text: MAMBA, foto: RUDEBOY, TAPIO
Jak průběh akce, tak i atmosféra v Retro Music Hall měla tak silné opěry, že ani magické působení pátku třináctého nezanechalo na nikom žádnou psychickou ani fyzickou újmu na zdraví a vše proběhlo dle toho nejlepšího očekávání.
Měsíce příprav, týdny spánkového deficitu a několik dní snění o Cyantificovi při hodinách nudného práva mi konečně vyústilo v tak skvělé emocionální uspokojení. Začneme tedy pomalu a s periodickým přínosem hudebních korálků, které se s každým úderem do gramofonu rozkutálely po klubu, aby dopomohly publiku ke kreativnímu zvedání rukou i nohou. Vplutím na parket jsem se dostala do určité euforie, kterou lze jenom těžce popsat. Vizuální stránku akce nelze ocenit jinak, než na jedničku, ba i s hvězdičkou. To, co dokáží vytvořit světýlka, plachty a složitá konstrukce, bylo ohromující. Lepší ozdobu i jindy namydleného Retra jsem si představit nemohla. Ztrativ řeč jsem ztratila i jakoukoliv paměť o tom, co právě ahZ hrál. Tuším, že jsem byla stejně u konce jeho setu, kdy za ním následoval P.No, který hned od začátku řezal, řezal a řezal, a pak pro blaho oveček, nad kterými praktikoval svoje dovednosti, pustil Keep Moving (FUKT, Soulmatic and Octobass rmx), nějakého toho nového Logisticse, vydařenou Vallium Express (Dose, Menace and Trei) a třeba i Your World (Metrik). Posléze si šlo obecenstvo zklidnit krky a posedět ať už třeba u baru nebo na schodech, protože i v tak brzkou dobu se lidé začínali množit, že si nebylo kam sednout. Lehce prohozená slova a mírně pozvednutá hladina adrenalinu mě ubezpečovala v tom, že se party rozjíždí správným směrem. Jak by taky ne, když jsem se sílícím počtem okupantů tanečního pole zaznamenala Akiru.
Začátek nebyl ani tak bublavý jako spíše breakový, což samozřejmě nejedno ucho posluchačovo ocenilo. Oprášil taky třeba Babylon Rising (DJ Fresh, Pendulum and Fats) a klasicky sem tam teasnul toho Sub Focuse nebo Back To Your Roots (Jonny L rmx). Tu už se u pokladny začínala tvořit nekonečná fronta dychtivých obyvatelů planety, a hele Planet X (Mindscape, Chris Su feat Ryme Tyme), zřejmě jakási vzpomínka na předešlý DrumiX s Chrisem.Su, Join The Dots od Sub Focuse, kdy musím uznat, že druhá strana je povedenější a s pěkným vokálem Blinking With Fists (Baron). Do toho ta světla, ta atmosféra, tolik přátel, báječné. Zdá se, že se všechno začalo pohybovat na té nejvyšší frekvenci a pomalu se už zapomínalo, že na řadu ještě přijdou ti velcí headlineři Cyantific a SKC, kteří se už se svými zavazadly prodírali mezi lidmi. Akira začal sázet na the top party things a pustil Borrowed Time (TC feat. Sub Focus), zřejmě jediná věc, která se mi od něj líbí. All Blue (Sigma), která naopak u mě vede. A pak rozjezdy typu; The Light (Common, Brookes Brother rmx), Vallium Expres (Dose, Menace, Trei) a nějaký ten mírumilovný High Contrast.
Ani jsem to nestihla vstřebat a udělat si závěry, když už se za gramce hnal holohlavý Cyantific, kterého byste s bleskem na tričku těžko přehlédli. Díky Akirovi ho vysoce nažhavené publikum přivítalo s bujným pískotem a jekotem. Přesně tak, jak se patří. A jako správný pacient Hospitalu nám dodal Voyager (Makoto, T aK), přidal samé pecky a ještě se vlnil u tří gramců. Kdo to všechno má stíhat? Nezahrál vůbec nic, co by rozčarovalo moji mysl a s klidem jsem ho už ze začátku řadila mezi nejlepší DJe. Hodil Join The Dots (Sub Focus), krásnou Be True (Commix) a na to hned očekávanou věc večera, Disconnected VIP (Cyantific), pak s mírně vyhřátým hlasem, The Panties (Zero Tolerance rmx) a já jsem se začínala rozplývat. A to nemusím ani říkat, že i jediné vyšinutí z parketu za účelem doplnění pohonné hmoty, mi stálo spoustu úsilí. Neustále jsem totiž měla nutkání pozorovat, jak to ten Cyantific stíhá. Další VIPčko, které už ne tak silně potěšilo, bylo od Dannyho Byrda – Shock Out. Originál se mi přece jenom líbí více. Pak další zvedač rukou v kotli; Harder (Drumsound, Bassline Smith) a konečně ta druhá strana; Timewarp (Subfocus). Uf, zase jsem se dostávala do sféry, kdy člověk neví, co dřív, jestli zvedat nohy a kroutit rukama nebo si zpívat z plného hrdla. K tomu ještě We Want Your Soul (Ed Rush, Optical rmx) a měla jsem jasno, že si dneska vyřvu hlasivky. Baronovo Turn Up The Sun jsem si vyzkoušela vychutnat přímo uprostřed parketu a litovala, že jsem to neudělala hned ze začátku, protože ten silný náboj, který do mě pronikal díky vizuálním schopnostem, jsem si zamilovala. Cyantific se postaral o to, aby se rozloučil s nádechem věčné klasiky X Ray (Sub Focus). A já si konečně začínala uvědomovat, jak moc rychlé a dokonalé to bylo, abych pravdivě řekla, že jsem od začátku až do konce vnímala všechny jeho pohyby a grimasy. Doufám tedy, že se o další jeho návštěvu někdo postará a já zase budu mít na koho se těšit.
Klidně bych už mohla jít domů, byla jsem natolik zasvěcená do drumandbassových vod, že jsem pomalu zapomínala na SKCho, který jakoby se snažil nám po medovém Cyantificovi vyříznou aortu. Od začátku až do konce jel na tvrdé lajně a prosazoval svojí tvorbu; Destroy (SKC) a další věci z Above The Game. Už jsem se ale moc hudbě nevěnovala, protože jsem si cvičila údivné pohledy s přáteli, kteří byli stejně tak ohromeni jako já. Pokaždé, když jsem pohledem zabrousila na parket, obecenstvo neprořídlo, to znamená, že se lidé bavili a naslouchali. Třeba Sattelite Type 2 (Commix) nebo Submerged (Break). Tuším taky, že zazněl i nějaký D-Bridge z nového alba The Gemini Principle. Ale ta největší skvost teprve přišla. Milionkrát vychvalovaná All Is Full of Love (Björk, Chris Su rmx), díky které mi málem moje srdce vyskočilo, se začínala prolínat po celém klubu a všichni jsme se vrhli na Big Upování. Ani po ní jsme nepřestávali, další povedené Right Here, Right Now (Fat Boy Slim, SKC rmx) nás taky ohromilo. SKC byl prostě skvělou třešničkou na dortu a potěšil svými mixy a volbou tvrdší selekce.
Po třešničce na dortu přišla na řadu chutná, čokoládová poleva od Duo Blondynos ve složení DJů Rudeboy a M4Y4. Kdy jeden jako vždy se snažil publikum pohladit a druhý vyhecovat k drsnějšímu tanci. Sama jsem se už věnovala jiným, čistě praktickým věcem, než poslechu hudby, protože v tak ranní hodinu se nejeden uchyluje k spánku a opouští klub. My, co jsme statně vydrželi, jsme se zaposlouchali do Womb (Matrix, Futurebound), Supersized (Danny Byrd), opět Vallium Express (Dose, Menace, Trei) a do oprášeného Flashbacku (Cyantific, Logistics), přičemž jsem si vzpomněla na Cyantificův podpis na jedné desce: I hate Logistics, zřejmě kamarádská rivalita. I když mě teď přepadla mírná únava, stihla jsem si z posledních sil zaznamenat Gold Rush (Danny Byrd, Brookes Brothers), Culture Shockové bijící zvonce a vokálem obdařený System (Nu:Tone, Matrix and Futurebound rmx).
Myslím si, že moje nadšení plyne z každé napsané
věty, nelze totiž jinak vyjádřit, jak moc jsem byla na této akci
spokojená. A co se týče Cyantifica, prý si dokonce v zápalu nadšení
zapomněl převzít svůj honorář. Jsem si však jistá, že si pak přece
jenom vzpomněl. Sečteno a podtrženo: ten kdo nebyl, promarnil. A ten, kdo
nechce stále marnit, ať si zapíše za uši, že další DrumiX 3 bude o stupínek výš a ať
nelení a dorazí.