Od doby prvních dvou alb High Contrasta
uplynulo relativně hodně vody. Vydal jen sem tam nějaký ten remix (nutno
podotknout, že snad vždy sklidil obrovský ohlas – viz. loňská pecka
Goldigger), koncem minulého roku však oznámil práce na novém albu. Kam se
jeho tvorba bude ubírat, napověděl singl Everythings
Different (s divně divným béčkem Green Screen), který si vysloužil
rozdílné reakce. Někteří v něm viděli cheesy vypalovačku, někteří
skvělou liquidní záležitost a jiným přinesl zklamání z neoriginality a
rozpačitého přešlapování na místě. Za sebe můžu říci jen to, že
v mém bagu má místo stále.
Během jara tohoto roku tu a tam začaly prosakovat úlomky z třetí desky, prvním z nich byla přenádherná If We Ever. Dokonale skloubený old-skulově polámaný beat se skvělým hlasem Diane Chamberlaine a lincolnovým citem pro melodičnost a hudebnost dávají dohromady velmi silný argument pro nadějné vyhlídky na nové album. If We Ever se ze dne na den stala hitovkou, což se bohužel nedá tak docela říci o vcelku neoriginálním (avšak na parketu v pohodě fungujícím) flipu Pink Flamingos, který zasel špetku strachu, že všechno nebude tak růžové, jak by jsme všichni doufali.
V létě pak vychází další singl, In a Gadda DA Vida / Forever And a Day a obě strany se hned po prvním poslechu řadí do kolonky typických „contrastovek“. Ani nemusíte vědět, kdo za nimi stojí a hned z prvních vteřin je vám to jasné. Vyhopsaná pártyovka In a Gadda Da Vida je sice na první poslech silnější, ale již krátká doba ukázala, že obě strany se o těch pár vteřin v setu poperou rovnocenně.
Na samotném albu, které sám Lincoln označuje za dokončení trilogie a chybějící článek ve své produkci, pak najdeme kromě výše zmíněných ještě 8 záležitostí. Pojďme se na ně tedy ve zkratce podívat.
Tread
Softly
Tady s vámi Lincoln rozhodně jemně zacházet nebude. Basa vám vyvrtá
díru do hlavy velikosti ozonové díry a diktuje neuvěřitelné tempo. To se
stupňuje před breakdownem do takových výšin, až se tomu skoro nechce
věřit. Perfektní, moderní a značně šlapavá věc, se kterou si na parketu
rozhodně ostudu neuříznete.
Eternal
Optimist
Až otravně optimistická, přespříliš klasická a neoriginální
sebevykrádačka s hloupým textem (čímž vzdáleně připomíná Family od
Matrixe s Futureboundem) a dějem, který vás nikam neposune, ale jen nechá
stát na místě. Pro ucho nenáročného posluchače to asi zas taková hrůza
nebude a nejspíše se to bude jednoduše „dobře poslouchat“, pro mě
rozhodně nejslabší článek alba.
Kiss
Kiss Bang Bang
Smyčce, parádní beat, feeling jak vystřižený ze 70. let, skvělý
zpěv…Nechápu, kde High Contrast chodí na ty jednoduché popěvky. Ať už
je to aktuální If We Ever nebo třeba starší Yesterday’s Colours, vždy
dokáže z pouhých pár slov vytvořit skvěle znějící a chytlavou melodii,
která se snadno zapamatuje. Kiss Kiss Bang Bang je navíc neuvěřitelně
pozitivní a zároveň má drive, který mohou jiné tracky závidět. Takhle to
má vypadat.
Metamorphosis
Na první poslech nepříliš signifikantní věc, což však není vůbec na
škodu. Nemá sice ten hitový potenciál, jaký by člověk od Lincolna
očekával, avšak ani trochu jí to nechybí. Čistě liquidní večírek
perfektně nakopne, neurofunkovou jízdu udrží naprosto bez problémů
v chodu. Velmi univerzální tool!
Sleepless
Wow! Opět, jako v případě Kiss Kiss Bang Bang. Jednoduše bomba. Nástroje
a libový sample „Don’t let those motherfuckers sleep“ dávají zapomenout
na podobnost snad všemu, co High Contrast kdy ukuchtil. Vůbec celé album je
hodně sebevykrádací – podobné postupy, zvuky a samply…jenže co dnes
není. Album je velmi kompaktní, skvěle se hodí pro přehrávač, stejně
jako do bagu. A právě Sleepless je toho zářným příkladem.
The
Ghost of Jungle Past
Oldskoolová záležitost, které sice chybí drive, ale ten dohání
striktně polámaným beatem, jaký se dnes jen tak neslyší. Jednoduše
slyšitelný lincolnův rukopis je pak tentokrát jasně určen úžasně
pohyblivou basovou linkou. Je vidět, že High Contrast se nebojí
experimentovat. Plus pro něj.
Chances
feat. Linda Gail Lewis
Jedna ze dvou věcí, které nevyšly na vinylu. A zde je tomu opravdu škoda.
Nahradit Eternal Optimist a vinylová verze alba je stoprocentní. Skvělá a
originální věc, která v breakdownu začne vlastně od začátku a vy budete
doufat, aby na konci tracku pokračovala znovu a znovu. Každá součást
Chances má svoje místo, svůj čas a svůj řád. To se musí slyšet!
Nobody
Gets Out Alive
High Contrast snad neumí udělat špatnou věc. Není to sice bomba, jakých na
tomto albu najdete nemálo, ale rozhodně neurazí a na CD verzi se vyjímá
hezky. Oproti Chances ale její nepřítomnost na vinylu rozhodně oplakávat
nebudete.
