text: HACKENALIEN
fotky: CHITA
Mainstream má Andyho C, méně exponovaná strana scény Tempera D. Temper se zrodil k DJingu. Jeho skillz jsou rozumem nepobratelné. Mixuje klidně ze tří a více gramofonů. Tři teasy na jednu desku jsou standard. Jeho eklektická selekce je zárukou slastných hodů. Není nad čím váhat, mažeme do Crossu. Trošku mě nepotěšily aktuální ne-už-tak-přátelské ceny pití v Crossu, ale co už. Vendetta dodává, že kdyby šéfovala Crossu ona, tak je ještě dráž. Cross je nejúchvatnější pražský klub a každý by do něj měl, (aspoň jednou) vykonat pouť.
Set No Money naše slechy připravil na
těžkotonážní masakr správnými šlehami sonického speedu, jako třeba
Levitate (Lifted All stars), 1Up (Spor), Concussion (Noisia) nebo něco od
Audia. Nejpodstatnější část zvukové produkce volené prsty monsieur
Limitedd-a tvořila samozřejmě jejich vlastní tvorba. Ostravští matadoři
stoupají a pokud budou pokračovat ve zlepšování úrovně svého zvuku, tak
brzy vejde jejich jméno v obecné povědomí internacionální dnb komunity.
Že k tomu nemají daleko, dokazují jejich bookingy v zahraničních
destinacích. Osobně u nich postrádám klíčový distinkční prvek, který
by se stal jejich značkou. Nějaký zvuk (překvapivě, když se bavíme
o hudbě), jenžto by umožnil odlišit jejich tracky a vždy vás trknul:
“to musí být No Money”. Stal by se jejich trademarkem, který by
rozvíjeli a vybrušovali do excelence. Stejně jako poznáte kopák Noisie,
chrochták Phace, synťák Pendulum, motorovku The Upbeats, etc… Naštěstí
můj názor nemá příliš váhu; hlavní je, že svou posluchačskou základnu
si No Money vybudovali tvrdou prací pod hlavičkou 2.3 za posledních x
let.
Svůj set Limitedd uzavřel výtečnou Lose It (Spor), která však zněla pozměněně, usuzuji tedy, že by mohlo jít o jejich vlastní remix-? Dobrá práce! Rozhodně mě jejich set bavil nejvíc, co jsem je kdy slyšel. Na závěr přišel skvělý bonus v podobě rozdání pár promoCDs samotným DJem. Dobrý nápad! Ale teď už hurá k Temperovi..
Temper v úsměvném tričku “Magda make
the tea” (příznivci minimalu vědí) si zkontroloval oba CD-decky i dva
gramofony a spustil. Jak jinak než Offkey. Za rok a čtvrt, co jsme Tempera
viděli naposled, se mašinerie Offkey nijak nezpomalila – ba právě naopak.
Roste na síle s každým dalším releasem, produkuje neuvěřitelné
množství dubplates a remixů, vtahuje do sebe jako černá díra další a
další talenty a přitom se stále úspěšně vyhýbá hrozbě, že se jejich
fůze stane klišé. Klišé jsou leda všechny pokusy o kopie (a
parasitování na) jejich stylu. Chcete-li si představit klišé sáhněte po
posledních x releasech katalogu –censored- recordings. Stále ty stejné
zasekané smyčky dokola, nulový progres, úspěšné rýžování dutých
hlav. Fakt, že je to stále oblíbené, není ospravedlnění pro stagnaci.
Jako inspirační příklad nám klidně může posloužit totální set, jenž
nám Temper nadělil jako pravý sonický Ježíšek (St.Niklaus/Děda
Mráz/Santa Claus – chcete-li). I když trošku futuramovského střihu.
Následujících stotřicet minut ocejchovalo naší paměť na hodně
dlouho.
Temper D zmáčknul “play” a naše jízda na horské dráze odstartovala. Ping pong zrychlených beatů v naší hlavě, který rozpoutal měl devádesatisekundový rozjezd a už to teasoval. Funkový tease po další půlminutě dohnala uřvanost “Now’s The Fukkin Time“ (Moving Fusion & Fierce). Offkeyatka v pozadí. Huráá! Vpád originálního Back To Your Roots (Johnny L), další Offkeyatka v pozadí. Kopééj! Hrozná technoidnost s našlapanou kopákovou basou. Přístřel reakčních zvuků. Ta věc z 2002. Dál Vietnam Never Happened (Raiden & Dean Rodell aka Dying Punks). Bordel se switchem, šup šup šup aneb klasická techno vychytávka. Věc z 2002 je zpět. Uáá – Bordéél! 1984 nebo jak se jmenuje ta věc s “madonna suck” a do toho Dont Tell Me (Concord Dawn). The Sect/Proket do jasných jatek. Hilfe! Submerged (Calyx & Teebee remix; Break) jenže jenže jenže néé:Roof is on Fire (ale nějaký totálně namlácený remix) massive. První rewind, první slyšitelný řev, poprvé si Temper poslechl reakci lidí. Booh!
Takže rozjíždí znova onen kopací remix
a ještě před nájezdem k prvnímu dropu do něj teasuje X-Ray (Subfocus) a
hnedle pak tease Nosher (Baron remix) a šup tam tease Deadline (originál;
Digital) a konečně tease, jenž přejde v mix, Enygma (Calyx & Teebee).
Woooot?! Do ní narve výřečný Aural Exciter (Temper D remix) = další
náser a do toho hrozné mordory. Jenže najednou zaslechnu v pozadí The
Calling (Tech itch & Kemal), ale nevěřím tomu. Během minuty však je
již věc jistá. Temper ví, Temper dává rewind. Vyšlu zmořený pohled a
pokroucený zvuk směrem k Mitchovi, Hoppymu, Krtkovi a slov již netřeba.
Řveme jak na lesy a když tam pak Temper pošle tease We Want Your Soul (Ed
Rush & Optical remix), posílám mozek na procházku. Temper je příliš
krutý žokej. Taxis je mu málo. Designed, designed, designed…Designed for
war (VIP?; Audio & Panacea), do něj tease Disco Dodo (Lynx). Bomba, prostě
„COŽE?!“ – Temper a jeho zabijácké mixy, smrtící rychlost, totální
přesnost, o kolečko-dvě navíc. Mordory á la Pervorot (Proket & Raiden)
a do toho namrdá kraví zvonce Druggy (Subfocus).
Občas si Temper udělá chvilku a skáče a seká rukou vzduch. Výraz radosti z násilí je naprosto autentický. Sonický vrah je dnes ve formě a nevěřím mu, že bude hodný. Nejdřív tease a pak naplno masakr Agent Orange (Limewax) neboli „The Attack, the Attack…“(jedna z mála nezasekaností) do něj Movin The Hype Track (Cyantific remix) a do něj nejlepší sampl na teasování I Hate You MotherFuckers (VIP; Raiden). Kurwajó! Řveme jej nadšeně s Temprem a tento posel pekel do něj přiletuje genialitu Violent Sound (Violence allstars). Nádhera. Zlá nádhera. A šup tam Tripswitch (Temper D) a hned hrátky se Swamp Thing (Subfocus) a v jejich rámci žertování s Dreadlock VIP (Future Prophecies) a do něj bomba největší Neverland (Temper D)!!!
Za celou dobu Temperova hraní jen
výjimečně hrála jen jedna deska. Standard byl dvě. Neustále teasoval a
doubledropoval. Vypozorovali jsme jedinou jistotu: čím víc zpomalil, tím
víc to pak zabil/najebal. Nemá smysl vypisovat všechny desky z Offkey a
příbuzenstva, neboť byly základním kamenem psychopatické dimenze, kterou
Temper před námi postavil. Nebyla dvoj-, nýbrž trojrozměrná, neboť
Temperovy skillz umí v jednom momentě budovat i tři rozměry. Hromada
starších desek, klasik a hitovek, jejichž letmý nástin jsem zde nabídl,
byla zásobárnou ohněstrojných raket, které Temper pálil do
techno-dnbkostry – mohly tak zazářit v úplně nových souvislostech.
Zmíním však pár desek jeho vlastní produkce, jež ten večer padly: Patient Raver, Bubble Gum, Annihilation a Three Dimensional Sea Rave. Hippor konstatoval, že jedná se o správnou postmodernu. Vendetta se mu vysmála – och, jak netypické! Což mě upomíná na nadstandardní počet děvčat, která tančila nadšeně na Temperovy převary, a jejich pohlednost.
Jinak posílám červenou kartu dvoumetrovému chlapci, jehož nenapadlo nic lepšího, než jít si stoupnout přímo před DJe. Temper neměl ani čas vykouřit si cigaretu. Výtečným vedlejším efektem bylo, že Temperova zvuková jatka odháněla náhodně rozesetá crossí ještěrčata, poněvadž na takto překopávaný mazec se nechytala.
Zlámaniny, Destroyed (Audio). Tease The One
(Mampi Swift) a do něj 100% pinball/cinky offkeyatka. Zase Offkeyatka. Rubej!
Tease Hush hush (Shimon) a najednou original Messiah (Konflikt) a rewind. Moc.
Offkeyatka a Tabledeath VIP (Temper D & K-Fire), tease Twist ‘em Out
(Dillinja), který ale potřeboval rewind. Achtung! Po rewindu přihodil
aplaudovanou hymnu Original Nuttah (Shy FX). Offkeyatka. Champion sound (Q
Project) tease. Nádhera. Věc ála Temperovy technoidnější věci (i.e.
Minimal Blink/Techno Prisoners/Sunrise at sonar..) a do toho řev a Alien Girl
tease. Nééé. Ale to nebylo všechno. Posléze vyjede třeba původní Sun
King (State Of Mind) a do něj co? –no přeci The Nine a herdek-hymbajz-švec
to nemohlo přežít bez rewindu. Bože, smiluj se! Vím, že jsem byl hodný,
ale tak moc snad ne-? Pak tease Odyssey (SBS & Drumsound) šílený offkey
mordor a do něj Voodoo People remix. To byl snad jediný moment oddechu. Pak
zlomeniny a sestup do vrcholku pekla. A sakra!
Že to Tempera baví, bylo vidět. Ale že ho to baví tak moc, že se nás rozhodně uškvařit zaživa jsem netušil. Tohle byl pravý očistec (ne, to není nic příbuzného koupelně). Pokud zpočátku Temper vraždil a pak vraždil masově, tak tohle už se nedá nazvat než…posuďte sami: Locomotive VIP + Machine Soul remix..Sonický HOLOCAUST. Všechny hříchy v tu chvíli zapomenuty byly. Vědomí odloženo. Přežití bylo nutno si odpracovat tvrdým tancem. Čistý pud přežít a zároveň vychutnat..asi jako orgasmus na Viagře v devadesáti. Pak přišla last one, ale to už snad nemohl ani samotný Temper. Těch stotřicet minut bylo absolutním peklem na zemi. A my jsme spolu s Temper nad tím polem lávy zla poskakovali po malinkatých obláčcích páry štěstí znalců a bláznů v jednom. Každý rewind byl naprosto namístě. Věřte, že to, co jsem zde vypsal, je jen odvar z množství desek, jež Temper té noci prohnal gramofony a CD-decky. Poklona až na zem. Pravá terapie.
To už si tam Philip TBC rozbaloval svoje aparáty a
nečekal na dohrání poslední desky Temperovy, rovnou do ní napral jednu
z top desek loňska Welcome To Shanktown (Vicious Circle). Tím oddálil můj
odchod z parketu a umožnil mi tak nahlédnout aktuální podobu svého stylu.
Vypadá to tak, že hraje jedna deska – dlouho, ne-li celá – a do ní
Philip porůznu samply scratchuje. Další desky, které nechal hrát byly
například výtečná Test Tube (Ed Rush & Optical) nebo Mr. Happy
(Distorted Mindz & Hazard). Pro mě je to nepříliš únosný styl, na
druhou stranu, říká Hippor, representuje solidní alternativu zběsilé
honbě za teasy a doubledropy, již jen málokdo dokáže smysluplně
ovládnout. Taktéž Philipovi už není dvacet a ví, co chce a dělá,
přitakává Vendetta. Své publikum má a mít bude. Ale hrdinou té noci je
Temper a jemu nesahal ani po kotníky – jednohlasně odhlasováno.
Temper bere to nejlepší z minulosti a vpasováním tohoto
do přítomných tracků tvoří cestu pro budoucnost. Tleskám a klaním se
znovu tomuto rytíři kvalit, jež není lehké dopobrat. Je pravým
ekvivalentem Andyho C. Noc Vision si lepší start přát nemohla. Těžko
nepodotknout, že takto extrémně vysoko nasazenou laťku nebude lehké
překonat. Nutno dodat, že ony videoprojekce byly o poznání lepší, než je
český standard, ale nic dechberoucího to stále nebylo. Kdo byl onen pátek
zde, ví, že vybral nejlépe.