé slyšet, díky.
Už tě nechám odpočinout. Můžeš na závěr
něco vzkázat čtenářům ShadowBoxu?
Cože je to za stránky? Shadowbox… to já se pak kouknu :-) OK.
Stůjte si za svým. Věřte v to, co děláte. Nedovolte nikomu, aby vám to
znemožnil. Užívejte si to, co děláte. Já jsem hodně šťastný za svoji
práci. Nejsem nejlepší DJ a nedělám nejlepší hudbu, ale jsem spokojený.
Když z něčeho přestanete mít potěšení, přestaňte s tím.
Fajn. Tak díky moc za rozhovor a trpělivost.
Taky díky.