TEXT: HACKEN ALIEN
FOTO: ARCHIV
Víra temných rytířů, která zdominovala náš svět do krabice poctivě
nelaciné zábavy s nádechem podzemí, poslední měsíce chřadne a
úzkostný sten existencionální krize jejích přemýšlivých šiřitelů se
rozléhá vyprazdňující se halou kvality. Proč podlehá tolik zasloužilých
věrozvěstů umělohmotnému pozlátku dvouminutové oblíbenosti a
kolovrátkové skladbě popového odpadu, aniž by jasně deklarovalo
odmítnutí odkazu otců zakladatelů-? Hniloba podlehnutí touze po oblibě
plebsu napadá jejich práci a odsuzuje její výsledky na kompost „rychlé
spotřeby“. Proč čím dál víc ex-věrozvěstů přehodilo svou výhybku na
„kvantita“-? Obávám se, že odpovědí je Gaussova křivka normality.
Temná strana nikdy neválčila se světlou, neb jsou k sobě komplementární,
obě postihují úplně jiné sféry a naopak jejich křížením lze dosáhnout
úchvatných synergií, avšak invaze navzájem se násobící demence na obou
stranách podia je zničující (otupuje naše smysly a intelekt) všemi směry
a šířící se exponenciální křivkou jako (kdysi) virus. Tato rychlost je
dána kvantitou demencí nakažených jednotek pod podiem i na něm. Taková
jest základní premisa. Zdá se to být neproniknutelný kruh
sebepožírajícího hada. Bojovník pochodně temna však neklesá na duchu a
nestává se dobrovolně ovcí, bez boje neodchází.
Sporův talent musel být každému jasný nejpozději
s vydáním (nejen artworkově) perfektního Tactics EP s emblematickou Lose
It. Je jedním z elity druhé generace, která nastoupila v čase, kdy otci
zakladatelé počali definitivně redefinovat svou pozici na scéně. Ten, kdo
po nich dodnes chce, aby kráčeli v čele armády temna, jen prokazuje
nedopromyšlenost svých závěrů a zastaralost svého myšlení. Stejně jako
my již nejsme bezejmenou jednotkou v poli válečníků parketu, ale snažíme
se diktovat v předních řadách (i jinde) tempo, tak ani zakladatelé
nemohou být věčně na špici bitevního pole (a diktovat krok), naopak
s obdrženými metály by měli dostat prostor pro presentaci plné šíře
svých kvalit společně s reflexí scény (nebo vlastní
opotřebovanosti).
Každému teď už musí být jasná role druhé generace, která jasně
odkazuje k otcům zakladatelům a ctí jejich odkaz absolutně. Místo planých
slov v diskusích na netu vzali do rukou stroje a rozpracovali novou koncepci
útoku. Inspirace prověřenými kletbami je nepopiratelná, ba často přímo
naopak deklamovaná. Stačí dvě jména: Noisia, Spor. Mohlo by jich být
i víc. Noisia, Offkey co., Phace, Spor, State of Mind, Vicious Circle a podle
všech podkladů se brzy přidají i The Upbeats a Evol Intent. Nebrání se
spolupráci a svou napříč zěměkoulí jdoucí osou zla každým dalším
vinylem dokazují nárok na svou poctivě vydobitou posici. Každé jejich
vystoupení je úchvatné podmanivou samozřejmostí, s kterou drží prst na
pulsu (nejen!) svého pododdílu armády temnot, kterou společnými silami
formují do podoby odpovídající potřebám dnešního boje.
Spor, Dark Jedi Apprentice, který neúnavně hledá nové uhrančivé zvuky
neskrývající svou příslušnost k temnu od prvního zvlnění částic do
posledního proraženého bubínku. Se zápalem sériového vraha spřádá
zvuky do konstrukcí obdobných dopisům anonyma s písmenky vystřiženými
z novin. Na první pohled náhodné, nesmyslné koláže, po prozkoumání
dokonalé, promyšlené dílo, jehož řád dokonale reflektuje autorovu
víceúrovňovou mysl. Jeho zvuky skáčou po škále pochopení stejně jako
ninja od stěny přes bagr po tulipány. Fascinující, místy až surreálné
dílo. O tom všem se dalo spekulovat, avšak páteční noc, kdy Spor poprvé
navštívil českou republiku, dale diskuzím vale silou bazuky.
Prostory klubu Matrix jsou sice znouzectnost, ale nejen Hoppy, Mitch a já
víme, že pro některé perly se vyplatí (musí) do mnohem větších
odpadišť, proti nimž je Matrix hotelem. (Věřte, že zážitkům na
polských drahách se jen tak něco nevyrovná.) Absence šatny, nealko v lahvi
jen Jupí drink (WTF?!!666), nenazvučitelný prostor, absurdní vlhkost
vzduchu, to je jen pár bonusů, jež Matrix nabízí. To jsme věděli a
přesto jsme šli. Proč? Jak často máte možnost vidět elitu? Copak sem Spor
jezdí každý týden? Za situace, kdy jsou na internetu +/- k dostaní dva
Sporovy sety: 1.= 15ti minutové rok a půl staré promo a 2. neposlouchatelný
hodinový záznam z říma v kvalitě 64kbps, je jasné, že nebýt přítomen
je tvrdý hřích. Nejen proto jsme šli.
Line-up temné mše, který nebyl, tak ten stejně neplatil. Posléze jsem
pochopil, že hráli to Appu & Technical, kteří nás
bavili svou selekcí, zejména finále vedené v duchu na-trance-lé
řezničiny velmi svědčilo našim slechům. Důsledně věrný robobratr Hoppy
sekal, já jsem krájel..jatka mají svůj půvab. Zvuk jasně deklaroval, že
nám bude pískat..ale tak co už, na to, že tam nebyl zvukař, to mohlo být
i horší. Spor je Spor. Tweety Twizta zvesela mazal slova do zvukových
náčrtů a pak již vzplanul plamen temna v našich očích. On přistoupil,
odhodil kápi ze své brilantní lebky, kterou by ocenil každý predátor,
nadhodil téma temnoty a stiskl první play na levém cd-decku.
Zhurta zpřísna zkruta zpříma. Bylo nás tam vpředu sotva čtyřicet, ale
o to osobnější bylo setkání s tímto předním věrozvěstem temnoty.
Odpálil věcí z chystaného EP na Lifted a rožhnul oheň naděje. Po chvilce
přihodil Glock Party (Evol Intent) a demonstrativně vyhřeznul
zvuková střeva VIP remixem Screw Up (Ewun; Living To Die VIP).
Spor svou schizofrenní rytmikou otevřeně koketuje
s hranící breakcoru, ale právě proto, že ji vědomě nepřekračuje je
jeho pozice tak silná. Jako jediný z druhé generace pracuje sám a právě
pevné vědomí vlastní pozice (a krásná přítelkyně asijského původu,
kterou bystří rovněž zahlédli) ve spojení s dokonalou znalostí základů
mu dává takovou moc a sílu (hrát si s hranicemi, koketovat se stále
většími démony, pokořovat beze slova konkurenty, kteří ani netuší, že
dávno prohráli, týrat svoje posluchače ambivalencí jeho produkce
i selekce).
Vzpomenul první generaci trackem Cyclone (Teebee & Calyx), aby
vše rozporcoval dokonale ladícím remixem Brainstitch (Noisia; Break
remix), který následovaly šílené infernální valy, které snad ani
nemohou mít jméno, arciže jejich odkaz k samotnému Morgothovi je veskrze
nepopiratelný. Nehorázné parní válce, které jsou určené k masivní
destrukci živých i hnijících organismů. Vypíchnul bych věc, kterou musel
Spor získat od Limewaxova bratra z paralelního vesmíru Trancewaxe.
Posléze však rozžhnul svou lebku napalmem, když spustil neuvěřitelný
facehugger Knock You Down (Spor) ve speciálním VIP editu,
kterýžto se vyznačoval absencí prvního dropu, na jehož místě byla
neuvěřitelná breakbeatová smršť, anžto v druhé fázi přešla ve
vylepšenou Knock You Down..nepopsatelné obzvláště proto, že do
ní v druhé části přimíchal psychopatický discoval, který chcal discu
z vysoka nahlavu, neboť ho semlel do malinkaté kostičky masorukostní
moučky. Další důkaz obdivuhodné schopnosti preparovat digitální zvuky a
stavět z nich nová monstra.
Pokud pominu dvě šílené věci, které jsem pracovně nazval
„rozpřevařený valy“ a „MORDORbass“, tak se nic moc nestane, jelikož
zuřivý úžas přítomný v mých očích i uších v ony chvíle na
parketu mi neumožnil vyjádřit je slovy ani tehdy ani teď. Šlo
o prvotřídní okamžiky kýženého běsu končetin a smyslů, které vás
škvaří na pokraj vašich možností. Absolutním vrcholem bych však označil
šílenou dvoubřitou sudlici, kterou tento temný rytíř zarazil do našich
vnitřností a počal jí rotací žhavit do běla. Ano, byl to obávaný
remix Toxic Shock (Pendulum; Spor remix), který tepe..jeho zvuky tepou
z trojnásobnou silou..škrábe. Dvojbřitá, ano..poněvadž do Toxic
Shocku narval Block Control VIP (Noisia) a nechal je prasit
společně..absolutní masakr násobený hrátky s faderem vedle něhož
působil další v pořadí Messiah (Konflict; Spor remix) jen jako
domácí jatka.
Královskou presentaci těchto náčrtů apokalypsy, která ani na moment
nenudila, neuspávala, která byla výjimečná poslechově i tanečně,
rytmicky i koncepčně, předuzavřel výtečnou konstatně přibírající
mordou Welcome To Shanktown (Vicious Circle), která v duchu klasik
jako The Raven nebo Locust od Ed Rushe na počátku tváří
se jako hodný kamarád a s postupem jehly po drážce se z něj ve finále
stává neuvěřitelné běsnící monstrum, protože není postavená
písničkovým stylem sloka-refrén-sloka-refrén-mezihra-refrén, nýbrž
postupně nabaluje další zvuky a graduje až do finále. Na samotný závěr
zmáčkl Spor naposledy play a tedy poslední naděje užít si SPORtovní
SPORno. Intro mnoho neprozradilo, pak však rozřízl kouřem ztěžklý a potem
prochcaný vzduch sirénní vokál a bylo jasno: Flipside (Evol Intent; Spor
remix). Takový krásný disintegrační paprsek temnoty, taková Avada
Kedavra na rozloučenou no..
S posledními tóny jsem podlehl dojetí nad vizí, kterou nás tento pekelný
apoštol obšťastnil a to se nedělá, takže mě ochranka vyvedla na vzduch,
kde jsem v záplavě imaginace Sporem dovezené ochotně zapomněl na vše, co
dělá klub Matrix jedním z nejhorších v Praze. Sonická vize, kterou Spor
přivezl, jasně doložila, že temná strana síly má mladé talenty, kteří
se ctí nesou prapor boje proti demenci. Naděje je, jen je schovaná pod zemí;
je nutno zavřít oči a přestat chtít po zasloužilých veteránech, aby se
vrátili do přední linie. Po Havlovi taky nikdo nechce, aby napsal znovu
Vyrozumění, tak už si to laskavě uvědomte. Příště se podíváme na
jména Andy C, Red One a Ed Rush a společně si vychutnáme idiocii a
nedomyšlenost nejčastějších výtek vůči hraní těchto pánů. Není
proč se netěšit.