TEXT: PHILIP TBC
Dnes v poledne jsme se přesunuli do Lindkopinku, což je
takové menší městecko se studentským kampusem, kde jsme hráli ve
studentském klubu. Klub byl opět výborně zvukově vybaven a čisté až
sterilní prostředí se tu už pro mě stalo samozřejmostí. Pomaličku
začínám chápat zdejší mentalitu a musím říci, ze je dost odlišná od
té české. Zatímco Češi většinou pravidlům odporuji a bouří se jim,
většina Švédů je poslušná a co vyšší moc řekne, tak udělají.
(samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo) A co to znamená v praxi? Pokud si
chcete dát pivo nebo nějaký jiný alkohol, tak jedině mezi 11:00 dopoledne a
2:00 v noci, a to přesně na minutu. Když se vám teda podaří si koupit
pivo, tak s nim ale nemůžete volně chodit po klubu, takže na většině
míst je drinking area a tudíž pivo můžete pít jen tam. To samé se týká
kouření. Buď je v klubu speciální místnost, lépe řečeno akvárium, kde
je dovoleno kouřit nebo venku, ale nikde jinde. Ale očividně tyhle pravidla
nikomu problémy nedělají a s nadhledem je respektuji. V Čechách si to
teda moc představit nedovedu:)
Nicméně večírek se celkem povedl a spousta lidi se bavila a tancovala, což byl hlavni účel naší muziky, takže spokojenost byla asi na obou stranách. Co mě ještě celkem překvapilo, že v několika klubech jsem narazil na minikasino a vždy když jsem to místo chvíli pozoroval, tak celkem dost lidi tam nechalo svoje švédský koruny, ale snad ani jedinkrát jsem neviděl, že by někdo vyhrál. Nicméně kasino v tanečním klubu na mě působilo dost zvláštním dojmem a abych řekl pravdu, klidně bych se tam bez něj obešel.
Další den jsme se přesouvali do Stockholmu, kde jsme
měli den volna a další večer jsme hráli v místním lounge baru. Co si pod
tímhle názvem představit? Když si představíte mejdan u někoho doma
v Čechách na bytě, kterej má alespoň tři místnosti, tak se budete cítit
přibližně stejně jako v lounge baru ve Stockholmu. Doopravdy mini klubík
s manželskou postelí u prostřed parketu a oldschool gameskou Supermario
v rohu. Když jsem poprvý vstoupil a viděl postel uprostřed klubu, říkal
jsem si „sakra co to má bejt?“, ale na konci večera, když jsem
se na ní válel, jsem trosku změnil názor a usoudil jsem, že to zas tak
špatnej nápad není. Ležíte si v posteli, naproti vám hraje dj, paříte
gamesku na televizi a je vám fajn. Jak jsem byl na začátku večera trosku
skeptický, že tohle místo asi není to pravý pro naši hudbu, tak musím
říct, že tam celej večer panovala super atmosféra a všichni jsme si to moc
užili. Možná jeden z nejpříjemnějších večírku. Jen pro srovnaní, ve
Stockholmu jsou celkem asi tři kluby, z toho největší má kapacitu asi
300 lidi, takže klubová scéna je tu dost malá. Z hudby to asi nejvíce
převažuje house music a minimal, takže na dnb nebo jiné zlomeniny občas
lidi celkem koukali, ale většinou si to užívali. I když samozřejmě
i tady se stalo, že si někdo přišel říct o Abbu:)
Další den následoval přesun do Uppsaly, což je asi hodina cesty od Stockholmu a je to čistě studentské město s bohatou historii. Ve městě žije normálně asi 100 000 lidi, ale z toho je 38 000 studentu a budovy university jsou rozeseté po celém městě. Opět nás tedy čekalo vystoupení ve studentském klubu, tentokráte ale v o něco větším, se dvěma stagema a přibližnou kapacitou 1000 lidi. Vstup čistě jen pro studenty, pro ostatní lidi zakázán. I tady se lidi super bavili a tudíž jsme si to všichni dohromady zase pěkně užili. Bohužel kluby ve Švédsku zavírají dost brzo, tenhle byl vyjímka, ale přesto končil ve dvě v noci. Zde s námi hráli dvě místní dj-ky a „samozřejmě“ hrály rovně. Když jsem teda nastoupil já a pomalu přešel do breakbeatu, tak to lidi ještě brali v pohodě, byl jsem ale dost na vážkách jestli tady vůbec dnb hrát nebo ne. Nicméně jsem se nakonec rozhodl, že to zkusím a reakce mě dost překvapila. Lidi chvíli koukali jakože jak na tohle máme tancovat, ale pak se chytli a pařili jak o život. Bohužel v nejlepším to opět muselo skončit, ale pro nikoho to nebyl problém a všichni „bez keců“ opustili klub:)
Ve čtvrtek byl opět volný
den, respektive den cestovní, takže jsme přeletěli asi 800 km na sever do
Umea, kde nás čekal největší indoor festival ve Švédsku.
Představoval jsem si nějaký prostor podobny třeba Abatonu, ale realita bylo
opět úplně někde jinde. Cela akce se konala v jakémsi prostoru něco mezi
hotelem, konferenčním sálem a klubem. Byli zde čtyři stage a znovu stejný
pravidla jak všude ve Švédsku. Téměř nikde se, kromě asi dvou míst,
nesměl konzumovat alkohol a kouřit. Ale nikomu to nevadilo a všichni ochotně
chodili kouřit ven a pivka popíjeli jen na určených místech. Zde byla jedna
megastage tak pro 1000–1500 sedících, kde hráli převážně švédské
popové hvězdy, druhá stage byla punk rocková, třetí hiphopová a čtvrtá
taneční, kde jsme vystupovali my. Festival byl vyprodaný a celkem tam mohlo
byt tak 3500–5000 lidi. Bohužel to na mě působilo tak, že většina lidí
přišla na místní popové hvězdy a jiná muzika je moc nezajímala, takže
nakonec tohle vystoupeni bylo takové nemastné neslané. I organizace trošku
pokulhávala a tak se mi nejednou stalo, že jsem se nemohl dostat ani na jednu
stage a tudíž postával někde na chodbě a čekal až tam organizátoři
pustí další lidi. Opět zde bylo vše uhlazené, vymazlené a čisté a to mi
třeba zrovna k punk-rockové stagi moc nesedělo. Opilé punkery žebrající
o drobný na pivo jsem tady doopravdy nepotkal, spíš bych řekl, že když
už měl někdo číro, tak si ho nageloval gelem od Loreal a navoněl se
Chanelem, ale to může byt jen můj subjektivní dojem. Festival začínal
v osm a koncil ve dvě v noci, takže jsem zas neměl moc šanci vidět něco
zajímavýho. Každopádně jeden z mála interpretu, který mě zde zaujal
byla černá zpěvačka Asha Ali, která mi svým zpěvem i zjevem
lehce připomínala Morcheebu a i bych si ji s ní klidně dovolil
porovnat.
Co říci závěrem? Švédsko na mě zapůsobilo uhlazeným a
„poslušným“ dojmem. Mentalita lidí je rozhodně trošku jinde, ale
každopádně všichni byli moc milí a vstřícní. Co se týče klubové
scény, tak jsme na tom rozhodně o trošku lépe a co jsem stihl poznat, tak
je to tam spíše o rovných beatech, což ale v žádném případě
neznamená, že by se lidem zlomené beaty nějak příčily. Třeba až se tam
příště podívám znova, už to bude jinak.
