text: MAMBA, foto: SAIHA, RUDEBOY
Celý týden jsem si kousala nehty, jestli se tedy nakonec ta žlutá, k životu potřebná koule vyhoupne na obzor a pocítíme léto, nebo se rozehraje symfonický orchester v podobě deště a my budeme kvákat v bažinách. A protože pragnostika vypadala ne moc optimisticky, začala jsem dělat chytrou a sbalila si víceméně teplejší věci, což se mi bohužel milionkrát vymstilo.
Díky našim neotřelým a zcela novým způsobům jak se
dostat do Pardubic jsme místo jedné a půl hodiny jeli celkem tři. Nevadí,
klimoška v autě a Klute ve své režii činili dobro.
Dorazíme, vybalíme, popijeme a vyrazíme. Přičemž se okamžitě zvedne
vítr a my se zase vrátíme. Naštěstí to však bylo jenom malé osvěžení
a stíhám poslední dojezdy pana Brooklyna na main stagi. Při
Faceless (Commix, Marcus Intalex rmx) a All is Full of Love
(Björk, Chris SU rmx) jsem si v duchu zanadávala, že jsem tam v tom
dešti nezůstala. Pak ještě How You Gonna Feel (Commix, f. Steve
Spacek) s Disco Dodo (Lynx) a hned Harder (Drumsound,
Bassline Smith) a Follow You (Shock Out). Všechno perfektní a
skvěle vyladěné, jinak jsem to ani nečekala.
Na tak skvělém zvuku, při kterém ani ještěři u beden nepřijdou o sluch se vyjímalo všechno dobré i zlé. Na tak čistých Toi Toikách (které mimochodem byly k ránu vyčištěné) se dalo i vařit a tak dokonale vypilovanou organizaci je prostě nutno pochválit.
Při nástupu Deadly Viperz jsem začala mít podezření, že někdo měnil line-up a ten týpek s afro parukou je z nějaké Země Nezemě. Ale ne, to jenom Akira se snažil těm slepým přivodit infarkt. Ke slovu právě pustili Come Around (Sigma), všudypřítomnou Druggy (Sub Focus) a The Light (Brookes Brothers rmx., Common), kdy jsem zjistila, že je čas na drink. A moje srdce radostně poskočilo, když zjistilo, že bary jsou bohaté jak na nealkoholické tak i na alkoholické nápoje. Moje nadšení nepřestávalo s F Zero (Brookes Brothers) a ani s Planet X (Mindscape, Chris SU, f. MC Ryme Time). Main stage už byla pod tíhou pecek a mně se nikam jinam nechtělo, proč taky při Join The Dots (Sub Focus) odcházet. Svůj závěr si zmijovky osolili Supersized (Danny Byrd) a naopak opepřili novým Audiem, čímž vznikl skvělý předkrm k hlavnímu jídlu.
Jakmile se rozloučí a já si uvědomím, že jsem uprostřed kotle, přichází mnou kdysi nenáviděný producent TC. Čekala jsem bublaniny, kdákačky a kvákačky, ale svůj set nabil až neuvěřitelně dobře, přičemž svoje si samozřejmě nechat musel a začal scratchovat při Jump (TC,f. D Minds), pak se rozjel do Harder (Drumsound, Bassline Smith) a do Lowdown (Xample) následně zahájil jakousi sopečnou činnost a já jsem byla ráda, že jsem se mohla na chvíli vypařit. Kopal, pískal a bouchal dalších pár minut a mixnul nějaký remix All That Jazz (Fresh, f. MC Darrison) a v oldschoolu pokračoval s Voodooo People (Prodigy, Pendulum rmx). Měl slabost pro rewindy, které bych určitě na prstech jedné ruky nespočítala, jeden například u Wheres My Money (TC). A ještě jednou on sám With Me Or Against Me (TC, D Ramirez). Nemáte dost? Tak ještě porci TCho s rewindem; Rockstar. Vlastně s Borrowed Time je to jeho nejlepší produkce. Jen škoda toho, že mě už nic pozitivního dál nečekalo, páč Screamer VIP (Ram Trilogy) odrovnalo všechny moje sluchové buňky a já se neuvěřitelně těšila na Future Prophecies.
Legendární duo už sesouvalo TCho pryč, přičemž on sám se nedal a chopil se mikrofonu. Taková show! Tony scratchuje, Richard hraje a TC do toho všeho zpívá. Lidé šíleli, hlava šla kolem a u The Roof Is On Fire (Future Prophecies) jsem měla pocit, že se zblázním, jenom škoda toho rewindu, který to zabil. A tak to pokračovalo, samé scratche, zpívající TC a euforie okolo. Za Gold Dust (Fresh) publikum patřičně děkovalo a na nového Gangsta (Future Prophecies) jsem si skvěle zaječela. Jenže škoda, že další tracky ve mně nevyvolávaly žádné emoce a já se jenom přehupovala ze strany na stranu. Prostě mě to nudilo, jenom občas něco jako Judgement (Chase and Status) nebo Rave On (Future Prophecies) přidali větší obrátky v mém těle. Ale třeba Machete (Hazard) mě dokonce sesouvalo z paluby a já se topila v domněnkách, že na tohle opravdu nejsem připravená, a proto jsem se taky vydala blíže k Take Control stagi, kde to do jedné basy rovnal další nudný adept Axiom. Ten mě zchladil natolik, že jsem překonala tu bahenní bariéru a vrátila se zpátky na main stage. Tam aspoň ke konci mi udělali radost a na závěr pustili More Like You (Kryptic Minds, Leon Switch, Unknown Error rmx).
Můj druhý pokus dostat se na Take Control stage se velmi zdařil, neboť další účinkující Phace právě vyšvihl Nowhere To Run (Apex) a jelikož jsem na Apexovi poměrně závislá, nechala jsem svoje nadšení lítat na všechny světové. Tím víc mi bylo líto, když jsem se zase z nutnosti sunula k main stagi, kam spolu s MC Rage dorazil Adam F. Příchod velké hvězdy začal s pomyslnými famfáry z intra Smash Sumthin VIP (Adam F, f. Redman), hned teasnul nějakou blýskavou věc a ozvalo se staré dobré Morning Light (Concord Dawn). Příjemně mě to naladilo a zase vyhouplo někam výš. Nic nenechával dlouho v suchu, občas jsem ani ty mixy nestíhala, sotva skončilo Neo VIP (Hive), dal na nějakých pár vteřin Judgement (Chase and Status) a na delší dobu to rozjel Timewarpem (Sub Focus), i přes ten odporně se opakující Timewarp jsem to považovala za geniální pasáž. Jen mi to zase zkazil ten Screamer VIP (Ram Trilogy). Další vokálovky mě tolik nebraly a tentokrát jsem hledala zajímavější místa k sezení a odpočinku. Jen na chvíli jsem šla ukonejšit svojí zvědavost do „cirkusu“ a ponořit se do tajemné Stop It (Spor) od Phaceho. Tak a jdeme zase o dům dál. To je ta nevýhoda toho, že ty největší hvězdy hrají ve stejnou dobu. Po tak frekventovaném chození ze stage na stage jsem si dokonale zničila to, čemu jsem kdysi říkala obuv. Příště asi budu chytřejší a zvolím si ty správné rychta-boty. Vrátiv se, Adam F pustil už taky poměrně ohranou Hurt You (Chase and Status), která k mému překvapení tuto noc násilným trackem nebyla. První příčku si totiž držel Timewarp (Sub Focus) a hned za ním Disco Dodo (Lynx) a Gold Dust (Fresh) – ten jediný jsem prominula. Fresh bodoval častěji a vzpomínám si i na Clap a All That Jazz. Adam ale teď mrskal samou discofílii, takže se dav rozdělil na dvě poloviny, kdy se jedna nudila a druhá vypadala jako stádo nenažraných bestií. Já jsem postávala někde mezi a nechtěla si na to zbytečně vybíjet energii. Čekala jsem totiž na Tear You Down (Brookes Brothers). Jak velkoryse se tato legenda popisuje, ale jak málo činí. Opustila mě myšlenka kreativního popisu tohoto dje a nezbývalo mi nic jiného, než se spokojit s tím, co předvedl.
Od dalšího holohlavého Barona jsem v podstatě ani nevěděla co čekat, ale tím více jsem byla zvědavá na jeho set. Svým začátkem v podobě Neo VIP (Hive) vyšvihl každou končetinu v davu a já se ráda připojila. Bylo mi hned jasné, že Baron nevynechá ani svoje poslední pecky z Breakbeat Kaos – Blinking With Fists a dál už jenom opakoval desky již hrané: With Me Or Against Me (TC, D Ramirez) a Gold Dust (Fresh). Tak teda zatím nic nového, čemu bych věnovala aplaus. Baron byla názorná ukázka kroužení prstíkem v blátě. Jeho mixy byly rozpačité, často ne moc zvážené, ale o to byla selekce zajímavější. Dlouho na výsluní nechával Yellow Brick (Noisia) – částečná discofílie, kterou bohužel skoro nikdo nehraje, opět Noisie, v režii se skřehotajícím dinosaurem Diplodocusem, svým bičem mrskal Mr Happy (Hazard) a Take Me Away (Chase and Status) dokonalo své. Moje nohy začínali požírat bahenní červi a já tentokrát použila vodu na osvěžení nejen mysli, ale i těla. S odchodem ze stage mi za zády znělo Shock Out (Danny Byrd), to mě ale nijak netížilo. Ale po dlouhé době slyšet In Love (Zinc, Jenna G), tak to ne, na takovou srdcovku se fakt vrátím. Byla jsem zvědavá i na Crazy World (J Majik, Brookes Brothers rmx?). To už člověk dostával pocit, že everything is sweet and love, jenže on pak do tebe mrskne Disconnected (Cyantific) a ty se ocitáš zase v pochybnostech, i když já měla spíš pochybnosti o tom, jestli to bylo VIP nebo ne. Tím jsem i ukončila veškeré svoje snažení zapojit se do rozpohybovaných vln a odpojila se v přímém slova smyslu. Někdo totiž zahlásil, že se jde na drink. Jenže Baron to asi slyšel taky, páč to típnul a konec. Všichni přibrzdili a jediné zvuky, které z main stage vycházely, byly: „Heej! Co je, voe? Co bude?“. Prostě odehrál své a nebral ohledy na to, že Pixie a Suki jsou v mírném skluzu, který naštěstí hned dohnali a desky si stačili srovnat. S prvními jumpovými údery přišel i romantický východ slunce. Každý odhaloval svojí (mnohdy nehezkou) probdělou tvář a jenom Middle East Sun (L Plus) se tvářila jako vždy optimisticky. A All Is Full Of Love (Björk, Chris Su rmx) k ránu? Dokonalá filharmonie v mé duši, kterou mi naštěstí zastavilo Disco Dodo (Lynx) a ve mně se teď spíš prohlubovaly pocity nedostatku energie. Díky bohu, že ten stan není tak daleko jako mé milované Kladno. A s chutí se ponořím do hodinového spánku přerušovaným neustálým teknem z vedlejšího stanoviště. Jo, to je fakt vodvaz poprvé usínat s „tuc tuc“ v uších.
Za hodinu se ve stanu v polospánku potkáme se Saihou a ta zahlásí, že máme přesně 15min, než se začneme smažit na slunci. Čímž se vlastně probouzíme vstříc novému dobrodružství. Skvěle zvolená lokalita umožňovala ponořit své žhavé tělo do průzračné vody a opálit se do čoko woka (dle Akiry). Své hladové krky jsme nakrmili u stánku s obrovským výběrem zajímavého jídla, přičemž mi největší radost udělala vegetariánská strava spojená s Govindou a zázvorovou šťávou z Čajovny. Naprostý luxus, jako od tety (od maminky zatím ne). Tak jsme v podstatě přečkali čas do večera, který tentokrát začínal pod vedením shadowbox crew. Prvním se stal Ghonzales, nad kterým jsme spíš kroužili jako supi a čekali, až zapadne slunce a jenom občas se zaposlouchali; The Yearning (Unknown Error). Dalšími byli Nitropank se svými přesnými mixy a s nějakým MCkem, který mi zas tolik neseděl a ke všemu jsem dychtivě čekala, kdy na main stagi uvidím hvězdy ze Slovenské scény.
Lixx a Kukurica se vůbec nebáli experimentovat, občas nahodili i nějaké breaky a jejich mixy měly grády. Švihali samé letní skákačky jako třeba: Borrowed Time (TC, Sub Focus), Druggy (Sub Focus), F Zero (Brookes Brothers), Crackdown (Brookes Brothers), Gold Rush (Danny Byrd), From My Eyes (Phetsta), Mr Happy (Hazard) s teasem Harder (Drumsound, Bassline Smith), Middle East Sun (L Plus), Disconnected (Cyantific), Be True (Commix) a ten zatracený Timewarp (Sub Focus) – ať zvedne ruku ten, kdo tu desku po LIRu neodloží. A zase naopak znovuobjevený X Ray (Sub Focus) a Facade VIP (Noisia). Skvělý set, skvělé mixy a skvělá souhra. Prosím, zvěte tyto slovenské hvězdy sem k nám častěji!
Jen co vykoukne Futurebound z backstage, už se mi rýsuje úsměv na rtech. Na minulém BreakArtu předvedl skvělou show a já se těšila jako malá, jen škoda, že zbytečně, tentokrát totiž popustil až moc svůj smysl pro bublaniny a svého se dočkalo jenom malé procento publika. Nicméně Join The Dots (Sub Focus) a Tear You Down (Brookes Brothers) se mnou udělali své. Představit si však Futureboundův set bez jeho produkce je prakticky nemožné; Skyscraper, American Beauty a Family k němu neodmyslitelně patří. Tak jako Viperovky; Mankind (DC Breaks) nebo Everything Is Different (High Constrast) – rewind. A dokonce si vzpomínám i na nějakého Johna B, jen mi paměť nebere, jaký to sexy song hrál. Svoje čistě skromné představení svého jména ukončil Universal Truth (Futurebound, Matrix) s Rockstar (TC). Jako jo, šlo to, ale proč ne víc?
Sotva Futurebound dohrál a zandal svoje desky, spolu s tunou fotografů se ze zákulisí vynořil Matt Cantor z Freestylers. A takový roj včel v záři reflektorů jsem dlouho neviděla. Breakbeat poslouchám jenom v rámci možnosti, takže moje znalosti producentů jsou spíše nulové. Ale mush upy různých stylů se občas nedaly rozeznat, jen vím, že vokálovka Push It (Salt \‚N\‘ Pepa) se patřičně vyjímala. Do toho se rozhoupalo We Are Your Friends (Justice) a pak se disco na scéně potvrdilo; I Like To Move It (Reel 2 Real). Přičemž se občas někdo zastavil a odešel o stage vedle. Chápu, klacky v kýblu to nebyly. Mně to ale přišlo děsně rajcovní a nechávala jsem se krmit všemi těmi oldschooly, po kterých nikdy není pocit přežranosti. O kolik více byla selekce nabitá, o tolik méně se mixovalo, ale mně to zcela stačilo a příjemně jsem se odpoutala od drumandbassu. Sakra, ale dostávala jsem se do nejistoty, jestli dělám dobře, že zůstávám na main stagi, když tu druhou spolu s Offkey music boří Raiden. Měkkota, pomyslela jsem si a čekala na trojici pod pseudonymem Scratch Perverts.
Podle cool triček a hip-hop čepic se rozeznali docela lehce a já se k nim zuby-nehty snažila přiblížit, přičemž dav, který zaslechl samý dub step a hip-hop, se rozutekl. Nevím, jak hráli kdysi, ale to co předvedli mi vzalo dech. Takovou směsici mimoplanetárních zvuků s pískotem pozemských tvorů jsem nečekala. Jestli šlo o to udělat show a pobavit lidi (což je podstata všeho), odškrtávám si jejich účast splněnou na 100 %. Kouzlící mrštné ruce nad gramcema mi naháněli hrůzu a divím se, že se je fotografům podařilo v té rychlosti zachytit. První půlku setu jsem absolutně nestíhala. Jenom se z mého Já ozývalo: „Eh? Cože?“, když pustili By The Way (Red Hot Chilli Peppers), bylo to fakt hot. Mně by ani nevadilo, kdyby to jelo na téhle vlně až do konce setu, ale zřejmě usoudili, že s každým ne-dnb trackem jejich publikum řídne, tak se měkce vraceli do kýblu s klacky; Take Me With You (Zinc, f Katy B), Judgement (Chase and Status), Mr Happy (Hazard), Tear You Down (Brookes Brothers) a sladký dojezd od Jenny G – In Love (Zinc). Já přesně v tu chvíli ze sebe vymáčkla všechno a nešetřila hlasivky, což se mi vymstilo hned druhý den.
A teď co dál? Za chvíli se vynoří DJ
Phantasy a já se sotva držím na nohou. Pro tentokrát se prostě
vzdálím a nechám to plavat, ke všemu bych podle reakcí ostatních o nic
moc nepřišla.
Takže si vychutnám o několik hodin delší spánek a budu se těšit na
koupel. Z místa stanoviště odjíždím naprosto přežraná hudbou a ještě
stále si neuvědomuji, že je konec. Tak na tohle se bude vzpomínat dlouho!
A vy, co čtete samé pozitivní reakce na monitorech, si dejte pořádnou
facku a řekněte si:„Slibuji, že příští Let It Roll si
nenechám ujít!“