text a foto: L' Enfant Terrible
V Australii je vsechno tak trochu jinak. Jezdi se tady vlevo, slunce po obloze putuje obracene & kdyz vypoustite vodu z umyvadla – odteka, verte neverte, taky na druhou stranu … Na open air festivalu Good Vibrations vystoupili (krome jinych) v tomto poradi: Thievery Corporation, Cypress Hill & High Contrast. Nabizi se tedy otazka: Proc nezacit od konce? Krome vyse zminenych odlisnosti pridam jeste jednu open-air-festivalovou … Jestlize se porada nejaka akce na otevrenem prostranstvi, v klubech je to samozrejme jinak, hudebni produkce musi byt ukoncena v 10 pm, resp. 22.00 chcete-li. Ano, ctete spravne. Obcas se program sice protahne, to kdyz se obecenstvo dozaduje pridavku & chova se „ukaznene“, ale maximalne tak o ctvrt hodiny … High Contrast tedy v 10.05 pm zvedl z gramofonu posledni desku „If We Ever (feat. Diane Charlemagne)“, vypnul mixak a i pres tleskani, piskot a vubec vseobecnou vravu vyzadujici pridavek byl konec. Ale jeste pred timto smutnym koncem nam sympaticky kudrnac (tentokrat s ksiltovkou) stacil za skoro hodinu a pul zkusene naservirovat vetsi nez male mnozstvi zlomenych beatu prevazne z Nemocnicniho prostredi…
Stejne jako Andy C v lednu hral hodne starsich veci – namatkou z jeho vlastni tvorby – „Racing Green“, „Twilight Last Gleaming“ dokonce i „Return Of Forever“ – prokladal je samozrejme deskami dalsich zamestnancu i reditele Nemocnice – od London Elektricity, pres Logisticse, az po Cyantific, me pak potesila ma oblibena „Missing Link“ od Nu:Tona. Jen tak pro predstavu – „nejdrsnejsi a nejrychlejsi“ byla – sice mozna uz trochu ohrana, ale pro me nesmrtelna „Swamp Thing“ od Sub Focuse. Vokalne ho celkem rozumne doprovazel a dav k vetsi odezve povzbuzoval MC Wrec, ale presto sem se nemohl zbavit pocitu, ze tam neco chybi…
Bezesporu tam chybeli moji verni „dancefloor“ spolubojovnici z CR & na nalade rozhodne nepridala ani skutecnost, ze z celkove navstevnosti tohoto open air festivalu – cca 65 000 lidi – se na zlomene beaty vyluzovane Mr. High Contrastem dorazila hybat necela tisicovka tanecniku. Daleko vetsi pozornost na sebe strhnul Jamies Zabiela a vsichni ostatni vesele hopsali do rytmu, ktery udavali tady velmi oblibeni Kanye West … Inu, Drum & Bass tady jeste nema vybudovanou poradnou tradici ;-) D'n'B fanda necht promine, ale pro me ten vecer vyhrali Cypress Hill. Jejich porce pomalejsich, ale zatracene zlomenych beatu & ry(t)mu-se-di-cich-do-ry(t)mu me znovu – stejne jako pred 5 lety na Rock 4 People – dostala na kolena. Je videt resp. slyset, ze je muzika & vystupovani i po tech letech porad bavi a co je nejlepsi, dokazou tu obrovskou porci energie prenest i na obecenstvo, ktere pak s rukama nahore skace tzv. „jako utrzene ze retezu“. Kdyz se ozvalo „Don't U Know I'm Loco?“ (Insane In The Brain) zpivali snad fsichni, z „povinnych“ skladeb zaznely „I Wanna Get High“, „Hits From The Bong“, „Dr. Green Thumb“ a dalsi, vystoupeni zakoncili – stejne jako pred lety v CR – peckou „Rock Superstar“. Thievery Corporation jsem nazivo jeste nikdy neslysel a protoze mam jejich rekneme „down-tempo“ hudbu rad, byl jsem zvedav, jak to bude fungovat na festivalu techto rozmeru. Fungovalo … Deset hudebniku se vsemi moznymi nastroji, dva MCs & pohledna zpevacka se sametovym hlasem dokazali dat hitovkam jako napr. „Lebanese Blond“, „The Richest Man In Babylon“ ci „Heaven's Gonna Burn Your Eyes“ energicky naboj a prestoze hrali cca od 4 odpoledne i radne rozhybat publikum. Palec nahoru:
Z financniho hlediska me nejvice potesila skutecnost, ze jsem za celou dobu pobytu na festivalu neutratil ani dolar za piti a nebylo to diky tomu, ze bych si tam propasoval lahev ci permanentne kradl piti v baru, nybrz … System recyklace plechovek tam byl totiz dotazen k dokonalosti tim, ze za jednu do specialniho stanku donesenou plechovku jste obdrzeli jeden dolar a jeste dostali tasku, do ktere jste mohli sbirat. Tudiz jsem si behem odpoledne odskocil 3× na 10 minut na „sber“ plechovek a jelikoz jsem jich nasbiral 175, obdrzel jsem 175 AUD. Parada :-) A je pravda, ze dokud bylo svetlo, nebyla v arealu festivalu na zemi snad zadna pouzita plechovka … Palec dolu: Jedinou pihou na krase cele akce tedy zustava pouze to, ze v dobe kdy u nas festivalu podobneho charakteru rozehrivaji obecenstvo „warm-up“ DJs a kapely, tady headliner konci a jde se domu, resp. na drink, ze? :-) Ale co se da delat, jiny kraj – jiny mrav. PS: Omlouvam se za absenci diakritiky, ale tady na klavesnici „hacky“ & „carky“ – na rozdil od cinskych ci japonskych znaku opravdu nenajdete …
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
