text: STOLLSON
fotky: Rave.cz – Táňa – celý
fotoreport zde
fotky: Techno.cz – celý
fotoreport zde
S kamarády jsem měl sraz už v jednu v Brně na
nádraží. Natěšení jsme nasedli na autobus a po hodině cesty jsme málem
zapomněli vystoupit v Boskovicích. (V mp3 mě hrál Bitter Sweet Life (DJ
Flu) takže se mi zvedalo přetěžce).
Asi ve čtyři, po zevrubném prozkoumání terénu jsme se vypravili k hradu, kde už nervózně přešlapávala asi padesátka lidí. Pouštět se začalo s malým zpožděním, což nakonec zas až tak nevadilo (viz Shit.cz).
Po vstupu do areálu jsme zkonzumovali první decilitr
ochutnávkového Ice Tea a počali jsme prozkoumávat terén. Na DnB stage,
umístěné hned u vchodu, ještě probíhala zvuková zkouška, takže jsme se
přesunuli nahoru na techno stage, kde nás sympatická DJka dostala svým
downtempo stylem do meditační nálady. Nicméně po chvíli jsme uznali, že
vodorovnost této hudby je pro nás příliš tvrdým oříškem a vydali jsme
se na minimal stage, kde neméně sympatický DJ rozjížděl performance ze
svých dvou notebooků. Klik, cvak, cvrnk, bum a jsme zase zpátky tam kam
patříme – na DnB stagi.
V ruce druhý kelímek výborného Ice Tea a v očích děs. Na pódiu to roztáčeli chlapci ze Shit.cz a bohužel musím konstatovat, že slovo SHIT v jejich názvu má přímo POPISNOU funkci. Jestli jste někdy sledovali pořady typu Do-re-mi a líbila se vám snaha účinkujících zpívat anglicky, možná byste ocenili snahu MCho, který doprovázel pana diskžokeje. To, co předváděl, by se dalo srovnat s lyrickými výroky Verony aka „Všichni ruce nahoru“.
Jeho destruktivní „Push your hands up in the air“ by snad rozesmálo každého – ale ten smíchem vylitý ledový čaj mi vrátí, zmetek… DJ si mezitím ulétával na pouštění těch nejohranějších desek anglické jump-up produkce, jež ani nemá smysl jmenovat, navíc úroveň mixáže nebyla zrovna nejlepší. Naštěstí toto karaoke brzo skončilo a pár vyjetých jedinců směle pařících za povzbuzování panem MCím si mohlo oddechnout a za zvuků Aces High (Concord Dawn) už z rukou Kiary a odejít do věčných lovišť techna.
Kiara se nenechala zastrašit rozjetou jump-up party a směle kontrastovala
skvělou selekcí od Matrixe po Concordy. Nijak extra mixy nebo vytříbená
technika, ale poctivá hudba na rozjezd celkem potěšila a sloužila jako velmi
kvalitní support.
Pak přišel Koogi. Dobře rozjíždějící se párty skvěle rozproudil hitovkamy Panda Style (Laos) nebo Skyscraper (Matrix + Futurebound). Jeho set působil velmi dobře – nápadité mixy a dobrá selekce plná hitů.
Teď nevím jistě, jestli to byla ještě Kiara nebo už Koogi, ale odpoledne zazněla taky Coast to Coast (Matrix + Futurebound), která dost lidí přemohla k tanci. Tato skladba opravdu působí a dokazuje, že je to budoucí legenda.
Celé odpoledne působilo klidnějším dojmem –
lidé se procházeli kolem stagí, poslušně nakupovali nekřesťansky drahé
pochutiny, všichni vypadali spokojeně – my jsme díky Ice Tea zadarmo
rozhodně spokojeni byli. Hlavní nápor lidí začal k večeru, kdy se
projevila jediná menší chybka v organizaci, kdy lidé natěšení na
X.Morpha s Buraakem a jejich bezkonkurenční trasndimenzionální performance,
uvázli v obrovské frontě před vchodem. Těžko říct, jestli to byla chyba
na pořadatelské straně, ale každopádně těm lidem uteklo něco, na co se
jen tak nezapomíná. X.Morph přišel, viděl a rozsekal. Neuvěřitelná
jízda. Agresivní rytmus. Temná strana. Hlas flétny dotírající na mozkové
spoje bombardované záplavou beatů. Nervydrásající masakr, který X.Morph
stupňoval track za trackem, drop za dropem.
Buraakova flétna působila jako regulátor špíny (znáte z TV – Ďábel na Špínu aneb „Připadá Vám váš set moc tmavý? Kupte si Buraaka“), jako esence dobra v doupěti temna. V půlce této smršti jsem se přistihl, jak se neovladatelně zmítám v davu ostatních zmítajících se lidí a veškeré zvuky linoucí se z reproduktorů vnímám jako jednu velkou sonickou kouli s nedefinovatelným, přesto však naprosto dechvyrážejícím obsahem, která hrozila explozí a vyvoláním stavu šílenství v mé mysli.
X.Morph totálně zadiktoval, což by i samo o sobě bylo postačující, ale v kombinaci s Buraakem se zvuk transformoval v něco, co nemá obdoby. Jednoznačně nejlepší performance, kterou jsem kdy od českého DJe slyšel. Napadlo mě, jak by tohle celé znělo na CD jako studiová nahrávka. Improvizace hrála velkou roli, ale šikovně narafičené flétnovsuvky by nemusely znít špatně ani připravené. Takové CD bych si osobně docela rád koupil.
Když Buraak vdechl flétně život naposled a X.Morph
zavelel k ústupu, byl jsem opravdu pyšný, že u nás máme takovéto
umělce. Nezbývá než doufat, že jejich vystoupení se stanou stálicí a že
neomrzí. To byl konec přehlídky českých matadorů. Nastoupil LOZ a po
prvním tracku bylo jasné, oč jde. Anglická škola se evidentně nezapře a
když LOZ začal smažit TCho Game Over, byl čas odebrat se ke stánku s Ice
Tea. S kamarády jsme probrali X.Morfův headbanging a šli jsme se podívat na
ostatní stage, kde se v té době už pohyboval vetší než malý počet
lidí slušně řečeno pod parou.
Dali jsme si joint a v opojení jsme z povzdálí sledovali vývoj na techno stagi. Buch, buch vystřídal chrocht chrocht a pak cink cink a já jsem si podobně jako člověk, jenž ztratí milovanou bytost, začal uvědomovat, proč poslouchám DnB a ne tuhle vymývačku mozku.
Ale rychle zpět dolů na LOZe, zcheckovat, co nám chlapec pouští. V druhé půlce svého výstupu začal hrát méně jump-upu, což jsme kvitovali s nadšením. LOZ docela překvapil úrovní mixáže, která nebyla vůbec špatná, ale taky to nebyl kdovíjaký odvaz. Působil energickým dojmem a snažil se dost komunikovat s publikem, i když mu hlavně zpočátku podlézal líbivými deskami. Přesto jsem ho bral spíše jako takové zpestření před dvojkou, která mě totálně uzemnila. Tedy spíše její druhá část s kšiltovkou.
Sympatický děda Red One opět jako v Roxy nepřekvapil ani neurazil. Hrátky s mixákem, vytříbená selekce, kvalitní, občas trošku nudící mixáž, prostě standard. Druggy, Airplane, Titan, Swamp Thing a další klasické RAM trháky. Red One působí spíše než party DJ jako ideální DJ do rádia. Jeho mixy jsou promyšlené, ale nějak jim chybí jiskra.
Andy C přišel, zamával, nahodil Ladies
Night (VIP) a rozjel naprosto zdrcující 3-decks smaženici, na kterou budu
vzpomínat do konce života. Mistr znovu posunul hranice. Znovu překonal sám
sebe. Při prvním rewindu Raise The Roof (TC) mi došlo, že je jedno, co
tenhle člověk hraje. Začal jsem nekontrolovaně řvát "bitches are HIIIIGH "
a bez známek únavy jsem dychtivě očekával, co na mě pan C vykropí.
Podstata tohoto vystoupení spočívala v tom, že jediné, co jste slyšeli,
byly samé doubledropy, spíše však tripledropy. Snad ani jednou (kromě
3 rewindů) nepadl single drop. Andy nakládal palbu za palbou. Žádné
servítky.
Co mě nejmileji překvapilo byl výběr desek. Samozřejmě nechyběly subfocusoviny a TC, ale bylo jich podstatně méně než obvykle. Těžko říct, čím to je, ale Andy u nás hraje jinak, než jak ho známe ze setů z Innovation nebo podobně. Hraje tvrději. Tady je na místě omluva za to, že si nepamatuji asi 80 procent desek které hrál, protože jsem opravdu nestíhal.
Každopádně největší úlet byl tease Harder,
Better, Faster, Stronger (Daft Punk), který napral asi do tří tracků po
sobě. Pak přišla oldschool pasáž, kterou mistr potvrdil svou
bezkonkurenční schopnost přivést dav k šílenství. Do Renegade Snares
(Omni Trio) napral If We Ever (High Contrast) a prolínal je pak navzájem
v neuvěřitelných teasech. Orgas. Závěrečný megamix nové taneční pecky
Timewarp (Sub Focus) byl absolutní, nebetyčný zážitek, který si opravdu
budu dlouho pamatovat. Přišla Katcha. Andy už hrál 20 minut přes čas
k všeobecnému veselí, ale Káča se tvářila… no tak jako vždy…
MC Rage, který Andyho doprovázel (nebudu se o něm
nějak rozepisovat – něco jako GQ ale s podstatně menší slovní zásobou
omezující se na výkřiky jako „Czech republic“ nebo „Somebody
scream“) vyburcoval dav k ovacím a pán v kšiltovce položil zmíněný
Timewarp. Luxusní zvuk. Skladba začala solidně rollovat a pak ejhle co to tam
neslyšíme? Že by Body Rock? REWIND. Timewarp 2nd time. Body Rock (Andy C
& Shimon) je dobrý, áno? Takže doubledrop. Ooooouch. No dobře sice jsem
byl v absolutní extázi, ale to čepičkářovi zřejmě nestačilo, tak mi
tam nateasoval Nosher (remix) a pak velmi zajímavý tripledrop všech těchto
pecek najednou (omg, omg!!!).
Dozněly poslední tóny Timewarpu a já jsem začal prchat před Katchou…
Děsil mě pocit, že mi její zrychlená verze Lowdown (Xample) vyžene z mysli Andyho hypnotické mixy a nic si nebudu pamatovat. A taky se tak stalo. Katcha se moc nepředvedla. Nevím, nějak mě to nebavilo, navíc je mi z nějakého důvodu strašně nesympatická.
Zůstali jsme až do rána, ale spíše jsme vychutnávali
atmosféru, než že bychom měli sílu něco ještě poslouchat. Takže
poslední Ice Tea a nashledanou příští rok. Tentokrát to bylo díky
X.Morphovi, Buraakovi a Andymu C naprosto geniální. Díky!
