text: MAMBA, foto: CHITA (kompletní fotky zde)
Vydejme se tedy do toho zakrouceně vykrouceného a věčně rozpohybovaného Crossu, kde už tradičně publikum narovnával Beast 67. A jak jinak než tvrdě a přesně; Potemkin (Black Sun Empire). S každou další skladbou zvyšoval tlukot srdce a aby nám nezpůsobil vážnou kardioplegii, na poslední chvíli pustil lahodnou Silencio (Denius).
Miss Rochee byla názornou ukázkou toho, že i ženy jsou často tvrdší než muži. Přičemž její drobná postava a milý pohled spíše vypovídal o jemném brnkání na kytaru. Opak byl pravdou. Hned na sklonku setu se začala převtělovat do tvrďáka Audia, Raidena nebo Cooha.
Obzvláště pak Bite It You Scum (Raiden), novinky z právě objeveného alba od Audia a Lead Us (Black Sun Empire) potěšily. Svým způsobem do nás zabořila svoje nehty a čekala až ji budeme prosit o odpuštění a my čekali, čekali na něco, při čemž se nebudeme mlátit ze strany na stranu, ale i svobodně dýchat. Například táhnoucí se Womb (Matrix and Futurebound) a Take Me Away (Chase and Status). Dostavila se mi chuť se i nadechnout fyzicky a opustila jsem klub. Vážně doporučuji si se sýrovou bagetou sednou na pařez u Crossu a vychutnat si neklidnou noc – romantika. Myslím, že při mém odchodu Miss Rochee začala publikum porcovat s False Alarm (Raiden, Temper D), ale bohužel si nejsem jistá. A když jsem se vrátila, už končila s Planet Earth (The Upbeats, State of Mind). Docela jsem se zaradovala nad její selekcí, ale mixy mi vůbec nepřirostly, vzpomínám si, jak se jí to zakuckalo, když s nějakým breakem mixovala The Real Mccoy (State of Mind). Přes částečné průvany v mé paměti si matně vzpomínám na skills MC, ale evidentně mi tolik nevadila.
A protože je potřeba všem neustále dokazovat jak jsou české holky šikovné, svoje si rozbalila Im Cyber. Jako vždy tvrdá, přesná a neoblomná, ať už třeba střílela Dune (State of Mind) nebo Atlantu (Silent Witness). Ta mě vyvedla i na přeplněné místo hned pod gramcema, kdy jsem cítila ještě určitou nadvládu nad nohama, jen při Satellite Type 2 (Commix) jsem radši zmizela do backstage, kde se děly nekalé věci, kdy někdo rozbíjel skleničku, fuckoval kolemjdoucí a nebo lil vodu za trička. A tedy v zájmu sebezáchrany jsem opustila prostory a nenápadně se přiblížila k dalšímu svatému místu – baru. Na parketě vůbec neprořídlo a ostatně na baru taky ne. Když se ale do vedení hnal dj C.N.B., dostávali se mi určité povinnosti, kdy jsem musela opustit klub, tudíž jsem ho v podstatě ani neslyšela hrát (snad mi to promine), ale věřím, že na svého Telemetrika nezapomněl.
Takže po určitém shrnutí bych tuto party z hlediska hudebního zařadila do šanonu pod cedulkou „průměrná“ a z hlediska lidského pod cedulku „vážně zajímavá“.