text: Nitrous
Letos se zlatozubec vrací s deskou Malice In Wonderland,
prvním autorským albem kovových hlav.
Goldie je mužem mnoha tváří, mnohovrstevnou osobností aktivní na mnoha
frontách urban culture. Pro nás je štěstím, že své snažení napnul mimo
jiné směrem k oblasti hudební. Stěstím, jelikož na co zde Clifford Price
sáhnul, to se proměnilo v pomyslné zlato – ať už mluvíme o bibli
zlámaných beatů, albu Timeless, či značce Metalheadz, která již druhou
dekádu formuje podobu progresivního proudu drumandbassu. Letos se
zlatozubec vrací s deskou Malice In Wonderland, prvním autorským albem
kovových hlav.
V první řadě je nutno
zdůraznit, že album Malice In Wonderland si rozhodně nedělá nároky měřit
síly s Timeless. To mi neřekl Goldie, ani jsem to nikde nečetl, ani tím
nehci hned na začátku říct, že je špatné. Přesto my, co už nějaký ten
pátek drumandbass posloucháme, tušíme proč. Ostatní se budou muset
doptat.
Jak je u Goldieho produkce zvykem, zastřešuje ji
projekt Rufige Kru, na kterém už spolupracoval s řadou zvučných jmen. Za
všechny třeba Matrix, Danny J nebo Technical Itch. Po takových
legendách by jeden čekal, že bude dále sázet (zvláště v případě
longplayeru) na jistotu. To bychom se ale šeredně mýlili. Šanci totiž
dostal „nováček“ Heist, talentovaný představitel nové vlny
producentů, který si za poslední dva roky vydobil pro svoji kvalitní a
pestrou produkci místo na výsluní. Volba zvukového inženýra tak byla
alespoň pro mne překvapivá, nikoliv však nešťastná. Heist oblékl
desku do solidního moderně střiženého kabátu, který je ovšem ušit
z tradičních a časem prověřených materiálů z Goldieho arsenálu. Po
technické stránce těžko desce něco vytýkat. Zvuk je bezchybný,
především Heistovy křišťálově čisté a plné breaky musí zalahodit
uchu nejednoho posluchače. V kombinaci s Goldieho tradičně temnými
zvukovými přísadami tvoří originální směsici, která však nemusí
sednout každému, alespoň na první poslech. O to zde ovšem v žádném
případě nejde. Je to stejně jako se hudbou značky Metalheadz – buď se
vám líbí, nebo nechte být.
Celkově vzato, nemám nejmenší obavy, že by toto dílko zkoušku času
neustálo. Goldiemu s Heistem se podařilo vytvořit důstojnou alternativu
k dnes tolik preferovaným a dokolečka neustále omýlaným
„slaďákům“ a bezduchým husťárnám,
„kterýkaždýhopořádněrosekajvole“. Pokud patříte mezi tu
bláznivou menšinu, která chce trošku víc, potom neváhejte. Pokud ne,
zkuste to stejně, už jen kvůli parádně provedenému bookletu, který si
Goldie dělal sám, jak jinak.
