Příchod do klubu v Dlouhé ulici byl spojen s časem lehce předpůlnočním. Už fronta u vchodu signalizovala, i přes vyšší vstupné, nadprůměrný zájem o Bush. A další mé kroky to jen potvrzovaly – fronta u šatny a hlavně pak zaplněný parket, to nebývá před 12 v tomto podniku zvykem. V kouřové cloně před plátnem se stále lepší videoprojekcí a světelným vybavením se tyčila postava Deniusova. K úvodnímu rozkoukávání a pozdravení některých známých nám zahrál TC – Flatline, Matrix + Futurebound – Coast To Coast ( s úžasným zpěvem Louise Smithe ) a nějaká pomalejší vyklidněnost. Denius hrál pravděpodobně výhradně pomocí cd playerů. Škoda, že jsem neslyšel více než těch zhruba 20 minut.
Ve 12 se taktovky ujal Ghonzales, který mimochodem hrál již předtím od 10 do 11 hodin. Ovšem není nadto si zahrát taky pro lidi a pro to už měl opravdu dobré podmínky. Honza používal při hraní Serato, což dokazuje, že jsem ho asi dlouho neslyšel, jelikož prý takto mixuje už asi půl roku. Myslím, že naposledy jsem ho viděl a slyšel s deskami. Při tradičně pěkném výkonu střídal dnb polohy. Lidé se vlnili třeba na Family ( Matrix + Futurebound feat. Robert Ownes ), Our Leader ( Klute ), Be True ( Commix, skvěle smíchal a nechal znít dlouho v další skladbě ), Shower For An Hour ( TeeBee + Noisia ), Temperament ( Matrix, podle Akiry track s jedním z nejčistších beatů ), Climate rmx ( původně od C4C, remix od Matrixe a Fierce, pokud to nebyl originál?? ), If We Ever ( High Contrast ).
Potom už přišel očekávaný vrchol večera, jelikož se na pódiu objevili a za pár minut i začali hrát Matrix a Futurebound. Síla zvuku šla v porovnání s předchozími desítkami minut mírně nahoru. Dole po stranách blízko u podia, na pódiu a vůbec všude, kde jsou reproduktory blízko, to je s hlasitostí v pořádku. Jinde je to horší. Pokud tedy srovnavám s jedním nejmenovaným klubem v Praze. Někomu to vyhovuje, jak to je. Já bych byl samozřejmě radši, pokud by se to třeba tak o 25% zvedlo, kdyby to šlo. Že je to potišeji než jinde, to pozná snad každý..Ale jinak kvalita zvuku, což je samozřejmě taky důležité, byla dobrá.
Podíval jsem se na únorovou reportáž z Matrixe taky na Bushi a ke konci tam píšu: „Celkově mě tedy Matrix neuchvátil tolik, co jsem si přál. Buď jsem chtěl více než bylo možné nebo snad příště.“ Ani jsem v té době netušil, že to příště přijde tak brzo. Ovšem i tentokrát bych mohl napsat v podstatě to samé. Přiznám se, že jsem moc nesledoval, který z nich co hrál. Ale pochopil jsem i z ohlasů, že více jump upů tam určitě cpal Futurebound. (I když třeba TCho hrál i Matrix už v únoru). Mě TC neurazí a nejsem neuro (pseudo)intelektuál ( toto trefné přirovnání jsem si vypůjčil od ill_eela ), ovšem chápu, že ti, co čekali výhradně „matrix, metro, futurebound, danny j disko“ + „matrix, virus, ed rush, optical, fierce syrovosti", museli být zklamáni. Já, jakožto částečně děcko, co skáče i na pozlátka, dám přeci jen 6/10. Čili žádná sláva, ale ani propadák.
A teď k trackovému průběhu setu. Hráno bylo z vinylů i cd. Začal asi 20 minut Futurebound, pak se celkem pravidelně střídali. Jeho rychlý a energický úvod zakončil Mind Killer (TC, lidé skákali). Dále již chronologicky, co jsem poznal ( a bylo toho celkem hodně ) – Family ( Matrix + Futurebound feat. Robert Ownes ), Airplane ( Sub Focus ), Screamer ( Ram Trilogy, tease Another Planet ( Pendulum )), Coast To Coast s rewindem ( Matrix + Futurebound feat. Louis Smith ), Swamp Thing ( Sub Focus ), Skyscraper ( Matrix + Futurebound ), možná?? Deadline rmx ( Digital, předělali Drumsound + SBS ), Rubbish ( Clipz ), A Bit Patchy ( Sub Focus ), Universal Truth (Matrix + Futurebound ), Borrowed Time ( TC + Sub Focus ), American Beauty (Matrix + Futurebound), Outer Space ( MIST, zahrát toto je klišé ostrovních jezdců ).
Po více než dvou hodinách pak ve 3:15 předali velení lodi IM Cyber. I ona zahrála z desek povedeně, a tak lidi ubývali z prostoru vyhrazenému k skotačení jen pozvolna. Slyšeli jsme její tradiční „subtitles + quarantine“ selekci. Tituly jako Red Line ( Break + Fierce ), Back To The Jungle ( State Of Mind ), Carrier rmx ( C4C + Fierce, Gridlok rmx), Standing Room Only ( Violence 5 Stars ), Evil Twin ( Break ), Vertigo ( Matrix + Danny J ), Telepathy ( TeeBee + Calyx ), Authentic ( Break ) jsou toho zářným dokladem. Možná tu byly i další ukázky ze Zenithu či Anatomy, leč znám zatím jen něco.
Poslední účinkující na pátečním veselém setkání byla Babe LN. Je pozitivní, že po delší době byl dnb line – up na Bushi opravdu pestrý. Místo obvyklých 3–4 jmen to tentokrát bylo vlastně hned 6. Babe LN se skvěle hodila na konec setu, kdy už člověka fyzicky nezničila, ale ani neuspala. Hrála dle mého očekávání hodně starší kousky, ke kterým se vždy rád vracím a poslechnu si je. Byla to Papua New Guinea rmx ( Future Sound Of London, High Contrast rmx), Cover Story ( Matrix + Cyantific ), Try Again ( Chris Su, u tohoto kousku jsem se opravdu hodně dojímal ), Time 4 The Change ( Klute ), Motherland ( Amit ), Red Line ( Break + Fierce ) a na závěr mého pobývání No Destiny ( Break ). V tu chvíli jsem se šel ještě kouknout z balkonu, abych přehledně viděl, jak nevídaně mnoho lidí zůstalo v Roxy, i když už bylo lehce po 5. Očistil jsem si boty od všech věcí, které se mi na podrážky ulepené od ještě ulepenější podlahy přichycovaly ještě více než obvykle a odebral jsem se mrazivým ránem domů. Celkově se mi Bush hodně líbila právě díky atmosféře a výkonům českých DJů. Matrix i Futurebound mě uspokojili, jak jsem již psal, tak průměrně.