text: MAMBA, foto: SAIHA (kompletní fotoreport zde)
Znáte ten pocit, kdy jedete narvaným autobusem, míjíte sluncem obdařenou krajinu a máte chuť se odpojit od světa a pustit si přes tu technickou vymoženost pár polámaných beatů? Hledáte něco, co vaši náladu zpestří a dodá vám úsměv na rtech? Zvolte Brookes Brothers, Futurebounda a Culture Shocka! Umějí totiž vyprodukovat track, který se nejen snaží zvednou lidi na parket, ale i track, který vám zašeptá líbezné tóny a utkví ve vaší hlavě na hodně dlouhou dobu.
Rozhodli jsme se, že si tuto hvězdnou noc vychutnáme od začátku až do konce, a tudíž jsme do Retra vkročili již okolo 22 hod, kdy už to dobrou hodinu rozjížděli Bifidus Aktif spolu s Thiewem. Přivítali nás ryze po česku a to s Girl with the glass (Denius). Ovšem hovořit o velkém měřítku návštěvnosti se nedá. Dva stáli u baru, jeden to stylově roztáčel na parketu a dalších dvacet popíjelo o stolek dále. Zoufale jsme si zavzdychali a spoléhali, že ostatní dorazí co nevidět. Mezitím se ke hraní dostal Thiew, který nahodil remix Imogen Heap; Headlock (High Contrast) a další hodina se vyvíjela v podobném duchu, kdy jsme civěli na prázdný parket a přemýšleli, co si asi tak dát k pití. Tu alespoň Bifidus Aktif nám to zpříjemňoval pohotovějším setem, kdy se o stěny prázdného klubu odrážela Be True (Commix) nebo taky Struggle (Unknown Error), oprášená Be There 4 U (Concord Dawn Remix) či nedávno na vinylech objevená Follow You (Shock One ft Grant Mcculloch) a do ní System (Nu:Tone, ft Natalie Williams, Matrix & Futurebound remix). Nejspíš díky optimistickému výběru tracků se již na parketě objevilo více roztančených hlávek zelí a mě to lákalo víc a víc se k nim přidat. Ale na 9000 Miles (Pendulum) jsem to zatím ustála.
Hned na to si Bifidus Aktif svoji roli okouzlujícího dje
vyměnil s Deadly Viperz a jakmile se Akira
dostal ke své mocné zbrani, začalo mi srdce tlouci rychleji než je zdrávo,
protože spustil pecku z nově vychvalovaného epíčka Dannyho
Byrda. Naštěstí jsem však nebyla sama, která ze sebe dělala
poskakujícího domorodce a přidalo se i pár společníků.
S přibývajícími tracky jako třeba Dawn Alarm (Sigma) nebo
Rainman (Brookes Brothers) se počet stále zdvojnásoboval a mně se
to čím dál tím více zamlouvalo. Jak by taky ne, právě se totiž na
výsluní dostavilo nové Blinking With Fists (Baron), přičemž jsem
se rozhodla, že dám na radu přátel a znovuobjevím to kouzlo Redbullu
s vodkou. Tudíž jsem se vzdálila o pár metrů dál a vychutnávala si tu
podivně zabarvenou tekutinu. Mezitím se pouštěly již dávno ověřené
pecky jako Timewarp (Sub Focus) či další produkce od Dannyho
Byrda, při které mi snad příště ukápne i slza. Kluci nepovolovali a
pustili, mému srdci blízkou, All Blue (Sigma). Dobrá nálada se
stupňovala a už jsem netrpělivě vyhlížela tu nejočekávanější
návštěvu z Velké Británie, kdy jsem ani pořádně nevěděla, na koho se
těšit více!
Hrozivé syčení zmijovek pomalu odeznívalo a jeden z té britské trojky, přesněji Futurebound, se dostával do popředí a jako velký fanoušek fotbalu nám nahrával samé povedené přihrávky v podobě těch nejnovějších tracků. Ale vzhledem k tomu, že zas tak velký fanda fotbalu nejsem, pomalu ani jednu jsem neznala, ale skvěle se na to tancovalo a všechno mělo svojí hlavu i patu. Jeden z těch novějších byl například Join the dots (Sub Focus) a viperovky od Sigmy – High Top či Untitled. S Futureboundovým příchodem se parket naštěstí zaplnil a my už jsme nemuseli hledět do kdejaké prázdné škvíry a hledat mikroorganismy. Party se rozjížděla skvěle a všude byla cítit ta přátelská atmosféra, kterou jsem ze začátku postrádala.
Novopečený taťka nám skvěle rozproudil krev a rozhodl se přenechat svoje žezlo mladší generaci, Culture Shockovi, který nám dokázal, že umí s hudbou skvěle experimentovat a předvedl velmi vkusný set, do kterého zahrnoval jak svoji produkci, třeba Asteroids (Culture Shock), tak i samého Sub Focuse. Výborně se vyjímal z řady a vůbec mi nevadilo, že to nebyly ty typické parties věci.
Dalšího, koho jsme pustili ke slovu, byl Dan Brookes z veleúspěšné formace Brookes Brothers a já osobně jsem se na něj těšila nejvíc, protože jejich hitovky mi zní v uších dennodenně, až si občas připadám jako nepovedená fanynka Luneticu. Hned zezačátku dal vědět, že půjde o příjemně pocukrovaný set. Pásnul oldschoolového Dannyho Byrda – Gold Rush, pak Shock Out a my holky jsem se mohly začít opět rozplývat. Určitě potěšil i vedle stojícího Culture Shocka, když šikovně zamíchal Rework (Culture Shock, Brookes Brothers), a dokonce i ten nevyzpytatelný a jedním slovem úchylný John B skvěle seděl, ba naopak klidnější povahy L Plus s Middle East Sun, také zabojoval! Bavila jsem se víc než skvěle a hltala každý tón, který se vznášel nad kouřem zahlceným parketem. Ale i všemu dobrému někdy musí přijít konec a s posledním dechem se rozloučil; Satelite Type 2 (Commix). Nakonec taky i já jsem byla ráda, že jsem si mohla v klidu sednout a vstřebat tolik pecek najednou. Z hlediska fyzické zdatnosti jsem byla naprosto vyčerpaná, ale z hlediska morální stánky mého Já jsem byla natolik nabitá energií, že bych si dala další trojnásobnou porci.
Vzhledem k mému opojení hudbou jsem vůbec nestačila zpozorovat jaká hodina odbíjí, ale všimla jsem si, že se na parketě začaly opět objevovat hluboké černé díry a společnost jaksi prořídla. Line-up taky nešel podle plánu a do vedení se nedostavil Dj Ark, ale jenom 2K, který se střídal s Futureboundem a Culture Shockem. Už to ale bylo spíše takové malicherné brnkání na vinyly, než další pokus nám rozproudil žíly, a proto jsme usoudili, že se radši odebereme na pohodlnější místo a natáhneme svoje nohy ku prospěchu zdraví.
Celá akce, kdy se u gramců střídali neuvěřitelně charismatičtí, energetičtí a pohlední kluci, mi udělala obrovskou radost. Ale co se týče organizace ze strany Retro Music Hall, hodnotila bych to minusově, tak skvělý klub, kde by se dalo pořádat více drumandbassových akcí za podpory těch největších hvězd, se zachovalo k promotérům nefér. Zkrátka neodvedli práci, kterou všichni očekávali. A taky věřím, že tak zvučná jména jako Futurebound, Brookes Brothers a Culture Shock by si zasloužila více podpory ze strany publika, které se jim bohužel dostavilo jenom z části. Ovšem to nemění nic na faktu, že kluci si to opravdu vychutnali a dokonce využili příležitost okusit ranní smršť housové hudby, která se nesla z nedalekého Bukanýru.