text: MAMBA
foto: RUDEBOY
Páni! Dvojtečka plus očko (v překladu udivený smajlík). Zřejmě si už žádná kořeněná jídla do konce týdne nedopřeji, jsem neskutečně dehydratována hudbou. Metafora, která zcela vystihuje můj pocit z této akce.
Do Abatonu jsme dorazili přibližně půl hodiny po desáté. Žádná fronta, žádní přehnaní lidé a už žádné skákání přes hlavy. Báječné. Vplula jsme dovnitř a naskytl se mi pohled na (ač jindy drumandbassového), dneska breakbeatového Akiru. No dobrá, breakbeat si necháme na jindy, teď už se raději podívat na horní stage.
Přesně podle pravítka tu už půl hodiny sázel Beast 67. I přes malý počet lidí na parketu skvěle ladil obecenstvo na dnešní noc. Vypadalo to tam jako na neobydlené planetě, kde se jen sem tam, v záři reflektorů, objevila něčí hlava. Hned po mém příchodu kopnul do nás jednu z nejznámějších věcí od Black Sun Empire – End of Me. Zvláštní, dolní stage byla hlasitější, než ta horní a při pohledu na projekci mě polilo horko, opravdu to myslí vážně? Vážně bych se měla pozastavit nad poskakujícím animovaným králíčkem nebo nad textem „I love něco“? Beast 67 dál pokračoval prakticky ve stejném duchu, jenom občas překvapil jinou, jemnější tvorbou. Třeba F Zero (Brookes Brothers) nebo něčím rotujícím, tušim-li správně Bodyrock (Shimon). Ale samozřejmě i pozdrav od Telemetrika – Cosmos. Buďme upřímní, do prázdného parketu se prakticky nikdy nikomu nechce. Tak jsem se tedy víc začala věnovat komunikaci s přáteli, odskakovat na breakbeatovou stage a pozorovat vzrůstající počet aktéru dnešní noci.
Vypito, prodiskutováno a naladěno. Vysoce hodnotné známky dnešního večera, které mi říkaly, že bych se měla vrátit na svoje vyhřáté místo a očekávat Kyanida z dvacetrojky. Naskočiv za gramce pokračoval v další přípravné selekci na headlinera. Dopomohla mu k tomu Facade VIP (Noisia), vítr šlehající o stěny skály v Open Your Eyes (Phace) a pekelně se smějící Spor ve 1Up. Zřejmě produkci od Spora má v malíku a rozhodl se s námi podělit o We Dominate (Ewun &Spor), krásnou Stop It a o nejpovedenější Lifťácké dílo široko daleko, Levitate (Spor & Ewun feat. Evol Intent). Dobře ty. Sázel na kvalitu, která se občas trhala věcmi jako je Painkiller (Freestylers feat. Pendulum). A samozřejmě, divila bych se, kdyby se alespoň jedna drum and bassová noc obešla bez Disco Dodo (Lynx). Jestliže na začátku parket zářil prázdnotou, nyní se lidé sbíhali ze všech možných koutů a tvořili několik vlnících se skupinek. Nevinné ovečky už čekají na svého drsného Audia. Tak kde jsi vlku?
Nemálo děsivý pohled hodí, ale ne zas tak děsivě začne s 8 Bit Bitch (Evol Intent & Ewun, Spor rmx). Možná to byl jenom způsob zdvořilého pozdravu, jelikož pod nim se už tvořil kotel nažhavených kostek uhlí. Ano, byl to jenom pozdrav. Hned nás začal bombardovat jako při 2. světové. Sekal nožem pod kůži, ukusoval maso, občas prolila krev a občas padaly hlavy k zemi. Správná destrukce celého těla, kterou svým způsobem každý ocenil. A když se někde ozval bolestný výkřik, změknul třeba na We Want Your Soul (Optical, rmx Ed Rush). Na procházku nás zase vyslal s Telemetrikem – Cosmos, ale neoblomný jako skála se vždycky vrátil s větší tvrdosti. Všichni stateční bojovali až do poslední chvíle, děsivé, ale přesto naprosto pohlcující. Odrovnal mě ale tim, že vůbec nemixoval. Nechával hrát jednu techničárnu za druhou a nemělo to zas takovou šťávu, jako kdyby s tím experimentoval. I selekce ze začátku byla přece jenom o něco lepší, než ta potom. Po dvou hodinách však i modrooký Audio musí opustit svoje svaté místo a odebrat se na vysloužený odpočinek.
Po něm přebírá žezlo ne jeden diktátor, ale rovnou dva. Bifidus Aktif a Suki, kteří nastartují raketoplán v podobném ničivém duchu: Exodus (Noisia, Mayhem) a nezjemní svojí tvář ani s Ladies Night VIP (Demo & Cease). I přes to, že většinou mám zvyk si po headlinerovi jít sednout, neodolám a zůstávám. Je vidět, že nejsem sama, koho si kluci připoutali. A zase Open Your Eyes (Phace) a do toho Druggy (Sub Focus). Tak dost, respektive moje nohy mají dost. Odebírám se na krátký odpočinek a ani Electric Music (Optical) mě nezastaví. Zase ten všemocný alkohol, který mi ale nedá nevěnovat pozornost tomu, že kluci trochu povolili korzet a nechali nás volněji dýchat s Bullet In The Head (D.Kay, BSE) a s vymazlenou věcí od Spora – Knock You Down, bolest nohou a překypující množství alkoholu v krvi mi nezabrání v poskakování na takové řezačce. Teď už se vážně zamyslím nad svým zdravím a rozhodnu se definitivně opustit parket. Přece jenom ta sedavá poloha je v tento čas příjemnější. Avšak sluchové buňky neodumřely a opět bezpečně poznaly Levitate (Spor & Ewun feat. Evol Intent), Asteroids (Culture Shock), Valium Express (Dose, Trei, Menace), létajicího Zeppelina (Culture Shock) a stále ve výšinách jsme si zakřičeli ke hvězdám Scream To The Stars (Concord Dawn, Chris.SU).
Moc hodin, moc mluvení a moc času na přemýšlení. Je čas zvednout kotvy. Lidé jsou taky křehká stvoření a v 5 hodin ráno se málokdo neuchyluje k spánku. Tak tedy opouštíme prostory Abatonu a klátíme se už za světla domů.
Audio tvrdou masku neshodil, ale částečně mě zklamal svoji nehybnosti co se týče mixování. A projekce byla vážně podivná. Ovšem svoji roli ozbrojeného válečníka splnil a dopřál nám selekci jako z hororu. Takže nashle při dalším, snad ne už tak hrozivém, Take Controlu.