TEXT: HACKEN ALIEN
FOTO: L'ENFANT TERRIBLE
Těšili jsme se moc. Subfocus od první chvíle, kdy vešel v náš dnb
svět – od onoho osudného „tenkrát poprvé“, kdy do nás natvrdo
„něžně vniknul“ svým X-Rayem na kompilaci NightLife 2,
pronásledovali jsme každý jeho další release a plni touhy jsme huntovali
uši každým novým setem Andyho C doufaje, že v něm bude nějaký „nový
Subfocus“. Stal se termínem a zásadním zlomem ve světě dnb. Společně
s Pendulum naplno rozvinul fenomén hitovek a odhalil nové možnosti
digitální tvorby drum’n’bassu. Každá jeho nová deska dominuje
parketům, tahá ruce nahoru a roztančí i paraplegika. Pro jedny zhouba, pro
většinu král, dle mého soudu logická progrese světa dnb. O jeho
chystaném albu se mluví již dva roky a jistě půjde o jedno
z nejúspěšnějších LP všech dob. Tak pateticky oslavný úvod jsem si
možná mohl odpustit, ale vzhledem k tomu, že nejsem sám, kdo považuje
X-Ray za druhou nejnadčasovější parketovou desku po
nepřekonatelné The Nine (ač mezera je to nemalá)…k věci
Hackene. K věci!
Takže konečně přijel. Ano, byl už předtím v kraji ostravském, ale
přiznejme si narovinu, že koupěschopnost dnb publika není z největších.
Udržet se při současné kadenci akcí v očekávání a nadšení je čím
dál těžší, nemluvě o psaní reportů, aby za něco stály. Dnes si tedy
ukážeme, že jde to – ale dře to, protože za chvíli už to nepůjde
vůbec. Uděláme si z toho asi proud vědomí, stále ty stejné kulisy,
stále ty stejné postupy, stále ty samé obraty, stále ty samé obrazy,
občas se mění hrdinové, občas přijde i něco nové. Společným
jmenovatelem je nuda, kterou se snažíme vykrátit nějakými náhodnými
zlomky vědomí o kterých věříme, že jsou silnější než každodennost,
upínáme k nim mysl se střídavou úspěšností. Konstanta noci je nám
povětšinou klíčovým násobkem, ač v interiérech ne-zcela-zřetelná.
Společně natěšeni – konečně v plném počtu, parkujeme jinde než
minule, trpké pousmání. Cesta, vchod, vstup, schody, druhá stage od
začátku do konce chrlící rovněž dnb. Hlasitost o poznání jinde,
přestáváme se slyšet, utíkáme po schodech nahoru kontrolovat konec
Sukiho setu. Spokojenost prodchnutá úsměvy. Ohledávám
terén a postupně nacházím všechny klíčové elementy kvalitní sestavy na
parketu. L’Enfant Terrible (pro změnu v roli fotografa), Lincoln, Hush hush,
Vinč, dále sociologická sekce Eva, Markéta, Johny a kouzelník Clump.
Dorazila i stenografka Chita. Skvěle, dnes se budeme usmívat, díky
přátelé! Počas konce Sukiho setu rozjede se postupné zaplňování parketu.
Světla svítí, cigarety hoří, Lipton Green Ice Tea dokonale osvěžuje.
Slovo dává slovo a Sukiho závěrečný dubplate punkové verse
Tarantule nás zastihuje při rozcvičce na balkoně. Obdivujeme
dokonale analogovou variantu videoprojekce, která snímala točící se plochy
obtěžkávané papíry (fota řeknou více). Jednoduché přesto však velmi
efektní a z naší strany ceněné.
Zatímco mi Hoppy masíruje svalstvo a já natírám Fixb0ta olejem, prof.
Chaoss kontroluje s Frankovou pomocí proviant. Okem propaluji parket a
hodnotím reakce na výtečnou Lost Highway (Subfocus). Philip
TBC hraje ze svého special mixáku a ke gramcům má přiložený
i notebook, který dává podnět k dohadům o zapojení jeho vlastní
produkce. Rozmasírované svalstvo uvolňujeme lehkým headbangingem a
spekulujeme, vzhledem k přítomnosti čtyř gramofonů na stagi, kdy začne
ohlášený 4decks-set Philipa a Sukiho. Svorně odmítáme nabídky
rozličných slečen na setkání s alkoholem a jako Rychlé šípy upalujeme
s dvanáctou hodinou na počátek velké show zajistit VIP prostor na
parketu.
Monumentální Knite riders (Matrix & Futurebound) v rudé
záři světel s hbytým teasem Planet Dust (Fresh) krále českých
promotérů Sukim ohlašuje start odhadované hodiny jejich performance.
Společně počínáme poskakovat do diktovaného rytmu, zatímco odstřelovač
Fixb0t nám kryje záda z balkonu. S bekovkou naraženou v čelo snažím se
ukočírovat napětí, které se dere při pomyšlení na jméno Subfocus v mé
mysli. Ano, děláme si z toho kult, tvoříme si vlastní vrcholy, je to však
jen logická progrese; dávno již nám nestačí slyšet jen zlomený beat,
potřebujeme kvalitu a proto jsme přímo teď a tady na parketu. Z pohybových
rituálů nás vytrhuje výtečná sérka počatá nejmasážnějším trackem
loňského roku Swamp Thing (Subfocus) do níž jeden z pánů
mrštně kropí Painkiller (Freestylers & Pendulum; Noisia rmx/možná
originál), Philip kontruje luxusním scratchingem do výjimečně
uplifting věci a sérii zakončuje Turn Down The Lights (Benny Page) a
následující věc od taxmana náš respekt již nedostane, ale to je náš
business. Lidé se baví a atmosféra i parket začíná hutnět. Co víc si
přát.
Nejen prof. Chaoss oceňuje prasárnu Screw Up (Ewun). Vyvážená
show střídmě prokládaná uměním scratchingu rukou páně Philipa dostává
skvělé grády při nástupu úchvatné Days Go By (High Contrast),
kterou Suki proložil užásným teasem True Romance (D:Bridge).
Luxusní..bohužel však nekonstantní. Na celém jejich společném setu byla
znát nestoprocentní sladěnost, ale kdo má právo chtít hned napoprvé
zázraky? I tak to bylo výtečné a každé takovéto osvěžení, ať už
v této nebo jiné podobě (Deadly Viperz, X.Morph + flétnista), by mělo
stát za pozornost každého, kdo je víc než konsument. Výtečně nás Philip
nakopal kombem Signal (Fresh) + scratchovaný Smells Like Teen Spirit
(Nirvana; Adam Freeland rmx), ruce sviští, hlasivky volume up. Bohužel
bylo utnuto Game Over (TC), ale jsem si jist, že většině lidí se
ten track líbí. To už bylo po 1AM, kdy měl začít Subfocus, počali jsme
být malinko nervozní, ale věrný bojovník a informátor L’ET nás
uklidnil, že Subfocusovo letadlo mělo přiletět o půlnoci a všichni víme,
jaký je spoleh na „rychlos““ odbavení že. Masivní jatka Filthbath
(Evol Intent) vyhnala vše z našich hlav a kosti sebou třásly.
V tento bod došlo k prvním potyčkám, neboť na parket přiletělo
jakési vyjeté hovado, které začlo okolo sebe mávat rukama a nohama bít
ostatní tanečníky. Poté, co uhodil i mě jsem ho skutečně napěněně
chytil za ruku, a ač to nebylo jednoduché, jsem se mu pokusil do odporně
nepřítomného xichtu zařvat, co je zač a nechť se hodlá klidit. Protože
takto prostě NE! A apeluji na každého z vás, ať jednáte stejně, demence
sama neodejde pokud se jí nepostavíte do cesty. Pogo je pogo, ale i pogo má
svá pravidla a své místo a nemá co dělat na dnb party usměvavých lidí,
tím spíš, že tohle nebylo pogo, nýbrž agresivní kretenismus. Přesně
v tyhle situace má nastoupit ochranka a dotyčného odtáhnout pryč, pokud to
za něj neudělají uvědomělejší přátelé. Viděl jsem podobnou demenci
i jinde a apeluji i na dje, pokud se taková situace nedaří zklidnit a
agresor je příliš mimo, aby s klidem zastavili desku. Zvířata na party
nepatří a v situaci, kdy si stále vystačíme bez ochranky před podiem, je
nutno zastavit se v tanci a odtáhnout dotyčné prase dřív, než někomu
ublíží, nemluvě o přítomnosti křehčího pohlaví. Když už jsme
u toho, rád bych se otřel o sobeckou bezohlednost v podobě odstrkování
lidí a zabírání jejich místa. Když někde stojím a tancuji, tak k tomu
mám důvod a pokud uhnu tak mám za to, že dotyčný chce jen projít a ne mi
kompletně sebrat místo u zábradlí nebo na parketu. Jako sorry, ale kde to
jsme, takže vymaštěnej frajere v červenym tričku, sebral si postupně
místo všem z naší bojůvky a fakt si nás nasral, špekoune!
Zpět do setu, blíží se půl druhá a naše duo diktátorů nasazuje
precizní sérii pecek Universal Truth (Matrix & Futurebound),
predátorskou Knock You Down (Spor), hutnickou The Beginning
(Moving Fusion; Hive & Keaton rmx) a hitovou The Iron Tune
(Muffler). To už se ale blíží kýžené finále a my už víme, že
brzy to začne. Na stage přinesli cd player (nebo mixák – who cares) a
Philip si musel začít balit svou soustavu. Suki pustil remix Renegade
Snares (Omni Trio) a pak ještě na úplný závěr, kdy už se zjevil
Subfocus na podiu, velmi vhodně zvolenou (tleskáme) With All My Heart
(Brooklyn). Super. Hurá. Na chvilku úleva, napít se a připravit na var.
Řveme nadšením. Subfocus pokládá jehlu.
Ruce nahoře a mocný řev vítají příchod monstrósního remixu
Screamera (Ram Trilogy; Shimon rmx), totální uvolnění napětí
přechází v elektrizaci celého prostoru výbuchem nahromaděné energie.
Koncentrát robotetoru. Sice do něj nahodí Game Over VIP (TC), ale to
se dalo čekat a tak nadšeně navazujeme na následný Low down
(Xample), prostě pecka. Hitovky, dnes to bude o hitovkách. Trošku se
bijeme, ale nevadí. Back To Your Roots (Mr.L; Friction & K-Tee
remix) uvádí serii perfektních novinek, takže řádíme o stošest a
nadšeně se snažíme reflektovat sonické nálože, které do nás Subfocus
sype, a že nesype skromně. Jeho nová pecka s kytarou zabíjí strašně a
její nájezd k dropu je jak Malyszova stopa na můstku v Planici. Posílá
tam nevydaný Sparfunkův remix Ghetto Blaster (Cyantific) a nás
posouvá do skrz-naskrz propocené roviny. Tričko odepisujem, ale nesundaváme,
jsme ohleduplní. Do něj nádherně teasne Warhead (Krust; Ram Trilogy
rmx) s naprostou přesností a už tam valí nový Fresh, do
nějž čistě teasne jen pár zvuků Jump (TC) a následně první
Gridlokův zářez na Ram jménem Skanka (Gridlok). Jsme sotva po
začátku a já smekám hlavy pokrývku; při našem srdceryvném výkonu
z nás řine pot jak z Promethea, ale kdepak – secret je jen pro ženy. Pak
roztočil Ram sekáček a přes pět minut nám kuchal vnitra..zběsilé tempo
dohrotí až něco od Hazarda nebo Gdub, nevim a vědět
nechci. Větší pozornost však vzbudila již relativně starší Kill
Bill-oidní Now’s The Time (Moving Fusion & Fierce).
Hrál zatraceně rychle a delikátně přesně. Škola Andyho C je sakra
znát. Hned tam rve Druggy (Subfocus) a pak jednoho Breaka
rozřízne svým nádherným vokálem Hurt You (Chase & Status)
mmmm. Dokonalé. Zespodu to podloží Airplane (Subfocus), které
skvěle pasuje do děr Hurt You a od druhé díry Airplane už nahazuje
doubledrop s vokodérovou záhadností, kterou záhy dobil publikem prořvanou
mlátičkou Axle Grinder (Pendulum), jejich (asi definitivně)
posledním releasem na labelu Breakbeat Kaos. Teď už jsme hodně napérovaní
a mlatíme vzduch skoro tak, jako bychom bili špičky ČSSD a ten usměvavý
zmeteček vzezření dospělého Haley Joel Osmenta (šestý smysl, ai) tam
nadoubledropoval Frozen Solid (ach Bože! erm teda Subfocus).
Hilfe!! Tohle už je fakt moc a ten zvuk nás fakt trhal na cucky, až do půlky
to kotlí společně s Axle Grinderem a pak nechá na chvíli jen
Frozen Solid a už tam nahazuje Triple X (Subfocus), pak je
nějaká věc, která měla totálně vyboostovaný zvuk..něco jako Vault
VIP, prostě úplně level, který nejde stihnout ani pobrat, můžete jen
řvát a bezmocně sebou třást. Nechápu, co to bylo, ale..es kommt der Tag,
vyjde to a parkety potřísní krev. Následně to posunul takovou mírně á la
Exceeder (Mason) věcí a najednou se ozvaly fatální zvuky, které
nemohly nezaznít na party jménem X-Ray Bass..ano byl to nesmrtelný X-Ray
(Subfocus), nastal turbomasakr, ale hošánek za gramci chtěl vraždit ve
velkém, takže ani ne ve třetině už tam nastřelil dle mě o kousek
punkovější versi Swamp Thing (Subfocus), perfektní mix, dokonale
sladěno..prostě jatka.
Naštěstí jsme si mohli v tento moment odpočinout, poněvadž alespoň na
chvilku povolil otěže zběsilého tempa a přišla pasáž druhé strany
Subfocuse, jakožto kolaborátora s Brookes Brothers, Culture Shock
apod..došlo na Late Run, ReWork s teasem Outtaspace (MIST)
i F-Zero a my jsme zatím deflorovali situaci prvními soudy a
závěry. Co se jeho úrovně djingu týče, desky mu seděly bez chybiček
(o chybách se nedá mluvit)..k decentním korekcím docházelo, to šlo
vidět z balkonu, ale slyšet to rozhodně nešlo, maximálně – čistě
teoreticky – z odposlechů. Rozumějte, rozdíl mezi Andym a Subfocusem je
v tom, že Andymu to sedí dokonale na minuty dopředu, kdežto Subfocusovi
„jen“ na desítky sekund. Nicméně pro nás na parketě to bylo celé
naprosto přesně a nutno poznamenat, že ne každý slavnější DJ to dá dvě
hodiny bez chyb (o množství alkoholu, které chlapec stačil za tu dobu
vypít nemluvě – prostě sympaťák) po této stránce byl Subfocus elitní
o to víc, že některé desky hrál opravdu výrazně zrychleně, což je pro
tanečníky ta pravá nálož. Nejen my jsme ocenili, že Subfocus měl všechno
nakrájené na dubplatech, nezahrál ani jedno CD.
Slovy nenáhodného člena naší suity, kterého si pamatujeme z konce
reportu z Andyho C: „..desky nahazoval na jeden cyklus..znamená
příkladem Voodoo People má na začátku takový ty pomalý bicí a pak se
ozve poprvé Voodoo motiv – to je teprv jeden cyklus a tam většinou
nahazoval..to je skill…Ram skill, Excelent Ram represent…jediná taková
special věc, co jsem si všim’ je, že moc neprasí tríčky, ani si s tim
moc nehraje, jako Andy prostě sází na dokonalost přesnýho mixu a selekci
desek…a druhá, že když už má srovnáno a přidává nám do beden další
desku, tak jí tam šavlí přihazuje po kouskách (censor: šavlí =
hlasitostí) šoup-šoup-šoup a je tam naplno…hehe, takže chci zdůraznit,
že chyby tam nebyly a že Subfocus hrozně nakládal..a ty jeho teasy,
mmmmm…ono taky moc mixu od něj není a ty, co mám já, tak tam neni tak
hustej, jako byl v pátek, takže mě překvapil.“
Rázný konec naší posunkové řeči udělala rychlá návštěva Facade
VIP (Noisia), do které vskočila divokozápadní A Bit Patchy
(Subfocus) takže naše vrtošení sílí na intenzitě a náhle je
vystřeleno pořádným katapultem, neboť to zdoubledropoval s Smack my
bitch up (The Prodigy; Subfocus remix), která nás totálně
zepileptičnila. Trháme sebou jako posedlé zombie a on to doubledropuje na
dvakrát se Signalem (Fresh), takže já se pro jistotu zakusuju do
zábradlí, aby mi nevybouchla hlava. Fatálně smrtící serie pokračuje
resuerekčním bleskem Flamenco (Subfocus), do něhož bleskurychle
namixoval Tarantuli (Pendulum), absolut. Následoval další Ram,
tentokrát Witchdoctor (Fresh), který záhy přešel v nádherně
vzpomínkovou 90s-oldskoolovou pocitovku If We Ever (High Contrast),
bohužel jí velmi rychle místo uzmula Too Bad VIP (Taxman), která
obsahuje krásný sampl a hrozně otupený zbytek. Vysvobodila nás
v uvozovkách Where’s My Money (TC) a fakt nevím, jestli je to
originál nebo ne, trend, kdy dřív než vyjde originál, už je na světě x
VIP versí je mi vskutku proti srsti. Nicméně, track který následoval mi
obrátil oči i hlavu v sloup a odnesl mě do pomerančovo-tulipánové
roviny, kde jsem padl v objetí té, jenž onen večer nebyla přítomna, kde
city zastaví čas a jeden pohled dokáže vystihnout přetlak ve vašem srdci.
Naštěstí mě duhoví hrošíci brzy přivezli zpět z krajiny přílivu
éterické věčnosti.
Zvrácenou hlavu mi od stropu odlepil povedený nájezd, který se však
ukázal být jen blyštivým schodištěm nevěstince zvaného TC. Ač nová
štětka – stále stejná syfilis. Nové prádélko v podobě kratoučkého
teasu Planet Dust (Fresh) to nevytrhne. To již bylo krátce po půl
páté a posledními tracky hlavního setu se stala neskutečně výtečná
Coast 2 Coast (Matrix & Futurebound feat. Louis Smith) a do ní
pak taneční The Edge (Matrix & Futurebound). Vyždímaný
ručník obyvatel tanečního parketu tak naposledy propráskl úplně finální
Scream (Fresh). Super. Tleskáme a pískáme, jsme dokonale nadšení.
Pak začal hrát Pixie, ale my jsme si šli povídat.
A v tomto bodě naše hrdiny necháme sdělit si to, co jsme si my už
přečetli. Omlouvám se Pixiemu a všem DJům, kteří hrají po hlavní
hvězdě, že nejsem schopen je plnohodnotně posoudit a z toho důvodu,
o nich většinou moc nepíši. Kult hlavní hvězdy je v mé hlavě
naklíčován tak silně, že už nevěřím, že je šance, aby to někdy bylo
jinak. Pokud chcete zhodnotit, hrajte před a ne po hlavní hvězdě. Omlouvám
se a děkuji za pochopení.
Jaké je tedy finální ponaučení? Subfocus rozhodně obstál v zkoušce
„naživo“. Přinesl kotel zábavy s polévkou perfektních mixů, koření
teasů, naběračku hitové selekce a porcelán deLuxe dubplates. Každopádně
bez obav je možné těšit se na každé další jeho vystoupení v našich
krajích a přímo povinností je návštěva Olomouce příští pátek, neb
tam znovu předvede svůj um královské školy. Pokud rádi tančíte a máte
rádi vyváženě tvrší hitovou selekci, sejdeme se tam. Po právu patří
tedy Subfocus do první ligy a když už sem zavítá, tak přece nebudete
chodit místo toho někam na třetí divizi. Support your local promoter. Show
appreciation for yer favorite DJs.