REPORT // TAKE CONTROL - FRICTION, 16.11.2006

Friction. 12 let djských zkušeností, skills vypracované do stylu, který může 50% djs závidět (těch zbylých 50% si bere Andy C) a velmi zostra se rozjíždějící label Shogun Audio myslím hovoří za vše. Na Pana Frictiona jsme čekali opravdu dlouho, až luxusní akce v pražském Abatonu nám umožnila vidět a slyšet ho naživo. Co ale čekat? Každopádně kvalitní mixáž, dál ale doufal každý v něco jiného. Já snil o setu z druhého ‚deep‘ CD aktuální Next Level kompilace, jiní (nejspíše ta rozumnější většina) asi očekávali pořádnou smršť hopsavých tracků a extra porci zábavy k tomu. Ano, splnilo se (‚nečekaně‘) to druhé. Pro mě škoda, pro vyprodaný Abaton nikoliv. Opravdu to byla párty jak má být, tančilo se, pilo se, bavilo se, potkávalo se, líbalo se, seznamovalo se a všechno se tvářilo spokojeně a nadšeně. Deniuse jsem bohužel nestihl, prý hrál velmi tvrdě, což bych od něj nečekal. Philipa TBC a jeho klasicky výborný set, plný scratchů a djských kreací, jsem už ale vychutnával plnými doušky. Není to sice úplně můj šálek kávy, avšak menší nepřesnosti a hity jako Everyday (Shy FX), tease Nirvany do D. Kayových Marťanů nebo Pendulumácký edit Voodoo People člověk občas překousne. Sem tam jste si mohli zaskotačit na něco rovných beatů, něco breakbeatu, ale většinou se vše drželo v dnb mezích. To už se na pódiu objevil sám velký-malý Friction (přeci jenom oproti Philipovi je to docela mrňous). Vzhledem k plnosti parketu při setu Philipa bylo zvláštní, kolikrát se ještě zmenšil osobní prostor každého z přítomných – Abaton zdál se v tu chvíli být nafukovací. Ruce nahoře, křik a radost zúčastněných neznala mezí, i já jsem byl na chvíli strhnut davem a nechal jsem se unášet výborným zvukem v rytmu prvního tracku. Už od začátku Friction dokazoval, že je právem považován za jednoho z nejlepších djs na světě. Slyšet byly rychlé mixy, teasy, double a

triple dropy či rewindy. Pamatuji klasiky The Nine (Bad Company), Big Bad and Heavy, opět Martians,..bylo toho opravdu hodně, těžko všechno stíhat. Potud vše naprosto v pořádku, co víc si přát? Pro mě však zde vyvstává jedno velké ALE. Jak už jsem zmínil, méně skoček ve stylu TCho a Dillinji bych ocenil každopádně. Celkově však set měl pramalý vývoj, mícháno bylo páté přes deváté, přesně jak velí poslední londýnská móda: viz. ke konci, zamíchaní Commix – Talk To Frank (díky Bohu za ně), následovaní dancefloor odrhovačkami od Pendulum (Another Planet, Bloodsugar, Voodoo People) či Bad Copany (Planet Dust). Tohle je opravdu dnb pro masy, ať si kdo chce co chce říká. Frictionovi rozhodně nemůžu upřít jeho bezchybný způsob mixování, kdy i ze sebehoršího tracku dokáže díky kvalitnímu zamíchání vykouzlit perfektní zážitek. Bohužel však podobných ‚horších‘ desek zaznělo až příliš mnoho. V poslední hodině navíc velké množství rewindů dokonale porcovalo atmosféru (z pohledu tancechtivého junglisty myšleno v dobrém, z pohledu mého nikoliv), proto jsem již jen postával opodál a bavil se zaplněným Abatonem. Pixie

Po Frictionovi se do hraní pustili Pixie se Sukim a pokračovali přesně ve stylu načatého večera. Bylo však už pozdě, při odchodu jsem ještě v dálce zaslechl Imperiální hymnu ze Star Wars. Nebyl jsem zklamán, to ani v nejmenším. Párty to byla více než povedená a promotérsky jistě velmi úspěšná. Lidé odcházeli s úsměvem na rtech, se zalehlýma ušima a bolavýma nohama. Moje pocity ale byly více než rozporuplné, možná jsem čekal malinko větší porci originality či malinko jinou selekci. Denius

Do klubu za Palmovkou jsme se dostali až po 11, takže jsme bohužel neslyšeli nic ze setu velice talentovaného producenta Deniuse. Abaton byl již docela zaplněný, další lidi se dostavili v průběhu noci, nejlepší návštěva, co zatím kdy na Take Control byla ( zasvěcenější mě mohou vyvést z omylu ). Velký počet příchozích způsobil taky slušné vedro ( ještě, že už není léto, to by bylo teprve peklo ). Musím se zmínit o vysoké kvalitě zvuku. Ten bývá v Abatonu tradičně na úrovni, tentokrát si laťku nasadili ještě výš – síla, čistota, opravdu bravo! Takže nejprve jsme slyšeli v čase na přelomu půlnoci hrál Philipa TBC. Tradiční pochvala především za originalitu, pestrost a technické dovednosti ho nemine ani tentokrát. Zahrál jako vždy hodně tvrdých i mně neznámých věcí, Camouflage ( Optiv a Bulletproof, tuhle pecku hraje taky skoro vždycky ), Signal ( Fresh ), Pump Friction ( kamarád trefně poznamenal, že některé lidi neroztancuje klasický dnb, ale Pulp Fiction vždycky :-)). Přihodil na výsluní si lebedícího Sub Focuse ( Aliens rmx, X Ray ), set pak trochu překvapivě vyklidnil skvělou skladbou Girl With The Glass ( Denius, ten si ji taky poslechl a zatancoval na ni na lavici vzadu v sále, pokud mě zrak a představa o tom, jak vypadá, neklame ). V závěru si pak náležitě pohrál s intrem Street Knowledge ( Evol Intent ), aby pak pustil ještě třeba No Destiny ( Break ) a další. To už se na scéně objevil Friction. K dvěma gramofonum si přidal ještě třetí a show mohla začít. Nejprve dění popíšu chronologickotrackově. V rychlém sledu zahrál žhavé novinky či prověřené hitovky ( Game Over od TCho – myslím, že tahle věc bude parkety v příštím roce hodně drtit, The Nine, Swamp Thing a Revolution – Kluteův příspěvek na jeho label Shogun Audio ). Pak přišla klidnější a řekl bych i nevýrazná pasáž, rozražená dvojblokem Kerbcrawler + Outer Space, dále Burial remix, Dead Ringer ( State Of Mind na Shogun Audio ), Decade či Talk To Frank. Dále přes sebe různě kouzelnicky míchal Signal, Mo´Fire, Deadline, určitě něco od Dillinji. Neopomněl ani na klasiky jako Planet Dust, Another Planet, Voodoo People a závěr pak orámoval další TC – pecka Jump ( i když těch skladeb od TCho, Dillinji nebo Frictiona tam bylo jistě víc ). Co se dýdžejských dovedností, byl to pro mě opravdu nevšední a skvělý zážitek ( umocněný i tím, že jsem ještě nikdy naživo neslyšel Andyho C ). Troufnu si tvrdit, že z tohoto pohledu nejlepší, co jsem zatím zažil! V tom bych dal 10 z 10. Selekce byla z mého pohledu průměrná, spoustu tracků bych si teda doma nepustil.. Přesto všechno rapidně vylepšoval právě vynikající výkon Frictiona, který i z průměrného tracku udělal skladbu zajímavou ( ne vždy samozřejmě :-)), a taky ten zvuk, abych znovu připomněl. Pixieho a Sukiho v b2b setu jsme slyšeli jen chvíli, pamatuji si na úvod na znělku Hvězdných válek a pak ještě na DNA ( noví Ed Rush, Optical a Matrix ). Zbytek dění mi již nepřísluší komentovat, jelikož jsme Abaton opustili.