text: RUDEBOY
Matrix & Futurebound –
Universal Truth
Metro vs. Viper (MTRVPR001CD)
01. Universal
Truth
02. Knite
Riderz (feat. MC $pyda)
03. Skyscraper
04. All
Born Angels (feat. Mister Who)
05. Rat
Trap
06. Sand
Storm
07. Strength
2 Strength
08. American
Beauty (VIP Mix)
09. Family
(feat. Robert Owens)
10. The
Edge (feat. Sylo)
11. Coast
To Coast (feat. Louis Smith)
Matrix mě vždy bavil hodně. Ať už spolupracoval s kýmkoliv, pokaždé mě jeho produkce nějak překvapovala – posun od temnějších vod k mě přístupnějšímu zvuku nebo jeho geniální remixérská práce, to vše mu zajistilo stálé místo v mém bagu. Bohužel, ne všechno je věčné. Proč tomu tak je, se pokusím vysvětlit v následujících 5ti bodech.
1) Nic nového pod sluncem
Ať poslouchám, jak poslouchám, Matrix s Futureboundem přichystali velmi
chutnou polívčičku, plnou kvalitních ingrediencí. Bohužel, ingrediencí,
které byly již v jejich moderní kuchyni nesčetněkrát použity.
‚Nový‘ VIP
remix Americké krásy, který zní spíše jako megamix Universal Truth vs.
American Beauty, nezajímavé, neoriginální tracky jako Rat
Trap či The
Edge (jednoduše nuda) a Sand
Storm (reminiscence na Close To Me, Matrix remix), připravené na základě
mnohokrát použitých postupů, sebevykrádačka All
Born Angels nebo zklamání v podobě vcelku nezáživné Family
(feat. Robert Ownes) – myslí tohle pánové vážně?
2) Kit a ti druzí
Ačkoliv David Hasselhof je idolem žen, dívek a Akiry stále, jeho milovaný
Kit se již dávno válí na vrakovišti dějin. Podobný osud bohužel
předpovídám party-cheesy vypalovačce Knite
Riderz. Na první pohled líbivá, na druhý též, na třetí již
oposlouchaná záležitost a za rok si na ni nikdo nevzpomene. Navíc, na CD
verzi nám byl oproti vinylu ‚dopřán‘ MC Spyda a ohranost se tak
přesouvá již na první poslech. To samé by se dalo říci i o titulní
pecce Universal
Truth, kterážto sice na parketu funguje naprosto spolehlivě, avšak
cheesy je neméně a nebýt luxusního Skyscraperu,
v bagu už své místo asi nemá. I když, kdo ví, Matrix a Futurebound
totiž asi klamou tělem – to, že se Universal Truth oposlouchá, jsem
předvídal již v této recenzi a zatím
ji z bagu tahám celkem pravidelně…
3) Od břehu ke břehu
Coast
to Coast (feat. Louis Smith); kromě Skyscraperu asi
nejsvětlejší moment celého alba a také aktuální třetí sampler s flipem
Family
(feat. Robert Ownes). Opět šla sice originalita stranou, ale právě Coast
to Coast představuje ideální kombinaci fungujícího vokálu s údernou
basou a klasickou matrixovskou kytarou. Netroufám si tvrdit, jak dlouho bude
track působit jako ideální, vokál jako fungující a basa jako úderná, ale
v tuto chvíli je to asi tak jediné, co by mě přinutilo album pořídit.
Ještě, že…
…album nevychází jako ucelené LP, jak tomu bývá zvykem, ale jako série
3 samplerů se zhruba měsíčním odstupem a finální CD verzí. Tento krok
můžu jednoznačně označit za pozitivní, člověk nemusí kupovat zbytečně
celé LP a má možnost si vybrat, zda koupí vše, něco a nebo zhola nic.
4) Omáčka okolo
Ke každému správnému jídlu patří zcela jistě nějaká ta omáčka.
A jelikož Matrix & Futurebound tentokrát vařili výše zmíněnou
polévku, je ta ‚omáčka‘ pěkně řídká. Na CD verzi tak najdete
například přes dva roky starou Strength
2 Strength, která na album zapadne jako nůž do másla a jen tím
dokazuje, že se pánové moc zvukově ani nápadově neposunuli. Dále si
‚pochutnáte‘ na podivném a vcelku zbytečném (viz loňský matrixův
remix Oceans) remixu Mistra Who, All
Born Angels. A to je vše, přátelé!
5) Resumé
Nepochopte mě špatně. Až na malé
výjimky se jedná o ucházející produkci s velmi kvalitním zvukem a na
párty fungující atmoškou. Pusťte roztančenému davu třeba Knite Riderz a
urvou vám ruce. Problém ale je, že tracky jsou vesměs, až na melodickou či
vokálovou obměnu, jak přes kopírák. Kromě toho, vzhledem ke způsobu
‚distribuce‘ (jinak dobrý krok!) již CD verze nabízí pramálo nového a
zajímavého. Z pohledu dje – to dobré vyšlo (či v nejbližší době
vyjde – Coast to Coast / Family), zbytek je ta omáčka a ke koupi
nepřiměje. Z pohledu posluchače – už to tu všechno bylo. Možná,
kdybych poslouchal CD Universal Truth až teď, bez předchozí znalosti
samplerů a hlavně bez znalosti Americké krásy, asi ho jen tak
z přehrávače nevytáhnu. Nestalo se tak, proto nezbývá než konstatovat,
že zase jednou očekávání převýšila finální produkt. Ale to se stává,
ne?
