otázky pokládala: SAIHA
Ahoj. Tak jaké jsou první dojmy z party?
Bylo to dobrý, bavilo mě to.
Už jsi tu jednou hrál, myslím, před třemi roky na festivalu Open Air Field.
Jo, to si pamatuju. Akorát jsem zapomněl, jak se to jmenovalo. To bylo parádní. Vzpomínám si, že tehdy jsem měl i dost času na to projít si Prahu. A strašně jsem se chtěl vrátit. Tohle byla moje první příležitost.
Zopakuješ si obhlídku? Nebo odjíždíš
brzy?
Zítra ráno bohužel odlétám. Ale příště chci určitě zůstat déle. Praha se mi moc líbí.
Když už jsme u toho – máš radši openairy nebo klubové noci?
Myslím, že dávám přednost klubovým nocím. Vlastně i mám radši malé kluby, protože jsi blíž lidem, cítíš ty vibrace mezi sebou a publikem. Někdy, když jsi daleko od lidí, přijdeš si osamocen. No a na openairech jsi od lidí dvacet třicet metrů. Nemůžeš se pak moc na ty lidi napojit. Proto mám celkově raději menší klubíky.
Na scéně jsi už pěkně dlouho. Co byl první impuls k tomu začít dělat hudbu?
Pravda, hudbu dělám už roky. Rozhodl jsem se, když mi bylo sedmnáct. Začali jsme s kamarády na koleji. Vždycky jsme se o něco snažili. Rozebírali jsme mixování tohohle zvuku a tohohle. Pak jsme proste ušetřili nějaké peníze, šli do nahrávacího studia a následně jsme se každý týden vraceli. Pak jsem si našetřil na vlastní vybavení. To bylo přibližně před patnácti lety, když jsem začal přemýšlet o hudbě.
Jak ses dostal zrovna k drumandbassu?
Když jsem začínal, tak drumandbass vlastně ještě neexistoval, v Anglii se tomu říkalo hardcore. A co to vlastně bylo? Byla to house music, ale lidi to začali mixovat se zlomeným beatem a já s kamarády jsme si řekli „Hele, je jednoduchý dělat hardcore, chceme vůbec dělat další hardcore?“ ale po prvním tracku, který měl tak velký úspěch, už jsme nikdy nezkoušeli dělat něco jiného. A pak se hudba začala pomalu vyvíjet do drumandbassu dnešní podoby. Takže nemůžu říct, že jsem vždy dělal drumandbass, dělal jsem hudbu před drumandbassem, měl jsem tak podobně stejnou cestu jako někteří lidé. Ale bylo to vtipné, protože tu byl čas tady byli lidé jako já, Grooverider, Fabio nebo Carl Cox a všichni tito lidé dělali stejnou hudbu, ale ne všichni se dostali k drumandbassu, někteří začali dělat house nebo techno..
Kdo tě nejvíc ovlivnil mimo drumandbass?
Myslím, že to bylo electro raných osmdesátých let. Nejvíc asi skupina Mantronix, protože používali tak zvláštní a progresivní zvuky a tolik různých triků. Třeba nejznámější track Needle To The Groove. Byli první lidé, kteří něco přinesli, dali to do počítače a překroutili to tak, jak se mi líbilo. Takže po setkání s touto hudbou jsem se stal závislým na elektronice.
Co třeba Spiral Tribe?
No jasně. Ti byli na začátku všeho, už když jsem se vyvíjel. Přišlo mi cool, jak se všichni připojí ke konvoji aut a dohromady se jedou bavit na hudbu, kterou mají rádi, která je takto pojí.
Co takhle jiné umělecké směry než hudba? Zajímáš se třeba o kinematografii?
Baví mě toho hodně. Mám rád všechno, co je nějakým způsobem kreativní. Co se filmů týče, tak nemusím ty typy, kde je cool hrdina a vlastně všechno je tak nějak cool a předem dané, prvoplánové. Musí to překvapovat.
Dobře. Tvůj nejvýznamnější track Music Takes You.
Jo, to byl můj první track. Bylo mi sedmnáct, a všechno bylo tak jednoduchý. Udělal jsem jeden track, který měl takový úspěch a teď je mi třicet tři a stále se snažím udělat další, stejně dobrý, ale vůbec to není snadné.
Bylo to vydáno na Moving Shadow, že? Jaký je tvůj vztah k Robu Playfordovi?
Velmi dobrý. Minulý rok vydal asi po šesti letech další z mých tracků, takže se chystáme na nějaké další spolupráce. Mám ho rád, protože je součástí mé historie. Moving Shadow není moc brán jako jeden z nejsilnějších labelů, ale byl vždycky tady. Myslím, že nejen pro mě je zásadní..
A co Nookie? Založili jste spolu projekt New Balance..
Jo, to je můj velmi dobrý přítel. Spolu jsme toho dost zažili. Právě třeba ta práce na New Balance bylo pěkný období. Měl teď spoustu problémů při vydávání na některých labelech. To se ale konečně všechno urovnalo, začal pracovat na nových věcech a vrací se.
V roce 1997 jsi se připojil ke Good Looking Records a jel jsi turné po světě s LTJ Bukemem. Jak na to vzpomínáš?
Vzpomínky jsou dobré, ale je těžké říct, že celkově, protože business a zábava nikdy nejdou dohromady. Vyskytla se okolo toho spousta potíží. Takže v paměti jsou dobré časy trochu poznamenané těmi špatnými. Ale to je normální část cesty životem. Samozřejmě ta účast přinesla spoustu kladů, ale dnes můžu říct, že kdybych mohl měnit minulost, asi bych se ke Good Looking nepřidal. Každopádně minulost se měnit nedá, tak už je to jedno nad tím přemýšlet.
Jasně. O čtyři roky později jsi Good
Looking opustil a založil jsi vlastní label 720 Degrees. Jak tě to
napadlo?
Ta myšlenka přišla zcela přirozeně, prostě jsem chtěl vydávat kvalitní desky. Původně se to jmenovalo 360 Degrees. Mělo to představovat a shrnout celé spektrum zvuků. Aby to byl otevřený label. Takový, jaký jsem tu vždycky chtěl. Ale název změnila zpráva od Bukemova manažera. Deset minut předtím než se mělo začít lisovat první album nám bylo řečeno, že tu je jiný label, který se jmenuje stejně. Takže v tom časovém presu první co mě napado bylo 720. Vždycky se takhle na poslední chvíli někde vyskytl podobný problém. Když jsem například mixoval Logical Progression, musel jsem to míchat aspoň padesátkrát, vždycky bylo něco před finálním masteringem špatně.
Tos toho musel mít určitě plný zuby.
No trochu. (smích)
Přesuňme se z historie do současnosti. Jsi zpět na Moving Shadow. Co jinak?
Ano, jsem zpátky. Hodně teď taky spolupracuju s Mampi Swiftem na různých věcech. Je to fajn. Když jsi ve studiu dlouhý čas, nemůžeš prostě udělat jenom jeden zvuk, to je strašně nudný. Sedm dní v týdnu to samé, potřebuješ nějakou mnohotvárnost. Takže teď dělám na nějakých dancefloorových věcech a dám to Swiftovi. Pak až udělám něco temnějšího dám to třeba Goldiemu na Metalheadz, deepovější věci na 720 Degrees. Takže cokoliv udělám, vždycky mám nějakou možnost, kam to dát.
Teď je venku tvé nové album The Turning Point. Na který track jsi nejvíce pyšný?
Hm.. tak asi Solar Burn. Ten mám rád protože mi připomíná takovou tu jungleovou klasiku typu Roniho Size, ale taky je to kus mě, jdu zpět po časové lince paměti.
Pracuješ na něčem právě teď?
Samozřejmě, neustále na něčem dělám. Teď nějaký nový věci pro Metalheadz, 720 Degrees. Vždycky toho dělám víc najednou, udělám tak deset věcí a pak se rozhoduju, kam to dám.
Jaké je teď tvé Top 5 od jiných producentů?
Je těžké právě teď vyjmenovat přímo tracky, ale líbí se mi nové věci od Shimona, určitě nesmím zapomenout na nějaké tracky od Mampiho Swifta, Artificial Intelligence… Snažím se přemýšlet, ale je teď fakt tolik dobrých věcí, že si těžko vybavím to nejlepší. Rozhodně mám rád Marcus Intalexe a jak už jsem říkal, Nookie se vrací. Takže ten rozhodně stojí za pozornost.
Máš nějaký šílený zážitky z parties?
Jeden z časů, když jsme byli bookováni s Good Looking k Logical Progression. Zabookovali nás na nějakou malou akci v okolí Prestonu někde na diskotéce. Tam je to jako na venkově, nikdo tam nikdy neslyšel o drumandbassu. No a tak když jsem hrál, přišlo za mnou během setu pár děvčat, abych jim zahrál jisté popové záležitosti. Když se pak blížila druhá hodina, zrovna když hrál Bukem, tak jak to na takových diskotékách chodí, kluci s holkama najednou začali tancovat pomalu jako na nějaký lovesongy.
Nepředstavitelný! Tak to bylo moc hezký takhle ke konci. Chtěl bys ještě něco vzkázat našim čtenářům?
Určitě. Díky, že jste přišli. Jsem rád, že jsem se dostal do Prahy, i když teď jen na tak krátký čas, ale pokusím se přijet zase brzy. Jo taky jsem se konečně připojil ke 21. století a přihlásil se na Myspace, takže jestli chcete, pošlete mi tam zprávu, budu rád.
Tak prima. Díky moc za rozhovor.
Není zač.