Páteční klubovka Bush v Roxy tak trochu doplatila na to, že se konala
těsně po velkém festivalu. Z Shadowbox kru tam nebyl nikdo, tak jsem se
rozhodl napsat pár řádků sám. Na Bushi jsem hrál, takže jsem nedával
pozor na každou maličkost jako správný reportér a pokusím se proto jen
telegraficky zprostředkovat svoje dojmy..
Hned na úvod předesílám, že ti z vás, kdo Bush tentokrát vynechali,
přišli o super mejdan. Popravdě řečeno, čekal jsem, že to bude povedená
akce. Dje Die i MCho Dynamita jsme totiž měli možnost v Praze už jednou
slyšet a oba zanechali ten nejlepší dojem.
<IMG2L> Roxy promotion určitě po Open Air Fieldu nečekali plný klub a
proto se rozhodli dekoracemi trochu opticky zmenšit parket. Byl to velmi dobrý
nápad, což dokázala skupinka vesele tančících junglistů hned krátce po
otevření klubu. V Roxy panovala pohodová atmosféra, zvuk byl čistý a
světla opět na jedničku. Po tradičně skvělém vystoupení Ghonzalese
s Lindee nastoupili na podium kolem půl druhé ráno zástupci bristolské
scény a přestože Ghonzales hrál podle mého názoru zajímavější desky
než Die, parket se najednou zcela zaplnil a všichni tancovali jako o život.
Die hrál hodně energicky, dobře mixoval, ameny střídal s rovnějšími
rytmy a očividně ho to dost bavilo. Dynamite v basketbalovém dresu a
patnáctkou na zádech působil podobně a lidi ho žrali. Používal své
klasické rýmy, které známe ze slavných desek Reprazent, komunikoval
s lidmi a přitom ho nebylo moc. Prostě paráda.
<IMG3L> Desky, které Die pouštěl jsem většinou neznal. Vzpomínám si
snad jen na Planet Dust od Bad Company a jinak hrál většinou fullcyclovský
sound. Podle mého názoru nic moc nápaditého a převratného, ale Die je dj
s velkým D a umí to výborně podat. Ani ty rewindy mi od něj nevadily
:)
Bohužel jsem po prvních 30–40ti minutách jejich setu musel odejít, takže
vám toho víc nenapíšu. Každopádně vystoupení obou anglánů na mě
působilo velmi sympaticky a nezbývá než doufat, že i ten Roni sem jednou
najde cestu…
Text: calvera@email.cz
Foto: ian@rave.cz