Tak a je to pryč. Největší festival u nás má za sebou již čtvrté
pokračovaní. To letošní se neslo ve znamení bláta a mokra, což je asi
jediná chybička, kterou lze hochům „od majáku“ vytknout. Nebylo by
totiž vůbec na škodu položit rohože alespoň na hlavní cestu. Auta si na
parkovišti také nevedla nejlépe. Málokterý clubber si může dovolit
offroada. Jelikož jsem však využil „socku“ a kožíšky nebo jiné
parády nepěstuji, zabahněné džíny a kecky se daly celkem bez problému
zkousnout. Navíc zabahnění „mončičáci“ vypadali komicky, což se mi
zdálo jako dobrá satisfakce:)
Tak ale už vážně:) Organizačně se OAF opět povedl. Nebyly fronty na WC,
u barů se též netvořily kolony a problémy s čekáním nevznikaly ani
u vstupu. Na místo jsem dorazil kolem 18. hodiny a po zběžné obhlídce
areálu moje kroky nabraly směr Jungle Zoo. Tam již dosti početnou skupinu
lidiček provázeli světem svižných breaků Stanzim a Ghonzales. Dávali si
obíhačku za doprovodu skvělé Lindee a z jejich setu vyzařovala energie a
pohodička. Moc příjemné uvítání. Při nástupu BabeLN jsem vyběhl
sondovat situaci do jiných stanů a musím konstatovat, že Jungle Zoo
jednoznačně vedl statistiky návštěvnosti. Ve Freestyle stanu se vlažně
pohupovalo pár lidí, Techno Wigwam na tom nebyl lépe a hlavní stage
samozřejmě byl početnější, lidé však na něm postávali, spíše
okukovali. Jungle mezitím uchvacoval stále větší počet tanečníků a
i hudba nabírala na otáčkách. LN odehrála pestrý set a lidi to skutečně
bavilo. Dav po ní přebíral Inspiral X62, ten zaběhl spíše do tvrdší
oblasti jungleu a lidí stále přibývalo. Na řadu přišlo trio Katcha,
Klára Nemravová a Nu.C. Předvedli pestrý, melodický set a jinak svůj
průměrný výkon. Po nich se předvedlo z cédéček duo Junkett a
Sub.d.visionz. Po předchozím setu trošku industrial:) Prostě pure hardstep.
To už se ale na řadu dostala návštěva ze Slovenska Dj Galagha – tamní
no.1. Jeho setík na mě působil příliš utahaně ani mixy jsem příliš
nepobral, desky však přivezl zajímavé. Hned po něm si vzalo Jungle Zoo do
režie naše no.1 – Koogi. Jeho set se bohužel kryl s vystoupením Chemical
Brothers. Upřímně řečeno mi to nedalo a vydal jsem se na hlavní stage. Tam
již bylo k nehnutí, svůj set dokončoval Sasha a hudba se zdála příliš
jednotvárná a fakt mě to nebavilo. Přiznávám ale, že se neodvažuji
hodnotit, když jsem slyšel poslední tři desky. Jelikož uprostřed davu
přestávaly být podmínky vhodné k přežití, odebral jsem se více ke
kraji. To již začínalo předlouhým intrem vystoupení hlavních hvězd a
lidé opravdu šíleli. V podstatě šlo ale spíše o rockový koncert,
protože na tanec nemohlo být vzhledem k nedostatku prostoru ani pomyšlení.
Po 15 minutách moje kroky směřovaly opět na jungle. Stan se slušně
vyprázdnil, atmosféra panovala stále výborná. Koogi předváděl opět
„hodinářskou práci“. Přesnost plus skvělý výběr nových desek.
Nevím, co více dodat. Technicky jednoznačně nejlepší set tohoto stanu.
Během Koogiho setu tedy lidí značně přibylo – set hlavních hvězd se
blížil. Za mixem se objevil týpek v „bejzbolce“ a začal cosi řešit. To
cosi bylo zapojení jeho vlastního mix cd, které měl údajně kvůli
smyčkám. Z Bad Company nakonec dorazil pouze Mike Wojcicky, Dan Stein se
omluvil pro nemoc. Za hlučného uvítání se tedy postavil za mix, mikrofon
„ošéfoval“ vynikající MC Basim. Peklo tedy mohlo začít. A také že
ano! Hned druhá přišla na řadu klasika The Nine a tempo stále gradovalo.
Lidé šíleli a Mike pouštěl opravdové pecky – Dosage, The Hornet, Snow
cats, Aisle 13, Nitrous a třeba zběsilý remix Planet Dustu, který nikdy
nevyjde. Zaregistroval jsem také hodně RAM sound – Thunderball, Titan,
Beastman, Truly One remix. Full Cycle nám v nejbližší době nabídne
Playtime, Cloaking King a spoustu nového materiálu, který též zazněl.
Nesmím zapomenout na Dieovu klasiku Clear Skiez. Zazněl také zvuk labelu
Valve, tedy hlavně Dillinja a Lemon D. Alespoň těchto pár jmen znalcům
naznačí, že na place bylo opravdu rušno. Rewindů bylo (hlavně ke konci)
nepočítaně. Většina přítomných se ale zdála nadšená, takže Mike a
Basim vypadali velmi spokojeně a opravdu si užili. Na konci se jaksepatří
oba rozloučili zběsilostí Torpedo (2× rewind!) za obrovského aplausu. Se
zpožděním začal jungle-techno jízdu PhlipTBC. Tvrdý, rychlý, rovný
jungle. Osobně jsem již tempo nezvládal. Na konci nastoupil Touchwood, který
rozumně ubral. V polovině jeho zkráceného setu moje tělo vypovídá
poslušnost a raději se klidím za krásného, slunečného rána
odpočívat.
Myslím, že letos byl jungleový stan opět tím nejútulnějším a
nejpohodovějším. Totéž však asi tvrdí o tom svém stanu každý.
Každopádně opět musím zdůraznit zvětšující se oblibu breaků
vůbec. (nit)