text: STOLLSON
ilustrační foto: Jan
Kruml na Poslouchej.net / Osa
na Rave.cz
Jako masážní místnost tentokrát skvěle posloužil experimentální prostor Favál v blízkosti brněnského velodromu. Jakožto vyznavači bezesmyslného masochismu jsme se ke klubu vydali pěšky a po cestě si vychutnávali pocit vzdáleného, dávno v naší nepřítomnosti započatého zvukového šílenství.
O tom, že lákavá nabídka přesvědčila velké množství lidí, jsme se přesvědčili hned při vstupu do klubu, kde postávaly skupinky již značně promasírovaných individuí. Vida jejich nádherně deformované končetiny jsme se, stojíc ve frontě, navzájem nedočkavě propleskali a natěšeně jsme vyčkávali příchodu našeho interního, lehce podparoubyvšího kontaktu, který nás posléze odvedl do nitra klubu, který už tepal pod nápory zvukových vln všech délek a frekvencí. Odložili jsme si své ošacení v šatně a postupovali davy lidstva k baru, kde jsme se občerstvili dávkou kofeinu.
Povinnou předmasážní procedurou jsme prošli v malé místnosti naplněné marihuanovým kouřem, kde naše těla přivedl na správnou provozní teplotu alternativní léčitel, používající jemné karibské techniky. Pobyt v přípravně se nám zamlouval více, než jsme čekali. Prsty maséra běhaly po masážním přístroji velice obratně, ne však přehnaně rychle, takže jsme si naplno vychutnali každou zvukovou sekvenci. Z lehké letargie nás probrala až změna maséra za půvabnou masérku, která ovšem na náš vkus až příliš zjemnila. Z masáže se stalo uspávající hlazení, které jsme raději hned vyměnili za pořádnou sekanici v hlavní místnosti.
Po příchodu nám těla začala lehce vibrovat za zvuku krásně mimozemské sekvence Infusion (Noisia), kterou nám vpustil do těla Soldík, zkušený to brněnský obráběč. Na uvítanou si pro nás připravil mix možná až příliš tvrdých husťáren ze stáje Offkey. Proket, Raiden, zkrátka jatka pro naše uši. Na chvíli se raději vzdálíme, abychom svá těla nepodrobili moc tvrdému počátečnímu náporu a jdeme se nadýchat trošky kyslíku. Před vstupem postávají skupinky podnapilých mladistvých a není nouze o drobné šarvátky mezi těmito nezodpovědnými konzumenty příliš ostrých beatů. Pravá sonická masáž se musí umět vstřebat, jinak může v krvi zvyšovat hladinu látek ovlivňujících agresivitu jedince. Individuum se zvukovou otravou v kombinaci s alkoholickou intoxikací může vyvolávat mezi účastníky masáží nečekané konflikty. Iluze vlastní nedotknutelnosti je bohužel problémem i zde, na kulturní akci.
Vracíme se do rehabilitační místnosti a k našemu potěšení jsme vystaveni božsky promyšlené, na nic si nehrající a proto dunivě fungující noisií drti Block Control VIP, hymně to všech masážníků. Soldík ji jemně protne s dalším skvostem – Will Shatner, ze studia novozélandských bohů The Upbeats. Jsme obklopeni neskutečným množstvím lidí, kteří svým pohybem vytápějí místnost na teplotu pro masáž nevhodnou. Žízeň, pot a proudy rozlitého piva. Jako správní drsňáci to ovšem bereme s chladnou hlavou a vyhlížíme prvního holanďana – Thijse, člena masérské trojky Noisia. Příhodný název. Zvuk těchto chlapíků pomohl v době památné krize všem masérům světa nabrat druhý dech.
A máme ho tady. Sympaťák s obličejem agenta Coopera s neméně americkým úsměvem na nás zamává a pustí do nás první dávku. Ouch! Tohle je pecka! Naše končetiny vylétnou vstříc stropu stejně jako končetiny stovek lidí kolem nás. Pociťuji prudké napětí v krční páteři, ale Thijs se na mě zadívá chlácholivýma očima, v kterých čtu jen něco jako: „Chlapče, to takhle bolívá když to dlouho necháš v klidu“ JAJ!
„I want all of you, to stop what you’re doing and listen!“ - CANNONBALL! Tento opus smíchá během pár vteřin s Thrillseekers, who came to kill, but stay to REAP a hned kontruje děsivou The Nine (BC), jejíž basa mi jasně sděluje, že se stále málo hýbu. Nechám se tedy drtit proudy zvuku, a nastavuji jim v neskutečně rychlých intervalech nejrůznější části těla. Do devítky přiloží ještě trošku roští a pak nás nechá podusit v temné Resistance (Spor). Z ní nás pak vyvede rozestoupivším se sonickým mořem (Exodus – Noisia). Nestačíme si dát ani jemný stretching a už do nás praží další řetězec vylomenin. Choke protne s geniálně prostým Hideous (obě Noisia) a my ochotně poslechneme euforii přinášející vokál „Everybody Moooove!“ Mixuje sakra přesně, kombinace má předem naučené, ale nic to nemění na tom, že podává až orgastický výkon, který naše prohnilá těla plná tuku a hnusu přeměňuje na taneční stroje.
Lidí stále přibývá a už se skutečně není kam pohnout. Žlučí mi hýbají nekonečné davy cestovatelů, kteří se naprosto neorganizovaně proplétají parketem a ovlažují nás další pivní sprchou. Tuto situaci skvěle dokresluje i právě znějící kosa s vokálem „Nothing can stop this“. Následuje další skvělá sekvence, kdy tuhle věc Thijs nekonečně proplétá s Moonway Renegade, potrhlou to škrabkou na železo. Monumentální polohu noisiího soundu prezentuje s End Game, do kterého nemilosrdně nateasuje Facade VIP, kterou pak podusí v další řeži a celé to spláchne hodinovou sprchou (Shower For An Hour – Teebee+Noisia).
Hraje převážně noisií kousky, což se dalo čekat. A vůbec to není na škodu. Je vždycky poznat když dj hraje věci co sám vytvořil – v Thijsově podání dostávaly všechny notoricky známé tracky nový rozměr. Noisia je pro mě ztělesněním té nejkvalitnější masáže okořeněné navíc skvělou hudební stránkou, založenou na propracovaných motivech a originálním přístupu k tvorbě. Je to prostě PECKA!
Přihazuje osvědčenou pilu Open Your Eyes (Phace), pak Submerged (Break; Teebee+Calyx RMX), která zní v klubu asi tisíckrát lépe, než když se s ní pokouším ukájet doma. To mu asi nestačí, tak do ní přiloží ještě Mudslide (Nosia) a aby toho nebylo málo začne do toho všeho virválu a lidské změti sázet jeden přísný vibrátor za druhým. Začíná toho na mě být moc, tak se radši poníženě odplazím z parketu pro další zásoby kofeinu. Za chvilku mě probere Be True od Commixáků, a vracím se do žhnoucího pekla. Pan Noisia pokračuje v tvrďárnách a jeho výraz v tváři tomu odpovídá – vypadá jak kdyby snědl shnilé jabko.
Najednou začně zpomalovat desku a mě je jasné, že nadchází mnou dychtivě očekávaná breakbeatová vložka. Boží! Pochopitelně zazní supervěc Yellow Brick, ale taky například geniální kombo Breathe (Prodigy)+Hey Boy, Hey Girl (Chemical Bros.). Říkám si proč tento najednou tak usměvavý pán vůbec hraje takové tvrďárny, když při tomhle osvěžujícím breakbeatu vypadá jak dítě, které dostalo svoji první jahodovou zmrzlinu. Každý máme asi svého Boba, který nás vždy na cvíli opustí. (viz Twin Peaks)
Ať si říka kdo chce co chce ale tyhle breakové výplně
v setech jsou prostě bezvadné! Celé to trvalo asi patnáct minut a pak už
hupky dupky zpátky na 174 BPM s nějakou huge sporovinou. Opakuje Block
Control VIP, ale v zápětí do něj nasmaží Concussion VIP (tahle věc je
prostě nejlepší!!!), celé to vyústí do Facade VIP, kterou tentokrát
nechá hrát samotnou – masážníci šílí!
Masážníci ještě nestačili došílet a už šílí znovu – no jo-
Pendulum a jejich Masochista (Noisia RMX) – Rewind! To co následovalo, když
do toho namíchal nějakou šílenou šupu, to se ani nedá popsat – ruce,
nohy a hlavy lítaly vzduchem. Extáze, hudební orgasmus. Ke konci zazněl
ještě Messiah v noisiím remixu, poněkud nesourodě následovaný
rewindovaným Machette (Hazard). Nevěřil jsem, že Hazard někdy udělá něco
poslouchatelného, ale tohle celkem fungovalo. Výborná práce agente
Coopere :)
Čas na pauzu. Vykutálíme se z klubu na zevlplatz, kde potkáváme skupinu přátel. Konverzace se mírně protáhne, takže nervózně čumím na hodinky. Naštěstí začne Bong-Ra s malým zpožděním, takže si můžeme vychutnant jeho zahajovací remix Super Sharp Shooter, který v nás vyvolává nejrůznější vzpomínky a asociace. Mí jungle-friendly kámoši se tetelí v blahu a šťastně si nechávají masírovat kůži funky vlnami. O tom, že tento mírný začátek byl jen seznamovací osahávání, nás přesvědčila hned druhá morda, kterou na nás dredatec vyslal. Mělo mi dojít hned, že se nebude držet v ravových polohách. Šel na to pěkně od podlahy. Breakcorová smaženice, která nastala mi podruhé za večer vehnala vlnu energie do těla. Nic na tom nezměnil fakt, že jsem nic z toho co hrál absolutně neznal. K hraní používal Mac v kombinaci něčím dalším, tudíž mixoval ďábelsky přesně a rychle. Nešlo však o nějaké přehnané prolínání motivů – tady jde do tuhého a proto používal spíš ewunovskou techniku náhlých dějových zvratů. Masáž, kterou nás obšťastnil byla vedena po celou dobu výhradně hřbetem ruky, v neuvěřitelně rychlých intervalech. Intenzivní kostidrť.
Naneštěstí jsem asi po hodině jeho vyčerpávajícího
vystoupení musel opustit masážní prostor a vydat se na cestu domů, což mě
teď mrzí ještě víc než v dané chvíli. Bong-Ra mi ukázal nový rozměr.
Holandský breakcorový masakr! Co dodat, na jubilejní dvacátou Bassinfection
se bude jistě ještě dlouho vzpomínat jako na jednu z nejvydařenějších
masáží, jakou město pod Petrovem zažilo! Vzhůru DNBrno !