Mista – Learn
To Love The Rain / Can
You Fly
Dispatch (DIS024)
O Mistovi jste sice ještě možná
neslyšeli, avšak jisté již teď je, že se to tento rok radikálně změní.
Upsal se Virusu, Hospitalu a právě teď vychází na promech placka pro label
Dispatch. Mista je velice univerzální producent, dokáže udělat našláplou
věc v podobě Pleasures, stejně tak pohodovku, jakou beze sporu je právě
Learn To Love The Rain. Dlouho jsem neslyšel takhle originálně vystavěný
track – od začátku do konce má nějaký příběh, který nekončí, jako
u většiny moderních vypalovaček s prvním breakdownem. Luxusně polámaný
začátek, parádní basová linka, naraggaelý vokál, kytárka…to se musí
slyšet! Béčko patří temnější a šlapavější Can You Fly, která je jak
dělaná způsobit opravdu pořádnou smršť na parketu.
Drumsound & Bassline Smith – Let
The Good Times Roll / Go
Bingo Beats (BINGO067)
Drumsound & Bassline Smith se trackem Let
The Good Times Roll vzepjali skoro k neuvěřitelnému výkonu. Odpustili si
svou obvyklou dávku vyskákaných ingrediencí (které však bohužel
s radostí nasypali do nevkusně příšerné B strany Go – bez
komentáře) a pro zincovo Bingo připravili příjemnou párty hitovku, která
s radostí zapadne do bagu a vyleze hezky po prázdninách s nálepkou
oposlouchaná – ohraná. Hutný a v rámci moderních trendů řádně
zlomený beat a letní feeling – nebýt nepřeslechnutelného samplu
„hobluuuuj!“ (přeci jenom mohl použít výstižnější „make some
noise“), nemá skoro chybu. Nemůžu se však stále zbavit dojmu, že tahle
producentská dvojka by si měla dát chvíli volno. Čím delší ta chvíle
bude, tím lépe pro nás pro všechny.
Zero Tolerance – Refusal
(feat. Steo) / Dangerous
Liaison (feat. Alix Perez)
Integral (INT002)
Zero Tolerance poslední dobou produkují ve
velkém stylu – releasy na Liquid V (feat. Alix Perez), Soul:R (feat.
Calibre) nebo právě na Integralu (opět s Alixem Perezem) jsou toho jasným
důkazem. Právě druhému releasu tohoto mladého labelu, patřícímu bandě
Artificial Intelligence, se v krátkosti podíváme na zoubek. Ačkoliv jsou
obě strany možná až příliš typickou ukázkou jejich produkce, rozhodně
to není na škodu. Vcelku těžkopádný beat, spolu s ještě
těžkopádnější basou a zasněnou atmosférou, jak vystřiženou
z posledního bijáku Stevena Spielberga, dává dohromady ideální, bohužel
však především poslechový materiál. Pokud jste minuli kteroukoliv (nedej
Bože všechny) z výše zmíněných desek, rozhodně doporučuji zamyslet se
nad koupí právě téhle placky – neprohloupíte. Já beru
všechny. :)
