text: PHILIP TBC
Je to jakýsi mladší brácha „tisícovky“, ale zase ne až takový „puberťák“ jako „stovka“ či „dvoustovka“, spíš mladý pán v lepších letech, který se ale s tátou „tisícovkou“ může porovnávat, protože už dospěl. Mají totiž celkem dost společného, ale přece jen jsou jiní.
CDJ Pioneer 400 je rozhodně menší a lehčí. Těžko ale říct, jestli je to výhoda nebo spíš nevýhoda. Na přepravu rozhodně výhoda, ale co do kvality materiálu a jednotlivých komponentů (např. obruba na jog wheelu pro lehké dorovnávání rychlosti) je na tom trošku hůře. Ale pojďme si probrat jednotlivé funkce a možnosti.
Na zadním panelu najdeme zdířku pro napájecí kabel, jeden „chinch“ výstup na připojení k mixu, jeden optický výstup a jeden USB konector pro připojení k počítači. CDJ umí přehrávat v podstatě všechny druhy CD od originálních po pálené, MP3 CD a dokonce umí přehrávat i z flash karty či disku. „Flešku“ či disk jednoduše připojíme přes USB na horním panelu, hned vedle displeje. Doba načítání může někdy trvat o trochu déle, záleží samozřejmě na velikosti disku a množství dat. Já to zkoušel pouze s malou „fleškou“ a tu načetl během chviličky. Navíc jsem ho zkoušel trošku zmást, jelikož na „flešce“ byly i jiné soubory než MP3, ale neměl s tím nejmenší problém.
Jinak všechny funkce samozřejmě fungují úplně stejně, jako když přehráváme z CD. Co se mi na přehrávači líbilo, byla funkce „vinyl“, která umožňuje pracovat s CD podobně jako s deskou. V praxi to znamená, že když vezmeme za „jog“ kolečko, tak je to stejné či spíše podobné jako když pohybujeme s deskou, mužeme scratchovat (i když na to je jog wheel přece jen celkem malý, takže je to dost rozdílné od desky), přetáčet dopředu nebo zpět a tím pádem je práce s CD mnohem rychlejší. Je to totiž o dost lehčí například při hledání místa odkud chceme mixovat než kdyby jsme to hledali pomocí pauzy a šipek. U pitch controlu si můžeme zvolit mezi ±6, ±10, ±16 a nebo wide, což nám umožňuje přidat či ubrat rychlost o 100%.
Je zde i funkce „master tempo“, která umí při změně rychlosti udržet stejnou tóninu jako kdyby jsme s pitchem vůbec nepohnuli, ale rychlost se mění. Přepočítávání je digitální a kvalita zvuku s tím samozřejmě klesá, musíme tedy počítat s tím, že když se s rychlostí vychýlíme moc, tak nám to výsledný zvuk dost zkreslí. Co se týká displeje, tak ten zobrazuje všechny potřebné informace jako jsou BPM, zbývající čas skladby (podle toho jak máme nastaveno, umí samozřejmě i odpočítávat) či zobrazení aktuální pozice přehrávání pomocí sloupcového ukazatele. Samozřejmostí je zobrazení názvu interpreta, název skladby a jména alba. To samé platí i u mp3 souborů, kde se buď zobrazí ID3 tag nebo pokud není nahrán, tak název souboru.
Nyní bych se přesunul k efektové jednotce a loopovací jednotce. Bohužel efekty se zde podle mě moc nepovedly, respektive jejich ovládání. Není zde totiž základní funkce a to hloubka efektu, jinak je vše v pořádku. Pokud tedy použijeme jeden ze šesti respektive pěti efektů, tak jede vždy naplno a to není pokaždé dobré. Navíc efekty zde zabírají celkem dost silně, takže zvuk je úplně zkreslený (což je teda u efektu normální, ale tady mi to přislo moc). Co se mi ale na začátku líbilo bylo to, že efekt můžeme ovládat pomocí jog wheelu. Když jsem si to ale vyzkoušel v praxi, tak jsem byl trošku zklamaný, protože ovládání bylo víceméně neovladatelné. Možná to chce víc času nebo citu a to jsem já bohužel v danou chvíli neměl, jsem totiž necitaJ. Aby byly informace ucelené, tak tu máme efekty JET, ROLL a WAH pro „digital jog break“ a BUBBLE, TRANS a WAH pro „scratch jog effect“.
Loopovací jednotka je na tom o něco lépe a celkem jednoduše a intuitivně se s ní dá pracovat. Začátek smyčky určujeme pomocí tlačítka „in“ a konec překvapivě tlačítkem „out“. Tímto procesem se nám část skladby zasmyčkuje a jede do kolečka. Pokud chceme skočit na začátek, použijeme opět tlačítko in a pokud chceme ze smyčky úplně vyskočit pužijeme tlačítko „reloop/exit“. Je zde ještě funkce „beat loop/loop divide“ kterou jsem tady viděl poprvé v životě a chvilku mi trvalo než jsem pochopil co dělá. Pokud toto tlačítko zmáčkneme, tak nám zaloopovanou část rozseká na 4 části a ty pak hraje jednotlivě po sobě. Tlačítkem + a – si můžeme ještě jednotlivé části zkracovat či se vrátit k jejich původní délce.
Myslím, že takovýto popis je dostačující, protože ostatní funkce jsou stejné jako na všech podobných přehrávačích. Snad bych se ještě zmínil o „super rychlém vyhledávání“ či „přetáčení“ jak ho v manuálu popsal výrobce. Když totiž držíme tlačítko pro hledání skladeb či přetáčeni a ve stejnou dobu točíme jog wheelem, můžeme se mnohem rychleji pohybovat mezi skladbami či uvnitř skladby. Hledání sice potom není tak přesné, ale pohyb je o dost rychlejší. A ještě jedna perlička na závěr. Možná jste si říkali k čemu je tam sakra ten USB port pro připojení k počítači? Tak věřte tomu, že tenhle přehrávač se dá použít i jako midi controler.
Pokud bych tedy měl provést konečné porovnání se straším bráchou Pioneer 1000, tak „čtyřkilo“ rozhodně obstálo a nemá se za co stydět. Je sice menší a asi bude i méně odolné proti mechanickým vlivům, ale rozhodně se nemá za co stydět a já bych ho vřele doporučil tomu, kdo chce trochu ušetřit, ale přitom si zachovat vysoký standart.
CDJ Pioneer 400 je možné zakoupit v prodejně Maxistore
.
další recenze dále najdete na www.maxistore.cz, www.shadowbox.cz a www.techno.cz .
Uvedenou techniku je možné vyzkoušet přímo v prodejně nebo koupit (i na
splátky) v Maxistore, Bořivojova 57, Praha 3.
Email: x@maxistore.cz
Tel.: 222 722 999
