TEXT: HACKEN ALIEN
FOTO: L'ENFANT TERRIBLE (celý fotoreport
zde)
Do Envelopy jsme se těšili moc, vždyť zažili jsme tam jedny z nejlepších
akcí, de facto každá akce, kterou jsme tam pobyli (Get Punked I+II, Raiden),
byla tzv.„Top Notch“. 
Dorazili jsme za času hraní páně
Sukiho, kterýžto za mocného výjevu přemocného pozdravu
královsky sourodé dvojice, pokrevně spojené, dua L'enfant Terrible &
HackenAlien protáčel pod přenoskou své výdobytky konexí vpravdě hodných
promotéra jeho formátu. Minimálně třikrát měli jsme tu čest slyšet
desky, které má jen on, které jen pro něj natočili lidé, kteří
vystupovali na jeho akcích Let It Roll, ať už to byla ragga deska na kterou,
pokud se ovšem jako vždy nemýlím, $pida přezpíval o něco, promiňte mi
ten výraz, prasáčtěji/punkověji hlavní popěvek slavné
Tarantule, či jiná deska, kterou má paměť neobsahuje neb ragga
desky mi znějí hodně podobně (jelikož věřím, že si podobné jsou),
v jejímž refrénu bylo jasně zabudováno sousloví \„dj Suki\“..všechna
čest, to je rarita, to má výpovědní hodnotu. Lidé se pomalu trousili a
nám se začínalo líbit uvnitř čím dál více. Cítili jsme se hodně
dospělí a poručili jsme si na baru red bull. Nic se nestalo a tak jsme
nakousli společně velké téma:
…
Vnitřní tlak směrem k větší stručnosti na mne zvenčí přiléhá čím
dál silněji. Je nutné přestat si hrát na vševědoucího mocnáře a jasně
si přiznat, že to, co v hlavě přinejlepším zůstane je výkon
zahraniční hvězdy večera a ne českého doplňku, který má v paměti
jednoznačnou tendenci jen mírně poupravit dopředu zaujímaný, předem
připravený, postoj, který máme (pokud vůbec) k onomu jménu (českého
dje). Z vlastní zkušenosti mohu říct, že tento postoj měníme jen
výjimečně po opakovaném negativním zážitku, neboť zde dominuje pocit
\„to byla výjimka\“ případně násobený stupněm nostalgie, kterou
k danému českému jménu máme. Čtenář těchto řádku, jenž není
vyjeté pako, kterých je na akcích taky dost, by se teď měl stručně ptát,
stejně jako L'ET, vědouc že autor má něco na srdci:„Proč?“
…
Pak jsme si v rohu dali cigaretu a cítili jsme se ještě dospěleji.
Přestali jsme s hrou na výtvor J.D.Salingera a jali se hodnotit Sukiho
zvukové exposé, já nadšeně aplaudoval nejvíc-do-hrudi-kopajícímu tracku
roku 2006 Swamp Thing (Subfocus), společně jsme se shodli, že
hraná Ask Not VIP (Q Project) je lepší než originál a že Suki
hraje moc ragga-wobble-nu-skul-jump-up-clownstepu, ale že nemáme nárok mu
v tom bránit, ačkoli přece víme (jako všechno na světě), že mu víc
sedí virusáčtější selekce. Jeho set tedy zaujmul VIP placičkami,
přilákal na parket slušné číslo lidí, kteří zvesela aplaudovali, ale
nás při průchodu rozmanitě členitým prostorem neodbytně tížilo téma
dotírající.
…
Protože hrají pořád to samé, říkám já. 97% djů si zakládá na
tom, že hrají nějakou selekci, která je přiřadí do nějakého žánru,
namísto aby si zakládali na svých schopnostech a pilovali je; bohužel je to
právě to, co dělá jejich set oželitelným. Ani v nejmenším netvrdím,
že zbytečným, to pozor. Když však dopředu víte, co budou hrát,
tak…vás to buďto v mezích potěší nebo v mezích nezaujme „ani
tentokrát“ nebo ani nedonutí se na ně podívat, poněvadž dnes, kdy je
neinformovaných posluchačů (nezná hitovky, neposlouchá dnb, nestahuje sety,
nezná dje, je tu omylem, etc..) menšina, vás těžko takový dj může
něčím překvapit. Pokud nemá schopnosti (tzv. \„skillz\“ neboli umění
s gramofony, být hravý, dravý, akční, kontaktní s publikem…prostě
„něco“ víc než jen pouštět desky) a zároveň (!) cit pro selekci,
díky čemuž vás utáhne opakovaně (namátkou X.Morph, Deadly Viperz (=
Akira&Anakin), Sayko, Im Cyber, Pixie, Kyanid, část dvoiky.troiky a pár
dalších), tak se pro vás po pár střetnutích takové jméno stává
nezajímavou konstantou, která se buďto změní a nebo navždy v šedi
zůstane. Další skupinu tvoří lidé, jejichž selekce je na české poměry
unikátní. V prvním případě přítomností vlastní tvorby (Brooklyn, No
Money, Rido, Kubátko, Denius, Gasmask 71 ještě někdo?), kteří půjdou
nahoru (ať chceme nebo ne), poněvadž takový producent má nové tracky
(nejen své!), tedy stojí vždy za přítomnost našeho ucha na parketě;
v případě druhém jde o to, že je jeho selekce naprosto odlišná od více
než 95% českých djs (např Freakox, Kubátko, snad ještě Switch, pokud by
hrál jen svou kolekci všemožných bootlegů), případ třetí je
podřízení selekce skillz, tedy spíše turntablistický přístup, a to je
případ, pokud vím, jen Philipa TBC.
…
Nastoupivší Katcha, v Olomouci zavedené toť jméno,
alespoň z mého pohledu, položila na gramofon jako první desku klasiku
Spaced Invader (J Majik) a juchavý dav nadšeně přiložil ruce
v k vzdušnému dílu, tančilo se. Katcha předvedla standardní výkon,
její hraní mi přijde vždy stejné, pár nadějných momentů (výtečná
Living Daylights 2(Dj Fresh), kterou zbožňuji nejen já) a jinak
podobné desky, hlavně ragga-nu-skul-jump-up, prostě hodně simona bassline
smithe a takových těch z mého pohledu no-name ragga desek. Tak co, publikum
to mívá rádo, no. Dle mě je to asi stejně ragga, jako je nová image
Christiny Aguilery rovna 20s-30s minulého století, více nápovědy netřeba.
Vida tento Katchin standart jali jsme se zkoumat útrob klubu. Druhá stage,
tentokrát housová byla opět jinde než kdy předtím a moc nám nesedla,
ačkoliv tam byly fajné sedačky. Koupili jsme si raději jahodový džus a
odebrali se zpět na scénu, kde Katcha právě natáčela Nosher (Total
Science;Baron rmx), který ten den asi nešlo nezahrát. Ze střední
vzdálenosti pozorujíce scénu společně jsme dál spřádali nitě temného
tématu:
…
Erm, nemohu nedodat, že většina z výše psaného neplatí, pokud vám
ke štěstí a tanci „až-do-rána“ stačí celou noc slyšet zlámaný
beat, aniž by vás zajímalo, co je to zač, aniž by to ve vás vzbudilo
sebemenší interest o jeho podoby, o jeho možnosti, prostě sebemenší
zájem.. jen pak nechápu, jak je možné, že čtete tyto řádky; spíš mi
přijde fascinující, že vůbec něco čtete a váš mozek se vůbec o něco
zajímá. Výjimkou budiž záměrná nevědomost, ta jest však aktem poměrně
dosti intelekčně a psychicky náročným, narozdíl od triviální ignorance.
Nemluvě o faktu, že váš mozek si libé zvuky pamatuje a třídí a sortuje
do kategorií (třeba „hit“ „nehit“), ať chcete nebo ne; navíc čím
více a déle něco posloucháte, tím více se vám ty kategorie tříbí.
Jinými slovy lidé nejsou tupci a poznají, když jim desetkrát za noc
zahrajete tu samou desku. To je ten rozdíl mezi vrcholnými dji, kteří umí
provařenou hitovku zahrát/zamixovat tak, že vás v jejich setu pobaví (či
minimálně zaujme neotřelou kombinací) a mezi obyčejnými u kterých vás
bude nudit vždy, neboť ji pokaždé jen pustí. Už vám to celé do sebe
zapadá-?
…
Hovor byl sťat pohledem na časomíru, jenž jasně naznačila čas zabrání
pozic na parketě. Katcha skončila pro mě naprosto nepochopitelně, ačkoli
k její selekci pasující a dost možná nechtěně korunu nasazující,
deskou se zvuky lesa Řáholce neboli Swan Cake (Twisted Individual).
Na to jsme jen poznamenali, že Olomouc není Jičín. Do které namixovala už
jen jednu tuctovově jump-upově znějící věc a bylo to, ale dle našeho
soudu to bylo tak, že ona poslední deska byla zahrána z důvodu Baronovy
prodloužené přípravy notebooku a jeho napojení na systém. V takovou
chvíli však nesmí být ticho, zde není prostor pro kritiku. V našich
smyslech nastal čas páně Barona. Velmi jsme se na něj těšili, jeho selekci
jsme tipovali do trojúhelníku Breakbeat Kaos hitovky – nová Baronova
tvorba – trocha jump-upu á la starý Baron, tedy selekci nám blízkou.
Předvedl však mnohem víc, co krásnějšího se mohlo stát..čtěte dál,
zda hovor vstane z mrtvých se dozvíte až na konci.
Baron krásu večera odpálil Universal Truth
(Matrix & Fururebound) a hned do ní rval Mistakes (Brookes
Brothers), pokud jsme od Barona něco něčekali, tak to byly sakra rychlé
mixy, které mohl páchat díky technice na níž hrál a než jsem tohle
dopsal, už tu byla k Mistakes přišoupnutá Outta Space
(M.I.S.T.) ačkoli ještě nedohrála Universal Truth, Baron se
s tím moc nestresoval a tak se občas stalo, že hrály až tři desky
najednou, tedy dvě skze program Serato a jedna z vinylu bokem, to už však
obě předchozí zmíněné nahradil Skyscraper (Matrix &
Futurebound). Takže jsme se nechali v téměř čtvercovém parketu
s radostí masírovat velmi vrtošivou linkou basovou onoho tracku,
následovala věc s ženským vokálem silně hospitalovského znění „reach
out“, kteroužto oděl do hávu bublin, hehe, prostě čehosi co vydávají
jak na běžícím pásu „producenti“ jako Taxman, Generation
Dub a jim podobní replikanti, identičtí kloni to nejsou, ale replikanti
určitě..to už ale najížděla další věc více Logistics-kého vyznění
s dámským vokálem, následována The Missing Link (Nu:Tone) nebo
Soul Patrol (Total Science), pak taková ta zpívánka „Home, ahm
take me home..“, a vůbec Baron předvedl v téhle první
pětadvacetiminutovce něco nádherného. Nenechal se zlákat trendem
nastoleným předskokany a rozjet si vlastní show, vlastní čistý vibe.
První mírně zasněná 5/12 hodiny nebyla chycena všemi na parketě natolik,
aby řvali nadšením, ale o to silněji v nich rostlo nadšení
zevnitř..včetně veselého chlapce, jenž mával Baronovi před nosem cárem
papíru na němž bylo neumětelsky napsáno „Logistics“ haha. Pro
střídmého avšak neomezeného posluchače dnb to nejlepší, ale k tomu
více až v závěru, poněvadž teď nahodil Rockstar a tak musíme
mávat a pískat, aby to zrewindoval. Tím dostal ruce lidí (mé a Enfantovy
tam visely už dávno, pokud tedy zrovna nelpěly na křivkách mé můzy (moje)
či fotoaparátu (Enfantovy)) nahoru, což bylo fajn, poněvadž publikum zde
neumí moc dát najevo (ostatně to téměř nikde), že má z více liquidní
selekce radost, ale reakce na Rockstar (TC) a do ní namixovaného
Pacmana (Ed Rush & Optical) a následnou DNA (Ed Rush &
Optical & Matrix) !!!!!! (= 2 × 3 vykřičníky) dala najevo, že je
měl Baron už pěkně podchycené, stačilo jen vytáhnout dost velké
podběráky jako tyto tři hity bez příčiny a dav-kořist byla na pekáči…
a propo dav – lidí bylo víc než na Freshovi, ale ne tolik, kolik si akce
zasloužila, tj. nejvíc, ale tak co, no. Momentálně jsme akorát za první
půlhodinou a čeká nás rychlý přesun do části dva.
Odlet s Airplane (Subfocus) teď! Přistání do rewindu na At The
Drive In VIP (Baron), pak nový CLS na Criticalu a do
něj The Edge od Matrixe & Futurebounda a hned přes to
nový Witch Doctor (Dj Fresh) a najednou Druggy (Subfocus), do
něj tease St.Elmo (Baron), šup něco řezavějšího ve stylu
Gridlok/State of Mind a zčistajasna sekundu skoroticho a hláška
„Welcome to the Pendulum Experience“ a po pár sekundách řevu
proti valícímu se parnímu válci zvuku Distress Signal (Pendulum)
nás po tom blitzkriegu tracků nechal Baron vydechnout při třetím rewindu.
Během minuty už do toho přiložil další věc super šlapající věc, jsme
tedy krátce před polovinou jeho vystoupení a než se nadějeme je tu VIP
remix Facade (Noisia), který má letos vyjít a do ní double dropový
tease Shower For An Hour (Noisia & Teebee). Opět během sotva
tří minut tři tracky…no prostě reportérovy orgie. Velikánské plus
dávám Baronovi za to, že téměř vše jsou tracky, o kterých se
standardní příznivec dnb lehko domákne, že je zná nebo mu znějí
povědomě – tudíž na ně nereaguje odmítavě, nýbrž vždy positivně.
Baron ví, co dělá.
Potřebuji si na chvilku odpočinout, hlavně zavřít oči. Nad parketem, byl
světelný park, ale asi se jim zaseklo ovládání. Celou dobu Baronova
vystoupení totiž souložil s našima očima stroboskop. Žádná barevná
světla, jen stroboskop. Občas nějak vypadl a chvilenku neblikal, pak se zase
rozjel. Moc mi to nesedělo, asi nejen mě. Nu což. Zvuk byl malinko
přepálený pokud jste stáli tak první metr dva od repráků. Dál už to
šlo. Radši si stoupnu o pár řad dál, možnost volby je mi nejmilejší,
každý jak chce. Z tohoto hlediska tedy super.
Další věc, která vyšla z Facade VIP bylo dle mého soudu něco
čerstvého ze záhradky páně Djovy, ambientní zvuky vzrostlé na středně
liquidní zemině, šup a bylo po nich, Baron to hodil do sekačky a ždímačky
Smack My Bitch Up (The Prodigy; Subfocus rmx) tam nateasoval odpornost
od Clipze, jejíž jméno jsem z bezpečnostních (zdravotních)
důvodů zapomněl. Naštěstí to byla jen noční můra, teda jen tease.
Vpálil tedy do nás The Mysterons (Origin Unknown; Baron rmx) a do
něj hned najednou Number 1 (Die & Clipz; Roni Size rmx),
nezdržoval s tou odrhovačkou a přes něco s vyloženě futureboundovskou
basou převrátil pecku Disco (Chase & Status), která už vyjde
brzy na jejich EP na RAM a do ní už doubledropoval desku roku 2006 Swamp
Thing (Subfocus), ouch BOOOH – pogo! Pár sekund mimo smysly a už se
vzal tu již dvouletý, ale až dnes vydaný A Special Place
(Subfocus)..WTF?! Tři desky jak prase a kdyby to nezrewindoval, tak bych
mu to asi došel vytáhnout ze zásuvky, chápu, že nás chce rozbít, ale
mozek nemůže pobírat tolik masáže najednou. Už nemůžu.
Do zrewindovaného A Special Place napral klasiku Nosher (Total
Science; Baron VIP rmx), fungovala. Pak další Chase &
Status. A šup Blood Sugar (Pendulum), rewind – to je jasný
jako naše gettocar. Do něj luxusní přemazlenost Back To Your Roots (Mr
L; Friction & K-Tee rmx) – BOOH, tenhle remix se opravdu povedl.
Baron na něj vrhnul vlajkovou loď kýble bublin (nudy) Game Over
(TC). Tu profouknul Fuck What You Heard (TC & Scratch
Perverts) a do ní najednou Voodoo People (The Prodigy; Pendulum
rmx) tam jen krátce nateasoval Slam (Pendulum). Během půl
minuty nateasoval Supernature (Baron & Fresh)…na parketě byl
skvělý vibe, dj měl tanečnictvo v rukou. Neskutečné…málo je někdy
víc a je zhurta něco kouzelného na tom, když se skoro všichni lidé
v klubu narvou na parket, jelikož jinde v tu chvíli nemá smysl být a
zapojí se do společného vybrušování již sbudovaného genia
loci…Girl in The Fire (Pendulum), ladies pleaser. Pak něco
tvrdšího a do toho nový Baron..luxus.
Baron opustil skomírající komnatu jump-upu, jenž pomáhal svým remixem
Nosheru zakládat a buduje si již přes rok a půl úplně nový styl,
který mu sedí očividně mnohem víc. Řekl bych, že se svého alba nahodil
hned dva tracky za sebou, druhý s rewindem, vyznačující se kytarou, ale ne
riffem spíše táhlými tóny a mírně desperado atmosférou, přesto však
skvělým drivem. At The Drive In byl jen začátek. Tyto dvě věci
pokračováním..Druhá mohla být klidně jeho kolaborace s Pendulum, něco
jako crossover mezi Guns At Dawn a Girl In the Fire..jo a nebo
taky třeba Freshe, který má taky pár tracků v šuplíku. A na
rozloučenou jsme vzpomenuli klasickou bombou Turbulence (Moving
Fusion), dle mých uší však nešlo o remix, tak nevím, každopádně
do koncepce zapadla naprosto a nezestárla ni o kousek. Myslel jsem, že už je
konec, ale nebyl – hurá! Nastala rozkoš největší – Baron zahrál
věc, kterou jsme slyšeli jen na úplném konci High Contrastova vystoupení na
Vibrations loni na jaře (kdy mi přišla jako rozpracovaná verze Days Go
By VIP; jediný další, o kom vím, že jí hraje, je Adam F a teď
i Baron), její uchu lahodící tóny zní jakoby High Contrast zremixoval
Talk od Coldplay..ten hlavní motiv je úchvatný..no prostě,
až to vyjde bude to bomba. Pak do toho narval něco hutnějšího. Taková
vyfunkovaná basovka = mohlo to být cokoli z trojstěnného jehlanu
vytyčeného labely Hospital-Breakbeat Kaos-Renegade Hardware-Ram v němž se
pohyboval a ještě často vyskakoval úplně mimo. Pochopte, těžko určit
producenta. Poslední věcí byl Axle Grinder (Pendulum), avšak
mírně zrychlený, tudíž dvakrát tak přísný. Rewind byl povinnost, aplaus
byl hodně velký a 116% zasloužený! Vždyť měl hrát jen půldruhé hodiny
a místo toho obšťastnil nás celými 105 minutami! L’ET viděl, jak jsem
na měkko a raděj mě odtáhl na cloumáka. Nevyhnuli jsme se zakončení
tématu temného:
…
Je nutné si konečně uvědomit, že česká dnb scéna již není
deset-patnáct djs po celé republice, ale několik stovek djs/jmen, často
spíš však „djs“ a „jmen“, a celková produkce dnb už není synonymem
pro undergroundovou kvalitu, nýbrž pro stále větší příklon
k obyčejnému žánru s dominancí průměru. Je jen na vás, jestli budete v
„djích“ živit falešný dojem kvality nebo jim dáte najevo, že
s tímhle, ať si táhne domů. Celý tento meziřádkový příběh je tedy
postaven na jediném předpokladu, že chceme, aby drum’n‘bass zůstal
kvalitní hudbou a ne jen obyčejným žánrem. Osobně jsem nezačal poslouchat
drum'n' bass proto, že mi přišel jako obyčejný žánr nebo proto, že by
byl v módě jako hip-hop; přesně naopak.
Na závěr tedy dodám, aby zas někdo neměl kecy
zaviněné nepochopením výše napsaného, že to vše nejsou tvrzení
nárokující si absolutní pravdivost – to ne. Napsané slouží jen
k zamyšlení a případně k zaujmutí stanoviska, jak moc a proč s nimi
ne/souhlasíte a ne je slepě odmítli/přijmuli.
…
Řádně pokropeni mrtvou vodou, přesto jsme sdíleli nadšení z Baronova
výkonu, který naprosto překonal očekávání a skrz své
„tří-zdrojové“ kombo nám rozmazal pohledy do hvězd té noci skrz mordor
na nás vypuštěný. Všechna čest a poklona, takto mě naposledy prokopnul
hlavu Zinc na Love Planet. Takový kopec tracků a to jsem jich ještě pětinu
určitě nepostřehl. Za jedna. Po něm hrající djové, odpálili
Kerbcrawlerem (Ed Rush & Optical) a pak už mne vytrhli ze stavu
radosti nad Baronem, zmaru nad absorbcí české scény a únavy nelidské jen
zahraná pecka prvotřídní peckou alba roku Chameleon Bloodmoney
z CD-decku, veselý mladík Kosa, s nímž jsem se konečně seznámil a má
nejdražší můza. Jinak ti po-skokani hráli moc pěkně, komunikovali
s publikem, prostě správní nakopávači. Byli sympatičtí. Jinak se
obávám, že čas přátelských reportů skončil.