text: LINCOLN
Příchod do Roxy jsem si načasovali až na
dobu lehce předpůlnoční, abychom tak spatřili Ghonzalese, po boku se
zpívající Lindee, hrajícího pro takřka liduprázdný prostor.
V posledních měsících vždy konstatuju, že návštěvnost je ještě
horší než předtím. Nejinak je tomu i tentokrát. Při nástupu Blamea to
dokonce zavánělo pořádnou ostudou (co si o tom asi myslel on ?), až po
chvíli se parket zaplnil alespoň do „neblamážové“, přesto dost chudé
podoby. Sám jsem zvědav, kolik vrásek na čele to dělá Roxy či co s tím
hodlají dělat, aby se na Bush zase vrátili lidi..Teď zpátky k muzice.
Ghonzales (kterého jsem mimochodem shodou okolností viděl už předtím
večer v jiné části Prahy nesoucího si desky) zahrál svůj standardní
set, jakých si zejména v Praze (resp. v Roxy) můžeme užít během roku
mnoho. Nebyla to tentokrát žádná velká řežba, otáčel
i melodičtější a poslechovější placky. Padnuly The Mist, Come True,
Fragrance Rain (Terminal Velocity, nikdo jiný tento moc příjemný kousek snad
ani nehraje), Liquid Light, With All My Heart, něco od Commix a asi i Dominion
LP (nemám hanbář ještě moc naposlouchané). O Lindee je známo, že
patří k nejlepším ve svém oboru, pro mě určitě. Po pravdě nebudu však
psát superlativy, přidávala se občasně a tentokrát ve mně ani v kladném
ani záporném smyslu nezanechala žádný zapamatovatelný dojem. Třeba před
zaplněným parketem by to vyznělo úplně jinak..
Blame se objevil na podiu v 1, vyjukán
prázdným parketem před sebou. Jeho vystupování a gestikulace jevily se mi
celkem sympatickými, jakožto vlastnost zřejmě vrozená a taky snažící se
vylepšit celkovou strnulejší atmosféru..Mixy a vůbec DJ skills jevily se mi
přiměřenými očekáváními kladenými na zahraniční hvězdy, mixážní
akrobacie se rozhodně nekonala, přesto však výtku bych nehledal. Výběr
desek byl s řadou starších i aktuálních počinů a hitovek pro mě byl
celkem překvapivým. Dost možná zahrál více provařenin, než by jinak
učinil, z důvodu snahy udržet pár desítek tanečníků před sebou. Toto
je čistě moje spekulace, nutno uznat, že (domnělý) záměr se mu celkem
povedl. Z jeho tvorby, kterou já teda povětšinou moc nemusím, určitě taky
spousta věcí padla. Ostatně dají se odhadnout jako u jiných producentů
podle zvuku, rozpoznal jsem najisto Solar Burn a Congress (moje znalosti jeho
aktuální i minulé tvorby nejsou velké..). Set se jinak linul docela
v melodickém duchu, s mnoha zpívanými věcmi. Ačkoliv jsem tentokrát šel
na Bush spíše ze setrvačnosti než plný očekávání, byl to nakonec celkem
výživný večírek, avšak na který jsem už takřka zapomněl.
Tato věta je takto paradoxně napsaná
záměrně snažící se vystihnout, že party to nebyla špatná, ovšem
takových zažijeme spoustu. Nějaká nadstavba, bonus navíc rozhodně
chyběl..A co že tedy vlastně jmenovitě zahrál? (aneb tracklist pasáž).
8 Ball (Adam F), Rapture (Sparfunk + Joe Solo), Crossbow (Shimon), Submarines
(Pendulum rmx), Airplane (Sub Focus), Off Guard (SKC), Daytura (Concord Dawn +
Bulletproof), How Much Does It Take (D. Kay, tahle skvělá věc bohužel
nenašla v danou chvíli velkou odezvu..), Solaris VIP (Chris Su), The
Beginning (Keaton + Hive rmx), Fly Away ( Concord Dawn, tenhle track je podle
mě až na to intro úplně k ničemu, jak jsem ten večer zjistil), Voodoo
People (Pendulum rmx), Defcon 69 (Total Science), Libra (Commix), The Druids
(Chase + Status), Together VIP (Logistics), Desperado (A.I.), The Nine (BC), X
Ray (Sub Focus)..Z tohoto přehledu je patrné, že se jednalo z velké
části o set, jak se teď poněkud módně říká, (UK) mainstreamový
(nemyšleno rozhodně hanlivě). Blame neoslnil ani nezklamal.
Sympaticky se rozloučil a už přišel na
řadu Sayko. Na jeho hraní jsme zůstali asi 40 minut. Skladby, které tento
člověk, neustále divoce kmitající svou hlavu, hraje, jsou pro mě opravdu
z neznámé říše. Nutno podotknout, že některé jsou hodně zajímavé.
Všiml jsem si, že se ze začátku podle mě až příliš dlouho zasekl na
hodně polámaných věcech, ale když jsem odcházel, začínala již
přímější tradiční řezničina. To by vám ale spíš potvrdil či
vyvrátil, kdo tam byl. Na závěr jsem si nechal už tradiční téma zvuku.
Ten se mi zdál být velmi čistým, zvukové limity byly bohužel opět
neúprosné..Nutno však dodat, že jak tam bylo míň lidí, tak to bylo
z naší pozice hlasitější (o několik procent na pomyslném měřítku,
mám-li hádat, tak o 10%, čili k normálu posluchače běžné dnb akce
ještě tak aspoň 15% chybí) ze dvou důvodů. Za prvé člověk před sebou
neměl hráze, které přeci jen překážejí šíření zvuku, za druhé
méně lidí vydá méně hluku při kecání o podstatných věcech,
žertovných věcech, nesmyslných věcech a trapných věcech. Touto laickou
fyzikální úvahou reportáž končím. Doufám ve větší účast na
Dieselboyovi a speciální pozdrav posílám Lukášovi, Hance, Radkovi,
Jakubovi a Jindrovi. Díky za skromnou pozornost.