Po příchodu do klubu před půl 12 hrál, ačkoliv dle line-upu tomu tak být nemělo, Ghonzales. Zaujalo mě několik věcí – obrazovky nad parketem, zvýšené ceny, liduprázdný prostor. Hlukové limity jistě opět plnily svou párty nepřátelskou funkci, ale už asi ze zvyku mi to ani nevadilo a nahrazovala mi to tentokrát celkem slušná kvalita zvuku. Míchání desek Roxy matadora jsem slyšel vsedě od baru opravdu jen úplný závěr, kdy mi srdíčko zaplesalo u kousků jako Freedom Come od dvojky Klute a Calibre, Afterlife od State Of Mind a Angel Eyes od Noisie.
Dalším vystupujícím, pro mě vlastně taky headlinerem večera, byl Brooklyn. Z CD opět ukuchtil velmi melodický, promyšlený set sestavený z neprovařených tracků vlastní i zahraniční produkce. Zahrál Sacrifice (Chris Su + Concord Dawn), Beatnik (supernovinka Nu:Tonea), G City (minimal skladba od Deep Inc) nebo Missing Link opět od Nu:Tonea. Zpočátku ostudně prázdný sál se začal zaplňovat, nicméně při velikosti Prahy to bylo a pořád bude na zamyšlenou. Nevím, jak to vypadalo v Matrixu, asi dost lidí zamířilo tam, jak jsem měl vlastně původně i já v úmyslu. Nicméně Brooklyn si sympatie prvních desítek tanečníků rozhodně získal, pustil parádní věc Dis – Foes, pak to okouřil Suicide Bomber(em) od Amita, aby ho zajímavě smíchal s jiným halftempovým trackem Tribes, jehož autorem je Chino. V závěrečné části přidal i svoje kousky Feel You a With All My Heart (jsem zvědav, jestli teda bude i VIP verze :-).
Hotovo, vymalováno, nastoupil Xerxes aka XRS. K hraní používal tento subtilní Brazilec vinyly i cd. Zahájil nějakou brazilskou lidovou předělanou do breakbeatu. Hudební kořeny svojí země v novém kabátu zahrál jistě víckrát, včetně věcí od spoluobčanů Markyho, Bungla, Patifa… Bohužel nemůžu sloužit tracklistem, což mi jinak ale usnadňuje práci a vám čtení. Poznal jsem jen Funk It Up od něj samotného, perfektní energická věc, která skoro v polovině setu odstartovala několikaminutovou poněkud tvrdší pasáž. Jinak jsme byli obklopeni tekutými funkovými beaty a latinem.
Příjemně vystupující XRS si hraní snad i trochu protáhl a pak předal žezlo Kubatkovi. Moje pozornost rozhodně v pozdějších hodinách ochabovala, přesto si pamatuji, že to byl vyloženě cheesy (nemyšleno negativně) set se spoustou jemných, dalo by se říct až láskyplných a romantických skladeb :D Takto vybírat se asi nedá vždy a všude, tentokrát to však myslím celkem sedlo. Určitě se nám navíc dostalo nevydaných věcí, což je jedině dobře. To byl vlastně největší klad této Bushe – zahraniční neoposlouchaná osobnost se specifickou selekcí, dva domácí producenti s materiálem, který se nedostane každému, a k tomu osvědčený dýdžej do party. Ideální kombinace. Jo a málem bych zapomněl, že to byla jako vždycky sranda. Další setkání na Ram records výročí.