K pískovně oplatil jsme dojeli autem už za tmy a po vyřízení akreditací se rovnou vypravili do areálu. Všechno šlo opravdu rychle, stejně jako zakoupení prvních nápojů na baru, takže bylo vidět od počátku, že organizace by měla být zvládnutá dobře. Na první podium u vstupu, tedy na Different Beat Stage, jsem se prakticky za oba dny nedostal, páteční večer jsem nejvíce času strávil na nejvzdálenější Main Stage. Kvitoval jsem umístění obou hlavních pódií, neboť od sebe nebyla daleko, přitom se však netloukl jejich postavením od sebe zvuk a v areálu byla i místa, kde si člověk popovídal bez řvaní. Drobnou kaňkou, za niž pořadatelé pochopitelně nemohli, byl páteční odpolední déšť, ovšem trochu bahna prostě k festivalům patří.
Na Main stage v tu dobu dohrávali Deadly Viperz, poznámky jsem si z jejich hitovek nedělal, že byly ruce často nahoře vím však i bez toho. Po nich nastoupil jeden z nejpopulárnějších i nejkontroverznějších současných producentů, jedněmi milovaný, druhými nenáviděný – TC s vtipným tričkem Run DNB. Hrál v čase, kdy jsem byl ještě jaksi ztuhlý a byl jsem se mrknout i po areálu, takže jeho hraní jsem si nakonec nedopřál, jak jsem původně chtěl. Hrál z CD, jeho vystupování bylo mírně excentrické ve stylu Johna B, když se nebál ani mikrofonu, pro někoho možná otravné, pro mě fajn. Překvapil letní klasikou LK, neopomněl pochopitelně svůj arzenál (např. Rockstar, Borrowed Time), pokračoval v dvoudenní štafetě hraní Timewarpu, potěšil se Screamer VIP.
Před půlnocí si začali svoji aparaturu připravovat Future Prophecies. Byl to zvláštní pohled, neboť TC hrál na širokém pódiu víc vzadu, aby byl zakryt před ním stojícím Richardem z FP, který si pořád něco zkoušel. Poté tedy TCho vystřídalo norské duo, ovšem TC byl za pultem zpočátku pořád s nimi a vystřihl si do mikrofonu naživo i popěvek z Rockstar. FP předvedli v pátek asi největší show, Richard zase řádil jak smyslů zbavený a dostával lidi do varu. Co se týká jejich hraní na živé nástroje, je to občas fakt nátěr, v některých pasážích jsem se však nemohl zbavit pocitu, který už mám delší dobu – někdy to nemá moc smysl a není to uchu lahodící. Z věcí, které jsem zachytil, jmenuju: Vault (tease), Borrowed Time, More Like You VIP, strašidelný depešácký Reservoir, zbytečný Dreadlock VIP, Ladies Night, Rave On.
Take Control Stage jsem v pátek opravdu moc nedal, na Axioma jsem se podívat jen dvakrát po 10 minutách. Hrál taky z CD, dalo by se usuzovat, že hodně neuro, trefil jsem však i Bjork – All Is Full Of Love (pěkný Chris Su rmx??) a pak ještě Levitate. Na hodnocení setu si tedy netroufnu, stejně jako u Phace, na němž jsem strávil zhruba stejnou dobu, hraní z CD a neura by mohlo také platit, potěšila More Like You VIP.
Tento čas jsem totiž převážně trávil na Adamu F podporovaném MC Ragem. MC mě neurazil ani neuchvátil, očekávaný výkon v anglickém stylu. Majitel Breakbeat Kaos z cd zahrál spoustu hitovek, musím říct, že mě moc nebavilo jeho mixování, i ty rewindy přestaly brzy bavit, pozitivním prvkem byly naopak mashupy. Nicméně lidi se zásluhou hromady známých titulů dobře bavili. Jmenuji tyto: More Like You, Timewarp, Alien Girl (tease), Screamer VIP vs. Champions Sound, The Nine, Take Me Away (Chase & Status), Circles VIP, All That Jazz VIP, If We Ever, In Love, Inner City Life vs. Clap vs. Up All Night, Fasten Your Seatbelts, Tarantula (tease), Scrambled Eggs, Gold Dust.
Další Angličan Baron zahájil stylově s heavymetalovou Neo VIP. Musím říct, že jeho hraní se mi za pátečně noc, tedy hodnoceno v podstatě jen na Main Stage, líbilo nejvíc svou konzistentností, kvalitní mixáží i selekcí. Proto jsem na Baronovi vydržel většinu času a na Phace se už moc nedostalo. Baron zahrál, jak jinak než z CD, tyto věci: At The Drive In (rmx??), Gold Dust, Nosher rmx (tease), Timewarp, Take Me Away, In Love, Voodoo People rmx, Are You Ready?, Swamp Thing, Kerbcrawler vs. Disco Dodo vs. Packman, The Plague VIP. Bez velké pompy Baron v závěru na žádost pustil ještě jednu skladbu, oblékl si svou černou bundu a zmizel z pódia.
To již tedy hlavní hvězdy páteční noci dohrály, venku bylo světlo, šel jsem se ještě podívat na Im Cyber na Take Control Stage. Poslechl jsem si několik očekávaných skladeb, chvíli ještě strávil v areálu, poté přišlo na řadu ranní stavění stanů a spánek.
Nebudu popisovat, co jsem dělal v sobotu, protože to nikoho nezajímá a přesunu se rovnou do večera. Za dalšími hudebními zážitky jsem přišel ještě za šera, s rozhodnutím druhý den na oplátku více času strávit na Take Control Stage. Toto mé rozhodnutí podpořil Bifidus Aktif, jehož jsem slyšel alespoň v závěru a stálo to za to. Jak jinak než Timewarp, dále Camouflage, taneční Your World, výbušná pecka The Bane, Swamp Thing, vše s visačkou kvalitní mix, nejlepší pozvánka na sobotní večer.
X – Morph po Kryštofovi převzal veslo ve stanu Take Control Stage, slyšel jsem jen část setu, skladby Magnetic či Bulit mi neunikly. Přesunul jsem se totiž na Main Stage, kde hráli Slováci Lixx a Kukurica. Tady byl snad jediný problém festivalu, když už nebylo ani to bahno, a to špatný zvuk. Nějak během jejich hraní odešla kvalita a hlasitost a bohužel to poznamenalo i úvodních 20, 30 minut hraní Futureboundovo. Ten snad jako jediný ze zahraničních hostů zahrál z desek. Hned zkraje pustil Tear You Down, jež by na pořádném zvuku vyzněla úplně jinak. Naštěstí se to pak dalo do pořádku a špatný počáteční dojem byl částečně napraven. Futurebound tam podle očekávání pral hitovky – Outer Space (tease), The Druids, Standing Room Only vs. Jump, Scyscraper, skvělý Kronix, Tombraider, Right Here, Right Now (bootleg), System (rmx??), Airplane, American Beauty VIP, If We Ever, Universal Truth vs. Rockstar.
Druhou půlku setu Futurebounda jsem odbíhal na střídačku na Take Control stage, kde už hrál člen Vicious Circle. Na něm jsem pak už strávil většinu času. Bylo to tvrdé, i když přišla v poslední třetině i klidnější pasáž. Byla to spousta neznámých, ale pozoruhodných věcí. Z těch pro mě známých zahraných z CD zmiňuji: Illusions, Standing Room Only, Jackhammer (Vicious Circle rmx), True Romance VIP, Wormhole, Messiah rmx, Packman. V závěru přišel zasloužený potlesk, i když narváno nebylo.
Většina lidí se totiž namačkala na Main Stage, kde poslouchala převážně breakbeat v podání zástupce Freestylers a pak Scratch Perverts. Já jsem tato vystoupení úplně ošidil, slyšel jsem jen části, když jsem si z toho důvodu záměrně chodil pro pivo až za hlavní podium dozadu. Prý hráli i dnb. Pro některé vrcholem Let It Roll Scratch Perverts, pro další Freestylers.
Pro mě vrcholem celého festivalu Raiden. Jeho tvrdý, krutý, masivní technoidní set mě na dlouhou dobu vždy přibil do Take Control stanu, až mi začaly odcházet síly. Nevadilo mi, že jsem prakticky nic podle názvů neznal (až na bombu We Want Your Soul Raiden rmx), v daném čase a místě to byla skvělá volba. Chvílemi usměvavý, chvílemi přísný a nekompromisní Raiden pro mě byl nakonec králem celého festivalu.
Po něm nastoupivší sympaťák Kyanid neměl vůbec lehkou pozici, když ho navíc Raiden při přípravě nehnutě stojíce vedle něj pozoroval, co že to tam dává. Kyanid počáteční nervozitu rychle zahnal s Ladies Night (VIP??), dále si ještě pamatuji Swamp Thing, Plague VIP, Levitate. Na hlavním podiu hrál Phantasy s nějakým MCm v teplákové soupravě. Nebudu hodnotit jeho mixy, nicméně podle toho, co jsem slyšel, kdykoliv jsem šel kolem, se rozhodl, že asi nezahraje jedinou normální věc. Podle mě dle selekce nejhorší vystoupení festivalu, slušně řečeno.
Závěrem bych se pokusil vyjmenovat několik důvodů, proč Let It Roll bude aspirovat na festival, mejdan roku. Kvalitní zvuk (až na již zmíněnou část soboty na Main Stage), pěkné prostředí areálu i okolí, zvládnutá organizace, snadný vstup a časem neomezený odchod z areálu, malé fronty u občerstvení, méně smah a dementů (asi proto, že tam nebylo techno), slušné ceny a hlavně výborné hudební zážitky. Byl to úspěšný festival ve znamení hezkého počasí, koupání, tic taců a Timewarpu. Pevně věřím, že příští ročník bude neméně úspěšný. A omlouvám se všem účinkujícím, jež jsem z důvodů ryze objektivních nezmínil.