text: HACKENALIEN
Nejdřív bylo hurá. Klute tu nebyl skoro
dva roky (nemluvě o sporném zápočtu jeho posledního vystoupení v roxy,
které opravdu nesnese jiný přívlastek než infamous) a Survival-a bychom se
vzhledem k jeho finanční návratnosti nedočkali asi nikdy. Další Take
Control, další slibná jména, další nadšení, další očekávání.
Postupně jsem myslel, že jsou to jen náhodné zářezy, abych finálně
pochopil, že jsem obřezán jak židovské prase na zabijačce. Tak než nám
prase vykrvácí úplně, tak ještě zkusíme aspoň nastínit čtenáři
trošku té anatomie porážky. Zářez první, který pustil žilou atmosféře
a pomyslné peněžence organisátorstva, byla vědomá konfrontace ze strany
drumstation crew, respektive Black Sun Empire v Crossu. Udělejte akci
v pátek večer v Crossu a museli byste na tom být hodně špatně se
základní matematikou, abyste hodně prodělali. Abych nebyl obviněn ze
spekulací o vztazích, do kterých přece nemohu vidět, omezím se na
konstatování, že jde o pěkný pojeb na posluchače, kteří by rádi byli
účastni akcím oběma. Na obou akcích by pomohli vytvořit lepší atmosféru
a zbytek si domyslete sami – nejsme ve školce (ačkoliv takto dementní
ojeby v rámci kolektivu by jeden čekal právě na primárních úrovních
školního vzdělávání).
Zářez druhý, který pustil žilou lidem,
kteří sledovali videoprojekci. Jakkoliv jsem se třeba párkrát usmál a
z pod kápě zahlédl vtipný obrázek, bylo mi jasné, že jde o dílo
náhody a minulé nepozornosti. Videoprojekce byla totiž poskládána
z úplně stejného materiálu jako minulá (nebo před(před)minulá?) Take
Control. Výpovědní hodnotu má to, že tentokrát to bylo do očí příliš.
To, že to není zas tak extrémní vada na kráse jste si doufám domysleli
sami – nejsme přeci ve školce. Zářez třetí, který pustil žilou mně.
Že nebude HackENfanT jsem věděl dopředu, ale že mi podrží nad hladinou
zmaru jen parasociolog a diplomovaný specialista Krtek a naše předrahá
známá Markétka, jsem asi nečekal. Za vnitřnostní sidekick děkuji rovněž
Mirkovi a Vinčovi. Pokud nepočítám dvě spřízněné duše, které se za
mnou stavili z podia, odkud zbytek známých neslezl. Ale tak vyčítejte jim
to, jsou teď přeci domnělou součástí své referenční skupiny. Na tom se
dají vnitřnosti balzamovat poměrně dlouho. V tomto ohledu doporučuji
Lipton Green Ice Tea a cigarety, neboť nikdy nezklamou.
Výhřez první, který byl nečekaným vrcholem
večera. Vnitřnosti, jež vykroužil svou břitvou Survival, nás postupně
oslnily. Krásné orgány, které tvarem a formou velmi připomínaly díla
z okolí roku 1998, pulsovaly čerstvou krví. Záměrně jsme se nesnažili
připravit a tak jsme nepoznali ani jeden jménem. Což mělo za následek
čistou radost z nových tvarů. Survival byl sympaťák (ano, to je velmi
důležité) a spustil na nás basovou jízdu, kterou jsme s radostí
reflektovali tance a výkřiky. Bylo vidět, že i publikum mu postupně
přichází na chuť více a více. Přítomností na parketě, pohybem,
výkřiky, aplausem. Hrál z CD a občas, nutno podotknout, pustil nějakou
věc, kterou by někdo označil „jo, tak to je deepový“. My ji hodnotili
jako „jo, hm, tak to je nudně plíživej vokál“, prostě track, kde se
máte rozplývat nad tajemnou produkční dokonalostí a hrozně
atmosférickejma zvukama tolik, až ten navyják nesežerete. Teda my ho
nesežrali. Jinak ale nádhera. Dlouhé valivé plochy, žádné miliony
samplů, vrtulí, nájezdů, teasů, melodií. Prostá hutná atmosféra
sápajícího se temna a hloubky; asi i stísněnosti. Něco o čem dřív
drum’n’bass byl. Ale nebudeme vzlykat nad mateřským mlékem – nejsme
přece ve školce.
Zářez čtvrtý, který jsem rozhodně nečekal a snad
sem nebyl sám komu dost vadil. Klute totiž skoro vůbec nemixoval. Nejdřív
jsem si myslel, že to je tím, že se jal po Survivalovi hrát z CDček, ale
i když posléze vytáhl na chvilku nějaké desky, tak to nebylo znát. Nevím
proč tomu tak bylo, ale mixoval asi jako John B. Ten má narozdíl od něj
aspoň nějaké mash-upy, u Klute-a jsme museli tedy na každou novou desku
čekat tři až pět minut.
Ne, žádné teasy. Což by teoreticky nemuselo vadit, kdyby hrál nějaké neuvěřitelné nové věci, které by byly tak vrstevnaté, že by se jeden měl stále nad čím podivovat. Tušíte správně, takové věci nehrál. Jediné štěstí bylo, že jsem se nepřiopil (nebo něco jiného), poněvadž pak bych se asi unudil k smrti ještě dřív. Tento fakt mám tedy Klute-ovi velmi za zlý, jelikož vím, a je to prokazatelné, že Klute mixovat umí.
Výhřez druhý, který se vyvíjel úplně jinak, než
by si kdo myslel. Hezká byla rovněž okolnost, že na začátek Klute-ova setu
na podium nalezlo x VIP lidí a dělali hezkou kulisu prvním deskám svými
úsměvy a pohyby. Klute po poslední Survival-ově desce načal svůj set
příjemnou snaživě-monumentální The Bane (Telemetrik) a pokračoval chvilku
neslaně (jakýsi remix Inner City Life) chvilku slaně. Poprvé nadzvihnul
vlastní prověřenou Learning Curve (Klute). Následovala poměrně stará
Crash (Chris.Su a SKC). Tedy doposavaď spíše masitější vnitřnosti.
Následuje pasáž náročnějších kousků. Amit – Calyx – Amit. Osobně
tipuji na dva nové Amity a jednoho starého Calyxe. Posléze věc, kterou
hrají snad všichni, tedy Disco Dodo (Lynx). Na ní padnul první rewind, ale
už počínalo tušení, že někde je chyba. Tahle deska nemá moc smysl, když
do ní nic nenateasujete. No a Klute ji s klidem nechal zahrát skoro celou bez
ničeho. Fajn. Jak chceš. Stále se ještě držím naděje, že
se bavím.
Pak přijde velká hitovka Our Leader (Klute), která je
jedním z vrcholů jeho loňského alba. Procítěná promakaná profivěc. Po
další desce, kde už si nepamatuju jestli to byl Calyx a Teebee nebo BSE,
přišlo něco, co asi nikdo nečekal. Dlužno dodat, že o to asi ani nikdo
moc nestál. Good Girl od Dillinjy. Fajn. Jak chceš. Odešli jsme na cígo
bokem. První odrušení z tanečního stavu. Paradoxně mě hned poslal zpět
jedinou pasáží desek, kde se dá hovořit o mixu.
Nebetyčně skvělá Cant Punish Me 2007 (Dom & Roland) a do ní (vidíte to „do ní“, tzn. mix!!) nová virusárna Kung-Foo (Optical). Teda myslím, případně v komentářích objasním, neboť ten track je výtečný a z paměti mi nezmizí. Poměrně rychle ji utnul Satellites type 2 (Commix) a následovala nová netypická Bullet In The Head (D.Kay & BSE). Tím více-méně končí popsatelná pasáž a přeléváme se do druhé půle, kde už se o poznání méně tancuje a bohužel i dost nudí.
Ještě předtím však přichází psychopatická
pasáž, kde se asi ve dvou deskách Klute zvrhne a skrz rovnou věc přejdeme
de-facto do tekku. Osvěžilo, podrtilo. Bohužel to dost utnul Thugged Out
Bitch (Dillinja; bohužel ne výtečný remix Freshe & Andyho C). No tím
mě tedy poměrně dost dojebal. Celá nasledující půlhodinová pasáž se
nese v duchu nemastných neslaných divnodesek, kterými nevím, co chtěl jako
říct.
Rozhodně nás rozhodil z tance a to je fakt špatný výpovědní znamení. Pomůžu si oblíbenou berlí: parket z těch desek taky nijak nejásal. Zde zároveň vrcholil odporný jev divně napříč nesmyslně davem-korzujících lidí. Tací lidé vás nejvíce otravují a z tanečního nadšení bezpečně vyprovodí. Tak to přeskočíme a zapomeneme na to (ale příště ať se to neopakuje!).
Vrátíme se v bodě posledních pěti desek. Hezká,
ale poměrně vyčpělá Scream To The Stars (Concord Dawn & Chris.Su) po
ní VIP verze Red Velvet (Black Sun Empire & State of Mind), pak ta co si
nemůžu vzpomenout, ale taky nix extra á la BSE. Následovalo super
překvapení, které naprosto nezapadalo do konceptu, ale tak z principu mi
udělalo radost, páč ta deska je výtečně jednoduchá, hrozně efektivní a
moc se nehraje. Galaxy (D.Kay), po níž následovala deska, kterou mají lidé
rádi Hell Hath No Fury (Klute).
Tu naštestí poměrně rychle sesypal a po ne-zrovna-aklamačním potlesku spustil Neo 2007. Massive. V tomto bodě bylo třeba vzchopit uvadlé publikum a nenechat ho odejít. Toho se zkušená mistress Im.Cyber chopila výtečně a skočila za pultík na jednu desku, ačkoli měla hrát, až jako poslední. V půlce utnula Neo a nahodila největší bombu přelomu roku Levitation (Lifted allstars). WE GET LIFTED!!!
Pak už to rozjel Gabbana, ale musel by se stát
zázrak, aby mě přinutil věnovat mu pozornost. Je mi líto, nemůže za to
on, ale fakt, že pokud věnujete maximální pozornost hlavním hvězdám,
abyste o nich mohli pořádně referovat, tak vás to trošku vyčerpá.
Stejně tak Clive, který hrál před Survivalem mi utanul v paměti jen tím,
že zahrál Hell Hath No Fury. Místo abych nadšeně byl zavalen do
vyvrhávajících se vnitřností, sledoval jsem podezřelé zářezy, které
byly vinny na finálním skóre. Různé menší faktory obřezaly možnost
prožitku a hlavně Klute-ovo ne/mixování zapříčinilo rozpačitý dojem
z jeho setu, který měl být vrcholem. Celkově byla jedenáctá Take.Control
o kousek slabší (ostatně po tříhodinové jizdě Calyxe s Teebeem nešlo
jinak), nicméně může za to moje přehnané očekávání od Klute-a, od
kterého jsem pravda čekal standardní výkon. Takto to z mého pohledu
zachránil Survival. Tuto Take.Control řadím na roveň té se Silent Witnessem
a moc se těším na další, kde bude Audio.