text: MAMBA, foto: BADPOINT.CZ
Tentokrát tato noc měla na stupnici důležitosti o hvězdičku více, neboť právě dnes se slavilo 5. výročí pořádání Drumstation, tudíž line-up překypoval dji a hrát se začínalo již od 16 hodin na zahrádce. Ovšem jak je známo, my ženy chodíme vždy pozdě, tak jsme do Crossu vkročily před 23 hodinou, kdy už se za djským pultem oháněla krásná Babe LN a zněla Coast to Coast (Matrix, Futurebound). Příjemný začátek a příjemné množství náctiletých lidí na parketě mi udělalo radost. Babe LN se rozhodla moc tvrdě nesázet a dávala spíše přednost starším peckám. Kdo by například neznal Dune (State of Mind) nebo American Beauty VIP (Matrix, Futurebound). Pro mě se však jednalo spíše o příjemný poslech, než pobízení k tanci.
Po pár zcela hořkých panácích naše těla zatoužila po pořádném pohybu. Tu už si s Babe LN vyměňoval roli X.Morph a pouštěl táhnoucí se Waiting Line (Logistics) a taky ty pekelníky z trochu jiné sféry, Raidena i Audia. Některé věci s Vámi dokázali dokonale mlátit, některé Vás nechávali si odpočinout, což byla dokonalá souhra, která se zamlouvala nejen mému gustu, ale i přibývajícímu počtu lidí na parketě. Nesmím samozřejmě zapomenout i na Levitate (Spor, Ewun feat. Evol Intent), která při průniku přes vaše sluchové buňky vždy zanechá stopu a ta se táhne ve smyslu: „We get lifted!“ Po ne zcela zdařilém zpěvu mi tedy vyhaslo v krku a rozhodla jsem se jít na chvíli provětrat do vedlejších prostorů, ovšem dostat se z překypující hlavní stage nebylo vůbec lehké. Tudíž třikrát politá a dvakrát o mě típnuté cigáro. Ano, další důvod proč nekouřit a nesápat se po lidech současně.
Další špatná vlastnost žen je, že jsme strašně ukecané a tudíž jsem mírně propásla nástup Mufflera, kterého po celou dobu doprovázel MC Was. Po návratu jsem zaznamenala nějakou Mufflerovinu a Voodoo People (The Prodigy, rmx.Pendulum), kterou lidé jako vždy hltali, takže proč ne. Pak ovšem nastolil samé bublaniny, které mi jenom prohlubovaly pocity nevyrovnanosti, a proto jsem usoudila, že se radši řádně posilním a počkám si na ten správný okamžik. Ten nastal poměrně brzo, a to přesněji při hravé The Game (Muffler), která mě baví. Dokázal mě udržet na nohou i při 103 Degrees (Spor), při které mám nutkání si zpívat a moje estrogeny nedokázal zklidnit ani s No Matter What (Mistabishi) natož pak s Keep Moving (F.U.K.T., Soulmatic + Octabass Rmx). Pak přišla tatáž pasáž s perlivou vodou a všechny moje rozdováděné hormony v těle se začínaly rovnat podle řady. Tak toto ne, radši si tu perlivou vodu dopřeji pěkně na baru a parket přenechám na starosti mladé generaci. Po zdařilém procvičení konverzace v ruském jazyce či po prodiskutování na téma vaření, uklízení apod. jsem usoudila, že je na čase se porozhlédnout po terénu a vytipovat si svoji oběť (vtip), kdy mi při mém bloumání po prostorech Crossu zpříjemňoval Block Control (Noisia) a další Levitate (Spor, Ewun feat. Evol Intent). Díky tomu mi začaly cukat ruce i nohy a vrátila jsem se zpátky na nejzaplněnější místo, kde spustil i Spora a do něj starší, ale povedenou Falling (Muffler). Škoda, že zrovna teď, kdy mě začínal bavit, se jeho hrací čas chýlil ke konci. A tak jsme se mírně osvěženi rozloučili s Mufflerem a jeho různorodým setem. I was only fresh like a winterfresh!
Po Mufflerovi se za gramce dostavil Suki, který naši hladinu adrenalinu zvýšil s Ladies Night VIP (Demo, Cease) a hned na to vyhopsanou Mr. Happy (Hazard). To mě dokázalo nenuceně se udržet na mém vyhřátém místě v kotli. Po nějaké době však byla i moje touha si dát něco k pití přece jenom silnější, a také proto jsem radši poslušně poslechla a vzdálila se k dalšímu frekventovanému místu – baru. S pocitem narůstajícího alkoholu v krvi jsem pociťovala i mírnou apatii k tomu, co hrál Suki. Ovšem jediné co mohu jistě potvrdit je, že MC stále zpíval, Suki stále hrál a publikum bylo stále na svém místě, ba dokonce i částečně polonahé.
Po Sukim přišli na řadu hned dva aktéři dnešní noci, a to P.No a Beast 67, kdy P.No sázel na profláklejší a mírnější věci, kdežto Beast 67 sofistikovaně kladl na srdce tvrdší produkci. Zaznělo třeba velmi povedené Get Away (Gridlok) ba i Disco Dodo (Lynx) či Scream (Fresh). Ke všemu tomu cítím jisté sympatie a spolu s High Contrastem jsem se neubránila mírnému pohybu v již rozprášeném davu. Až na vršiny mě ale dostala Alice (Moby, Noisia rmx). Skvělé! Tím ale končí můj záznam z hraní Beasta a P.Na, protože jsem se v mobilu šikovně přestřelila ze save na cancel. Oh God!
Ve zlomcích času jsem pobíhala mezi hlavní a druhou stagí, kde na jedné tvrdě dával Beast 67 a na druhé se hrálo něco jako Ready or Not (Aphrodite) pro pohodový dav. Po jisté časové distorzi jsem si uvědomila, že se ke hraní již dostal Basstien, který na nás chrlil již hranou Keep Moving (F.U.K.T., Soulmatic + Octabass Rmx), Open Your Eyes (Phace) a pro mě vzpomínkovou a srdeční The Great Drum & Bass Swindle (London Elektricity), ovšem marně bych v 5 hodin ráno soudila, že life is beautiful, ale netvrdím, že jsem měla málo energie, ba naopak, při Day Away od nadějného producenta Treie jsem doslova vřískala radostí.
Má radost však snadno zmizela při pohledu na hodinky. Tolik času? To snad ne! Zase jsem si představila tu ranní, ať už i třeba jarní, ale nechutnou cestu metrem a autobusem domů. „To je tvá daň za trávení víkendů v Praze.“, vzpomněla jsem si na výroky mých rodičů, tak tedy poslední rozloučení s přáteli, hlasitý doprovod k metru a vzhůru směr pryč, obohacená o svěží vánek z Finska.