text: HACKENALIEN
Level 1 – Audio @ Take.Control, Abaton
“Musíme toho hodně stihnout, tak začneme pěkně..“ nedořekl kouzelný dědeček, jelikož zbytek intra jsem odmáčknul escapem. Koukám do menu, vybírám nejtvrdší hlavní postavu HackenAliena, obtížnost: medium a jedem hurá na první level: Audio @ Abaton. Proklikat se ochrankou a doběhnout pro Lipton Green Ice Tea lékarničku ve spodním patře je na pár sekund, z herní rutiny mě vytrhává nepovinně volitelné mise v podobě dotazníku, zda chci být členem Take.Control clubu. S radostí vyplňuji, pročež na baru dostávám odměnu v podobě petit pifečka, ale na to já jebu, páč řídím – nealko varianta neexistuje. Zatímco oceňuji nápad autorů, se na chvíli zaseknu na Akirově breakbeatové střelnici, kde nadšeně vyťukávám starou známost „jump, jump“, do níž natočí pecku největší Control Freak (Friction & Aquasky feat. Ragga Twins; tak si představuju breakbeatovou hitovku). Na multiplayer se připojil doktor Krtek a tak chatujeme o marňákovi blokujícím WC a pak již společně razíme po schodech do horního patra.
Kyanid točí nádherně. Svěžě neprvoplánový styl míchání, moc hezky skládaná selekce tvrdší strany aktuálního střihu šponovaná teasy klasických kusů. Levitate (Lifted) smíchaná s Agent Orange (Limewax), chuťovka. Klasika Turbulence (Moving Fusion) následovaná terorem Oiled Up (The Upbeats; tohle hrajte sakra) s teasem Are You Ready? (Calyx). Na multiplayer se připojuje Makitator. Take.Control je místem shledání dobrých přátel (hudby). Neopotřebovaná Beginning (Moving Fusion), pekelná jízda Hollywood (Gridlock). Luxusní námrd Real McCoy (BSE remix; State Of Mind) a do něj Thrillseekers (Noisia & Phace) a do něj Disco Dodo (Lynx; ta prasárna jde fakt mixovat do všeho). Jdeme dobýt lékárničky k baru a trošku pochatovat s imaginárníma buchtama. Vychutnáváme dojíždějící set Kyanida, který se programátorům opravdu povedl a shodujeme se, že hrál přesně, jak měl. Tedy tak, aby na Audiovu tvrdost tematicky předpřipravil a zároveň, aby následně o to více vynikla její masivnost. Neskromně zalomil svůj set prověřenou řeží My Generation (Audio) a už se chystá náš autentický pokérovanec spustit svojí cdčkovou showcase. My už jsme dávno na parketě a zvesela klikáme (nejen na sebe navzájem).
Audio pouští 8 bit bitch (Spor remix; Evol Intent & Ewun) a šteluje si cd-decky. Hodně oceňujeme promakanou atmosféru hry, jakkoliv hlavní boss teprve naznačuje začátek, ruce jsou nahoře, lidé aplaudují. Poměrně ostrým cutem nahazuje Neo VIP (Hive) a finálně se rozjíždí naplno. Nádhera robotího úsvitu. Pomlaskáváme nad videoprojekcí, která se radikálně zlepšila. Takto dobrou videoprojekci plnou svěžích nápadů a příjemně valivých strmých visuálních skopičin jsem postrádal. Prostřihy, prolínaná fraktální psycha, vtipné koláže. Ano. Další bod pro prožitek ze hry. Mezitím však pan Audio přijde s věcí, kterou jsem viděl jen napsanou – věděl jsem tedy, že existuje; ale bál jsem se jí vyhledat – We Want Your Soul (Raiden remix). Pane Bože krucifix! Tohle musí do bagu. Naprosto psychotická psychopatie. Neřezaná zlatá. Čistoskvoucí zlo. V první hodině Audio brousí hrany Offkeyatek svými vlastními z pece nedobra vytaženými břitvami. Nemixuje nijak extra rychle, naopak příjemně se přelévá z tracku do tracku a atmosféře prožitku temna to štimuje. Error, Fallout (obě Audio) i Pounded (The Sect & Audio) a Destroyed (The Sect remix?; Audio) zaznějí.
Proč je Audiovo x měsíců ohlašované LP stále v nedohlednu nevíme. Dočkáme se i nové Noisie v podobě jejich remixu Mobyho Alice. Nadšeně bych vypíchnul gas-maskoidně znějící val, technoidní sekvenci a samozřejmě platinovou I Hate You MotherFukkers VIP (Raiden), kterou každý, kdo viděl Tempera D, nemůže nemilovat. Došlo i na pár přelomenin k závěru, ale nepřeháněl to. Velmi nás potěšil kombem Heatwave (Gridlok) + 4 Days (Bad Company). Totál! No zde bych si do tvůrců zdrojového kódu publika rýpnul svým očekáváním, že nás bude na nadčasovou masivnost 4 Days řvát víc než sotva hrstka. Krtek správně pm-kuje, abych neopomněl aspekt přítomnosti omladiny. Osvětlím (podobnost se slovem Osvětim je čistě náhodná). Tak tedy v prvních řadách se pohybovala skupina velikosti 5+ s hezky mléčnými (100% teen) členy. Což o to, děti jsou potřeba – nečím se topit musí – avšak jejich ne-zrovna-přirozené pohyby a ne-zcela-ok zornice nám naznačovaly, že zapomněly na základní přikázání našeho nějvětšího pěvce „hlas musí být v pořádku“. Hippor by řekl, že takhle vyžvejklý skřety dlouho neviděl a Vendetta by mu řekla, že i děti si chtějí hrát. A protože HackenAlien je kladný hrdina, tak nad nimi bděl a před odchodem je spočítal a nadšeně shledal, že všichni přežili. Nu což, statistika v praxi. Mimochodem každý z nich trpěl jiným tikem/demencí. Haha.
Audio zakončuje VIP versí svého klíčového hitu, kterým rozjel svojí sólovou dráhu po rozpadu Resonant Evil. Warehouse VIP. Čistá hororová jatka se samplem z herní klasiky System Shock „It is hopeless..“ „What do you think..you’re such a pathetic existence..“. Před koncem zapářky se připojil na multiplayer i Mitch a tak jsme nadšeně zorali první řady poučeným řevem. Bohužel musím zmínit jeden nehezký bug, který bude potřebovat akutní patch. Ti z vás, kteří četli report ze Subfocuse z Olomouce vědí. Ano, ten, jenž ničil Subfocusovo hraní svou demencí, přijel dělat bordel i na Audia. Bohužel měl s sebou podobně vyvedené přátele, takže o mrskající dredy plné potu, padající metrákové tělo, neohleduplné (eufemismus; v reálu to je „na-přes-držku“) agresivní pseudotance (jejichž výsledkem je odchod odstrkovaných-napadaných z parketu) či podupané nohy a polité oblečení, nebylo díky těmto „kamarádům do deště“ nouze. Samozřejmě to vše bez vyžádání a bez nejměnšího náznaku omluvy. Tahle skupinka vlastně všem jenom překážela v zážitku a dělala všechny-obtěžující-bordel á la totálně vylitá prasata. I když nutno uznat, že se jedná spíše o náhodný vir, než-li o vývojářskou chybu. Zvuk byl samozřejmě výtečný. To je Take.Control standard.
Vnitřně spokojen pokračuji v kursu Bifidus.Aktif. Exodus vokální verse, do ní tease 4 days, následuje Ladies Nite VIP, Camouflage original, Voyager (Pendulum), Open Your Eyes (Phace) s teasem Swamp Thing(Subfocus). Dokonalost Welcome To Shanktown (Vicious Circle) a do ní Electric Music (Optical). No Bifidus byl malinko neklidný, ale publikum přesvědčil bez problému a to mu ještě dlouho aplaudovalo. Já jsem s klidem odešel v nejlepším (Levitate + Planet Dust) a celý víkend nadšeně porovnával statistiky. Audio byl poctivým protihráčem a nutno přiznat, že více než párkrát mě držel v hrsti a třásl se mnou jako s dutým bambusem – líbilo se mi to. Příležitostná jatka vyvažovaná pasážemi valů a výjimečně přezlomeninami. Registroval jsem stížnosti na český support, že je prý málo tvrdý. Můj názor je, že kdyby se český support předháněl ve zlech, tak Audiova selekce tak nevynikne. Naopak by splynula v jednolitý tok opakovaných řezničin, které by tak přestaly být řezničinami. Navíc hrozilo, že by česky snaživý support pře-tvrdil samotného Audia a ten následně nevynikl tak, jak si hlavní hvězda zaslouží. Jiný element téže námitky je vymaštěná představa, že by na akci měla hrát pořádná rychta celou noc, aby smahy měly na co žvýkat. Ovšem taková Take.Control není. Kdyby byla, tak těžko vyhraje první místo kategorie česká dnb noc roku. Take.Control je o kvalitě, ne o kvantitě. Dobrá zapářka.
Level 2 – Chris.Su @ DrumiX, Retro Music Hall
Nový level, nové možnosti, noví
programátoři, nové prostředí. Volba postavy: Vendetta. Obtížnost je
dopředu jasná: easy. Ostatně to slovo celý level velmi vhodně
charakterisuje. Deadly Viperz točili svou asfalto-cédečkovou show plnou
promáčů a teasů. Postupně se připojuje čím dál víc dobrých přátel
na multiplayer. Jsem v Retru poprvé a líbí se mi tu. Neviděné obrazovky
s videoprojekcí, která je skutečně overwhelming. Dvě plátna, tak sedmero
plochých televizí kolem dokola a k tomu ještě laser a moc slušný
světelný park vás obepnou svou parketní všudypřítomností. Rudeboy se
svým citem pro visuálno (viz jeho unbeatable fotoreporty) volbou VJs (Trippl
Krippl) nezklamal. Původně měl vystoupit SKC, na poslední chvíli ho však
zastoupil jeho dvorní kumpán Chris.Su (jenž měl prapůvodně vystoupit
v Retru, haha). Všichni se usmívali. Prkenný parket nádherně vibroval
basy. Nezávadná Turn Down The Lights (Benny Page), průzračná Levitate
s teasem The Nine.. Crash (Chris.Su & SKC) nebo aktuální Disco Dodo
(Lynx). Největší radost jsem měl z DNA (virus). DJs byli velmi příjemně
nevysoko, téměř na úrovni parketu. Podloubí po stranách parketu
vytvářelo příjemné chatovací mikroklima, kde jsme vyslechli
i závěrečnou Screamer (Shimon remix; Ram Trilogy).
Submise „Bar“ nebyla nabídkou nealka zrovna top, ale neregistruji, že by si někdo stěžoval. Směsici lidí, která pohopsávala po parketu jsem nedovedl shrnout, asi nejen díky jednonohému chlapíkovi, jednomu ekzémistovi a nadmíře děvčat (pohledných). Po Deadly Viperz hrál Jay.Rome. Dodnes nemám slovní obal pro to, co zahrál. Nejsem znalec produkce spřízněného labelu (Santorin?). Nepobírám nějaké dvě divné předělávky afro-disco-70’s hitů, ani nepostřehuji celkově nějakou koncepci. Pokud vystoupení bylo složeno s produkce onoho labelu, tak chápu proč moc neproráží. Na druhou stranu proč by měl chtít? Umělá inteligence si rozhoduje sama. Prostě někdy to bylo trochu skoro-tvrdší, jindy zase hodně „soul-funkové“. Z mého pohledu zbytečné, pro jiného zase akorát. Whatever.. Upřímně podezřívám vývojáře, že ho takto nastavili naschvál, aby si člověk víc povídal a víc se usmíval. Každopádně se metr dva za ním pohupovala před plátny skoro celá backstage sekce, všichni úsměvy hýřili a nezřídka i nestřídmě pili. A jak to fungovalo..
Nadšeně vítáme Chrise.Su a dostává se nám pěkných řezničin hned od začátku. Ladies Nite VIP (Demo & Cease), Block Control VIP (Noisia). Chris je ve skvělé náladě. Je poměrně menšího vzrůstu, ale energie má přehršel; nezakomplexovaní lidé mě vždy potěší. Publikum je velmi tanečně kompaktní. Nikdo není na sračky, hodně lidí šíří úsměvy. Atmosféra přátelského večírku je nakažlivá. Moc tracků vám nepovím, neboť mi někdo chytrý poradil, že si nemusím nic pamatovat a že si to můžu nahrát na nějaký záznamník. Hmm, pěknej bullshit. Nejen, že se to v půlce samo vyplo, ale to, co se nahrálo, se naprosto nedalo poslouchat. Takže díky za radu – už nikdy. Hodně nečekaná byla jakási pure-techno vložka ve dvou třetinách setu a neuveřitelnou radost nám udělal původní Nitrous (Bad Company). Chris nehrál moc provarů a spíše lovil ve vodách spřízněných maďarů a labelů jako Commercial Suicide. Nicméně Solaris VIP nedat nemohl. Každopádně zalomil hodně zmatenou a též přelomenou věcí (začla trancenbassovými zvuky, pak se začla rozjiždět a pak na drop jakoby ji někdo zlomil prknem ve dví a ona jela na invalidním vozíku s hranatými koly z kopce – weird) a nastoupili sami programátoři.
Rudeboy & M4Y4 a.k.a. Duo Blondynos tvoří velmi specifickou dvojici založenou na prolínání kvalit ze dvou různých subsvětů dnb. Ano, zjednodušuji to, vím. Ukáži na příkladu: Rudeboy nechá jet Flashback od Cyantifica a M4Y4 přihodí Kerbcrawler od Virusáků. Ale to je ještě lehký příklad. Jsou schopni ládovat naprosté řeže jako Proketa do absolutních slaďáčků. Citrusně osvěžující a pozornost erektující. Jest to relativně s podivem, ale osobně mi přišlo, že více než o samotné hudbě byla tato party o upřímném prožitku nerušeném bezohlednými jedinci. O tanečně naladěných lidech, kteří se přišli příjemně pobavit a ne se ubavit mrdáním beden. Programátoři odvedli poctivou práci, páchají poctivé promo na vlastních stránkách, vymýšlejí dárečky, soutěže a bonusy. To, co si nemohli koupit penězi, dohnali poctivou snahou a úsilím udělat vše tak, aby se hráči cítili ve hře dobře a rádi přišli znovu. Nezbývá než těšit se na další díl, kde vystoupí po djské stránce velmi excelující hvězda a další (ne)překvapivý host: rozhodně přijeďtě, pokud si chcete užít opravdu mindlifting party. Budete nadšeni.
Level 3: Chris Renegade, Spor, Apex @ Lifted Party,
Envelopa.
Třetí level měl být původně datadiskem, ale tvůrci ho nakonec vrazili do hry. A na obtížnosti je to sakra znát. Přes 4 hodiny čistého herního času, to už není pro amatéry. Volba postavy: Hippor. Chce to tlustokožce zoceleného zkušenostmi. Obtížnost je přednastavená: hard. Vstupujeme do olomoucké Envelopy a nadšeně se vítáme s prostorem, který pro dnešek ztemněl. Hraje Yadel a nehraje mu to špatně, ale na absolutní vrchol to už nestačí. Poteší mě a na kooperační multiplayer připojivšího se Hoppyho peckou Valium Express. Vyloví i nějaké ty Lifted, BSE či Culture Shocka. Ještě nás zaujme hitovkou The Bane (Telemetrik), zatímco rekognoskujeme terén. Leccos je středně jinak a falešná okna nás jen tak nezmatou. Nalezneme lékarničkový bar, jehož nabídka alka i nealka je dost nevyvážená, ale nás zajímá jen jedno: Kapitán Kámoš a.k.a. Captain Morgan. Tomu říkám quad power nitro.
Všude okolo nějaké pseudoznámé obličeje z nějakých diskusních fór o dnb. Rychle odhalujeme, že jde jen o simulakry a necháváme se strhnout chutí cigaret. Architektura levelu jasně vybavuje jméno krále této disciplíny, John Romero. Zvuková stěna je skvělá stejně jako na Ed Rushovi a rovněž přítomen je výtečný zelený laser.
Laser sem skvostně pasuje a výrazně vylepšuje taneční prožitek. Akce z atmosférické stránky rozhodně nezklamala, publikum perfektně naladěné, parket nepřervaný (programátoři si nezaslouženě vytahují černého petra. Ani jejich oslava narozenin, ani jejich Therapy session se neobešly bez trablů, respektive neodpovídající návštevnosti. Perly sviním, říkám(samozřejmě přeháním, každý nemůže být do dnb takový nadšenec a vědět, co je dobré)), účinkující rovněž ve skvělé náladě.
S mírným zpozděním počíná svou cd-show Chris Renegade, jméno od kterého jsem nicmoc nečekal – chyba. Tenhle zatraceně sympatický mladík se svetrem Freddyho Kruegera a stejným směrem charismatu jaký má Ed Rush, totiž naprosto rozsekal a zabil. Kéž přijede brzy znovu. Mysleli jsme si, že si ho poslechnem, rozpaříme se a půjdem si na chvilku před Sporem odpočinout, místo toho jsme ho propařili na 105%. Boooh! Řezník začal Dark Times(Desperate Measures) od Gridloka. Pokračoval telefonem nazvučenou peckou Phone Tap (Ewun) z ní vybruslil “Who The Illist?” neboli Odd Number (Evol Intent, Ewun & Vicious Circle). Skvěle se usmíval a velmi akurátně šermoval rukou a když tam nasral pekelný nový remix The Calling (Evol Intent & Ewun remix!!!; Tech Itch & Kemal), tak jsme ještě netušili, jaké peklo se rozhostí hned potom. “The Attack, the attack..” neboli Agent Orange (Limewax) a do něj Welcome To Shanktown (Vicious Circle), no to mě rozjeb.
Neni čas na lékárničky, uskakujeme, dáváme double-jumpy, ale víme, že věčně to stačit nebude. De facto již stařešina Third Mind’s Eye (Pendulum z jejich jediného releasu na Renegade Hardware) a do ní tease další vykopávky (2003) Elm Street (Fresh), no s tím svetrem není divu. Následuje nová Flipside (Spor remix; Evol Intent), to je vokál..Ale chlapec nahodí svůj šibalský úsměv a už tam prasí pomalu-klasický val Pressures (Noisia remix; Atom & Cell). Mixuje čistě a s úsměvem se vyžívá v každé mordě, kterou do nás nahustí. “ ’Body-body move!” neboli Hideous VIP (BSE & Noisia) a do něj pěkně na doubledrop Signal od Freshe. Hustě. A teď Craven Raven (The Upbeats), jooo! Zvuk nádherně řeže motorovou pilou a Neo VIP (Hive) je moooc.
Chvilka odpočinku při rapové pasáži v nové versi Watching Us (Gridlok) a už všichni řveme „if the dogs off the leash, then the dogs gonna bite, if the dogs in the ring, then the dogs gonna fight!“ neboli Block Control VIP (Noisia). Hezkyyy, poď mi! Jenže chlapec hazí na double drop původní Vault (Pendulum) a jakkoliv je nádherné slyšet ten killa original na tom zvuku, tak nemůžu nejít do kolen. Red Bull je jedna z mála věcí, co se dá držet v ruce. Ty debilní malé skleněné lahvičky s těmi pseudodžusíky jsou fakt kokotina. Nic v plastu neprodávají. Muly. V pravý čas jsem aplikoval tento pseudoboost, neboť už tam pral Black Swarm (The Upbeats) – uf, uf. Dirge (Lifted) a do něj Cannonball (Noisia & Phace) a z něj hnedka do geniálního Will Shatner (The Upbeats). Nádhera. Z něj vykouzlil tu věc od Evol Intent se samplem „..hit the motherfukkin real“ neboli Reality Check z jejich nového a velmi dobrého, rozmanitého alba Era of Diversion a mixáku už se chytá Spor. Každou mezeru v nějakém tracku vyplnil řev a ruce nahoru. Excellent.
Spor odpaluje vlastním Breathe In – Scream Out. Nepeče se s tim. DeLux. Přestává to být únosné, ale odejít se nedá. Opět Phonetap (Ewun; tahle pecka – ano), Molehill (Spor) a We Dominate (Ewun & Spor). Pokračujeme hitovkou Knock You Down VIP, lidi řvou ranec. Super. Do ní narve 1Up (Spor), no jaképak zdržování. Stop It (Spor) střídá Stompbox (Spor remix; The Quemist). Výřívý rej smrti našich rukou spřádá Warrior (Calyx & Teebee), lokomotivy z našich nohou páchá Levitate „changing focus, mindset shifted, driving/rushing motive, WE GET LIFTED!!!“, hell yeah. Pogo bez respektu. Propečená podlaha – boty jemně prokluzují, tanec násobí. Než se vzpamatuje mozek, vědomí merčí, že Spor nemixuje tak rychle jako Chris, ale vůbec to nevadí. Oba representují jinou stranu trojúhelníku Lifted. Trojúhelník ostřejší víc než Xenina zabijácká kružnice. Chris representuje tu tvrdou stranu hitového drive-u, Spor representuje experimentální směr a Apex? To se dozvíte za chvíli. Teď není čas.
Nyní proskakujeme Resolute (Spor) a momentu, kdy se přisírá s mikrofonem lokální MC a stoupá si před hrající Spora, pročež je Chrisem rychle odklizen pryč a Spor mu stáhne hlasitost na minimum. Dobře, kluci! Všichni tři borci celou dobu stojí spolu za hracím pultem, pijí, kouří, dělají vtípky, zlobí právě hrajícího a vůbec se zatraceně dobře baví. A je to super. Mezitím končí vyhopsaná The Resistance (Spor) a nabíhá mocná prasárna Toxic Shock (Spor remix; Pendulum), yes. Kluci Lifťáci pijí všechno možné, průběžně se podepisují, fotí si různé momentky a je vidět, že jsou spokojení. Spor přihazuje na do Toxic Shocku doubledropový tease Block Control VIP = Splendid!
Pár minut předtím mě nějaký zbloudilý hráč oblažil jen tak při zapářce monologem o tom, že na jeho narozeninách by od desíti do jedenácti hrál Hive od 11 do 12 Ed Rush od 12 do 1 Spor a od 1 do 2 Noisia. No poděkoval jsem mu a šel jsem o kousek dál. Hehe. Každopádně publikum super. 8-bit Bitch (Spor remix; Evol Intent & Ewun). Klasická ukázka progresivního zvukového experimentu v dnb posledního roku. Středně nemladý Dreadnought (Spor) a do něj vykurvenina Screw Up (Ewun) – hurá! Do toho se nám rovněž usměvavý, kotletami ozdobený, Spor vysmál Messiah (Spor remix; Kemal). A z mesiáše apokalypsy nás osvobil výbuch Supernovy (Spor). A utancovat to má jako kdo?! Přechod do Valentine (Spor) taky zrovna neulehčil. Pak potlesk a následně neznámá Sporovská variace na breakbeat. Ne, nebyl to Electro Funeral. Každopádně to reproduktory skvěle rozprostili po parketu a my jsme nadšeně trsali jako za mlada. Pak se rozjela akási pekelná masáž, jejíž krvavé cákance mě mírně oslepili a já jsem se ztratil (někde tam byl Deathray) a zatraceně rád jsem nehty nalezl sloup po straně a u něj jsem zůstal až do konce Spora, jenž se rozloužil úchylárnou In The Middle Of The Night (Evol Intent).
Konečně se po circa pěti půlhodinách stání dočkal i Apex a mohl rozjet svoji vizi. Mé očekávání jeho výkonu bylo mylné, on totiž spustil ještě větší peklo. Ustál jsem More Like You VIP 2 (Unknown Error remix; Leon Switch & Kryptic Minds). Odpařil jsem poctivě Dual Processed (Calyx & Teebee & MC Verse), nadšeně aplaudoval hitovce Morning Light (Concord Dawn) a při (už notně přihnutým Chrisem – se Sporem tam pak už dělali pěkné blbosti, hehe) rewindované klíčové Apexově hitovce Space Between (Vychází brzy na v pořadí čtvrtém Lifted EP) jsem se odplazil trapně na bar pro lékarničky. Faux pas. Apex to řezal tvrdě a občas to i dost neamatérsky lámal, nicméně mixoval velmi dobře. Promyšleně prolínané mixy, pasující sekvence. Zaznělo i (v jiném pořadí) The Yearning (jedna z posledních věcí vydaných společně pod jménem Unknown Error, jichž byl Apex polovinou) a Vortex (Calyxe a Teebee; jo, fakt to dal) nebo ještě The Code (SKC remix; Fresh & Vegas), 103degrees (Spor), Noisia z VSN005, ale i znovu Dirge (Lifted). Pochopitelně došlo i na jeho vlastní aktuální kousky Nowhere To Run, Same Old Blues a Hench. Jakkoliv to nebývá běžné, Apex mě donutil vrátit se po circa půlhodince na parket a odlehčeně si odpařit závěr. Předposlední byl Limewax a na závěr padla nějaká Lifted prasárna. Konečně konec.
Dohromady kluci sympaťáci hráli circa 240 minut. Uf, uf. Nehráli skoro nic jiného než vlastní tvorbu a věci od Noisie, Upbeats, CalyxTeebeeho a Evol Intent, pokud pomineme spřízněná jména jako Ewun nebo Vicious Circle. I tak jsem se celou noc bohatě bavil a odnesl si pořádný zážitek. Lifted parta skákala, řvala, diktovala rukama, podporovala hrajícího, nikam nemizela, podepisovala se okolojdoucím.. Světla, nadprůměrná videoprojekce, výtečný laser a perfektní zvuk. Nabušený line-up, prostě poklona a velké díky programátorům Lifted večera Čvandovi a jeho Cyberfire. BIG UP!
Wenia spustil svojí 4decks show, kde jsem
chvilku koukal, jak to bude vypadat, nepříjemně mi nesedla náhle zvýšená
hlasitost a pochopil jsem, že bude řezat pěkně tvrdě a občas přihazovat
věci jako Bacteria rmx nebo X-Ray, ale sorry, nikdo po mě nemůže chtít,
abych to ještě po těch čtyřech hodinách poslouchal a hledal v tom rachotu
dalších dvou podobně znějících desek. Znělo mi to trochu jako
bordeloidní rachot, ale nemohu vyvrátit námitku, že soudit dle prvních
deseti minut, kdy se dj rozehrává, je nefér. Vím, že má poměrně
netypický vkus na desky a moc rád si ho poslechnu někdy před hlavní
hvězdou, ale po třech hlavních hvězdách není šance. Vtipnou okolností
večera bylo, že jsem průběžně ztrácel hlas, až jsem ho ztratil úplně.
Holt bacily si udělali kongres v mém krku a po pátečním Temperovi D, byla
sobotní Lifted party poslední kapkou. Ne, že bych vám to přál, ale je to
skutečně veselá zkušenost. Nejdřív s vypětím sil modulujete hlas, aby
vám bylo rozumět a postupně už to vzdáváte a slyšíte jen to nic, co vám
vychází z úst, když někomu“řvete”přímo do ucha své komuniké.
Každopádně luxusní hra. Těším se na další společné zapářky takto
kvalitních programátorských počinů. HackenAlien, Hippor i Vendetta se
těší na další akce a vaše nenávistné reakce (obzvláště pak vaše
pocity).