Apex – Wall of Sound
EP
Lifted Music (LFTD004)
A. Nowhere
To Run
B. Same
Old Blues
C. Hench
D. In Motion
Nechtěli jste si někdy zajít na Kung.Fu v Lifted stylu? Zprávy
už nějaký ten pátek hovořily jasně, ať už v podobě podcastů Spora
s Chrisem Renegadem, či vlastních mixů, že se chystá debutové EP Apexe,
bývalého člena projektu Unknown Error. Dnes nás spolu čekají 4 zkoušky
plné nástrah. Postavme se tedy zdi čelem, začíněme u Nowhere
to Run. Nezbývá než doufat, že trénink u mistra Pai Meie jste
neflákali a jeho techniku železné pěsti si dostatečně osvojili. Krátká
orientální meditace vám vše pomůže připomenout. Úder střídá úder a
zeď se pod tíhou kinetické energie otřásá v základech, zatímco vydává
roztodivné zvuky. I přes poslední výkřik „You have nowhere to run this
time“ se vzápětí stává hromadou sutin. Další zkouška má trénovat
především mysl, je třeba zapudit zbytečné myšlenky na Same
Old Blues z gramofonu vaší prabáby. Opět zahájíme krátkou meditaci a
hned se vrhneme do útrob džungle, pročistit mysl, proběhnout se po
vrcholkách pohoří předtím, než vstoupíte tam, kde budete čelit svému
nejniternějšímu strachu. Ani URNA s beranidlem vám nezaklepe na dveře tak,
jako na začátku Hench.
Lokaj vás zavře do temné místnosti, ve které slyšíte jen zlověstné
skřípání a odfukování hydrauliky. Poté se zdi pohnou a spolu s dalšími
továrními zvuky vás uvedou do výprávění příběhu jednoho starého lisu,
jak kdysi drtil pověstnou T-500. Zoufalé rány pěstí i nohou nepomáhají,
zbývá už jenom pár centimetrů místa. Mechanismus se zastavuje, obstáli
jste. Teď už jenom najít si cestu ven, proto není čas se zdržovat. In
motion má ve vás už jen nechat dobublat zbytky adrenalinu, když
s úsměvem na rtech běžíte do západu slunce a v uších vám zní ta
úžasná melodie orientu, spolu s cinkotem mečů, než nastoupí nápis –
The End. Co je tedy Wall of Sound? Je to snad Apexova snaha se vymanit z vlivu
a nálepky Unknown Error? Možná. Pokud hledáte staré Unknown Error, tady je
určitě najdete v podobě tříštivých bicích, pořádného kopáku a
výpravného intra. Pokud jste čekali něco víc, tak pak krom Hench se
překvapení nekoná. To však nic nemění na tom, že se celkově jedná
o velmi kvalitní počin.
Upbeats, Evol Intent, Ewun, State of
Mind – Smash
/ Planet
Earth
Non Vogue (NONVOGUE001)
Nový Zéland poslední dobou jede! O tom, že image podle módního
plátku je na nic, svědčí název nového labelu Upbeats – Non Vogue.
Správní drňáci totiž rozhodně nebudou řešit kašmírové svetříky,
bavlněná sexy tílečka nebo zaříznutá tanga. Drňáci totiž vezmou
ošoupané kalhoty, obujou kecky, dají drink s kámoši a jdou na parket hodit
pogo, ke kterému Áčkový Smash
vyloženě vybízí. Track obsahuje prostě vše, skvělý beat tak typický
pro Upbeats, Ewunovu těžce rezonující basu, bicí a celkové (precizní)
aranžmá s Bondovsky filmovým nádechem v breakdownu zase dodali Evol
Intent. Tohle je pro mě jeden z TOP tracků poslední doby a jasný důvod ke
koupi! Na druhé straně naleznete, s funkově pumpující basou, Planet
Earth. Sice se nedá očekávat, že si prodřete podrážky, ale na parketu
si zaručeně pěkně skočíte. Na velkém a silném aparátu budete chvílemi
zcela určitě trpět srdeční arytmií a to především díky Upbeatovskému
metalovému beatu, doprávázaného zvuky z Céčkového hororu 80.let. Vánoce
v létě? Ale jo!
Woody McBride – Off The Ceiling (Raiden /
Cooh
Remix)
Subsitenz (SUBS003)
Můj oblíbený label Subsitenz přichází s další
žhavou fůzí drumandbassu se starými techno vypalováky. Na přetřes se tak
dostává recyklovaný track Off The Ceiling od profíků, ze staré železné
školy, Raidena s Coohem. Ačko nám nabízí velmi líbivé aranžmá, pro
Raidena z let minulých celkem atypické, není to nářez alá Offkey camp,
ani náhodou. Raiden naopak skládá poctu Woodyho tracku prakticky s plnou
parádou – zachovává původní zvuk a feeling originálu. Změna beatu
z čisté dominantní techno basy spolu s jemnou lámavostí breaků a
pěknými bicími dělá z Raidenova
kousku vyloženě hitovku. Skoro jako kdyby se sám Raiden ohlížel za
tvorbou pro Perspective či Renegade Hardware. Dvojité Ačko v podobě Coohova
remixu je o poznání o dost tvrdší. Těžko říci, jestli je to
opravdu dobře. Na originálu nezůstala jediná nit suchá. Jedná se o techno
plechárnu jak vyšitou, s občasným zachvěním samplu z Woodyho originálu.
Jako pochod pro mažoretky z Poldi Kladno dobrý, ale tím to pro mě asi
i končí. Asi nejzajímavější částí je začátek s pumpující techno
basou a také pár sekund před breakdownem, kdy se tempo zpomalí a nastoupí
pomalejší lámání beatu. Tahounem desky tak u mě zůstává určitě
Raidenův remix.
