text: STOLLSON
V pátek na Flédě konalo jubilejní dvacáté pokračování zlámané party Break 4 Beats. Tento brněnský drum’n’bassový svátek láká stále více lidí, i když osobně si myslím, že více než polovina z těchto lidí absolutně netuší, kdo to vlastně má hrát a co. B4B si postupně vydobilo pozici akce pro masy, ovšem nijak se to nepodepsalo na kvalitě samotné produkce. Spíše naopak.
Velké množství lidí vytváří atmosféru pro Brno naprosto unikátní. Brněnskou scénu drží nad vodou Redrum crew a klub Perpetuum, ale celkově se město potýká s drum’n’bassovým hladomorem. Situace zdá se mi býti vzhledem k množství kvalitních akcí v Praze až kritická. Pondělní Perpetuum party jsou skvělé, ale vzhledem ke stále stějně vyprskanému zvuku to fanouška dnb nemůže plně uspokojit. Možná o to intenzivnější je potom zážitek z B4B. Čtvrtroční čekání na pořádnou party je sice utrpení, ale ten pocit svátečnosti je nenahraditelný. Najednou je kolem vás spousta lidí – tančících, zpívajících a dobře se bavících – světla proráží tmu a obří kinoplátno pokrývá stále kvalitnější, avšak stále ne zcela synchronizovaná videoprojekce. Je to jako milování – bylo by pěkné mít to každý den (klidně i víckrát, když už jsme u toho), ale když je to jednou za čas, můžeme se dočkat mnohem zajímavějších výsledků. Takže hurá do klubu, čeká nás perná noc!
Přicházíme něco po desáté a za pultem se šklebí Rido. Při vstupu do sálu mě pleskne přes uši dokonalý zvuk a já se neobratně snažím protlačit k baru skrze hustokaši, kterou Rido přikrmuje děsivou jízdou od Spora – (tuším) Haunt Me. Chladivé beaty prořezávané tou nejostřeji nabroušenou plochobasou tak, jak máme Spora rádi – aplaus! Ani se nestačím napít a Rido tam pokládá Clockwork (Stakka & Skynet) – moje srdeční záležitost – odkládám zavazadla a pouštím se střemhlav do víru tohoto neskutečně rollujícího tracku. V této chvíli si říkám, že tohle bude ještě nášup.
Po doznění posledních tónů hymny se vypotácíme na ulici nadýchat se „čerstvého vzduchu“. Takto posilněni se vracíme šíleným davem lidí ve foyer na parket a zjišťujeme, že právě včas, nýbrž Rido právě vytáhl pecku z jinak pro mě přespříliš monumentálního alba Anatomy a sice zpočátku dojemně všeobjímající, později drtivě zařezávající pecku Enygma (Calyx & Teebee), do níž potom neuvěřitelně vkusně napasuje nějaký remix Outerspace, který jsem slyšel poprvé ale určitě ne naposled, protože jízda to byla pekelná. Onen remix potom zkončil zapíchnut v nějakém vokálním zhušťovadle, jehož identita je mi záhadou.
V té chvíli se na stagi objevuje IM Cyber, takže se jdu rychle občerstvit abych nepropásl začátek jejího setu, načež podobně jako Sub Focus uvíznu v „traffic jam“ způsobené větší než malou hustotou lidských těl. Když se konečně dostanu na parket, cyberka zrovna mele ve svém mlýnku Dune (State Of Mind), kterážto skladba se mi velmi zamlouvá, takže nepohrdnu a znovu zvedám ruce vzhůru v roji beatů. Z následujících rubanic nutno jmenovat Knock You Down (Spor). Mocná basa, která se po nakopávajícím intru převalí přes dav skákajících lidí nemá obdoby. Po chvíli zazní geniální práce dvojky Commix a sice Satellite Type 2. Tato deska pro mě nemá tento rok konkurenci a společně s jednovaječným dvojčetem Be True tvoří nadčasové kombo, jehož magickou sílu snad nikdo ani nečekal.
Dvojice Rido & IM Cyber vytvořila perfektní atmosféru. Selekce desek byla skvělá, v podstatě lze říct, že přesně tohle doma poslouchám a od kvalitní akce očekávám, že si tyhle skvosty poslechnu v úžasné kvalitě spolu s dalšími stovkami lidí. Nutno podotknout, že jako DJs, kteří měli party rozproudit a nastavit správné tempo, tito dva lidé nezklamali. Zdálo se mi, že tracky nikterak nekouskují, klenoty vyšly pěkně na povrch, omáčka zůstala omáčkou, to vše ve výborných poměrech. Takhle nějak si představuju přechod od domácího klidného rozjímavého poslouchání k nášlápnuté akci a to nejen po stránce fyzické ale i psychické. Umění je nechat lidi zpočátku psychicky v klidu a servírovat jim jejich zažité klasiky pěkně jednu po druhé a postupně rychlost mixů zvyšovat. Přesně tohle se povedlo na sto procent. Nálada stoupala podobně jako křivka exponenciální funkce.
Cyberka pokračovala i po dvanácté a lidé začali po očku pokukovat, kam že se nám poděl Sub Focus. Jak jsem výše naznačil, uvízl v dopravní zácpě, takže se na scénu vrátil Rido a počal do toho znovu bušit back to back spolu s kolegyní. Ukázalo se, že jejich bagy mají stále co nabídnout a že si navzájem velmi rozumí. Zazněla Telepathy (Calyx & Teebee) již publikum velmi ocenilo, potom třeba Resistance (Spor), božská jízda Severed Dreams (Teebee), Back To The Jungle (State Of Mind) a naprosto skvělá věc od Silent Witnesse, jejíž jméno mi úplně vypadlo, ale tuším, že to byla We Know. Silent Witness je boží! Nefalšovanou taneční extázi pak přivedla na parket Noisia a její neskutečně enegická řežba Block Control, jejíž sílu není třeba popisovat.
V tu ránu si to na stage přimašíruje Sayko v kšiltovce pod kterou skrývá svoje malé růžky. Jen tak mimochodem nám tam tento řezník naloží pár smrtelných mord, při nichž se publiku svírá mozek v náloži drtě, nýbrž Saykovi tyto šlehy evidentně svědčí a nebýt blížícího se opozdivšího, měli bychom o zábavu postaráno. :)
Tak ho tady máme lišáka. Sub Focus. Geniální producent. Můžete proti němu mít nekonečně výhrad stejně jako já (obzvlášť u posledních dubplates), nýbrž každý, kdo jeho skladby poslouchá pozorně musí uznat, že propracovanost, technická dokonalost a především myšlenka a takové to zdravé jádro každé z nich jeho tvorbu vynášejí vysoko nad ostatní hitotvůrce jako je třeba Xample nebo nedej bože TC. Trošku se ale bojím, že tomu tak dlouho nebude a že ten starý dobrý Sub Focus, jak jsme ho měli rádi, pomalu mizí. Proč? To je na samostatnou úvahu, takže se budu raději věnovat tomu, co předvedl na Flédě.
Kromě toho, že je výborný producent, je Sub Focus také velmi schopný DJ – kdesi jsem četl, že mu dává lekce mistr Andy C, což je tedy skutečně znát, ale schopností tohoto tripledropového boha tedy Sub Focus zatím nedosahuje. Se svou houževnatostí a naprostou oddaností hudbě toho ale může dosáhnout velmi brzy.
Začal luxusním remixem Screamera (Ram Trilogy), potom zazněl Timewarp, který nakládá sám o sobě velice ukrutně a v kombinaci s vybublávkou Jump (TC) pak působí jako správný životabudič. Následuje pár dalších bublanin, které mě nebaví, tak se jdu projít s nadějí, že až se vrátím, bude líp. A bylo! Lowdownem ještě nikdy nikdo nic nezkazil, tak proč si ho nezahrát, řekl si Sub Focus a v zápětí do něj narval remix hitu Daft Punk – Harder, Better, Faster, Stronger, který teasoval Andy C už na Hradhousu a já hlupák si myslel, že je to originál. Pak přišla nějaká věc od State Of Mind a po ní pár nových věcí od Sub Focuse, které mě nijak nenadchly až na Borrowed Time, po kterém přišla Facade VIP (Noisia), která svou nabroušenou kosou seká hlavy snad pokaždé v jakémkoli setu. Následovaly další drtě v podobném duchu, nýbrž podstatně slabší kvality a pár dalších věcí, které jsem nějak přestal vnímat.
Do varu mě už nedostala ani Airplane (tuze dobrá, nýbrž tuze ohraná), kterou prolnul s Hurt You (Chase & Status). Tahle fáze setu už na mě skutečně působila uspávacím dojmem. Nebylo to tím, že by špatně mixoval – mixoval skvěle, zábavně, teasoval jak na běžícím pásu, dělal všechno s přesností a vypadalo to, že ho to i baví, ale něco jeho setu chybělo. Možná je to tím, že když slyším tyhle hitovky v každém druhém setu ve skoro stejných kulisách, přestává mě to bavit. Tohle chce ruku mága. A jediný kdo mě převědčil, že si i s takto nebezpečným střelivem dokáže opravdu poradit byl Andy C na Hradhousu. Nakonec zahrál perfektní World Of Hurt – podle mě jasně nejlepší věc z poslední doby.
Jelikož přijel Sub Focus se zpožděním, hrál nakonec asi jen hodinu a čtvrt. I přesto (nebo možná právě proto), že hrál tak jak hrál, nálada na Flédě stoupala spolu s množstvím vyjetých lidí na parketu.
Fresh a Mc Ivory nastoupili na stage, Fresh si urovnal svůj Mac, nachystal si fidlátka, Ivory počal burcovat dav a ta pravá party mohla začít. Když jsem četl na webu o Sound Weapon, nedokázal jsem si přesně představit, co myslí Fresh tím, že chce spojit práci ve studiu s živým vystoupením. 30 sekund po jeho nástupu mi to bylo jasné. Nevím co používal za program nebo jak to dělal, ale smršť jakou na nás seslal, jsem nikdy nezažil. Ano – mixáž z vinylů má své kouzlo, svou nepopiratelnou atmosféru a vyžaduje opravdové skills – ale tohle jde k samému jádru věci. O co nám vlastně jde, když jdeme na party? Chceme slyšet to, co posloucháme doma, v jiném podání, s dobrým zvukem a mezi lidmi – chceme slyšet přesné mixy, chceme nespočet teasů. A tohle všechno nám Fresh naservíroval rovnou ze svého computeru.
Rychlost mixáže se nedá popsat – žádné zbytečné plochy prostě tvrdě do nás – řežba která nikdy nekončí a když na chvíli uhasne tak jen proto, aby z nás se svým dalším nájezdem sedřela kůži! Celý set se nesl v duchu Breakbeat Kaos – zpočátku například Blood Sugar, který Fresh protnul s Tarantula (obě Pendulum), posléze Pink Panther VIP (Fresh), Pulse VIP (Bad Company) = oh shit!!!, všechno s totálně prosycenými samply jako „Easy boy, the bassline ain’t even drop yet“ a podobnými vychytávkami, které setu dávaly neskutečnou energii. Dokonce i tak ojetá placka jako Ladies Night (VIP) si v setu našla místo a zapadla znamenitě. Ivory to všechno doplňoval různými skřeky a popěvky ale nemlel naštěstí pořád, takže i toto se celkem povedlo.
Byl zde vidět obrovský rozdíl mezi setem Sub Focuse a Freshe, který víceméně podobně laděné věci dokázal podat takovýmto způsobem. Nejukrutnější ukrutnost přišla asi v polovině setu a sice The Nine (Bad Company), která je prostě moc sama o sobě, i když do ní nějakej blázen nenateasuje další 4 tracky… no šílenost. Pak ještě třeba Exhale (VIP) nebo Submarines (Pendulum remix)…
Fresh se ukázal jako velmi sympatický chlapík, který se nebojí experimentu a dokáže bavit publikum. Jestli je nějaká cesta, kterou se bude svět dnb parties ubírat v budoucnu, můj osobní tip je, že tenhle přístup bude stále vyhledávanější, protože řežba je to veliká. Fresh hodil ostatním DJs rukavici.
Po Freshovi nastoupil Sayko, ale to už jsem měl mozek v kašovitém skupenství a další střepiny jím prolité by stejně přisly nazmar, takže jsme spolu s kamarády slušně pozdravili a vydali jsme se vstříc svým domovům. 20. Break 4 Beats se povedlo a to i přesto, že polovina lidí sem nepřišla kvůli hudbě. Tytam jsou časy, kdy byla B4B akce lehce alternativního charakteru – drum and bass jde do světa – ať chceme nebo nechceme… Příště nashledanou!
