<?xml:namespace prefix = o ns = „urn:schemas-microsoft-com:office:office“ /><o:p>otázky pokládala: Saiha</o:p>
<o:p>foto: Sweg</o:p>
<o:p> </o:p>
Ahoj Marky. Díky moc za
tvůj čas.
<o:p></o:p>
Jasně, žádný problém. Mám z party super pocit, moc jsem si to užil. Jsem strašně rád, že jsem se mohl vrátit do České republiky. <o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
To je skvělé. Dneska jsi hrál dvouhodinový set, ale včera jsi prý zvládnul osmihodinový. Nepociťuješ únavu?<o:p></o:p>
Abych byl upřímný tak ano. Byl jsem dnes hodně unavený, ale když jsem přišel na stage a viděl ten dav, tak jsem na vše zapomněl. Zapomněl jsem na své problémy a jen jsem se soustředil na party, snažil jsem se bavit lidi, to je moje poslání. Jsem často unavený, ale co se dá dělat? Jenom si užít večer.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Vypadalo to, že jsi talentovaným tanečníkem. Tancoval jsi někdy profesionálně nebo ti to jde tak samo?<o:p></o:p>
Ani bych neřekl, že jsem nějaký dobrý tanečník. /smích/ Občas lidi stojí v koutě a třeba si jen povídají. Moc to nechápu. Když hraju, tak to jsou ve většině věci, které mám fakt rád. No… Prostě rád tančím. Je to pro mě přirozená věc, nevím jak bych to přiblížil. Slyším hudbu, tak se hýbu.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Jasně. Že by původ? Vrátila bych se ještě k tvému včerejšímu hraní- party Marky & Friends. Je to dost známá a oblíbená party. Co je podle tebe na ní tak výjimečného?<o:p></o:p>
Jo, v Londýně je to hodně známá party. Oblíbená bude asi tím, že na ní většinou nehraju to, co hraju normálně jako dj na různých vystoupeních. Hraju víc deepově. Třeba tady bych si to nedovolil. Drumandbass je strašně barevná záležitost, má tolik různých odnoží. Minimalističtější a jemnější drumandbass je pro mě zajímavější než hraní něčeho tvrdého. U tvrďáren je daleko jednodušší naladit se na vlnu. Aspoň mně to tak přijde. Pak když hraju minimalově, tak pozoruju lidi a vídím, jak si až postupně říkají: „Jo, to je cool, to se mi fakt líbí.“ Ale spoustě lidí připadá minimal a deep jako nudnější, pro mě je nudnější hrát tvrdě. Taky třeba hrát pro holky skladby, kde pořád slyšíš /Marky vydává zvuky podobné basové lince od Noisia/, to není sexy! To je prostě mužská záležitost. A abych byl upřímný… nesnáším klobásy! /smích/ Nechci mít ze své party něco, kde máš klobásu na každém rohu. Takže je mi jedno, když mi do toho někdo kecá, prostě hraju si podle sebe, hlavně abych si to užil. To je pro mě nejdůležitější. <o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Hahaha, no tak to je jasný. Prý se tedy pohybuješ radši v klubech…<o:p></o:p>
Jo, protože v klubu máš daleko větší kontrolu nad publikem. Takže mám kluby fakt rád, i když třeba takový The End je hodně velký, teď nevím, kolik se tam přesně vejde lidí, ale zase jsi blízko publika. Můžeš odhadnout, co lidi chtějí a vidíš, jak se jim to líbí. Tady dneska je to na mě moc daleko. Taky si myslím, že lidé chtějí vidět, co za těma gramcema vlastně děláš. Spousta lidí ráda kouká na ruce.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Tak to můžu potvrdit. Stále žiješ v Brazílii? Nepřemýšlel jsi, že by bylo výhodnější se třeba přestěhovat?<o:p></o:p>
Díky Bohu, stále žiju v Brazílii. Ale popravdě jsem o stěhování uvažoval někdy před devíti lety, kdy jsem začal pořádně hrát. Říkal jsem si, že bych se přestěhoval do Londýna. Ale je tam hnusně, všechno je tam drahé, šedivé. Jediná věc, která se mi tam líbila, byla právě hudba a hudební scéna. Takže ne, nechci, díky. Na Brazílii je taky dobrý, že jsem pořád blízko u maminky. /smích/ Mám malého dvouletého synka. Máme k sobě velmi velmi blízko. Občas mi lidi říkají, že nejsem tak veselý jako obvykle a to je právě tehdy, když jsem daleko od svého chlapečka. Moc mi chybí, když s ním nejsem. <o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Když takhle cestuješ, nezmáhá tě
to?<o:p></o:p>
Upřímně ano, samozřejmě se často cítím úplně bez energie. Zrovna jsem se vrátil z turné po Asii… Osaka, Tokyo. Tam jsem strávil pět dní ve studiu s Makotem, pak jsem hrál v Šanghaji… Když jsem se vrátil domů, byl jsem tak rozhozený, že jsem šel spát v deset ráno a vzbudil jsem se v pět ráno druhý den. Ale problém není v hraní, miluju hraní, hlavní problém je podle mě v časovém posunu a letištích. Na letišti nikdy není zrovna dobrá energie, všechno je většinou uspěchané, lidé se většinou tváří smutně nebo utahaně. <o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Když jsi zmínil svého synka, jak tě změnilo jeho narození?<o:p></o:p>
O sto procent! Snil jsem o tom, že budu mít syna asi od svých dvaceti let. Tak se mi to konečně splnilo. Jak jsem říkal, máme strašně silný vztah. Tak mě to trochu ničí, když mám hraní za hraním a nemám na něj čas. Ale když jsme spolu, tak si to fakt užíváme. Ovšem hraní se podepsalo na mém vztahu se ženou. Pořád mi vyčítala, že jsem pryč, říkala, že chce abych zůstal doma. A tak mě jednoho dne opustila… /Marky sedí potichu, hledí do prázdna/ No jo, to je život, všechno má nějakou daň. Pořád mě to tak mrzí… No… Co mám dělat, že. /Markymu se objevují slzy v očích/<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
To mě mrzí, nechtěla jsem, aby ses cítil špatně…<o:p></o:p>
To je v pořádku, neměl jsem být tak osobní. Promiň.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Budeš vést dítě k hudbě?<o:p></o:p>
Posloucháme hudbu. Ne, že bych mu cpal nějaké nástroje. Ale už u toho tancuje jako já. A když si malý nasadí sluchátka a začne tancovat, vypadá jako moje malá kopie. /smích/ Třeba djing je podle mě věc citu. Není to o tom, že musíš každý den trénovat jako na nějaký nástroj. Nebo třeba nechápu dj’s, kteří hrají třikrát čtyřikrát po sobě ten samý set. Je to všechno o pocitech. Co mě třeba štve je, že vidím spousty nadaných lidí, kteří svojí věc ovšem nedělají se zapálením. To je pak plýtvání talentem.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Kdy ses vlastně poprvé střetl s elektronickou hudbou?<o:p></o:p>
No snad už když jsem se narodil. Začal jsem s djingem velmi brzy. Táta hrál na spoustu nástrojů, jako například na všechny možné typy kytary. Já chtěl být samozřejmě po něm, tak jsem se také zkoušel učit hrát, ale vždycky mi říkal, že mám jít svojí vlastní cestou a vybrat si to, co půjde přímo ze mě. Tak jsem narazil na desky. Uchvátilo mě, jak se může z kusu plastu linout úžasná hudba, se kterou se dá ještě něco dělat. To mi bylo asi deset let. Byla to láska na první poslech. Okamžitě jsem si řekl, že tohle je to, co je pro mě stvořeno. Tak jsem začal hrát jako opravdový dj asi ve dvanácti letech. <o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
To je velmi brzo. K tvé
produkci- máš na kontě například remixy hip hopových Ghostface Killah nebo
techno Dave
Angela… Posloucháš i takovou
hudbu?<o:p></o:p>
Nejblíže mému srdci je jazz. Daleko blíž než hip hop, drumandbass nebo house. Ale některé tracky jsou opravdu výjimečné. Právě třeba od Dave Angela, některé jeho věci mají v sobě ten kousek jazzu. Zvlášť věci okolo roku 1992. To byly zlaté časy, hudba byla bohatá. Ale pak to spadlo někam pryč, všechno najednou začalo být temné. To jsem začal hrát hardcore, pak to přešlo do jungle a drumandbassu. Následoval jsem přirozený vývoj britské scény. <o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Co tě ovlivňuje v současnosti?<o:p></o:p>
Především brazilská samba a jazz. Hudba z let šedesátých. A hlavně můj syn. Podle toho, jak tancuje na moji hudbu poznám, že to je buď dobrý, nebo špatný. /smích/<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
A co dělá podle tebe track dobrým?<o:p></o:p>
To je velmi dobrá otázka! Ale ani nevím, jak odpovědět. Třeba když jsme dělali LK, nikdo nečekal, že to bude tak masivní úspěch. Já osobně si myslím, že jsem udělal mnoho lepších tracků než LK. Ale lidi po celém světě chtějí stále dokola slyšet LK. Není můj nejoblíbenější, ale mám ho rád.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Díky LK ses dostal i do pořadu Top of the Pops na BBC. Jaké to bylo?<o:p></o:p>
Když ten track vyšel, nikdo se nad ním moc nepozastavoval. První byl až Bryan Gee. Vychvaloval to do nebes. Já to vzal, ale moc jsem to neřešil. Ovšem v následujících týdnech se strhlo šílenství, všichni známí dj’s mi začali volat, že ten track chtějí. Hráli ho všichni po celém světě. Snad s výjimkou Andyho C, který hrál v té době fakt tvrdě. Pak jsem takhle jednou otevřel jeden časopis s žebříčkem popových věcí. První reakce byla: „No do prdele!“ Absolutně jsem nechápal. Pár dní na to mi volal manažer, abych přišel na natáčení do Top of the Pops, protože jsem byl v Top 20. Byla to skvělá zkušenost. Backstage jsem sdílel s The Neptunes. Samozřejmě nechyběl Pharrell. Arogantnějšího týpka jsem snad nezažil, ale i přesto jsem si to strašně užil. V televizi jsem byl hostem častokrát, třeba i na MTV, ale tohle bylo zásadní.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
V LK je dost podstatný i Stamina MC. Kdo
je pro tebe nejlepší MC
planety?<o:p></o:p>
Samozřejmě Stamina. Panuje mezi námi absolutní porozumění. Já dokážu odhadnout jeho a on zase mě. Baví mě hrát samotný, ale se Staminou to má šťávu.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
Ne všichni scratchují. Ty máš velice osobitý styl. Jak jsi k tomu přišel?<o:p></o:p>
To bylo někdy v letech 1993–1994. Prostě jsem zkusil scratchovat nějaký jungle a šlo to. Od té doby jsem na tom začal pracovat. Protože jsem nechtěl být jako leckterý další dj, zvlášť ne jako ti hip hopoví. Zkoušel jsem různě triky a výsledek vidíš. Scratchování vzhůru nohama a podobně. Jsem tak chytrý a šikovný! /smích/ Prostě chci být jiný.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
To je jenom dobře. Co nějaké novinky na tvém labelu Innerground?<o:p></o:p>
Poslední, co jsme vydali je kompilace Master Plan. Objevují se tam věci od Random Movement, A.I. nebo například spolupráce s Makotem a A-Sides. Je to na dvou cédéčkách, jedno je mixované. Má to přesně ten zvuk, který mám rád žádné /Marky opět vydává podivné zvuky/.<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>
OK. Tak poslední věc. Vzkaz fanouškům.<o:p></o:p>
Keep the real music alive!<o:p></o:p>
<o:p> </o:p>