otázky pokládala: Saiha
foto: Skybeam (Techno.cz)
V první řadě bych ti chtěla poděkovat, že sis na nás udělal
čas.
Milerád.
Ještě jsi nehrál, ale viděla jsem tě postávat na stagi. Jaké
máš dojmy z celého festivalu, organizace, atmosféry a samozřejmě
publika?
Myslím, že všechno je vynikající. Bohužel teď začalo pršet, tak
uvidíme, jak to všechno bude. Ale večer na mě udělal skvělý dojem,
produkce je dobrá. Tohle léto mám nabité festivaly jako Exit, Global
Gathering… ani všechny nemůžu vyjmenovat. Takže je co srovnávat a Cosmic
Trip dostává pozitivní hodnocení.
Naposledy jsi u nás hrál na akci Také Control v Praze. Máš
nějaký vztah k našemu hlavnímu městu?
Jasně. Miluju všechno, co se týká Prahy. Je to krásné místo. Procestoval
jsem toho hodně a tak můžu říct, že Praha je nádherné město s krásnou
historií. Žije tu spousta milých lidí, pěkných děvčat, takže se tam
člověku musí líbit. A když vzpomenu na tu party… to bylo šílený. Byla
jsi tam?
Jasně. To bylo nezapomenutelný.
Přesně. Tolik lidí, kteří udělali neskutečnou atmosféru. Jestli se
nemýlím, tak to snad byl čtvrteční večer. Fakt jsem to nečekal, bylo to
jedno z těch nejlepších hraní.
A které bylo úplně to nejlepší?
Tenhle rok rozhodně Exit Festival v Srbsku. To bylo jako sen. Nikdy dřív
jsem nezažil něco takového. Bylo tam třicet nebo čtyřicet tisíc lidí,
hráli tam třeba Beastie Boys, které odmala obdivuji. Pařil jsem
jak malej.
Hezký. Četla jsem, že tvůj nejoblíbenější klub je The End.
Proč?
Protože tam mám svoji noc. (smích) Ne, dobře. Je to o hraní, když
všichni jsou okolo tebe a dávají ti najevo, jak moc je tvoje hraní baví.
Ten klub má prostě dobrou atmosféru.
OK. Co takhle počátek života. Dětství a dospívání. Jak ses
měl?
Ach, byl jsem sirotek… (smích) Vtip. Měl jsem vcelku normální dětství.
Nic mimořádného. Vyrůstal jsem s hudbou, tak jako moji kamarádi. Pak
přišlo dospívání a s tím spojené návštěvy klubů. Prostě jak to
tak bývá.
Ty jsi začal s hudbou někdy v patnácti. Můžeš popsat
začátky?
Chtěl jsem být DJ. A všichni v té době říkali, že když to chceš
dělat, musíš mít taky vlastní tvorbu. Proto jsem se začal zajímat
i o produkci a začal jsem něco skládat.
Co posloucháš mimo elektronickou hudbu?
Moc toho právě mimo elektroniku neposlouchám. Zato v té elektronické toho
je dost. Hip hop, techno, i když v poslední době ne moc, electro, mám rád
breaky. Ale hip hop vede.
A proč máš nejraději drumandbass?
Protože ho prostě miluju. Je to součást mojí duše. Miluju všechno, co se
tohoto stylu týká. Ty velký breaky, beaty, když cítíš bassy.
Jak se zrodil nápad založit label Shogun Audio?
Svůj label jsem založil proto, že hudba, kterou vydám, je hudba, kterou
miluju. Nezajímá mě, že někdo řekne, že to je brak. Nezajímá mě, kolik
se toho prodá. Prostě jen chci vydávat to, co se mi líbí. Takže v tom
nebyly komerční záměry.
Dobře. Co si myslíš o vzestupu mixování z CD a kupování
hudby na internetu?
Je to přirozený vývoj. Máme rok 2007 a technologie pokročila. Ale na
druhou stranu mám rád svoje dubplaty, udržuju se oldschool. Možná jednou
přijde ten čas a já začnu něco takového používat. Ale djing je umění a
mě to nepřijde přirozené mixovat z cédéček.
Kdo tě v současné době hudebně bere?
Pořád to jsou velká hiphopová jména. Vždycky hip hop. Třeba Snoop Dogg
nebo mám moc rád Kanye Westa. Taky hodně breakbeatových věcí jako Stanton
Warriors. Z houseu třeba Axwell. To je fakt skvělej producent.
Jo, Axwella taky můžu. Když se nevěnuješ hudbě, co
děláš?
Snažím se maximálně odpočívat, protože pořád vlastně pracuju. Tak
když nepracuju, nedělám nic.
Co tě víc uspokojí- djing nebo produkce?
FRICTION: Rozhodně djing! Produkce je o tom, že pořád jenom sedíš ve
studiu na zadku. To je děsná nuda.
MC SP: Sedíš na zadku a hulíš trávu…
FRICTION: Jo… a hulíš trávu. On toho strašně moc vyhulí! (ukazuje na
přísedícího MC SP) Jednou se tak zkouřil, že seděl ve studiu asi tři
hodiny a pořád opakoval jednu melodii. Tum-tum-tum-tu-du-tum-tum. (Friction
začne zpívat)
Tak to je fakt pěkný! Co plány do budoucna?
Strašně moc hraní. Zkusím strávit více času ve studiu a třeba dám
dohromady album.
Tak fajn. Poslední věc je povinný vzkaz čtenářům.
Doufám, že se jim líbí, co dělám. Uvidíme, jak dnes zahraju.
Každopádně věřím, že si budu moci zase brzy zahrát v Praze.