Teebee
Teebee je prvním producentem a DJem , kterému se podařilo svrhnout
hegemonii britského drum and bassu. Vypadá to, že rodák z norského Bergenu
Torgeir Byrnes (Teebee) spolu s kamarádem s neméně jazykolomným jménem
Kjetil Saagstad aka Polar nahánějí londýnské junglové “premiere
league” husí kůži.
Mohlo by se zdát, že úspěch Teebeeho předznamenává velikou revoluci
nebritského drum and bassu. Teebee ve všech rozhovorech s chutí vypráví,
jak inspirující pro něj byla jeho norská domovina („Čerstvý vzduch,
hory, sníh, polární medvědi potulující se po ulicích města…prostě
super!“). Vzápětí ale dodává, že by to nikam nedotáhl, kdyby nemohl
sám vstřebat atmosféru Londýna. I když Norsko je pro něj stále ten
pravý domov, sto padesát dní v roce plní po světě své DJské povinnosti,
a navíc má byt v Londýně (hledejte šerlokoholmsovskou ulici Baker Street).
Přiznává, že v téhle branži je to o tom, koho znáš; pro něj jako
producenta drum and bassu to bylo jen otázkou času, kdy se z Londýna stane
jeho přechodné bydliště.
Potřebuje být v kontaktu se scénou – vždycky než vyrazí hrát,
obvolá Dannyho Freshe z Bad Company, Eda Rushe a další „kámoše“,
sejdou se na londýnské Music Alley a vymění dubplaty. Dubplaty – to je
to, proč jsou britští DJové tak cenění. Každý chce přece slyšet
nejčerstvější kousky ze studií těch, kteří určují budoucnost téhle
hudby. „Dubplate culture“, specifická právě pro drum and bass, je ale
dost nákladnou záležitostí. Teebee za ně měsíčně utratí přes tisíc
liber! “Je to dost drahá legrace, pro mě jsou dubplaty jako droga.
A navíc, působí to hezky efektně, když máte v kufříku hromádku
desetipalcových pecek, které nikdo nezná!”
Položíte-li Teebeemu otřepanou otázku “Jaký byl tvůj hudební
vývoj”, nedočkáte se nikterak nudné, otřepané odpovědi. Naopak, na
Skandinávce, o kterých se říká, že jsou tiché introvertní bytosti, je
Teebee pěkně výřečný divoch. “Odmalička jsem se zajímal o muziku –
bylo mi sedm, když jsem si koupil svou první desku, “Breakdancin’ Electric
Boogaloo” od West Street Mobs. Utratil jsem za ni tehdy všechny svoje
ušetřené norské korunky. S DJingem jsem začal v deseti, tehdy jsem hrál
hlavně hip-hop, electro a vlastně cokoli, co mi přišlo pod ruku. Na drum and
bass jsem potom narazil vlastně náhodou. Jeli jsme na školní výlet do
Londýna, bylo to v jednadevadesátém, vlastně na počátku téhle hudby.
Nakoupil jsem si spoustu desek, nejvíc mě vzal jeden whitelabel, o němž
jsem později zjistil, že je od LTJ Bukema; byla to skladba
“Demon’s Theme”, jedna z největších drum and bassových klasik všech
dob. Měl jsem celkem kliku! Když jsem se vrátil do Norska, začal jsem
obvolávat všechny londýnské obchody s deskami, co jsem znal, a objednával
si vinyly. Za ten telefonní účet jsem dostal od táty domácí vězení snad
na půl roku. S Kjetilem (Polar), s kterým se znám od svých deseti, jsme
potom dělali menší party pro kamarády. Někdy začátkem pětadevadesátého
jsem se rozhodl, že místo neustálého stěžování si na kvalitu desek se
o něco pokusím sám. Vyloudil jsem od táty peníze a koupil si základní
vybavení. To vše je historie. Teď mám na kontě 32 singlů, dvě alba,
52 kompilací, nějakých 30 remixů. Dělám to, co jsem vždycky chtěl, co
mě baví, a navíc vydělávám pohádkové peníze. Kvůli hudbě jsem odešel
ze školy. Když mi bylo šestnáct, podepsal se mnou smlouvu sublabel Moving
Shadow – Section 5 Records (už neexistující). Dostal jsem se tehdy do
menších potíží…zfalšoval jsem svůj pas a odjel do Londýna, aniž bych
cokoli řekl rodičům…Všudě mě hledala policie. Ale tehdy jsem věděl,
že kdybych šel za tátou a řekl mu: “V Londýně mi chtějí vydat desku,
odjíždím”, nikdy by mě nepustil. Takže jsem radši neřekl nic a utekl.
Ale teď už je samozřejmě všechno v pořádku (smích)”.
Svéráz Teebee je bezpochyby největší drumandbassový zjev neanglického
původu. Tvorba tohoto hyperaktivního Nora je charakteristická čistotou
zvuku, mnohovrstevností, smyslem pro detail, komplexními (Tee)beaty a mnoho
původní britské produkce zní ve srovnání s tou jeho jako špatný vtip.
Zdá se, že jeho zápal a energie jsou nevyčerpatelné, a tak se máme do
budoucna na co těšit. Ovšem pouze pokud se neocitne na zcestí a nevydá se
jinou cestou – „Před půl rokem jsem dostal seriózní nabídku, abych
zpíval v jednom boybandu. A vážně jsem to zvažoval, protože bych dostal
obrovskou sumu peněz. Ale nakonec jsem dospěl k názoru, že mám radši ty
svoje desky…tak možná příště“.
(juanita_j)