otázky pokládala: SAIHA
foto: SWEG
Tak jaké jsou první dojmy z party?<?xml:namespace prefix = o ns = „urn:schemas-microsoft-com:office:office“ /><o:p></o:p>
Výborný. Roxy je skvělý klub, hrál jsem tady před pár lety a mám na to velice pěkné vzpomínky, takže je strašně fajn se vrátit.
<o:p></o:p>
Taky jsi tu hrál na festivalu Cosmic Trip, cos říkal na tohle hraní?
Tam jsem se hodně bavil. Byl jsem tu s High Contrastem, doprovázely nás i naše přítelkyně. Na festivalu jsme zažili fakt hezký čas díky skvělému publiku. A pak jsme strávili celý druhý den procházkou po Praze, prohlédli jsme si skoro všechny památky. Prostě nádhera, bavilo mě to.
<o:p></o:p>
Jo, High Contrast si ani po jeho dalším hraní zde na
festivalu Vibrations neodpustil procházku. Prahu hodně vychvaloval. Co ty?
Které evropské město nebo alespoň zemi máš
nejraději?<o:p></o:p>
To je hodně těžká otázka. Mám rád různé země, různá města. Třeba v Británii je ,,vždycky sranda", to je zjevné, když odtud pocházím. /smích/ Východní Evropu mám oblíbenou, třeba Maďarsko. Úžasné bylo hrát v Makedonii. Zažil jsem tam jedno z nejlepších publik, před kterým jsem kdy hrál. Můžu říct, že skoro šílený. Myslím, že čím dál východněji jdeš, tím více života je ve scéně. V západní Evropě jsou lidé docela chladní, na party jen tak okolo postávají, v obličeji mají takové to ‚‚Jo, to už jsem slyšel předtím.‘‘. Takže čím více na východě hraju, tím více mi přijdou lidé otevření, nadšení.
<o:p></o:p>
To říká dost lidí. Nabízí se klasická otázka- Festivaly vs. kluby.
Moje nejoblíbenější situace je, že hraju v klubu před pěti šesti stovkami lidí. Mám rád ten těsný prostor. Nejlépší to je, když jsem přesně v úrovni davu. To je ta nejlepší možnost pro navázání toho potřebného kontaktu s lidmi. Třeba tady v Roxy je to trochu výš, ale taky dobrý. Na festivalech máš zase spoustu prostoru a všechno se zdá větší, někdy i silnější atmosféra. Vlastně je těžký říct, co je lepší. Na festivalu nemáš stovky, ale tisíce lidí. Což je taky super. Takže ale nechci říct, že je všechno dobrý. Prostě pro mě je lepší více intimní prostor, který mi poskytuje klub.
<o:p></o:p>
O.K. Jsi hudebně vzdělán, hraješ na klavír. Co jsi vlastně studoval?
Klavír a varhany. Kostelní varhany. Miluju tenhle nástroj. Ale když jsem studoval hudbu, specializoval jsem se na skladbu a elektroakustiku, což je vlastně používání studia jakožto tvůrčího nástroje. Nahrávání zvláštních zvuků. Třeba rozbití skla, zavírání dveří.. Je to trochu jiné než drumandbass a když se bavíme o skladbě, je to absolutně jiné. Ale je to všechno hudba.
<o:p></o:p>
Zahraješ si občas i v současné době na klavír?<o:p></o:p>
Jasně. Mám klavír doma. Hraji téměř každý den. Miluju to.
<o:p></o:p>
Kdy tě napadlo začít tvořit elektronickou hudbu?
Odhaduji, že když mi bylo tak šestnáct. Hudba byla mým koníčkem, také mě bavila věda, hlavně počítače, když jsem byl mladý. A když mi bylo těch šestnáct, úplně mě to pohltilo. Dal jsem dohromady počítač a klávesy a začal jsem tvořit hudbu, ale nevím jak popsat, co to vlastně bylo. Bohužel z toho nemám žádné nahrávky. Ale prostě jsem začal tvořit hudbu na počítači a více jsem pracoval ve studiu. A když mi bylo devatenáct začal jsem dělat drumandbass. Ne, vlastně dvacet jedna, je to devět let zpátky.
<o:p></o:p>
Jak jsi došel zrovna k drumandbassu?
Vždycky se mi líbil soul, funky a jazz a pak jsem náhle uslyšel tuhle hudbu někdy v roce 1995 nebo 1996. Byl to Bukem, Roni Size, lidi z bristolské party. Slyšel jsem v tom vysamplované právě zvuky funky a jazz. Bylo to plné energie, bylo to jako vědecké inženýrství, tak pokrokové. Lidi začali používat nové vybavení a posunuli to na vyšší úroveň. Takže pro mě bylo úžasné, jak jsou v tom zakomponované ty soulové a funkové prvky, které jsem miloval, takže mě to okamžitě zasáhlo a pohltilo.
<o:p></o:p>
Jaký software k tvorbě používáš?
Používám kombinaci Cubase a Reasonu. Spíše tedy teď ten Reason, že ani na Cubase třeba nesáhnu. Vyzkoušel jsem toho spousty jako Logic, Notator a všechny druhy různých zvláštních programů. Je ale těžký hledat rozdíly, co je lepší a co horší. Někdo používá horší vybavení a software a přitom dělá daleko lepší tracky než ti s vybavením lepším. Takže pro mě to není jen o těch nástrojích.
<o:p></o:p>
Zmínil jsi, že máš rád soul, funky.. Můžeš tedy nějak shrnout hudební vlivy mimo drumandbass?<o:p></o:p>
Jasně. Ten soul, funk.. House mě hodně ovlivnil. Teď nevím.
<o:p></o:p>
Zkus
říct nějaké interprety.
<o:p></o:p>
Tak třeba z toho houseu by to byli například Masters at Work, Kerry Chandler. Ze soulu a funky Quincy Jones. A.. Jo! Z velké části mého života jsem byl velmi zaměřený na varhany Hammond. Takže takový ten ,‚hammond-funk'', jaký dělal Jimmy Smith, Jack McDuff a podobní.
<o:p></o:p>
Fajn. Zajímáš se mimo hudbu i o jiné druhy umění?
Pocházím z rodiny velice zaměřené na vizuálno. Moji rodiče jsou umělci. Co jsem vyrůstal, tak jsem byl vychováván tak, abych měl vztah k umění a jsem strašně šťastný, že mám takové rodiče, kteří podporují kreativitu a chápou odevzdání se umělecké tvorbě a realizaci se v ní. Takže mám rád výtvarno, ale zase třeba nesnáším balet. /smích/
<o:p></o:p>
Já naopak mám balet strašně ráda. A co třeba literatura?
Moc rád čtu. Tedy.. Měl jsem to rád jako dítě, pak jsem na docela velkou část života číst přestal a všechnu energii jsem věnoval hudbě. Ale teď, myslím, že se k literatuře zase vracím. Přečtu si beletrii, poezii, cokoliv.
<o:p></o:p>
Tak to je dobře. Zpátky k hudbě. V roce 2001 vyšel tvůj debut Grand Central na Beta Records, které vlastní John B. Jaký je váš vztah dnes? <o:p></o:p>
Máme dobrý vztah. Známe se od školy. Samozřejmě se teď moc nevídáme, jen čas od času.
<o:p></o:p>
Jak se stavíš k jeho image?<o:p></o:p>
John vždycky dělal jen to, co sám chtěl. Jak hudebně, tak samozřejmě co se týče jeho stylu oblékání a vystupování. I když to není můj šalek čaje, tak ho respektuji. Stejně jako řady dalších.
<o:p></o:p>
Ty jsi v roce 2003 také založil svůj vlastní label Brand Nu. Jak jsi k tomu došel?<o:p></o:p>
Prostě jsem to chtěl udělat. Jsi umělec, jsi hudebník. Dáš svoji práci někomu jinému, dají ti za to polovinu peněz. Někdy tvá práce není prosazována tak, jak by sis sám přál. Label, který máš, máš celý pod kontrolou. Ale od toho, co jsem začal Brand Nu, jsem taky přišel k Hospital records. Myslím, že dělají svoji práci nejlépe. Takže veškerá moje tvorba je vydaná buď přes ně nebo Brand Nu.
<o:p></o:p>
Můžeš popsat své pocity, když Tony Colman, majitel takového hudebního gigantu jakým je Hospital, chtěl poprvé tvoji věc?
Bylo to šílený. Kupoval jsem si jejich desky dlouhou dobu předtím. To byla snad první deska, kterou jsem měl.. nějaký Hospital. Strašně se mi líbil ten styl, hudební představy. Mělo to právě hodně co dočinění s tím, jak jsem byl ovlivněn soulem a funkem. Takže celý ten hospitalovský sound byl trefa do mého vkusu a nikdy bych si nepředstavoval, že bych se u nich mohl zapsat. Opravdu nikdy! Takže když se to stalo, přišlo mi to úžasné. Nechtěl jsem tomu věřit.
<o:p></o:p>
Společně se svým stájovým kolegou a mimo jiné bratrem Logisticsem máte projekt Nu:Logic. Jaké je to spolupracovat se sourozencem?<o:p></o:p>
Výborný. Mám to rád, vždycky když můžu spolupracovat s jiným umělcem. Se sourozencem je taková ta ‚‚kolaborační chemie‘ ještě umocněná. Můžeš úplně s klidem říct „Tohle je teda pěkná sračka.“ nebo „Jo, to se ti povedlo.“. A s mým bratrem je to abslutně jednoduché, jsme na stejné vlně.
<o:p></o:p>
Máš nějakou vysněnou spolupráci?<o:p></o:p>
Vždycky jsem chtěl spolupracovat s Amp Fidlerem, coz je americký úžasný, ú-ž-a-s-n-ý nu-soulový zpěvák. Má takový potenciál. Myslím, že tím odkud já pocházím, by to byla velmi zajímavá kombinace. Byl bych strašně rád.
<o:p></o:p>
Kdybys byl nucen vybrat si mezi djingem a produkcí, co
by to bylo?<o:p></o:p>
Tyto dvě věci se doplňují. Na to nejsem jinak schopný odpovědět.
<o:p></o:p>
Jasně. Připomenula jsem opět djing, máš nějaké zajímavé zážitky z parties?<o:p></o:p>
To bylo v Americe, těsně před tím než jsem začal hrát. Přišel ke mně mladík a chtěl abych zastavil hudbu, aby mohl požádat svoji dívku o ruku. Tak jsem mu to splnil a pak jsem zahrál Spread Love. Na tu party nezapomenu.
<o:p></o:p>
No to je nádherný! To by se mi taky líbilo. Když jsi zmínil Spread Love, což je taková malá hymna, na jaký svůj track jsi nejvíce pyšný?<o:p></o:p>
Nevím, to nedovedu říct. Mám každý rád ze zvláštních důvodů.
<o:p></o:p>
To jsem si vzpomněla na Millie’s Theme. Prý je to inspirováno někým z tvé rodiny nebo někým blízkým.<o:p></o:p>
Ano, Millie je moje kmotřenka, dcera kamaráda. Bydleli jsme s ním v jednom domě, když jeho dívka čekala Millie. Tak jsem jí věnoval tenhle track.
<o:p></o:p>
Pracuješ teď na něčem novém?<o:p></o:p>
Jasně. Zrovna jsem dokončil své druhé album, které vyjde v červnu samozřejmě na Hospital Records a nový singl vyjde v květnu.
<o:p></o:p>
Tak to je skvělý. Můžeš prozradit teď svoji Top 5?<o:p></o:p>
Abych to teď nepopletl.. /doplněno emailem/
1. nu:tone ft.
natalie williams – system – hospital
2. logistics – wide lens – hospital
3. tenorio jr. – nebulosa (nu:tone rmx) – bottletop
4. jonny l – enter night – dub
5. commix – space bear – metalheadz
<o:p></o:p>
Při minulém interview jsem zpovídala Blamea a mimo jiné povídal také o připojení se k Myspace.com. Máš tam též svůj profil. Jak se díváš na tenhle fenomén?<o:p></o:p>
Je cool mít najednou tak jednoduchý kontakt se spoustou lidí. Každopádně přidává si mě tam mnoho osob, ale doufám, že chápou, že nejsem schopný každému říct „ahoj“. Ale že si toho vážím. Svět se stává menším a menším.
<o:p></o:p>
Viděla jsem, že jsi udělal profil i svému synkovi.<o:p></o:p>
Áno, Mini:Tone. Začíná být slavný. /smích/
<o:p></o:p>
Jak tě to napadlo?<o:p></o:p>
Chtěl jsem prostě dát lidem vědět, že se nám narodil. A baví mě tam měnit mu fotky, koukat se jak roste. Takže je opravdovým dítětem 21. století.
<o:p></o:p>
Tohle téma se mi docela hodí. Náš český drumandbassový taťka Koogi je totiž od včerejška opravdovým tátou. Měl bys pro něj nějakou radu do nového života?<o:p></o:p>
Nepředpokládej, že se vyspíš. A vůbec.. prostě neočekávej. Nech věci tak jak jsou a užívej si každou minutu.
<o:p></o:p>
Dík, snad ho to potěší.. Tak a nakonec máš ještě něco na srdci?<o:p></o:p>
Hm, ehm… /spousta citoslovců znamenajících hluboké přemýšlení/ Ne. Hehehe. Prostě ne.
<o:p></o:p>
Zatím nejoriginálnější. Díky moc za rozhovor.<o:p></o:p>
Potěšení na mé straně.