text: MAMBA
foto: LENKA (techno.cz, kompletní fotoreport zde)
Již týden jsem sledovala různá fóra, kde ze dne na den přibývalo více a více zájemců slyšet tohoto velmi talentovaného pána. Přesně k tomu všemu stačila už jenom informace, že lístky v předprodeji jsou vyprodány a mohla jsem si začít kousat nehty, aby to nedopadlo jako na LIR. Bohužel jsem se nemýlila, první boom mě čekal už před klubem Roxy, kde se stáčela velká tlustá zmije sloučená z lidských hlav. Lidé se zkrátka nelenili uslyšev tak zvučné jméno, jako je High Contrast. Díky Bohu, že jsem si lístek obstarala předem. Švih sem, švih tam a konečně jsme se dostali až na parket, kde už to svižně rozjížděla Terqua, která ve mně evokuje vzpomínky na léto, respektive jsem se dokázala díky ní ocitnout ve slunné Brazílii a později si spolu s Brookes Brothers pobrukovat Dawn Treader nebo od těch samých bratrů F Zero.
Po Terce se za gramce dostavil Kubatko se zajímavým astrálním liquidem. Parket se pomalu začal zaplňovat a tvořit několik vln, pohybujících se v rytmu Beautiful (L.A.O.S.). Jelikož jsem si ale byla jistá, že za chvíli bych byla uvězněná na parketě, odešla jsem na již překypující bar dát si tu úžasnou pramenitou a vyváženou Mattoni. Sem tam skoky s přáteli, posezení, popíjeni a už na řadu přichází Ghonzales. Svižnější tempo a hned se na parket žene dvakrát více lidí. Tu se už rozjíždí spolehlivě lákavé a dunící Disco Dodo (Lynx). Vzhledem k tomu, jak obtížné je se dostat do popředí, zvolila jsem metodu “lokty vpřed“ a dostala se až za záda DJe. Spokojená. Dvakrát více spokojená jsem byla, když jsem uslyšela, dle mého jeden z nejkrásnějších tracků vůbec, Hell Hath No Fury (Klute). Hned poté nasadil další úžasnost Deeper (State of Mind, Chris.SU). I want more more more! A později již byly prosby vyslyšeny, zazněla Waiting Line (Logistics). Jen tak mimochodem z naprosto průměrného alba Reality Checkpoint mě právě tahle věc zaujala nejvíc. Pak už jsem se zdaleka moc nevěnovala muzice a spíše vyhlížela toho kučeravého, sympaticky vypadajícího pána. Ano, ano, už se hlava nehlava hnal za gramce a vřískot naprosto překypujícího davu lidí vám dokonale naznačoval, že ten pravý headliner už je zde!
Nejspíš High Contrast naše přivítání chtěl řádně ocenit a zvolil doslova pusinkující Kiss Kiss Bang Bang (High Contrast). Posléze nahodil Beliefs (Nu Tone feat. Pat Fulgoni) a kdyby po ní šoupnul Disconnected (Cyantific) mlaskala bych blahem, ale dal přednost též vkusné věci jako Oh Yeah (Jonny L), o které jsem též doufala, že zazní. Začal sázet na propagaci svého alba a jeho pecky šly pěkně za sebou If We Ever (High Contrast) a In A Gadda Da Vida (High Contrast), posléze Womb (Matrix vs Futurebound). Teď bych si upřímně přála slyšet nějakou mlátičku, respektive něco odlišnějšího, ale Lincoln vsadil na Superhighway (Agent Alvin) s cizokrajnými rytmy. Sto lidí, sto chutí a tím nám to i ujasnil s další jeho produkcí Everything‘s Different (High Contrast). Nechybělo ani I Found U (Axwell, High Contrast RMX), ani další bratrská tvorba Smoothie (Brookes Brothers, Culture Shock), velmi vydařená věc. Později pak konečně zaznělo něco od Dannyho Byrda, přesněji Weird Science, zajímavá skladba s elektronickými prvky. Co se tohoto mladého producenta týče, zdá se mi, že se vyšvihl vysoko a mně nezbývá nic jiného, než mu fandit, baví mě. Na to dal provařenou věc Druggy (Sub Focus). Zajímavé. Nebýt toho, že mi bylo k pohybu uděleno jenom pár centimetrů čtverečných, hned bych se tomu s plnou chutí oddala. Smůla, lidi jako smetí. No tak tedy aspoň nevinné přehupování ze strany na stranu. Teď už hodil Kingdom Come (JayZ, INF Bootleg) a posléze zremixovaný Gold Digger (Kanye West, High Contrast RMX), upřímně moc nemusím, ale lidi se při tom dobře bavili, no budiž. Další, co mě nadchlo, byl Timewarp (Sub Focus). Výborně! Pak zpomalil a hrál tak, aby se obecenstvo stačilo napít a vrátit se zpět. Tu už zněla, málo komu neznámá, Hurt You (Chase and Status). Po ní hned Harder (Drumsound and Bassline Smith). Zazněla i nějaká starší High Contrastová tvorba, přesněji Racing Green – very very happy song. Opětovně něco od Brookes Brothers a Eternal Optimist (High Contrast). A na posledním dechu nám dal příležitost si zapískat na There It Go (Juelz Santana, The Whistle Song remix). To už se sice do popředí dostávala všem jistě známá dvojka Nitrous a 2K aka Nitropank, ovšem publikum se mohlo upískat, ukřičet, ušlapat, ale svoje děkovné antipasáty prostě směrem k High Contrastovi vyslat muselo. Polichocený Lincoln neodolal a dopřál nám další půl hodiny navíc.
Sucho v krku, bolest nohou a neskutečně pohmožděné ruce mě přemlouvali vydat se na menší siestu. Ale vzhledem k tomu, že jsem nejspíš měla stejné myšlenkové pochody, jako dalších pár stovek lidí, místo na sezení nebylo prakticky k nalezení. Jediným východiskem tak byly schody. Jako doma, natáhnout nohy a věnovat se kamarádům. V dálce znělo další novější povedené dílko již zmiňovaného Dannyho Byrda – Labyrinth, později i opakovaně Dawn Treader (Brookes Brothers) a ještě něco dalšího od Brookes Brothers. Ti hoši se stali zkrátka jedničkou na parties, to Vám už snad nikdo nepopře, to se prostě nedá. Elektrickou atmosféru do již normálního počtu stále nevyčerpaných lidí nahodil Optical s Electric Music a mě to přinutilo se alespoň zvednout a pohybovat se do rytmu. Co se týče vyřádění se, na to mi poskytli právě Nitropank tu nejlepší příležitost. Jelikož však jsme my dojíždějící odkázáni na naše vesmírné koráby, nezbývalo mi nic jiného, než se rozloučit s přáteli a vydat se směr metro. Ještě u šaten moje sluchové buňky zaznamenaly ten líbezně znějící System (Matrix and Futurebound, Nu Tone RMX). Škoda, hned bych se vrátila.
Celkový dojem mám z High Contrasta
dobrý. Čekala jsem, že si občas svůj šálek čaje přesladím a často se
mi něco nezamlouvalo, ovšem když se všechno správně zamíchá a
vykompenzuje, vznikne milý set. Tudíž splnil moje očekávání. Byl to ten
samý High Contrast, kterého znám, jen víc se vždycky pozastavím nad jeho
produkcí, než nad samotným setem.
No a pokud máte stále pocit, že přece jenom toužíte vyrovnat hladinu
glukózy v krvi, připište si do svého kalendáře datum 28.03.08, právě
tehdy Vás totiž přijede řádně přesolit drsňák a zároveň ženáč
Audio.