Recenze techniky vám přináší Philip T.B.C. a Maxistore.
Recenzi provedl Philip T.B.C. , techniku zapůjčila prodejna pro DJe –
Maxistore.
V první řadě doporučuji nehrát si na chytráka, tak jako jsem to
udělal já a než začnete něco zkoušet, doporučuji si přečíst manuál,
protože jak jsem záhy zjistil, fukce které jsem si říkal, že jsou úplně
„stupid“, se najednou staly vcelku chytrými a použitelnými.
Nejdříve bych tedy asi celé zařízení rozdělil do tří oddílů, kterým
se pak budu postupně věnovat. Bude to tedy samotný mixpult, efektová
jednotka a samplovací jednotka.
Mixpult je dvoušavlový a má
třípásmové korekce, jak je ostatně u klasických pultů zvykem. Dají se
zde připojit dva gramofony a dvě další zařízení do line vstupů.
Připojit se dá i mikrofon, bohužel vstup je dost nešťastně vyřešen a
pokud se ho tedy rozhodnete připojit, musíte na to použít jednu ze dvou
šavlí. Co se týče nastavení záběru šavlí, tak bych řekl, že je to
naprostá klasika a pro normální mixování vyhovující. Crosfader je na tom
o trošku lépe, dají se zde nastavit tři polohy, normální průběh, ostrý
a něco mezi tím. Co mě ale dost překvapilo je, že se zde dá kalibrovat
crossfader. Speciální kombinací zmáčknutím několika ovládacích
tlačítek pro efekty se dostanete do pozice, kdy si můžete nastavit
prolínání křivek kanálu jedna a dva. Bohužel pro hiphopery nejostřejší
náběh se dá nastavit min 3mm od kraje. Není to sice super, ale dá se
s tím fungovat. Dá se ale jen těžko říci, jak kvalitní fader to je a jak
dlouho vydrží. Řekl bych, že to bude taková průměrná střední třída,
takže pokud byste na něm trénovali několik hodin denně, řekl bych, že
vám vydrží tak půl roku. Další věc, která mě trosku štvala bylo, že
crossfader je přidělaný třemi šroubky na každé straně, které jsou sice
zapuštěné, ale i tak se o ně člověk při scratchování zachytává
nehty. To už je ale trošku puntičkářství, nicméně by určitě pár lidí
vychytání této mouchy ocenilo. Korekce bych řekl zabírají celkem klasicky,
až na středy, které mi přišly nějaké podivné. Když jsem je ubíral a
přidával, spíše než že ubírám a přidávám středové frekvence to na
mě působilo, jako kdybych to proháněl skrz nějaký filtr. Přepínání do
sluchátek klasicky pomocí tlačítek kanál 1,2 a master. Výstupy jsou zde
dva, jeden master a jeden booth oba „cinchové“.
Teď se pojďme vrhnout na efektovou jednotku, kvůli které by
si asi většina lidí tohle zařízení byla ochotná koupit. Celkově se zde
nachází 80 efektů, rozdělených po deseti na jednotlivé druhy od filtrů
přes delay a reverb až ke speciálním a méně obvyklým. Jednotlivé efekty
si můžeme přiřadit k tlačítkům rychlé volby, kterých je zde
8. Popisovat jednotlivé efekty nemá cenu protože bez audio ukázky si lze
stejně dost těžko představit jaký z toho leze zvuk. Důležité je to, že
Kaosspad obsahuje dotykový display, kterým se asi taky nejvíce proslavil.
Funguje to tak, že na ose X máme přiřazenou jednu modulační funkci a na
ose Y jinou, což má za následek to, že můžeme jedním prstem modulovat
dvě hodnoty, což ale bohužel neznamená, že je to vždy dobře. Pokud ale
chceme modulovat jen jednu hodnotu, není nic jednoduššího, než pohybovat
prstem pouze vodorovně nebo svisle. Efekty fungují celkem spolehlivě, ale co
mě překvapilo, byl dotykový displej. Problém je totiž v tom, že se na
něj musí celkem tlačit a můžu vám říci, že než jsem vyzkoušel všech
80 efektů, měl jsem mozoly jak kdybych kopal na chalupě 3 metry hlubokou
studnu. Samozřejmě člověk nebude při hraní používat efekt stále, ale
stejně mi přišlo ovládání dotykového displeje silou trošku
nepřirozené.
Samozřejmostí je tlačítko TAP, kterým si můžeme „naťapat“ BPM nebo
to můžeme nechat udělat automat, který ale třeba se zlomenými beaty měl
trosku problém a v podstatě ukazoval úplně jiné BPM než které bylo
skutečné. V manuálu jsem se poté dočetl, že automatické BPM se počítá
v rozmezí 80–160, což je podle mě dost nedostačující. A jelikož se
podle BPM počítá většina efektů doporučuji toto dělat ručně. Efekt se
dá aplikovat buď na jednotlivé kanály nebo na celý master výstup a je zde
i dost důležitý knob na regulaci hlasitosti, případně hloubku efektu.
Jsou zde i dva speciální efekty, které samy generují jakýsi zvuk, který
se mění při pohybu prstem po touchscreenu. Jeden zní jak když se hraje na
pilu (takový ten strašidelný zvuk) a druhý bohužel nevím jak popsat, ale
přišel mi zajímavější. To je zatím k efektové jednotce asi vše, ale
ještě se k ní trošku vrátíme v další části o samplovací jednotce,
protože jak se ukázalo, jsou velmi úzce propojeny.
Samplovací část funguje asi tak,
jak by každý předpokládal, tudíž se do ní dají nahrávat krátké kousky
buď z desek, co právě hrajeme anebo si je tam můžeme připravit před
hraním a uložit. Maximální dobu záznamu zde výrobce uvádí
23.7 vteřiny, ale pro každé jednotlivé tlačítko, pod které si sampl
nahrajeme, se vejde max. 6 vteřin a spojit to nijak nejde. To bych ale nebral
jako nedostatek, jelikož většinou člověk používá jen krátké samply.
Obsluha je celkem jednoduchá. Prostě si zvolíme tlačítko, pod které to
chceme zaznamenat, pak zmáčkneme tlačítko REC/STOP, to se rozbliká, což
signalizuje, že je ready a dalším stiskem začneme nahrávat a dalším pak
přestaneme. Pokud nahrávání neukončíme, vypne se automaticky po šesti
sekundách. Přehrávat samply pak můžeme dvěma způsoby. Buď přímo
tlačítky, pod která jsme si je nahráli, (zde je ale takový lehký
nedostatek, a to že se nedá ovládat hladina hlasitosti) anebo se v efektech
přepneme do pozice SAMPLE/PLAY a ovládáme pomocí touchscreenu. Potom sice
můžeme ovládat hlasitost, ale zase musíme přesně vědět kam na display
šáhnout, jelikož i zde jsou přiřazeny různé efekty, tak by se nám mohlo
velice jednoduše stát, že by nám buď sample nezahrál vůbec a nebo by byl
určitým způsobem zdeformovaný. Důležité je i tlačítko HOLD, které
efekt takzvaně zamkne, což má u samplu za následek zasmyčkování a
přehrávání stále dokola. Pokud si chcete samply uložit od paměti a nechat
si je tam třeba pro příští hraní, tak k tomu slouží tlačítko WRITE,
které musíme použít před vypnutím zařízení, jinak se veškerá
nastavení po vypnutí vynulují.
Snad ještě pár technických údajů pro fajnšmekry. Vzorkovací frekvence je
44,+ kHz a AD/DA převodníky jsou 20-tibitové. Poslední věc, kterou bych
tomuto přístroji asi vytkl, je nepatrný brum, který mi z něho celou dobu
lezl a nedal se nijak odstranit i přesto, že mixpult má externí napájení
dokonce s vlastním vypínačem. Celkově shrnuto, moje pocity z mixpultu jsou
smíšené, něco je zde uděláno velice dobře, něco je lehce nevychytané a
určité věci člověka přímo štvou. Když si ale vezmu hledisko cena versus
kvalita a to, že samotný pravděpodobně dříve vyráběný efekt KAOSSPAD
stojí okolo 12 000,–, tak musím konstatovat, že za necelých 14 500,–
je to vcelku slušné zařízení a přikláněl bych se spíše ke kladnému
hodnocení. I když výrobek je od firmy Korg, nepůsobí na mě zcela profi a
na velkém zvuku bych se ho asi bál použít, ale jako hračka pro DJs do
klubů a na mejdany, proč ne. I když jsem u něj strávil několik hodin,
rozhodně nemohu říci, že bych důkladně prozkoumal všechny efekty, které
nabízí a možností je zde celkem dost. Kdybych rozdával hvězdičky
pravděpodobně by dostal něco mezi 5–7 z 10-ti hvězdiček.
Mixpult Kaossmixer KM-2 je možné zakoupit za 14 500,– v prodejně
Maxistore.
Další recenze dále najdete na www.maxistore.cz, www.shadowbox.cz a
<A>www.techno.cz
.
Uvedenou techniku je možné vyzkoušet přímo v prodejně nebo koupit (i na
splátky) v Maxistore, Bořivojova 57, Praha 3.
Email: x@maxistore.cz
Tel.: 222 722 999
