RL:
Ještě jednou bych tě rád přivítal v Čechách. Včera jsi hrál v Praze,
jaká tam byla atmosféra?
Ed Rush:
Bylo to neuvěřitelné! Bylo to poprvé, co jsem přijel do Čech jako Dj. Byl
jsem tady už před 10 lety na prázdninách, ale to jsem jen projížděl.
Nyní jsem měl konečně čas podívat se do klubů a prozkoumat noční
život. Atmosféra je tu skvělá, opravdu to tady žije, jsem nadšený.
Překvapilo mě, jak hodně se lidi zajímají o novou hudbu. To, jak na můj
set včera reagovali, překonalo vlastně všechny moje představy.
RL:
Dnes večer vystupuješ tady v Ostravě, což je opravdu hlavní město
drum?n?bassu a jungle v České republice. Měl jsi čas se trochu
porozhlédnout po městě a klubech?
Ed Rush:
Jsem tu sice necelých šest hodin, ale trochu jsem se prošel než začalo
pršet a měl jsem dobrou večeři. Z toho, co jsem viděl můžu říct, že
Ostrava je docela příjemné město.
RL:
Jako Dj hraješ téměř 14let. S jakou hudbou si začínal?
Ed Rush:
Začal jsem hrát, když mi bylo 15 a tenkrát mě bavil hlavně HIP-HOP a
Electro. Věci jako staré Public Enemy, Third Base, první Tribe Called Quest,
atd.. Asi po dvou letech jsem se ale začal zabývat tvrdšími rytmy a
zalíbila se mi spíše anglická produkce. Už proto, že jsem ten zvuk
důvěrně znal. Domácí hudba mi začala být logicky bližší.
RL:
A proto sis tedy vybral jungle?
Ed Rush:
Přesně tak. Jezdil jsem nejdříve na různé ilegální akce, to byl tenkrát
jediný způsob, jak se k taneční hudbě dostat. Skupina lidí, která si
říkala Spiral Tribe, tehdy pořádala takové akce po celé Anglii. Člověk
vždycky musel naladit nějaké pirátské rádio a tam se dozvěděl, že
někde na farmě poblíž Oxfordu se koná velká party. Naskákali jsme do aut
a okamžitě tam vyrazili. Díky skvělým zážitkům a jedinečné atmosféře
podobných akcí jsem se vlastně dostal k tomu, co dělám teď. Bylo mi
okamžitě jasné, že chci být Dj a nikdy jinak.
RL:
Na počátku devadesátých let jsi byl jedním ze zakladatelů labelu No
U-Turn. Jak na tu dobu vzpomínáš?
Ed Rush:
Bylo to zvláštní a zároveň dost dobrodružné, protože nikdy před tím
jsem hudbu neskládal, netušil jsem ani, co mám ve studiu dělat a jak, ale
naštěstí mi pomohl můj kamarád Nico, který měl malé studio v podkroví.
Pořád jsem mu nosil nějaké desky a přesvědčoval ho, že něco takového
musíme rozhodně zkusit také. Po několika měsících jsme se do toho dali a
začali jsme skládat naši hudbu v tom malém podkrovním studiu, kde bylo
strašné horko a kam se chodilo po takových úzkých kládách, takže jsme
mohli každou chvíli někam spadnout, ale možná právě proto měli ty první
skladby tak obrovský náboj a syrovost. Protože vznikaly za velmi podivných
okolností. Ale bylo to nádherné období, úplně nová zkušenost.
RL:
se současnou situací se to asi vůbec nedá srovnávat, že?
Ed Rush:
To rozhodně ne. Přece jen už jsme o pár let dál a zkušeností je více.
Potkal jsem se s Opticlem a pracuje se mi s ním skvěle, máme na většinu
věcí stejný názor. A navíc používáme nepoměrně lepší zařízení,
studia jsou teď vybavena o mnoho lépe než když jsme začínali, jsou
i útulnější, takže všechno je o dost snadnější.
RL:
Ale ještě pořád s Nicem spolupracuješ…?
Ed Rush:
Občas se vídáme, ale hudebně už jdeme každý svojí cestou. Čas od času
se objeví někdo zajímavý a vydá několik skladeb u No U-Turn, ale co se
týče mé vlastní hudby, pracuji už pouze s Opticlem, RymeTyme anebo úplně
sám. Nedávno jsem si zařídil své vlastní domácí studio a hodně mě teď
baví skládat si hudbu jen tak o samotě.
RL:
Jak ses vlastně potkal s Opticalem?
Ed Rush:
Myslím, že jsme se potkali jednoho odpoledne v klubu Music House. Navíc oba
dva známe drum?n?bassového producenta Dom+Roland, takže jsme se tak trochu
seznámili skrze něho. Ale jen, co jsme se začali bavit, bylo jasné, že si
budeme rozumět. Pocházíme sice oba z různých prostředí, Optical
začínal spíše tvrdým technem a já zase s HIP-HOPem a Elektrem, ale
dohromady tvoříme jakousi ideální směs.....
RL:
.....každý přidává něco typicky svého…
Ed Rush:
…přesně tak. Co se týče drum?n?bassu, máme hodně podobný vkus, líbí
se nám oběma hodně tvrdé a přímé záležitosti. Takže když spojíme
své nápady a dáme hlavy dohromady, vyjde z toho pokaždé něco
zajímavého.
RL:
V polovině devadesátých let jsi propagoval techstep ale později tenhle styl
úplně zapadl. Proč?.
Ed Rush:
Šlo jen o souhru okolností. Mohou za to hlavně média, která se všemožně
snažila náš styl nějak označit. My se jen snažili přistupovat ke zvuku
jiným způsobem, chtěli jsme oživit rytmickou strukturu a přidat
k jednotvárným rytmům trochu nových nápadů. Nebylo naším cílem
vytvořit zcela nový styl, ale někdo z Anglických médií okamžitě
přispěchal s tímhle označením a pojmenoval to techstep. Hudba se ovšem
neustále vyvíjí a bylo by nudné držet se neustále jednoho směru. Když si
dnes ty skladby poslechneš, napadne tě že ve své době byly sice
vynikající, ale dnes už ti přijdou příliš pomalé a neohrabané.
Současná hudba je mnohem pestřejší a rychlejší.
RL:
Podle magazínu Knowledge jste s Opticalem nejlepší jungle producenty. Jak se
díváš na podobné žebříčky?
Ed Rush:
Tak samozřejmě je příjemné se v nich vůbec objevit. A nejlepší je
samotné předávání, protože tam potkáš každého, kdo na taneční
scéně něco znamená. Jsou tam úplně všichni: Andy C, Dj Hype, Dj Krush,
Já, Dj Groove, prostě všichni. A to se zase tak často zrovna nestává.
Vyjímkou byl třeba nešťastný pohřeb Chemistry. Takže takové slavnostní
předávání cen je skvělou příležitostí, jak se můžeme konečně
sejít. Důležité navíc je, že v této anketě hlasovali hlavně čtenáři
a právě jim patří největší dík za to, že si všímají naší
práce.
RL:
Cítíš se ovlivněn médii, jejich mocí a silou?
Ed Rush:
Záleží jen na tobě, jestli se jimi necháš ovlivnit. Pokud bych měl
poslouchat a číst všechno, co o mě bylo řečeno a napsáno, asi bych už
dávno spáchal sebevraždu. Musíš se naučit zůstat nad věcí. Lidé
dokáží nádherně chválit, ale umí, výborně nadávat. Nesmíš si toho
moc všímat, důležité je dělat stále stejně kvalitní hudbu. Je třeba
mít na mysli, že lidé v médiích jsou velice všímaví a citlivě sledují
co se na scéně děje, protože je to jejich práce. Píšou o hudbě stejně
vášnivě jako my ji tvoříme. Vlastně se svým způsobem navzájem
doplňujeme.
RL:
Ed Rush není tvé vlastní jméno, ale přezdívka. Co znamená?
Ed Rush:
Když například rychle vstaneš, zatmí se ti před očima a trochu se ti
zatočí hlava. V Angličtině na to máme výraz ?HEADRUSH". Když to
zkrátíš, vyjde ti Ed Rush, je to taková slovní hříčka. Ale dostal jsem
tuhle přezdívku už ve škole, protože můj otec byl kadeřník a vždycky si
na mě zkoušel nové účesy. Pokaždé jsem přišel do třídy s jiným,
šíleným účesem, vypadal jsem skoro jako pudl. A tak mi začali říkat
právě takhle.
RL:
Vraťme se teď zpátky k Opticalovi. Vím že má nějaké potíže se
sluchem, stejně jako Laurent Garnier. Ty sám už hraješ hodně dlouho,
netrápí tě třeba podobné problémy?
Ed Rush:
Ano, vlastně nás to oba postihlo zhruba ve stejném období. Pracovali jsme
právě na skladbě Greed a používali spoustu filtrů a efektů. Zrovna jsme
se vrátili z Amerického turné a po dvou týdnech hraní po klubech jsme
ještě tři další noci trápili uši ve studiu. A uši se chovají stejně
jako každá jiná část těla, když je namáháš, unaví se. Nakonec nám
začalo strašně pískat v uších a museli jsme k doktorovi. Já mám navíc
už z dětství na levém bubínku velkou a hlubokou jizvu, takže teď mi
píská v uších 24hodin denně a je to hodně nepříjemné. Někdy musím
mít celou noc zapnutou televizi, protože jinak bych vůbec neusnul. pouštím
si třeba jen obyčejné zrnění.....
RL:
........a pomáhá to?
Ed rush:
Je to lepší. První dva měsíce jsem kromě toho zvuku neslyšel nic jiného,
což mě dost znervózňovalo. Říkal jsem si s Opticalem, že tohle je
určitě konec, už nikdy nebudeme schopni skládat a hrát hudbu. Mozek se ale
zřejmě naučí určité věci blokovat a stejně tak i to pískání se
postupně zeslabilo, jinak bych se asi určitě zbláznil. Navíc teď
používám speciální špunty do uší, které mi opravdu hodně pomáhají.
Někdy je to sice na překážku, protože během setu potřebuji slyšet
všechno čistě a jasně, ale po třech letech jsem si zvykl a naučil se
s tím pracovat. Nakonec, dobrý sluch je přeci mnohem důležitější než
cokoli jiného.
RL:
Dj Die mi nedávno říkal, že je spokojen s vývojem drum?n?bassové a jungle
scény v Anglii. Situace se prý po třech letech určitého útlumu opět
zlepšuje. Souhlasíš?.
Ed Rush:
Rozhodně. Nedávno jsem se s někým bavil o tom, že hudba je teď lepší
než kdykoliv předtím, co se týče produkce, zvuku, nadšení se kterým
v současnosti vzniká. Před několika lety ji totiž brzdily velké firmy,
které si jí snažily zkomercionalizovat. Lidé, kteří se věnují
drum?n?bassu nejsou žádné hvězdy a nemají rádi tenhle přístup, protože
jejich hudba není žádnou hitparádovou záležitostí. Nechceme hrát v Top
Of The Pops, nechceme se objevovat v televizních show. Milujeme rytmus a nic
ostatního nás nezajímá. Jde nám pouze o hudbu. V současné době je tady
spousta DJů, kteří se snaží vrátit hudbu tam, kam doopravdy patří.
Drum?n?bassu nesluší komerce, tenhle styl funguje pouze v klubech. Reprazent
nebo Dj Die sice vystupují živě na velkých akcích, mají zpěváky a
efekty, ale to jsou vyjímky které fungují výborně. Ovšem ve své podstatě
patří lámané rytmy pouze do klubů.
RL:
Ty osobně se tedy snažíš udržovat hudbu pouze na klubové úrovni?
Ed Rush:
Ano. Tam je její místo. Pokud kvalita hudby neklesne pod určitou hranici, kdy
se bude hrát v zaplivaných klubech se špatným soundsystémem, pak je
všechno v pořádku. Právě proto si stále vybírám co nejlepší kluby
v Londýně či New Yorku. I v prostředí undergroundu je třeba neustále
dbát na kvalitu.