text: STOLLSON
fotky: MISHA (celý
fotoreport zde)
V sázce je hodně, asi za půl hodiny máme být na Riviéře. Na Break 4 Beats Open Air nemůžeme chybět. Po deseti minutách slasti přichází chvíle zklamání. „Ty vole ono fakt prší“. Nekonečné provazy deště se rozplétají na Dominikánském náměstí a my jen naštvaně pozorujeme tvořící se kaluže. Čekáme dalších deset minut a déšť neustává. Dávám si všechny věci do batohu a vykračuji vstříc vodě. Bezďa váhá, ale nakonec překonává strach. Krátký sprintík nikomu neuškodí a když je navíc spojen se studenou sprchou, má jistě velice otužující schopnosti. Běžíme na tramvaj a déšť ustává. Sledujeme směr, kterým plynou mraky a ujišťujeme se, že na Riviéře už pršet nebude.
Na cestě z Mendláku potkáváme první skupinku mířící na brejk for bíts, kterou navigujeme do nejližší hospody na pivo a párek. Pobaveni pokračujeme v cestě notujíc si zdálky znějící Are You Ready? (Calyx & Teebee; Gridlock RMX), kterou nás uvádí do děje Beast67, pan DJ. Přicházíme k bráně, kde postávají skupinky návštěvníků (záměrně nepíšu posluchačů, jelikož bych se trefil zhruba v padesáti procentech). Panuje zde dobrá nálada, dokonce i plešouni u vstupu se usmívají a blískají na nás svými zlatými zuby. Nahlíží do batohů a nezbedným pronašečům zabavují lahve vodky. Prý je pak posílají na humanitární účely do Severní Korey.
Vstupujeme do areálu a znovu si prohlížíme mapku. Procházíme kolem party týnejdžrů. „Nechceš kouli?“, ptá se mě jeden z nich tajemným tichým hlasem. „Děkuji, nechci.“ Vycházíme ze stínu budov, jež nám bránily ve výhledu na hlavní stage. Zvukové vlny mi na sekundu rozechvějí nepřipravené tělo. Beast67 točí jednu z Noisiích rolovaček a my čelíc akustickým nárazům shledáváme, že to nejdůležitější funguje naprosto jedinečně. Venku to je jiná pane. Zvuk jak víno.
První důvod ke zpěvu je Screamer VIP od Shimona. Tomu říkám dj tool první kategorie. AU AU A WA WA WA! Ušní boltce tu nádheru ani nestačí absorbovat a už nás ta bestie řeže Freshovou motorovkou. (Chainsaw). Vepředu už se pomalu tvoří kotel, ale my radši zůstaneme v ideálnějším místě, kde se kříží svukové signály, které leží želbohu až mimo krytou plochu. Snad nezačne znovu pršet. Na mobil mi přichází zpráva z Flédy, že prý pršet nebude. Uvěříc meteorologickým schopnostem pořadatelů se usměji.
„Poď, dem se podívat na tu breakbeatovou stage.“ – „Počkej“ odpovídám. Nemůžu ovládnout své tělo, které tuší, že kvalitního neurofunku si už dnes večer moc neužije. Procházíme prostorem mezi stánky s pitím a já začínám studovat osazenstvo dnešní smaženice. Najdou se zde skutečně všichni – příznivci dnb, DJi, holky s dlouhýma nohama co brázdí diskošky, manažer se svou sekretářkou, na kterou si dělá zálusk, hiphopeři se svýma potítkama, studenti, drsňáci z VIP, kteří celý večer prosedí v pískovém křesle s pocitem, že nikde není tak dobře jako tady, ve VIP (?! Wtf), spousta přesparketních cestovatelů-rozlívačů a v neposlední řadě také hojně zastoupení loketníci-ranaři.
V breakbeatovém stanu to žije. Tanečníci vypadají velice soustředěně. Mlčky vykonávají rozkazy DJe. Scéna, která být jinak ozvučena, hodila by se do nějakého Lynchova filmu. Na chvíli se připojuji k tomuto obřadu, nicméně slyšel jsem už zajímavější breakbeat.
Vracíme se na hlavní stage právě včas. DJ Krust se ujímá mikrofonu a za bouřlivých ovací se představuje. První palec nahoru za komunikaci s publikem. Nahazuje první placku a zvuk jde ještě trošku nahoru. Začíná porcí kvalitního jump-upu, jeden krátký mix stíhá druhý. Přichází stále další lidé a počet tančících prudce vzrůstá, stejně jako počet poutníků-strkačů. Nedá se nic dělat – jsme tvrdí a zvyklí.
Na stage se plíží tma a začíná vynikat barevné osvětlení. „Škoda, že není pořádnej lejzr.“ Krust začíná vytahovat ty nejklaunovitější klaunoviny, znějící jako by jste z dnb tracku vystříhli basu a nahradili ji žabím kuňkáním na vysoké frekvenci. Ne, prosím, ne!
Sérii hloupostí naštěstí utíná výbornou vychytávkou Talk To Frank (Commix; Break RMX), takže mu odpouštím a uvědomuju si, že je tady hlavně od toho ty lidi pobavit. Nečekají na hudbu, čekají na drop, čekají na rewind a on jim vychází vstříc.
Po návratu z malé obchůzky na mě čeká milé překvapení. Z Krustyho se stal skutečný Krust. Šaman Krust. Začíná míchat oldschoolové vylomeniny, jejichž inteligentní pojetí nenachází v dnešním jump-upu konkurenci. Hudba útočící na základní smysly tak promyšleným a nejednoznačným způsobem v níž lehce objevíte atmosféru devadesátých let. Zaplavuje nás symbolický červený kouř. Lidé jsou v tranzu. Nakonec nás znovu posune v čase směrem k budoucnosti, když přihazuje božský Timewarp (Sub Focus). Zatím jen tease do ohnivé koule, ale něco mi říká, že to dnes nebude naposled.
Krust dokončuje svou proměnu a vítá na pódiu všemi očekávaného Roniho Size. Usměvavý Roni přichází i se svým dvorním rozprouďovačem – MC Dynamitem. Ten se jímá mikrofonu a podobně jako Krust nás seznamuje s nadcházejícím programem. „Party’s comin!“.
Roni navazuje na Krustovu inteligentně skákavou selekci. Ke hraní používá gramofony v kombinaci s Macem a tudíž do nás začně prát neuvěřitelně rychlé teasy starých pecek jako Nitrous nebo The Pulse (BC). Končetiny už nevnímám – ztratily se ve změti ostatních těl.
„Out in the streets, they call me murdeeeeer!“, řvu jak pominutý. Tohle sakra funguje. Dynamite mezitím ukájí děti v první řaďe, které si na něj chtějí mermomocí sáhnout. Očima zabloudím směrem k videoprojekci, která je nezvykle sladěna s hudbou, bohužel však nehorázně přecpaná reklamami. Co se dá dělat, tohle skutečně není žádný underground.
Masa tančících lidí se ustaluje do klasického kapkovitého tvaru. Po stranách odpadávají zmožení jedinci a hledají útočiště v řídkém jehličnatém porostu, kde nachází oporu ve větvích. Roni začíná vytahovat updaty svých hitů, které hodlá vydat na přebroušené placce někdy během roku. Snapshot (Roni Size & Reprazent) dělá divy. Pecka s vokálem „the sound of the underground“ vyvolává davové šílenství a Roni se jen v klidu usmívá. Další classic intermezzo – další Bad Copany – tentokrát skvěle rollující China Cup. Tyhle tracky nikdy neomrzí.
Where’s my money (TC) , kterým startuje klaunovitou část setu, skousnu opravdu jen na party. Nemůže chybět Dillinja a jeho Twist Em Out – jeden z prvních dnb tracků, který jsem v životě slyšel. Přes Rockstar (TC) se dostáváme ke zlatému hřebu Roniho vystoupení. Nahazuje instrumentální verzi Brown Paper Bag a Dynamite začne konečně pořádně rapovat.
"Step to the rhythm made out of brown paper, sounds entering of a different nature, Rhythms get greater, And the rhythms they get greater, Yes another rough-a-tough Four for the chaser.“ Tento text snad zná nazpaměť každý, kdo se jen nachomítl k dnb. Paráda. Nakonec nás Roni trošku překvapuje, když vytahuje Where’s My Money (Caspa dubstep RMX) a nechává nás houpat se do rytmu dunivé basy, která na tomto zvuku vyniká opravdu monstrózně.
To už si ale šteluje fidlátka mistr Fresh, který stejně jako Roni nezapomněl přibalit do bagu mluvícího panáčka. Tenhle se jmenuje MC Ivory a podle výrazu v jeho oličeji usuzuji, že nám to jde asi nandat. Dokážu si představit projekt Sound Weapon i bez tohoto přicmrndávače, ale to je asi věc názoru. Každopádně jim to klukům zase sluší v těch jejich kyberpunkových oblečcích.
Jak jsme se presvědčili loni na Flédě, Fresh to se svým notebookem, ke kterému má připojeny malé klávesy, umí opravdu rozjet, takže se těšíme na nekonečnou smršť vychytaných kombinací a teasů. Začíná jako obvykle rozsekaným intrem, které se skládá asi z dvaceti klasik náhodně zvalchovaných v útrobách Freshova Macu. Z až zmatečné kaše samplů najednou vyskočí Be True (Commix) a nádherná basa nás dokonale zhypnotizuje. Zážitek z Freshova hraní se těžko popisuje. Jsem naprosto zavalen systémem zvukových informací a když se podívám okolo sebe, ostatní jen třeští oči. Tease Voodoo People (Prodigy; Pendulum RMX) způsobí pozdvižení snad ve všech vrstvách osazenstva a já cítím nápor lidí spěchajících ze zadních pozic zajuchat si na tuto kvalitní, nýbrž opravdu velmi ohranou věc. Fresh má naštěstí dost soudnosti a po pár vteřinách ji zase k všeobecnému zklamání stáhne.
Začínám být trošku Nervous (Fresh), protože během pěti minut mě stejný chlapík dvakrát povalí svým bezvládným tělem, v kterém by jste s vysokou pravděpodobností museli měřit koncentraci krve v alkoholu, ne naopak. Naštěstí se toto individuum odporoučí za zvuku Ladies Night VIP (Demo & Cease), jejíž mocný úvod mu asi nedělá dobře od žaludku.
Freshovi to celkem Clape a vypadá spokojeně. Výlet do světa opravdu kvalitního hudebního zážitku obstarává Signal (Fresh), bezpochyby jedna z největších hustodrtí všech dob. Teasuje Andyho čtyřhodinový elaborát Valley of Shadows a v zápětí znovu rozpoutává basové orgie – vrchol každého vystoupení, nejlepší track všech dob – The Nine (BC). Absolut music!
Fresh si je vědom její síly a tak ji nechává jako jeden z mála DJů zahrát skoro celou. YE! Přihazuje několik Breakbeat Kaos skopičin jako Tarantula (Pendulum & Fresh) a poté zas pěkně zpět ke starému BC soundu – Mo’ Fire (BC).
Těžko říct, čím to je, ale už mě to krom těchto monstrpecek nebaví tak jako loni na Flédě. Moment překvapení z neuveřitelně rychlého teasování se vytratil a zbyl jen čistý zážitek z hudby. Z tohoto pohledu je to celé jakési umělé. Ano, je to zábava, na párty je to ideální, ale pořád ve mně hlodá pocit, že se to dá dělat i vkusněji. Nicméně Fresh asi ví co dělá, je jedním z tahounů celé dnb scény a po letech hraní z gramofonů se mu vlastně ani nedivím, že chce vyzkoušet nové věci. Schází tomu však jedna věc – pořádná „flow“. Taková jakou umí vykouzlit na svých gramcích Mampi Swift, který už se na nás šklebí ze stage. Fresh nás ještě poškádlí remixem Screamera (Ram Trilogy; Simon RMX) a mizí v backstagi.
Mampi Swift je pro nás velkou neznámou. V životě jsem slyšel jeden jediný jeho set a to ještě v naprosto děsivé kvalitě, takže jediné, co tuším, je, že to bude poctivá gramojízda plná pecek od Sub Focuse a jemu podobných. A taky že jo! Hned ze začátku na nás vybaluje vyprskaný remix Another Planet (Pendulum). Kde jsou časy kdy Pendulum ještě drželi barvu.
Mampi začíná sebejistě a jeden dlouhý mix střídá druhý. I přes značnou únavu nás stále ještě drží v taneční extázi. Do úžasně rolující věci nasolí X-Ray (Sub Focus) a vzápětí přihazuje další Subfocusovu genialitu Timewarp – rewind. Po rewindu to chce zdoubledropovat s nějakou skákanicí, nýbrž něco se podělá a následuje druhý rewind. Milovníci Timewarpu mají posvícení. Mampi od tohoto momentu jaksi zpomaluje mixy a zdá se mi, že někdy to začíná docela flákat. Koukám na stage, jestli je nějaký problém s technikou, ale nezdá se to pravděpodobné. Naštěstí se zhruba po dvaceti minutách nudy znovu vybičuje k ráznému mixu a zatápí nám pod kotlíky neuvěřitelnou kombinací Blood Sugar (Pendulum) a Screamera (Ram Trilogy), do kterého hned po stáhnutí krvavého cukru narve další drť. Bravo.
Zmíněnou drť pak ale znovu divně utne sice geniální, ale dnes už hranou Devítkou. Po Breakově Submerged (Calyx & Teebe RMX) nastupuje jump-upová smršť, které vévodí Basscone (Dillinja). Vyčerpaný usedám do křesla v baru a s kolou v ruce si spolu s Mampim prozpěvuju: „I can take no more.“ Za zvuku Girl on the Fire (Pendulum) se potácím pryč…