Text: Hacken Alien
Foto: Sweg
Celý fotoreport najdete
tady.
Ten večer mělo sněžit, ale nesněžilo. Spěchali jsme z práce, sotva jsme
se objali. Byla taková hezky mrazivá zima, se zbytky sněhu na zemi. Než se
roztopilo topení, dojeli jsme k Roxy. Než bylo moc pozdě, našli jsme místo
a v tričkách zimou běželi pár bloků do vchodu. Prošli jsme do vnitra a
poprvé byli uvnitř spolu. Okolo bylo hodně lidí, spíš ještě o trošku
víc. Odbíjí první noční. Human Nature (Michael Jackson; Makoto
Bootleg), hledíme s balkonu a máváme na dobrého přítele za prostorem
pro gramofony, on nevidí nás. Neverending Story (Logistics), my ho
vidíme. Než dopíšeme mu zprávu, zahříváme hrdla zeleným ice tea
z lednice (jejich). Kolaborace Nu:Tona s Commixem z jeho nového alba.
Reproduktory ze stropu nám jemně hladí pokožku, ve mně budí spekulace
o lepší kvalitě. Letmo vnímáme naprosto zásadní diference. Green
Screen (High Contrast). Spatřuji dvě ploché obrazovky na úrovni pódia,
kvalitnější toť medium visualisací na plátna za djem promítaných. Mají
sice ostřejší obraz, živější barvy a hezčí tvar, jen, když do nich
zblízka civíte, neděláte dobře. The Great Drum & Bass Swindle
(London Elektricity; Logistics Remix). Stoupá nejen pára, pot a kouř
z parketu, nýbrž i visí dekorace ze stropu. Beliefs (Nu:Tone).
Atmosféra zmocňuje se nás. Najednou to fungovalo (všechno, ne jen něco,
nebo alespoň většina). Lidé byli na d’n‘b v roxy konečně
spokojeni.
Pokračování houpavější příjemně chytlavé roviny, občas ženské
občas mužské vokály, žádně velkotance, spíš podprahové příjemnosti.
Radostně se zaplétáme do tenat narůžovělé nálady. Snad logo Hospital,
snad kontrast k zimě venku, snad nové tóny k v uchu? Z meruňkového
džusu nás (o polknutí dříve než zbytek), již společně, vytrhly
opravdové meruňky – klasika Return of Forever (High Contrast). Na
moment jsme rozpojili ruce, musely nahoru. Rewind na City Life
(Logistics). Odložené strasti před vchodem udělaly místo pro úsměvy
v sále. Nebylo to třeba vědět, bylo to cítit. Rewind (London
Elektricity; Makoto Remix). Konečky prstů jsme dotkli se sebe a družně
jsme tančili, netrhalo vás to na cucky, spíš tak jemně podbízelo. Další
věc z jeho nového alba: System (Nu:Tone feat. Natalie Williams).
Byla to víc párty, než akce. Ač, co se zvuku spektra týče vyladěná
skvěle byla, přesto hlasitost „stará-dobrá“ nezazněla, jen ten večer
to nějak nevadilo.
Rewind na famózní Seven Years (Nu:Tone; Matrix Remix). Na co
nestačila technika obroušená limity, to vynahradil most mezi ním a (nejen)
námi, který téměř nevypadl z rámce „pasující na úsměv“. The
Missing Link (Nu:Tone). On se usmíval a točil kotouči, my blaženě
vláli tělem. Everything’s Different (High Contrast). S vrozenou
estetičností opájeli jsme se kontextem, v těch chvílích byly naše slechy
obzvlášť vydatně sváděny. Dokonalá True Romance VIP (D:Bridge).
Potkavší se přátelé měli tu noc prostor pro víc. Nějaký nový Logistics
a do něj rewind na jedné z nej loňských pecek In Love (Jenna G feat.
Chase & Status). Pro nekažené chvíle. Pro ranec úsměvů. Pro
zážitek. Ne ten výjimečný, co vyčerpá, nýbrž ten střední, co nabije.
I ta basa občas cítit byla, jistě ji k tomu dopomáhaly celkové dekorace
sálu, do té doby nikdy na in.da.bush neviděné, snad s výjimkou Dieselboye.
Světla hrála a Nu:Tone si připálil občas cigaretu. Spíš než o mixy šlo
o selekci, spíš než o úder šlo o pocit, spíš než přesný tracklist
jde o vystižení kouzla těch dvou hodin.
Poslední čtvrthodinka se nesla v duchu trojúhelníku Commix-Johnny L-nové
album Nu:Tona s tečnou v podobě kružnice Redeyesovy. Zkrátka Nu:Tone nám
vařil z více květnatých přísad. Pomeranče ďolíčků ve tvářích
uměl vhodně rozdělit i rozhodit a správně dlouho podržet. Nové
i starší, prověřené o to chutnější. Snad jen ono finále nebylo, vinou
nehitovosti, tak výrazné, jak by si zasloužilo, nebyl však na parketě snad
nikdo, kdo by se sháněl po knize stížností. Krátce po odbití třetí
hodiny ranní, odkvačili jsme, jak popelka z plesu. Pocit výjimečnosti byl
hlavní linií ústřední části večera, nasáli jsme jej a sic ochuzeni
o ostatní chody, byli jsme i přesto syti tohoto pohlazení úsměvy,
nezbývalo nám než lehnout na křeslo a celou tu plejádu nasládlé radosti
dvouhodinového okamžiku s nohama na poddušce přehrát si znovu.
Ano, mohlo to být i tak, že lednová in.da.bush vynikla na úkor
nepovedenosti jistého počtu těch předchozích, ale to jsou dohady, které
dohady, zůstanou a nemá smysl se jimi moc zabývat, přejme si tedy všichni,
aby se nic nepokazilo na na příští Bushi s Matrixem. Nemluvě o té
s Freshem v březnu a obzvláště té květnové.